Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Fotografování státních památek

Tyto otázky jsou značně složité. Nechci je vyřešit, ale ke komentáři či úvaze, samozřejmě nepokrývající všechny souvislosti, jsem se odhodlal na základě dotazu v diskusi na webu NPÚ týkajícího se omezování amatérského fotografování.

Je logické, že fotografování v příbytku, firemních prostorách či jiných pracovištích se nemusí majiteli líbit, resp. má plné právo s ním nesouhlasit, případně zakázat veřejné zpřístupnění snímků. Asi se všichni smíříme s potřebami chránit soukromí anebo nepodporovat průmyslovou špionáž. Souhlasíme i s tím, že některé doklady přítomnosti osob jsou chráněny (i když tady už není logika tak zřetelná, když prostě člověk v danou chvíli na daném místě při fotografování byl; to je „problém“ např. produktu Google Street View, kde jsou předmětem sporu většinou osoby a auta na veřejném prostoru; v běžně dostupných obřích fotogaleriích typu Panoramio najdete miliony stejně „vadných“ fotografií – nakonec i z nich budou „inkriminující“ obličeje či SPZ mazány?). V případě památek jsou některé typy dokumentů podezřelé jako vodítko lupičů. Technicky si lze celkem snadno představit, že nějaká odsouzeníhodná osoba prochází snímky na webu a tipuje podle nich předměty pro objednání loupeže. Proto je asi logické chránit i veřejné sbírky před volným šířením dokumentů. Rovněž se jako oprávněná jeví úvaha, že instituce, která pečuje o historické sbírky a obstarává jejich veřejnou prezentaci, by měla získat určité právo na výnos, pokud si některý návštěvník chce nad rámec běžné prohlídky chce pořídit fotografie. Rovněž se jeví jako logické, aby rozhodovala o případném komerčním využití a jeho podmínkách, protože zde lze docela logicky operovat tím, že výnos z publikování fotografie je založen i na tom, jak je předmět ošetřen a instalován apod. Zde se dostáváme do kontaktu s autorským právem.

Naše autorské právo není příliš průhledné, ale dá se mu vyhovět, pokud se „držíte při zdi“. Bohužel je „zaneseno“ nástroji pro ochranu ekonomických zájmů výkonných umělců. Nicméně lze mít za logické, že pro publikování např. fotografie uměleckého díla je po určitou dobu třeba získat souhlas autora, případně jeho dědice, přičemž limit je stanoven na 70 let od skonu autora (tento nástroj ochrany autora je pozoruhodný skoro nadpozemsky inspirovaným zacházením s náhodnými procesy; zcela náhodné je, zda autor vytvořil dílo 50 let před svou smrtí, anebo týden před ní – čas pro trvání autorské ochrany se prostě sečte s tou sedmdesátkou; ostatně i to jaksi napůl kulaté číslo je divné a svědčí asi o nějakých rozpacích tvůrce zákona). V mezinárodním měřítku je však velký tlak na nějaké revize, protože potřeba otevřené komunikace např. ve vědecké sféře je evidentní, její technické možnosti jsou nyní epochálně rozvinutější než před 20 lety, ale přitom je často omezována bazírováním na předpisech působících skoro středověkým dojmem (i když autorské právo je překvapivě nový vynález, související právě s kulturním „byznysem“).

V Německu jsme před nedávnem sledovali snahu státní nadace pro správu zpřístupněných památek v Berlíně a Braniborsku (Schlösserverwaltung Berlin-Brandenburg) zamezit fotografování v „objektech“. Výsledkem bylo soudní rozhodnutí (upozorňuji, že jde o mou zjednodušenou interpretaci a projednávání snad po odvolání ještě nebylo ukončeno), že veřejné prostředky jsou tu vynakládány právě proto, aby památky byly všemožným způsobem užívány ke kulturním potřebám společnosti, takže zejména správce není povolán k tomu, aby některé typy vyžití zakazoval, případně aby z nich požadoval další výnos nad rámec toho, co získal od poplatníků a na vstupném na svůj provoz a na údržbu památek. Prostě přístup k památkám a jejich užívání v přiměřeném rozsahu k individuálním duševním potřebám lidí je veřejným zájmem. To je ovšem můj postoj, který nemá žádnou rozhodnou platnost. Je totiž současně zřejmé, že je nutné památky chránit (k tomu patří např. to, že se nebudou např. akvarely fotografovat s bleskem, anebo potřeba nevytvářet návody pro lupiče).

Reklama pro provozovatele.

Bude nyní např. NPÚ jako správce „objektů“ požadovat odstranění „nevhodných“ fotografií z veřejných fotogalerií? (Takovými snímky mohou být podle některých přístupů např. snímky z interiérů – také u nás je editoři některých galerií odstraňují; podle některých domněnek tak činí i galerie Panoramio, ale možná se tak děje po nějakém označení snímku jako „nevhodného“) U řady vydavatelů takových webových platforem by patrně pochodil, protože ti se snaží postupovat velmi obezřetně a oprávněné osoby nedráždit (i když hlavním terčem čištění takových galerií jsou tzv. nemravné snímky, což je logické, protože jejich záplava by běžné prohlížení např. rodinných snímků z dovolené prakticky znemožnila), protože spory ohledně ochrany osobnosti či autorských práv by je zdržovaly a mohly být nepříznivé i z hlediska reklamního.

Nicméně je zřejmé, že přítomnost památky na webu má reklamní efekt, zvláště je-li vhodně otagována a rozmístěna (např. se může opakovat na více zvláště navštěvovaných webech). Možná by bylo dokonce na místě amatérským fotografům nebránit a na největší galerie umísťovat snímky z vlastního popudu, optimálně na základě vytvoření vlastní galerie editované pověřenými pracovníky v našem případě NPÚ.

Zpoplatnění možnosti fotografování pro soukromé účely. Domnívám se, že takové poskytnutí možnosti nad rámec běžné prohlídky za úplatu má svou logiku, zvláště, pokud poplatek není horentní. Konkrétní postup je však nepochybně výsledkem širších i specifických souvislostí zákonných či provozně ekonomických.

Se zájmem proto očekávám další vývoj a názory.

Reklamy

2010/07/26 Posted by | NPÚ, organizace památkové péče, památky v médiích, participace | | Napsat komentář

Nedílné kulturní dědictví – nedílná evidence památek

Hodnoty kulturního dědictví nemají nějaké apriorní meze ani členění. Historicky samozřejmě různé vnitřní hranice vznikly a nepochybně mají svůj význam samy o sobě jako doklad kulturního vývoje společnosti a pro naše počínání vytvořily právní rámec. Nebylo by tedy správné rozdíly mezi paměťovými institucemi (muzea, knihovny, archivy) chtít smazat, ale z hlediska aktuální práce s informacemi musejí být překonány. Dnes disponujeme technickými možnostmi k tomu, aby data o artefaktech byla bez bariér a prodlev sdílena. Přesto jsou stále udržovány tradiční překážky. Samozřejmé jsou ty jazykové, i když s nimi se v některých oborech energicky bojuje budováním tezaurů a jejich převodníků. Přitom sehrává velkou roli EU a RE, neboť konfrontace s velkým počtem jazyků je pro Evropu v tomto směru velmi motivující.

Projekt Europeana je naplněn velikým étosem. Přesto není snadné v řadě zemí, např. i u nás, realizovat skutečně energické koordinační procesy. Vzorem má být především Francie, kterou však není snadné napodobit, protože tam využívají ovoce desítky let rozvíjené systemizace dat, digitalizace a neobyčejně rozsáhlého zpřístupňování digitalizovaného obsahu. Kdyby se podařilo v našich podmínkách s podobně systematickým přístupem začít, mohli bychom to jen a jedině uvítat. Nikdy by nebylo pozdě.

Základní podmínkou efektivity pro uživatele zpřístupněných dat jsou řízené slovníky a efektivní vyhledávání (geolokace – souřadnice i historicky vymezené hranice; nabídky tezauru, nikoliv jen odmítání dotazu kvůli odlišnosti jedné litery; mobilní přístup – památky zvoleného typu v libovolně vymezené vzdálenosti od mé aktuální pozice; jazykové verze – jako např. propojení verzí ve Wikipedii). K takovým požadavkům mají zatím daleko i Europeana. Před Evropou v tomto směru stojí skutečně majestátní úkol, hodný kulturní tradice „Starého Světa“.

Nemalou roli v tom může sehrát i Česká republika. Nabízí se úvaha, jestli v nynější konstelaci na MK právě taková možnost nenastala. Pod jedinou náměstkyní jsou (asi ne poprvé, to nedovedu vyhodnotit) sloučeny galerie, muzea, památková péče i regionální kultura (škoda, že „vypadly“ knihovny, asi považované za „kulturně živější“). Nyní by mohly nastat podmínky ke sjednocení všech evidencí. (Ministr kultury ČR … jmenoval … PhDr. Annu Matouškovou do funkce náměstkyně pro oblast památkové péče, muzeí a galerií a regionální a národnostní kultury.)

Nemyslím předělat všechny evidence. Opět se to pokusím ilustrovat otřepaným příkladem. Zabývám se středověkou architekturou. Každý, kdo sleduje toto téma, se dostává do situací, kdy dohledává informace o nějaké do jisté míry ruinované či v minulosti restaurované stavbě. Typické je, že některé její architektonické prvky jsou dosud zachovány na původním místě, další se nacházejí sice na původním místě, ale pod terénem či pod zásypem, takže budou odhaleny až archeologickým výzkumem, další se po destabilizaci stavby ocitly pod terénem v okolí a bývají vyzdviženy a evidovány jako archeologický nález, další mohly být při částečné destrukci či po nahrazení v průběhu restaurátorského zásahu vyjmuty a uloženy v muzejní (či podobné) sbírce (třeba soukromé), „nejlépe“ v několika takových sbírkách (viz prvky z Kláštera Hradiště nad Jizerou či z hradu Vízmburk), další byly již dříve či z památkové piety nedávno druhotně vezděny do nějakých konstrukcí téže stavby, ale mohou třeba sloužit jako součást zdiva či výdlažby aktuálně funkční stavby, další najdeme třeba ve sbírkách vědeckých či vzdělávacích institucí, ve vitrínách architektonických či výzkumných kanceláří, ve sbírkách plánů či skic významných architektů nebo v souborech kresbiček dětských školních „projektů“… Stále se může jednat o prvky téže stavby.

Jaký je dotaz při zkoumání stavby nebo dalších souvislostí? Škála je nepochybně širší, než si dovedu představit, takže je třeba koncipovat vyhledávací nástroje maximálně otevřené. Primárně je v naznačeném případě nutné dohledat informaci o rozmístění fragmentů. Současně je potřeba zhlédnout dostupná vyobrazení (jde o nepominutelnou možnost ověřit souvislosti, protože v metadatech mohou být nepřesnosti; proto vedle klíčových slov mluvíváme o „klíčových obrázcích“). Klíčová slova a tagy mají umožnit dohledávání dalších souvisejících prvků např. v případech, kdy zpracovatel evidence nemohl znát některé souvislosti či původ evidovaného předmětu. Vždy má existovat možnost upřesňovat vyhledávání ve výsledcích předchozího vyhledávacího kroku (zde se zřejmě jedná o těžko řešitelný požadavek, ale v mnoha případech právě to rozhoduje o použitelnosti databáze; se značnou dávkou vtipu je to na některých webech řešeno lidovým tagováním či grupováním).

Součástí nedílné evidence se mají stávat i výstupy restaurátorských průzkumů a dokumentace restaurátorských zásahů, inventáře prvků v rámci projektů obnovy stavebních památek apod. Na komplexní informační systém pak mohou na jedné straně navazovat akademické soupisy památek, na druhé straně průběžný monitoring stavu kulturního dědictví cílený k iniciaci včasných drobných zásahů (dříve, než rozvinutá závada vyvolá masivní rekonstrukci) či aktualizace údajů definujících památkovou hodnotu v úředním seznamu památek chráněných zákonem (jistě by bylo vážným nedostatkem seznamu, kdyby údaje nebyly aktuální, nereflektovaly výsledky restaurátorských, vědeckých aj. vý-/ průzkumů).

Takové možnosti jakoby se nabízely v situaci, kdy se konečně na MK zdá vznikat sekce kulturního dědictví, bez tradičního, ale zbytečného odlišování muzeí, galerií či památkových objektů, popírajícího univerzalitu kulturního dědictví (i když trochu neradi připustíme, že tato ctihodná uspořádanost je neodstranitelnou a specifického zkoumání hodnou součástí kulturních procesů). Je to krásný sen, disponovat bezbřehým zdrojem informací o kulturním dědictví. Zpracování dat dá stejně práce, ať už respektuje standardy, anebo je bojkotuje. Nestandardní data „jen“ brání směně poznatků.

2010/07/17 Posted by | evidence památek, organizace památkové péče, standardy | | 1 komentář

Americké Národní centrum pro technologie a vzdělávání v památkové péči

National Center for Preservation Technology & Training.

Dynamicky aktualizovaná stránka s řadou forem internetové komunikace (shrnuje výroční zpráva za rok 2009).

Četné aktualizace. Reakce na široce medializované otázky. Instruktivní fotogalerie demonstrací dokumentačních, analytických či konzervačních metod. Průběžně publikované pdf verze metodických příruček či sborníků (např. aktuálně zpřístupněna elektronicky starší publikace o využití počítačových metod v archeologii).

2010/05/27 Posted by | organizace památkové péče, publikace, weby | , , | Napsat komentář

Břečťan může chránit památky – prokázala studie univerzity v Oxfordu

Na základě požadavku English Heritage odborníci zkoumali účinky břečťanu na řadu budov v různých částech Anglie a potvrdili jeho pozitivní roli. Porost břečťanu zejména zejména zpomaluje změny teploty konstrukcí, což je pro zdivo vždy příznivé, neboť tepelné rázy snižují životnost materiálu, ať už se jedná o škodlivé účinky mrazu, anebo lokální ohřev při oslunění. Analýzy prokázaly, že rostlinný pokryv zachycuje také část škodlivin z ovzduší.

Tyto přednosti se však projevují zejména u kompaktního zdiva. Konstrukce narušená prasklinami může být snadno ohrožena pronikajícími kořeny. K přesnějšímu vyhodnocení účinků byla vybudována studijní zeď s různými typy poruch.

Výsledkem výzkumu by mělo být vydání podložené směrnice pro zacházení s břečťanem na stavebních objektech způsobem optimálním pro ochranu kulturního dědictví.

2010/05/24 Posted by | organizace památkové péče, Teorie/praxe památkové péče | | Napsat komentář

EHHF 2009

Tak se na oficiálním webu NPÚ zřejmě žádného referátu nedočkáme (viz příspěvek z 29.5.2009). Jednání se týkalo i situace a potenciálu kulturního dědictví v širších kulturních a ekonomických podmínkách ekonomické krize. Příslušný materiál byl vzápětí publikován anglicky (pdf), následně i německy (doc). Tyto jazyky asi ovládají všichni památkáři, vlastníci památek, politici, tak k čemu by byl český překlad (asi nevznikl ani slovenský). Odkazy vkládám jen proto, že jsem si po několika dnech všiml pořízení německého překladu; tak pro výběr případného zájemce.

2009/07/29 Posted by | organizace památkové péče | , | Napsat komentář

EHHF 2009

Po celkem výrazném vstupu do aktivit evropského fóra památkových organizací (EHHF) v roce 2007 se v roce 2008 NPÚ jednání v Kodani ani neúčastnil. Letos nebyla vydána informace o tom, že by se NPÚ na sněm do Vídně a Bratislavy vypravil. Nicméně byl nakonec delegát vyslán (ředitel ÚOP v Českých Budějovicích mgr. Pavelec). Přislíbil publikovat zprávu na webu NPÚ. Tedy by zde nebylo o čem psát, kdyby nebylo bývalo opomenuto aspoň publikování překladů závěrů z Kodaně. Uvidíme, jestli budou k dispozici ty bratislavské…

2009/05/29 Posted by | organizace památkové péče | , | 1 komentář

Záznam ze zasedání Pracovní skupiny České komory architektů pro památkovou péči – 15. 4. 2009

Zdroj.

Editor: Dita Pavelková
Záznam ze zasedání pracovní skupiny pro památkovou péči České komory architektů, která se konala ve středu 15. dubna od 14.00 hod. v zasedací síni České komory architektů v Josefské ulici 34/6, Praha 1 – Malá Strana.
Přítomni:
členové PS: Ing. arch. Karel Doležel, Ing. arch. Alexander Gjurič, Ing. arch. Martin Krise, Ing. arch. Pavel Kupka, Ing. arch. Jiří Merger, Ing. arch. Miloš Solař, Ing. arch. Petr Všetečka
členové představenstva ČKA : Ing. arch. Martin Peterka, Ing. arch. Milena Vitoulová
kancelář ČKA: Ing. Martin Turek, ředitel kanceláře
Jako čestný host se zasedání zúčastnila Ing. arch. Naděžda Goryczková, generální ředitel Národního památkového ústavu.
Hlavním bodem programu zasedání pracovní skupiny bylo setkání s Ing. arch. Naděždou Goryczkovou, generální ředitelkou NPÚ, která se dostavila ve 14.50 hod. V rámci písemné pozvánky na jednání byly paní ředitelce sděleny některé náměty, o kterých by s ní členové PS chtěli diskutovat.
V úvodu jednání předseda pracovní skupiny Jiří Merger přivítal paní generální ředitelku, představil přítomné a požádal ji, zda je může seznámit se zásadami, které bude ve fungování NPÚ ve své vedoucí funkci uplatňovat.
Ing. arch. Goryczková poděkovala za pozvání na setkání na půdě ČKA a sdělila, že by v budoucnosti velmi ráda s Komorou dále úzce spolupracovala. Následně velmi obsažně vysvětlila s jakým programem se zúčastnila výběrového řízení na funkci generálního ředitele NPÚ a jak tento program uplatňuje v praxi. Ze zasvěceného výkladu lze ve stručnosti shrnout tyto body:
– na přelomu dubna a května bude veřejnosti a médiím představena nová koncepce NPÚ
– bude vytvořen fungující orgán Generálního ředitelství, který bude zastřešovat všechny podřízené útvary a pracoviště NPÚ
– Ústřední pracoviště se musí stát elitním pracovištěm, které bude spravovat péči o Národní kulturní památky ve správě Národního památkového ústavu a o památky Světového kulturního dědictví UNESCO
– Ústřední pracoviště bude především metodickým a dokumentačním pracovištěm, zajišťujícím odborný servis pro oblastní pracoviště NPÚ. Některé pravomoci ústředního pracoviště (např. dohled u vybraného souboru NKP) budou přeneseny do regionálních pracovišť.
– NPÚ je veřejností vnímán jako garant ochrany památek a kulturního dědictví České republiky. Z tohoto důvodu musí být zlepšen i mediální obraz památkové ochrany.
– Oproti současnému stavu se musí zlepšit spolupráce s výkonnou složkou památkové péče ve vydávání stanovisek a rozhodnutí.
– Trvalou snahou zůstane úsilí a o stálé zvyšování odborných znalostí pracovníků ústavu v rámci celoživotního vzdělávání a dalších forem zvyšování odbornosti. Proto se uvažuje také o zavedení některých „atestací“ pro určité oborové specializace.
– NPÚ stále zápolí s nedostatečnými finančními prostředky na svůj provoz a s nízkými mzdovými fondy. Jednou z úvah o zlepšení tohoto stavu je i záměr vytvořit v ústavu „kariérní řád“, jako motivující prvek pro setrvání v oboru.
– Do organizační struktury NPÚ patří i správa památkových objektů, což zahrnuje 104 státních objektů (nejen hradů a zámků)
Po zasvěceném výkladu následovala diskuse paní generální ředitelky s přítomnými. Diskuse se týkala mnoha odborných problémů fungování památkové ochrany v České republice a také námětů pro další spolupráci České komory architektů s Národním památkovým ústavem (jsou uvedeny v závěru tohoto zápisu).
Z této diskuse lze zmínit:
– Věcný návrh zákona o památkovém fondu, který byl vypracován v loňském roce: Není známo, jaký osud bude tento dokument mít. Stále je možné, že se v práci na něm bude pokračovat. NPÚ i ČKA však mají ke konečnému znění, tak jak bylo formulováno na podzim 2008 vážné výhrady. Mimo jiné v něm bylo navrženo oproti současnosti méně významné postavení odborné složky památkové péče ve vztahu ke složce výkonné a proto by mělo být znění upraveno tak, aby byla více zohledněna závaznost odborných stanovisek.
– Na tento námět navázala diskuse o „dvojkolejnosti“ či “jednokolejnosti“ vydávání stanovisek a rozhodnutí ve správním řízení. Ing. arch. Goryczková se přiklání spíše k zachování současné „dvoukolejnosti“, ale s podmínkou, aby odborná stanoviska byla pro výkonný orgán závazná. Arch. Peterka se domnívá, že by se v diskusi o „jednokolejnosti“ mělo pokračovat (odborný orgán by stal i orgánem výkonným).
– Ing. arch. Goryczková přikládá velký význam vydávání „Plánů ochrany památkových rezervací“. V současné době není žádná metodika pro zpracování těchto plánů. NPÚ pořádá na toto téma 23. 4. 09 v Jindřichově Hradci seminář. Uvítala by, kdyby se autorizovaní architekti na zpracování plánů ochrany podíleli. Je možné uspořádat další workshopy a vypracovat vzorový plán ochrany. Arch. Všetečka se obává, že plány ochrany se mohou někdy dostávat do kolize s regulačními plány. Arch. Merger upozornil, že všechny památkově chráněné stavby a území by měly být v plánech ochrany vyznačeny jako architektonicky a urbanisticky významné stavby ve smyslu zákona 360/92 Sb. Plány ochrany jsou velká příležitost pro spolupráci NPÚ a ČKA.
– V další diskusi se arch. Goryczková vyjádřila i k otázce na vytvoření subjektu „autorizovaného památkáře“. Tento námět spíše odmítá, neboť se obává, že tento odborník, pracující na objednávku investora a který by byl tímto investorem honorován, by se mohl dostávat do velké závislosti na jeho záměru. Zároveň byla vyslovena i námitka nedostatečného odborného zázemí tohoto památkáře (fyzické osoby) v celé šíři problematiky památkové ochrany.
– Dalším bodem rozpravy se stala Ministerstvem životního prostředí vyhlášený program „Zelená úsporám“. Přítomní se shodli, že způsob, jakým byla tato akce vyhlášena a zvláště splnění několika podmínek pro získání dotací, by mohly mít neblahé důsledky v památkově chráněných zónách, zvláště u nechráněných historických objektů (zateplování štukových průčelí, plastová okna apod.). Přítomní proto doporučí představenstvu Komory, aby se ČKA připojila ke stanovisku (nebo aby se podílela na jeho formulaci), ve kterém by byly vysloveny obavy z možných negativních dopadů této aktivity a které by mělo být urychleně zasláno na MŽP.
V závěru jednání byly zformulovány možné oblasti spolupráce mezi NPÚ a ČKA, které přítomní členové představenstva, architekti Merger, Peterka, Vitoulová, předloží k projednání a případnému připomínkování a odsouhlasení představenstvu Komory:
– Stanovisko k programu MŽP „Zelená úsporám“ (aktuální problém)
– Spolupráce autorizovaných architektů na vytváření Plánů ochrany památkových rezervací
– Spolupráce a vzájemná informovanost při připomínkování nových legislativních norem
– Delegování zástupců ČKA do poradních orgánů NPÚ
– Vzájemná informovanost o pořádání seminářů, konferencí a vzdělávacích i jiných akcí a případná záštita ČKA nad nimi (též v rámci celoživotního vzdělávání autorizovaných architektů i pracovníků NPÚ)
Po projednání těchto návrhů bude uskutečněno jednání s představenstvem ČKA, o které Ing. arch. Goryczková požádala, a kde budou upřesněny konkrétní formy spolupráce.
Zasedání skončilo v 17. 55 hodin
Zapsal Jiří Merger

2009/05/13 Posted by | organizace památkové péče, památková legislativa | | Napsat komentář

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.