Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tak nám padají Pompeje! Jste šokováni?

Pokud si trochu s chladnou myslí prohlížíte senzační vykopávky nejen v Pomejích, ale i na tisících dalších míst v Itálii, Řecku, Španělsku, Turecku…, ale i na severu Evropy, musíte si všimnout, že odhalená místa více či méně trpí. Jedná se jednak o střídavé vysychání a vlhnutí, kdy některé části zejména v podloží (zemina) mění objem (vídáme, jak jsou zvlněné jinak dokonalé antické mozaikové podlahy), mechanické účinky případně protékající vody (dynamické účinky tekutiny a jí unášeného abraziva), rozměrové změny při změnách teploty (dilatační praskliny, drolení malty a její oddělování od bloků ve zdivu), narušování kořenovými systémy náletových bylin i dřevin (u nás se věří na blahodárné účinky zatravnění koruny torzální zdi), zvýšenými riziky transportu solí z podloží (lepší odpařování urychluje vzlínavý pohyb „solanky“ kapilárami) – a v neposlední řadě neblaze působí i stále opakované očistné, konzervační a konsolidační „kúry“ (typicky mechanickým odstraňováním kořínků porostu dochází k destrukci uvolněné malty i kamenů apod., nevhodně zvolené malty „stabilizačních“ nadezdívek zhoršují korozi překryté starší konstrukce). Připočtěme pohyb návštěvníků. V našem klimatu pak fatální účinky mrazu úměrné zavlhčení konstrukce (pokud na koruně zdiva leží sníh, ze kterého při oblevě vsakuje voda do konstrukce, kde opět při poklesu teplot zmrzne, je jen otázkou času, kdy půjde památku nabrat lopatou; víme ovšem, že např. ruiny hradů bývají velmi masivní a jejich malta byla v mnoha případech speciální, daleko odolnější, než u jiných staveb, které již zub času rozhlodal). Přesto i u nás stále znovu dochází i z vůle archeologů ke zviditelnění vykopávek i po skončení výzkumu. Vlastně až letos v ZPP (Starý Plzenec, Kašperské Hory) zaznělo objektivnější vyhodnocení dopadů odhalení vykopávek, v případě staroplzeneckého kostela zakončeného zavezením zeminou.

Procházíme-li tedy hektary odhalených antických lokalit v Itálii, můžeme sice pozorovat odhalené konstrukce, ale současně trneme nad tím, jak byla tímto zpřístupněním dramaticky snížena jejich životnost. Působivost těchto „autentických“ míst je samozřejmě hluboká a nezadatelná, nelze ji žádnou iluzí a hmotným či virtuálním modelem nahradit. Nicméně by se měly hledat cesty, jak těch originálů prezentovat ve fyzické podobě co nejméně (nebo přiměřené množství). Některá odhalená naleziště navštěvuje evidentně tak minimální množství lidí, že to nikdy nezaplatí provoz (kasu, úklid, údržbu, osvětlení). Řadu takových míst by bylo vhodné po prozkoumání zavézt a vhodně na povrchu upravit (nejlépe pěstováním travin, výsadbou stromů tam, kde je výzkumem doložena absence nálezových situací, zajistit odvod dešťové vody povrchovými strouhami). Jestliže staré konstrukce vydržely pod terénem v dobré kondici 2000 let, zajistili bychom jim takto přinejmenším stejnou perspektivu. Očumováním je ničíme. Lepší by bylo, kdyby se zaplatily precizní výzkumy a jejich výsledky se v určité stupnici komplexnosti a komplikovanosti bez skrupulí (konečně odhozených, kdovíproč vzniklých) kompletně zpřístupnily veřejnosti.

Daleko více pozornosti je třeba věnovat vývoji metod srozumitelného sdělení o hodnotách nalezišť co nejširší veřejnosti. Poznané památky nemají upadnout v zapomnění. K tomu je v EU aktuálně nasměrována řada projektů. Může se tak dojít i k tomu, že se ve veřejnosti projeví větší zájem o aktuálně stojící stavby, jejichž vypovídací hodnoty, když to vezmeme do důsledků, jsou přinejmenším (abych stařešinům nekřivdil) stejné jako u vykopávek, o možnosti poznat další kulturní souvislosti.( Zájem o starožitnosti je v jistém smyslu epizodou v kulturních dějinách lidstva, i když nepochybně významnou; možná významnější, než nás zatím napadlo.) Je třeba více hledat metody, jak tomuto zájmu co nejméně svědků minulosti fyzicky obětovat. Je mi ovšem jasné, že finální řešení není a všechny staré vzácnosti zakrýt nejde, že tyto oběti jsou nutné, protože naším cílem nemůže být jen nespatřené věci předat dalším generacím; to by byl trochu divný a laciný výsledek.

Reklamy

2010/11/16 Posted by | archeologie, ohrožení památek, zánik památek | , | Napsat komentář

Archeologický prezentát v kostele v Dolních Chabrech bude zřejmě ochráněn zásypem

Před několika desítkami let byly rozkopány podlahy a terén v interiéru i v okolí kostela sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech (stalo se tak mj. za mé částečné kopáčské brigádnické účasti). Po zhodnocení vynikajících výsledků archeologického výzkumu, kdy byla zejména překvapivě pod románským kostelem odhalena ještě značně starší raně středověká rotunda, bylo rozhodnuto nálezy v interiéru kostela ponechat nezasypané, občasně zpřístupnitelné pod rozebiratelnou dřevěnou podlahou. Přestože již bylo nemálo zkušeností se záhubou archeologických prezentátů v exteriéru, zdálo se existovat dostatek důvodů pro možnost nálezy v interiéru ponechat přístupné. Pro vědecké revize výzkumu i pro poučení široké veřejnosti. Prohlídka autentických nálezů má nepochybně pro velkou část lidí mnohem větší citovou i poznávací intenzitu, nežli nějaké archivované dokumentace či výklady ve vědeckých článcích.

Přesto se nakonec – celkem logicky – ukázalo, že odhalené konstrukce podléhají sice velmi pozvolné, ale evidentně neodvratné zkáze. Odhalená zdiva dříve či později vyžadují konzervační zásah, často spojený s „repasí“ částí konstrukcí, doplňováním spojovacího materiálu apod. Prakticky nepozorovatelné změny vlhkosti a teplot vyvolávají dilatace vedoucí k destrukci pojiva ve zdivu i hlinitých výplní. Připojují se biotická poškození. Občas někdo o nějaký kámen či hranu hlinitého bloku zavadí obuví.

Proto asi lze jen uvítat, že přišlo rozhodnutí o zasypání nálezové situace. Nicméně lze věřit, že to bude provázeno ještě řadou diskusí a také vyvozením zkušeností směrem k poznání, že ponechání odhalených archeologických nálezů je z hlediska jejich budoucnosti vždy riskantní. Samozřejmě připouštím, že může být zdůvodněno i jinak, od zřetelů vědeckých přes pocity investora až politické „zájmy“. Archeologické památky zřejmě nejsou věčné ani při ponechání pod terénem. Vzdát se vědomostí, které lze získat při jejich prozkoumání, to bych po nikom nechtěl. Ale při rozhodování o prezentaci by obecně prospělo méně odvahy a vynalézavosti. Uspořené prostředky by mohly být využity k produkci vhodných informačních materiálů.

2010/10/12 Posted by | archeologie, ohrožení památek, prezentace, ze života památek | , , | Napsat komentář

Stará zahradní lavička nás právě opouští

Pokusil jsem se ji aspoň trochu zdokumentovat, protože je opravdu velmi pohodlná, takže by se to mohlo hodit i nějakému výrobci, který by chtěl lidem opravdu prospět. Kdyby se někdo takový našel, mohl bych mu korodovanou a již nepoužitelnou lavičku za odvoz věnovat třeba aspoň k oměření (ale musel by se asi ozvat během tak 6 hodin, protože pak s tímto již oželeným produktem směřuji do sběrného dvora). Na muzejní exponát to samozřejmě není, i když… Ale třeba někde podobné už mají. Spíše však je běžné, že se takové obyčejné věci bez velkého rozmýšlení zahodí. Tak aspoň těch pár fotek se základními rozměry pro případné zájemce o tento dosti specifický typ mobiliáře a třeba pro budoucnost.

Zahradní lavička

2010/08/09 Posted by | ohrožení památek, zánik památek, ze života památek | , | Napsat komentář

Zanikají památky úřední i ty ostatní. Běsnící vodní živel opět zabíjel a ničil

Povodně přinášejí především životní tragédie. Ale podílejí se i na zkáze kulturních hodnot. Dva příklady za jiné. Ve zpravodajství ČT z Chrastavy se opakovaně objevovalo místo po secesním ocelovém mostě v Chrastavě na Liberecku. Ten byl před několika lety rekonstruován a patřil k významným technickým památkám v místě, kde je osudu např. starých továrních budov věnována značná pozornost. Vedle stojící budova (na snímku za mostem) byla ve zpravodajských záběrech již napůl zbořená. Bylo vidět do krovu s ležatou stolicí, zřejmě pozdně barokního (možná až z počátku 19. století). Tato stavba však zřejmě zapsanou památkou nebyla. Zřejmě nenávratně zmizejí obě.

A s nimi spousty dalších. Asi by stálo za to jejich dokumentaci nějak shromáždit v pomyslném muzeu kulturních ztrát. Památky přeci nežijí jen do doby svého zmizení. Otiskují se v urbanistických i jiných souvislostech. Dnes mohou být zobrazovány spolu s aktuálními záběry a přispívat tak ke zintenzivnění veřejného zájmu o jejich osud. Měly by také zůstat zahrnuty v našem kulturním dědictví, jejich dokumentace by měla být dobře dostupná, mj. i z mobilních zařízení.

Chrastava (okres Liberec), most a dům čp. 297
Dnes již neexistující most v Chrastavě na fotografii z archivu Národního památkového ústavu. První zpráva o zřícení mostu zde.

2010/08/08 Posted by | ohrožení památek, zánik památek, ze života památek | , | Napsat komentář

Skleníkový (d)efekt v archeologii

Archeologové rádi budují speciální typy pařenišť, od kterých očekávají, že budou zdrojem poučení pro zvídavé obyvatele i turisty. Záměr se však většinou mine účinkem. Možná se jedná o natolik speciální stavební úkol, že by stálo za to vyhledat odborné firmy s praktickými zkušenostmi. Přesto se zřejmě hlavními znalci ve věci zdají být archeologové. To, spolu se zápalem pro věc na straně architekta, který získal inspirující atypickou zakázku, vede většinou ke smutným koncům. Bujný růst vegetace je podporován mikroklimatem, skleněné kryty jsou lákadlem pro vandaly, anebo jsou ohrožovány záměrným či nechtěným pojížděním dopravních prostředků. V drastických podmínkách zřejmě trpí i odhalení svědkové minulosti. Každopádně se většinou jejich povrch pokryje hebkou vrstvou prachu, která postupně zahalí rozdílné materiály i barvy… Možná by bylo lépe neobjevit… Aspoň, že je to vše podrobně dokumentováno v zákoutích nějakého archivu.

Milazzo (Itálie, Sicílie)
Možná se i tato cedule stane památkou.

Milazzo (Itálie, Sicílie)
Archeologická pařeniště dotvářejí veřejné prostranství.

Milazzo (Itálie, Sicílie)
Skla jsou logicky poškrábaná a popraskaná, takže pořádně není vidět ani zdi, ani lebedu.

Milazzo (Itálie, Sicílie)
Vyjímá se jen novodurová trubka, která svědčí o nějakém pokusu o řešení problému.

Milazzo (Itálie, Sicílie)
Ocelové nosné kontrukce se osvědčují nejen v letištních halách, ale také jako dekorativní doplněk prezentátu.

Milazzo (Itálie, Sicílie)

2010/07/12 Posted by | archeologie, ohrožení památek | | komentáře 2

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.