Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Kostel v Nezamyslicích u Sušice jako podnět k zamyšlení nad týdnem OA

V minulých dnech byl zveřejněn pátý svazek odborného památkářského periodika Památky západních Čech. Jak se již stalo dobrou a následováníhodnou tradicí, byl zpřístupněn ve dvou formátech. Jednak jako vysloveně apartní sešit, úhledně decentní, jak to v nejlepším slova smyslu odpovídá památkovému tématu, a jednak jako sada souborů PDF, dostupných on-line (takto je dostupný též čtvrtý sešit, a pak také první, jehož papírová verze je již rozebrána). Papírový svazek není v prodejní síti a je poskytován zdarma. Vydavatel přitom zastává názor, že tímto způsobem vstřícně vytváří podmínky k co největšímu rozšíření příspěvků směrem k veřejnosti, která nechť sama sezná, kterou z forem jí více vyhovuje studovat. Cíl veřejnoprávní odborné instituce by to měl být samozřejmě; nutno ovšem říci, že to je v naší památkové péči pojetí ještě spíše průkopnické. Lze doufat, že bude co nejdříve obecně přijato, i když je jasné, že bude třeba se zabývat i složitostmi ekonomickými, autorskoprávními i odborně etickými.

Ve sféře památkové péče (a nejen jí) by ovšem stálo za to, co nejefektivněji dojít k nějaké shodě na sjednocení místa elektronické (verze) publikace, protože již dnes narážíme na různých serverech na rozptýlené jednotlivé články z časopisů Průzkumy památek nebo Zprávy památkové péče aj. Toto drobení je perspektivně pro uživatele nešikovné (a nepochybně bude časem obtěžovat i stále větší část autorů samotných). Ideální by bylo články ukládat (v nevyhnutelných případech aspoň odkazovat) v jediném systému spolu se správou dat o dokumentačních fondech, výzkumných zprávách apod., samozřejmě i s evidencí památek (tedy vč. metadat, rovněž usnadňujících využití). Takže by bylo možné k vyhledané památce disponovat i seznamem odborných článků, jež se jí týkají, prohlédnout si její historické fotky apod. A zase od studovaného článku si ověřit data o dané památce i dalších s ní souvisejících, porovnat s archivovanou obrazovou dokumentací apod.

Věřme, že se něco takového ideálního zdaří.

Článek o kostele v Nezamyslicích (okres Strakonice) od Romana Lavičky (PDF) mě samozřejmě zaujal nejvíce, jelikož jsem se památkou rovněž v nepříliš dávno minulých dobách ve stručnosti zabýval. V souvislostech zpřístupňování informací odborného (vědeckého) rázu stojí za to se zmínit o výrazné dynamizaci odborné komunikace, kterou otevřené internetové zpřístupňování umožňuje. R. Lavička tak jednak (s příkladnou svědomitostí) v textu odkazuje na článek publikovaný o málo dříve na blogu. Jednak jsem já mohl aktuálně doplnit do blogu odkaz na článek a text blogu upřesnit (v textu je to vyznačeno a datováno, jak to žádá blogerská etika). A také reagovat na pozoruhodný ikonografický doklad opevnění kostela v 17. století, reprodukovaný R. Lavičkou.

Snad tyto poznámky lze využít i jako přesvědčivý argument ve prospěch on-line publikování památkových informací z výzkumné a vědecké činnosti. Podobně by bylo velmi potřebné v rámci rozvoje památkářského působení na internetu tyto výstupy co nejvíce koordinovat a propojovat. I když letošní světový týden otevřeného přístupu včera skončil…

Reklamy

2015/10/26 Posted by | dostupnost dat, publikační činnost | , | Napsat komentář

Otázky operativního zpřístupnění výsledků drobné akce OPD (zadní strana Ledebourského paláce)

(OZNÁMENÍ: NA STRÁNCE SE PRACUJE!)

V konfrontacích s úvahami o potřebnosti nejen terénní akce OPD operativně fyzicky zvládat, ale také elaboráty nějak snadno dostupným způsobem a pokud možno operativně zpřístupnit ověřuji čas od času různé verze postupu. Snahou přitom je najít také způsob, který umožní, aby zájemci mohli uveřejnění operativně sledovat, samozřejmě také, aby bylo možné elaborát spolehlivě najít, pokud hledám údaje o dotyčné části zkoumaného objektu, údaje o příslušném typu konstrukce či nějakého výtvarného pojednání (ikonografii apod.). Přitom tak, aby i z těchto hledisek bylo možné aktuální zprávy na internetu zachytit, a to jak „synchronně“ v momentu uveřejnění, tak i následně při jakémkoliv vyhledávání.

Je vcelku jasné, že takto letmo specifikované požadavky nejsou realizovatelné bez přiměřeně dostatečné podpory a účasti ze strany IT, stejně jako je podmínkou součinnost ostatních tvůrců OPD dle metodiky. Přitom je ale jasné, že není od věci se v celém památkovém systému zamyslet nad koordinací informačních zdrojů a jejich prohlubovaným propojením. Zatím jsou výsledky různých velmi záslužných inventarizačních, monitorovacích, operativních, tématických, regionálních aj. akcí rozptýlené, nespojité, s častými multiplicitami, které je přitom ale obvykle kumšt rozpoznat. Bylo by potřebné a všemu i všem by prospělo, kdyby se pokročilo ve smyslu nějaké koordinace.

Ale o to teď přímo nejde, i když je to důležité mít na paměti proto, abychom při vytváření dat stále zkoušeli zpytovat, nakolik budou dále vyhledatelná a využitelná.

Jde přitom o to, aby umístění pokud možno využívalo spolehlivě garantované trvanlivé uložení, dávalo vyhlídky na uchování dat při jejich budoucích migracích apod. Je jasné, že takové nároky by vyžadovaly vypracování precizních metadat. To ale většinou končí u zeměpisných souřadnic a adresy, případně vyznačení v nějaké mapce či plánku, protože celkem nelze říci, že bychom někde měli k dispozici nějaké jednoduše využitelné formuláře, které by při vyplnění základních údajů s vypracováním metadat pomohly. Vidíme také, že každý správce velkých dat postupuje nějak jinak. Jinak pojmenovává rubriky či pole, používá jiný zápis souřadnic, časových údajů apod. Můžeme asi věřit, že se to vše nějak v rámci rozvoje IT pořeší, ale to nám jen málo pomůže při snaze co nejlépe zabezpečit trvalou využitelnost našich dat a jejich operativní dostupnost, jak bylo zmíněno.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

V principu test zde nyní diskutovaný směřuje k porovnání pracnosti různých „redakčních“ zpracování elaborátu z drobné akce OPD a ověření různých možností internetové „adjustace“, provázání s dalšími údaji (navazující akce ve stejném místě apod.), jak bude zvoleným postupem ovlivněno následné vyhledání a využití, zda bude reálné docílit vazbu na „centrální“ informační systémy apod.

Snad by bylo možné se také pokusit o srovnání s produkty dalších zpracovatelů, nebo dokonce některé specialisty získat k diskusi či podobným experimentům. Samozřejmě do jisté míry s cílem koordinovaně žádat na „systému“ možnost data zpřístupňovat s jeho pomocí při zohlednění odborných požadavků (které mohou být zcela jiné, než jaké předpokládá autor elaborátu nebo případný stvořitel koncepce informačního systému).

Zde nemohu nepřipomenout, že podobné požadavky byly některými kolegy prozíravě vznášeny v době, kdy se připravovala metodika OPD (2005). Nakonec však bylo upřednostněno uchovávání papírových elaborátů, které samozřejmě má mnohé přednosti. Nicméně poměrně památné tehdy bylo a myšlenkově předbíhá dobu dodnes zřízení „hlásiče“ akcí, implementovaného do IS památkové péče v rámci databáze MonumNet (akce byly oznamovány v momentu žádosti o odborné vyjádření k nějakému investorskému záměru, následně se evidovali zpracovatelé a zpřístupňovaly anotace poznatků a odkazy na elaboráty). Posléze byl podobně provázán i „systém“ monitoringu stavebně technického stavu památek. Nicméně paradoxně vazby ani mezi těmito dvěma databázemi, do jisté míry se obsahově či personálně překrývajícími, vytvořené nejsou. Ale k tomu se ještě vrátím jindy (tím spíše, že se aktuálně dokončují rozsáhlé práce na reorganizace památkového IS), jen jsem chtěl zmínit, že se při této detailní „analýze“ pohybujeme vlastně v neurčitém prostředí, z hlediska informačních systémů nepříliš zajištěnému, organizačně řekněme stále diskutovanému.

Pokud chceme zpřístupnit dokumentaci operativně, střetáváme se s několika potížemi (a svým postupem rovněž nějaké ve větší či menší míře vytváříme pro operativní i budoucí využití, pro archivaci a dohledatelnost ve vazbách s dalšími informacemi).

Není možné zde vše pojmenovat. To by se hodilo probrat v nějaké metodice pro podobné počínání, kterou by ovšem musel také zpracovat někdo informaticky podstatně zdatnější. Pokusím se zmínit ve stručných heslech potíže, které se mi přitom zdají být hlavní.

Proč a jak operativně informace předkládat?

Samozřejmě je třeba počítat s otázkami a výhradami. Sporné z odborného hlediska může být už to, jestli něco uveřejnit dříve, než jsou všechny souvislosti náležitě zhodnocené a „objektivizované“. K tomu snad lze říci, že při vhodném upozornění na předběžnost např. komentářů fotek riziko nějakého omylu lze omezit jen na případy, kdy si toto upozornění někdo nepřečte.

Je třeba si připustit ohledy na zájmy vlastníka zkoumaného objektu, stavební či jiné firmy, zpracovatelů souběžných výzkumů (archeologický, restaurátorský, statický…). Jejich počínání by nemělo být v zásadě kritizováno v souvislosti s předkládanou dokumentací, a to proto, že by to mohlo ohrozit ochotu zpřístupnit partie památky, které je potřebné dokumentovat. Tím ovšem nemá být v potřebném případě zastíráno nějaké riziko pro památku před památkovým garantem apod.

Např. na sociálních sítích občas dochází ke zpřístupnění nějakých poznatků, případně i otázek k odborným kolegům k vysvětlení nějakého detailu. Nejednou tak vidíme ochotu si o poznatcích popovídat a zpracovateli dokumentace pomoci radou, odkazem apod. Je velmi pravděpodobné, že při systematickém postupu by taková komunikace mohla být pravidelnější a efektivnější (jak to známe třeba z Wikipedie a jiných komunitních projektů, kde specialisté pomáhají detailními informacemi).

Uživatelé operativně zpřístupněné dokumentace by měli v plné míře respektovat autorský zákon i nepsané etické zásady a nic z myšlenek či obsahu dokumentace si nepřivlastnit. Poklesky v tomto směru by měly být pranýřovány.

Jak soubor elaborátu s obrazovou dokumentací vytvořit a „adjustovat“?

Většina elaborátů určená k předání zadavateli či do nějakého archivu je vytvářena pomocí textového editoru MS Word, neboť základ takového sdělení má přeci jenom slovní formu – fotografie či plánky jsou většinou přičleněny jako ilustrační či dokumentační příloha. Do textu jsou obvykle bez většího promýšlení vsazeny obrázky i tabulky apod. Výhodou je přitom možnost opatřit je popiskami atd. Vytvoření textu má řadu pravidel, více méně respektovaných, mj. úměrně tomu, jak je pisatelům vštípena čeština či normy pro uvádění citací zdrojů informací a odkazování na ně.

Pisatelé vlastně vytvoří dokument v podobě série stránek A4 s cílem jej pak také v identické grafické úpravě vytisknout na listy papíru a v rukou podepsaném „autentickém“ výtisku předat na příslušná místa.

S rozsáhlou velkoformátovou výkresovou dokumentací to bývá složitější. Ta však přeci jenom vzniká v nějakém čase a také její cíl je jiný, než referovat o aktuálním stavu nějaké památky. Rovněž to vyžaduje mně vzdálené znalosti.

Většina prve uvedených elaborátů vytvořených „Wordem“ bývá převedena do pdf a takto případně zasílána elektronickou poštou či prostřednictvím nějakého úložiště. Tímto způsobem bývá značně komplikováno případné prohledávání elaborátu, a zejména velmi snížena informační hodnota obrázků. Ilustrace pak mohou být předávány prostřednictvím nějakého úložiště či paměťového nosiče. Ale to již prakticky bez výjimky bez popisek, pouze s označením nějakým kódem, velmi často jen tak, jak je vytvořil fotoaparát či grafický SW.

Každý tvůrce dokumentace má různě důkladně promyšlený systém členění a značení snímků ve svém PC. Každý jej však má jiný. Neexistují žádná doporučení ve prospěch standardů (např. vyplývající z nějakého výtahu ze směrnic pro předarchivní přípravu dokumentů).

Jaký formát souboru?

Nejvíce obliby si získaly soubory pdf, nejspíše asi proto, že dávají šanci zabránit změnám dokumentu, takže může existovat shoda ohledně citací (citující míní stejnou stránku dokumentu jako čtenář citace apod.). Prohlížecí programy do jisté míry umožňují i texty prohledávat. Prakticky zcela se však (zatím) vypouští práce s metadaty – tagy, kategoriemi… Těchto „doplňků“ se značně dotýká lhostejnost velké části tvůrců dat, kteří nedocení význam pro následné využívání informací. Typické však je, že nikoliv pominutelná část provozovatelů informačních systémů hrubě podceňuje „hygienu“ metadat, takže obvykle minimálně počítá s vynaložením nějaké kapacity na jejich „čištění“ (pokud si připouští nějaký problém, tak spíše stíhají výčitkami nedůslednou práci dodavatelů dat).

Jednou z vlastností „fixních“ souborů pdf je však nemožnost či velká obtížnost jejich, korektur, doplňků, a praktická nemožnost aktualizací či komentářů. V případě doplňujících informací se lze představit možnost vydání samostatné aktualizované verze dokumentu, což ovšem může vyvolat další problémy (např. v tom smyslu, že původní dokument většinou asi nebude upozorňovat na možnost existence aktualizace).

Protikladem mohou být typické stránky ve formátu html, kde je obvykle aktualizace obsahu snadná. Korektní pak je aktualizace v textu vyznačit. Systémy typu wiki (i některé jiné) pak umožňují zhlédnout všechny verze obsahu stránky (což spolu s časovými údaji umožňuje rekonstruovat podobu dokumentu pro posouzení nějaké starší citace apod. – každá verze má navíc sou adresu). Např. popisná stránka tak může být viditelná vždy v poslední „aktuální“ verzi, ale přitom je možné ověřit vývoj objektu i daného dokumentu díky dostupnosti předchozích verzí. Mělo by být možné vyznačit významné verze, aby čtenář nemusel listovat marginálními opravami překlepů apod.

Určitou nevýhodou html stránky je nestránkovaný text, což je vhodné řešit např. číslováním odstavců, protože potřeba odkazovat na konkrétní místo textu je nepochybná.

Nicméně výhodou editovatelných html stránek je možnost úprav, korektur, doplňků. Pokud to plánujeme, lze čtenáře upozornit např. hláškou PŘÍSPĚVEK BUDE JEŠTĚ OPRAVOVÁN AKTUALIZOVÁN!

Zkoumaný objekt průběžně prodělává další konsolidační (řekněme) zásahy, takže stojíme vždy před rozhodnutím, zda k nově odhaleným úsekům zdiva vypracovat nový elaborát, nebo aktualizovat ten předchozí… Pro vypracování nového elaborátu o etapě poznatků ještě vyčkat, zda dojde k dalším zásahům? Dilema je asi při zpracování OPD obvyklé, ale současně činí zřejmým problém s neexistencí „timeliny“, na kterou bychom pořízené dokumenty ukládali, kde by se případně mohly propojit s těmi, které zpracují další osoby… Bylo by možné avizovat aktualizace elaborátu, odkazovat na různě lokalizované dokumenty. Je možné, že dříve či později takové možnosti nabídne IS kulturního dědictví.

Ilustrační příklad k diskusi či aspoň úvaze

Pokusil jsem se na drobném příkladu akce OPD testovat různé verze zpracování. Protože dokumentovaná akce ještě probíhá, lze to sledovat i jako diskutovatelnou možnost předkládání aktualizací. Jsou vidět i určité rozpaky plynoucí z nedostatku informací o rozhodování o postupu stavebních prací. Do MIS byl vložen elaborát v pdf i fotografie, jelikož v pdf je kvalita fotografií jen informativní. Nicméně mezi elaborátem a fotografiemi není vazba. Tu by asi bylo možné vytvořit užitím vhodného uživatelského tagu, ale nejsem si jistý, je-li taková praxe zavedena.

Další fotky tak jsou přidávány do speciální sbírky zde. Jsou také postupně připojovány do MIS. Doplňován jimi je ve výběru též elaborát html zde, který lze operativněji aktualizovat. To by pak mohlo umožňovat vydat i kýžený pdf dokument, zahrnující postupné a postupně prezentované aktualizace. Případně jej vytvořit z oněch významných aktualizovaných verzí.

Jako speciální testovní prostředek sledování aktualizací je přechodně přístupná i stránka na Facebooku.

Nyní tedy vděčně přijmu připomínky, ale současně se chci ještě textem zabývat a nějak jej zkrátit…

2015/10/13 Posted by | archivace, dokumentace památek, dostupnost dat | , , , | komentáře 3

Návrh: Platforma pro on-line zpřístupňování odborné a vědecké publikační činnosti v oblasti památkové péče

Stav

01/ Potřeba publikovat stále větší rozsah vědeckých výstupů logicky plyne z toho, že se zvyšuje finanční podpora projektů, ale nepochybně také zkušenosti a tím efektivita práce výzkumníků. Výsledků je tedy více.

02/ Na základě zvyklostí a stanovovaných podmínek se většina uveřejnění odehrává v tištěných časopisech či knihách. V poslední době začaly být umožňovány a požadovány některé typy elektronických výstupů (tématické mapy).

03/ Nicméně jsou zatím zcela mimo zájem autorů i zadavatelů on-line publikace výstupů, byť by se třeba jednalo o elektronické verze „papírových“ článků. Je ovšem pravdou, že nejeden výzkumník pocítí potřebu takto usnadnit přístup ke svému výstupu, ale to lze za současné situace jen na vlastním či jiném webu, bohužel však v naprosté většině bez spojitosti s institucí, která projekt zajišťuje, či publikaci realizovala. Část autorů tento přístup podporuje, protože jim především jde o naději, že tištěnou verzi nebude snadné kopírovat a nekontrolovaně a bez příslušného svolení z ní přebírat části obsahu, a případně je dokonce neeticky vydávat za výtvor někoho jiného. Vydavatelé pak obvykle argumentují tím, že v případu zpřístupnění na internetu se nepodaří prodat vyrobené výtisky.

04/ Více méně nahodile působí to, jak již nyní některé instituce předkládají výstupy on-line. Většinou se ovšem jedná o „faksimile“ publikací vydaných tiskem, např. metodiky. Ale i ty jsou rozprostřeny bez souvislosti a informační či technické provázanosti na různých serverech.

05/ Články (v časopisech, sbornících) jsou on-line dostupné jen výjimečně, z iniciativy některých autorů.

06/ Postoj poskytovatele grantů či politických instancí (RVVVI) k internetovému publikování v zásadě není známý. Není známo, že by k internetovým zpřístupněním jakkoliv přihlížel při hodnocení výzkumu samotného.

Rozpory

07/ Z logiky veřejného financování výstupů plyne pro část odborné i politické veřejnosti názor, že tyto výsledky mají být dostupné všemi dosažitelnými prostředky, zejména tedy vedle tištěné verze uveřejněním na internetu (tak se vyjádřil např. prezident USA). Část odborné veřejnosti internetové zpřístupnění přímo požaduje, protože to urychluje a usnadňuje výměnu názorů.

08/ K tomu však zatím přistupují instituce velmi výběrově a prakticky zcela nesystematicky, jak se to aspoň jeví z vnějšího, možná málo zasvěceného pohledu, za který se mohu leda omluvit (a poprosit o upřesnění třeba v komentáři dole). Autoři volí cesty publikování individuálně, podle různých doporučení nebo subjektivních v různé míře poučených představ o tom, který způsob je perspektivní, udržitelný, přehledný, vzhledný apod. Z toho plyne atomizace výstupů a snižování efektivity.

09/ Tištěné výstupy lze dnes považovat spíše za elegantní, nežli dobře přístupné. Přesto jsou vzhledem k technice provedení nutné pro svou trvalou či dlouhodobou archivovatelnost a stabilitu obsahu a nelze svolit k jejich opomenutí např. s odvoláním na to, že existuje volně dostupná elektronická verze.

10/ Zpřístupňování výstupů on-line ve formátu PDF se již vcelku ujímá i mezi odborníky a vědci, i když se zdaleka neuplatňuje v širokém či obecném měřítku. Hlavní vadou běžně zpracovaného souboru PDF asi je komplikované či nemožné propojení funkčními odkazy se zdroji informací, se souvisejícími publikacemi apod.

11/ Významným problémem je také rozptýlení souborů na různé servery, velmi nejednotné uspořádání metadat, nejednotnost terminologie apod.

Návrh řešení

12/ Některé uvedené problémy by odstranilo koordinované zpřístupňování výsledků výzkumných projektů. Přitom by výstupy, dosud téměř výhradně tištěné, výjimečně rozšířené o verze dostupné on-line, mohly být soustředěné na jedno místo.

13/ Tištěné publikace s on-line „faksimilemi“ by mohly být doplněny jednak rozšířenými vydáními na webu (rozšířená dokumentace, přílohy apod.), jednak by některé výstupy výhledově mohly mít primárně verzi on-line, která by se ovšem vzhledem k výše zmíněným archivním potřebám doplnila i trvanlivými výtisky (uloženými v „povinných“ knihovnách, případně i u dalších zájemců).

14/ Standardní webové stránky představující činnost a úspěchy institucí se k takovému cíli ne vždy ideálně hodí. Proto lze pomýšlet spíše na vytvoření institucionální (spíše ale resortní či „národní“) publikační platformy. Ta by sice mohla navázat např. na internetová zpřístupnění některých vysokých škol či knihoven, ale měla by od počátku klást mnohem větší důraz na funkční nástroje pro „další“ práci s dokumenty (komentáře v textu, recenze, odkazy na související zdroje apod.).

Výhody

15/ Výrazný synergický dopad vyplyne z intenzivnějšího propojení jednotlivých příspěvků. Mělo by se tak podařit i propojení s výstupy vznikajícími i v rámci grantů na opravy památek (často se požadují publikace u „Norských“ grantů apod.), výstupy práce metodických či vzdělávacích složek institucí apod. Výhody by byly téměř revoluční.

16/ Odkazování na zdroje (u těch by naopak byl dostupný přehled prací, které je citují apod.).

17/ Propojení s jinými statěmi. Propojení s výkladovým slovníkem apod.

18/ Možnost komentářů. Tu sice část odborné veřejnosti „nepotřebuje“, ale výhody pro rozvoj odborné práce jsou zřejmé.

19/ Možnost aktualizací. Ta může být sice v jistém smyslu matoucí (čtenář nevidí na první pohled „právoplatnou“ verzi, jak vznikla a došla schválení), ale řešitelné tím, že v záhlaví stati je výrazný odkaz na platnou verzi (to je klíčové např. u certifikovaných metodik, norem, předpisů…). Tím je umožněno zdokonalování článku např. na základě jiných vydaných příspěvků, novějších objevů apod.

Otázky

20/ On-line publikování zatím není „bodováno“ instancemi spravujícími prostředky na vědeckou a výzkumnou práci. Lze velmi reálně předpokládat, že se tato „taktika“ změní směrem k zahrnutí internetových zpřístupnění.

21/ Samostatná existence on-line výstupů by vyžadovala příslušné redakční zajištění, oponentury apod. Takové závažné závazné potřeby lze v prvním kroku zajistit ve spolupráci s existujícími redakčními složkami vč. redakčních rad vydavatelských institucí.

Doporučení

22/ Vyzkoušet nějaké volně dostupné řešení dříve, než se začne se zadáváním programování stránky.

23/ Naléhat na vytvoření „národní“ platformy nejen pro publikaci odborných a vědeckých článků. Pokud by nakonec byla přehledná, tak ji i používat…

2015/09/13 Posted by | dostupnost dat, publikační činnost | , | Napsat komentář

Za nové odborné a vědecké publikování 2.0 (2.1?)

Záznam myšlenek a výroků bude asi určitě starší než hliněné destičky, pergamen či papyrus. Účel byl vždy všeliký. Pro budoucnost, dotvrzení smlouvy, zaznamenání básně, vzdělávání, filozofické polemiky, dlouhou chvíli… Zejména s rozvojem knihtisku (kdy musely o práci přijít spousty písařů) se otevřel prostor pro sdělování ze sféry společenských věd, včetně historie, a ovšem také poznávání historických výtvarných a stavebních výtvorů. Novou rovinu do historického zkoumání člověčích projevů přinesly vědy o umění či zkoumání typologie staveb a jejich konstrukcí, postupně i o genezi „rostlých“ staveb, významu jejich proměn apod. To vše za dob tištěných knih a časopisů + archivů jako skladišť listin původně neurčených k veřejnému šíření. Doprovodným jevem zkoumání byla nutnost sledovat publikační činnost a nepřehlédnout její výsledky, pokud souvisejí s tématem zkoumání. Tím bylo poznamenáno tempo předávání informací a působeny nesnáze s jejich vyhledáním.

Pak přišel internet. Vědecké či odborné poznatky bylo možné sdílet v komunitě zainteresovaných osobností hned, přitom tak, že se s nimi mohli seznámit všichni ve stejný okamžik. Všichni se mohli seznámit i s odlišnými názory na věc, reagovat. Slibovalo to mocný pohyb poznání vpřed (nebo jiným směrem?; každopádně rychleji). (Méně se tisklo, ale nároky na perfektní redigování se ještě zvýšily.)

Část možných aktérů ovšem začala vymýšlet překážky, pravidla komunikaci zdržující či znemožňující. Je jasné, že ve složitém zděděném právním stavu, jehož setrvačnost je nepochybně v mnoha směrech pozitivní, a také při nevyhnutelných ohledech na ekonomické okolnosti, jsou potřebné kroky k urychlení a usnadnění komunikace odborných a vědeckých poznatků a názorů nesnadné. Ale je třeba jim napomáhat různými způsoby, které má kdo po ruce. Patří k nim snaha o zpřístupňování maxima vlastních výsledků pod svobodnými licencemi. Instituce by k tomu měly vytvářet podmínky, a to i v případech, kdy např. realizace vydavatelských (redakčních) příprav, u nichž by se v žádném případě nemělo slevovat ani pro „self-publishing“, bude z účetního pohledu marná, protože se nebudou prodávat papírové výtisky.

Vlastní publikování by mělo být otázkou odborné prestiže. Autoři by tuto možnost měli vždy zvažovat. Typicky např. na blogu zpřístupňovat etapové zprávy, diskusní příspěvky, dílčí úvahy, glosy k souvisejícím pracím jiných odborníků apod.

Přitom je ovšem třeba překonat ještě jednu bariéru volného on-line publikování. Tou je využívání „svobody“ založit pro každý „projekt“ samostatnou stránku. Často je to vlastně nevyhnutelná nutnost, daná bohužel nekoordinovaným přístupem všech ostatních k internetovému publikování. Ve skutečnosti by však měli všichni naléhat na instituce, aby pro publikování vytvářely jeden nedělený prostor, s tendencí k jednotné terminologii, k intenzivní podpoře odkazování na vše, co se jeví odbornému autoru jako relevantně související s tématem publikace. A samozřejmě i redakci a redakční radě (jež se jistě také rychle naučí on-line redakční práci), jejíž kompetence se nemají redukovat.

V tomto novém pojetí se ovšem stane ještě jedna věc. V momentu vydání článku nemusí dojít k jeho okamžitě zahájenému procesu antikvování. Naopak mohou okamžitě začít aktualizace, nutně ovšem ve všech verzích archivované – jak to známe zejména díky Wikipedii.

Rovněž má být vše propojeno s recenzemi, komentáři… Mělo by se hledat i řešení k hodnocení statí jejich čtenáři. Nemuselo by být vyloučeno odvozovat od toho i honorování autorů (karma autora by mohla záviset i na karmě hodnotitelů; i když je tu samozřejmě riziko manipulací).

Podobně i tištěná publikace by mohla mít u nějakého „autoritního“ záznamu šanci žít v internetovém „světě“. Obdržet čtenářská hodnocení a komentáře, získat rozšíření v podobě odkazů na recenze on-line i tištěné. Apod.

Aktuálně k tématu…

ED 201508270940: Samozřejmostí např. v oblasti památkové péče by mělo být začlenění on-line publikací v IISPP. Tedy např. typicky možnost dohledat z „katalogové“ položky objektu nejen archivované fotky či plány, spisovou agendu a knihovnicky evidované položky, ale také články zveřejněné na internetu (ty si tedy musejí vysloužit místo na slunci bibliografických databází apod.), jelikož jejich hodnota není nikterak apriori nižší, než u tiskovin. Zatím se v tomto směru velmi často setkáme s mylným odbytím problému jako řešitelného důvtipným užíváním internetového vyhledávače.

2015/08/26 Posted by | dostupnost dat, publikační činnost | | 1 komentář

OPD jako závažná součást výroční zprávy NPÚ

V kapitole Výroční zprávy NPÚ za rok 2014 (PDF) věnované odborným i jiným úlohám NPÚ jsou uvedeny i výzkumné činnosti v oblasti historické architektury a staveb:

NPÚ provádí operativní i standardní stavebněhistorické průzkumy („SHP“), operativní dokumentace, urbanistické průzkumy, archivní průzkumy, přitom se prioritně zaměřuje na památky ve správě NPÚ a zejména na průzkum a dokumentaci záchranného charakteru na památkách, kterým hrozí buď zánik nebo výrazné snížení architektonických a historických hodnot.

(Výroční zprávy dostupné on-line naleznete ZDE.)

Je nepochybné, že tyto činnosti jsou prvořadě důležité a podílejí se na kvalitě veškerých odborných, manažerských, řemeslných i jiných činností při ochraně památek, ale patří i k základům fundované vědecké a výzkumné činnosti, protože zejména v podobě OPD uchovávají informace o částech památek v momentu zániku či takových, které po opravě budou zahaleny obnovenou omítkou apod.

Přesto v nové VZ překvapí rozsah, ve kterém jsou výsledky OPD zvýrazněny, a to zejména v relaci k ostatním výzkumným činnostem. Ty jsou ve většině kapitol (ne všechna pracoviště NPÚ všechny údaje předkládají ve vzájemně porovnatelné podobě) kvantifikovány „jen“ počty akcí či k archivaci přijatých elaborátů.

Je to nepochybně doklad prestiže, kterou si metoda OPD vydobyla za uplynulých deset let od vydání metodiky v roce 2005. Asi to lze brát i jako závazek, rozhodně však též jako argument pro zdůrazňování potřebnosti a nezadatelnosti OPD, jež by měly být ze strany památkové péče požadovány při každém zásahu do památky.

Věřme, že bude také možné nějak připomenout oněch 10 roků od oficializace OPD vydáním metodiky, zhodnotit zkušenosti, zabývat se trendy v oboru v nynější době, jakož i součinností s dalšími metodami (monitoring, dokumentace architektonických a stavebních prvků, SHP, inventarizace jakýchkoliv součástí památek) i způsoby dalšího využití získávaných informací (v rámci IISPP a dokončovaného Památkového katalogu).

Pro orientační představu si připomeňme akce OPD zmiňované ve Výroční zprávě:

Nepochybně jde o impozantní přehlídku. Možná by nebylo od věci v souvislosti s Památkovým katalogem uvažovat o obnovení aktivit kolem „hlásiče“ akcí OPD. Přinejmenším prezentované anotace by mohly prospět obecnějšímu využití dosahovaných poznatků. Jinak jsou sice některé v MIS celkem snadno k mání, ale jejich procházení prakticky není možné soustavně (v důsledku nejednotnosti v užívání klíčových slov, neexistenci kategorizace apod.).

Praha

  • Hradčany čp. 68 – Hradčanské náměstí 7
  • Malá Strana čp. 480 – Maltézské náměstí 8
  • Nové Město čp. 1132 – Petrská 4
  • Staré Město čp. 344 – Na Perštýně 5
  • Staré Město čp. 352 – Jilská 1
  • Staré Město čp. 800 – U Obecního dvora 9
  • Vyšehrad – Táborská brána
  • Bubeneč – kostel sv. Gotharda
  • Michle čp. 25 – U Michelského mlýna 1

Střední Čechy

  • Červený Újezd – kostel sv. Matouše (OPD dveří)
  • Beroun – Zámečnická ul. čp. 14 (OPD v průběhu stavby)
  • Bystřice u Benešova – Drachkov, sýpka hospodářského dvora (zaměření a OPD)
  • Hradištko pod Medníkem – budovy hospodářského dvora čp. 2 u zámku čp. 1
  • Jenštejn – dům čp. 40 (č. e. 6) (zaměření a OPD)
  • Jetřichovice – kaple sv. Jana Nepomuckého (zaměření a OPD)
  • Klášterní Skalice – klasicistní most přes potok Výrovku
  • Kosmonosy – Máchova ulice čp. 67, obytný poloroubený dům (OPD před demolicí)
  • Kosmonosy – ulice Debřská p. č. 1355 (OPD sýpky
  • Křivoklát – hrad, manský dům čp. 132 a 133
  • Kutná Hora – Havlíčkovo náměstí čp. 548 (OPD průčelí uliční fasády budovy arciděkanství)
  • Kutná Hora – Husova ul. čp. 135, obytný dům (doplnění OPD – nálezy srubu)
  • Mladá Boleslav – Staroměstské nám. čp. 25, obytný dům (OPD krovu)
  • Mladá Boleslav – Svatovítská čp. 97, hospodářský dvůr Na Podolci se zrušeným kostelem sv. Víta (OPD celého areálu)
  • Olbramovice – sýpka u dvora čp. 1
  • Plaňany – kostel Zvěstování Panny Marie
  • Skrýšov – zámek čp. 1 (OPD fasády)
  • Třebovle – kostel sv. Bartoloměje (OPD presbytáře)
  • Starý Kolín – márnice na hřbitově u kostela sv. Ondřeje
  • Zbraslavice – kostel sv. Vavřince (OPD zdiva v interiéru)

Jižní Čechy

  • Oborový průzkum špýcharových domů na Doudlebsku – II. etapa
  • Český Krumlov – bývalý minoritský klášter a klášter klarisek
  • Český Krumlov – Kaplická čp. 157 (Vila Romana)
  • Český Krumlov – Latrán čp. 27 (ledárna a ležácké sklepy)
  • Český Krumlov – letohrádek Bellaria v zámecké zahradě
  • Český Krumlov – zásobní zahrada zámku (bastionové opevnění)
  • Český Krumlov – dějiny jednotlivých domů (operativní archivní rešerše)
  • Hosín – boží muka
  • Lomec (obec Strážkovice) – návesní kaple
  • Mirkovice – čp. 1 (aktualizace)
  • Písek – Karlova čp. 3/9 (měšťanský dům)
  • Štěkře – usedlost čp. 1 (jižní průčelí sýpky)
  • Týn nad Vltavou – náměstí Míru čp. 25 (renesanční sklep měšťanského domu)

Karlovarsko

  • Brložec – čp. 22
  • Františkovy Lázně – čp. 182
  • Horní Slavkov – čp. 178
  • Hřebeny – hrad Hartenberk
  • Cheb – čp. 508
  • Jeřeň – kaple sv. Jana Nepomuckého
  • Libá – hrad a zámek
  • Ostrov – zámek
  • Štědrá – zámek
  • Teplá – čp. 1
  • Toužim – čp. 107 a 271
  • Žlutice – čp. 32

Ústecko

  • Benešov nad Ploučnicí – stodola ve dvoře čp. 71
  • Bohosudov – čp. 32
  • Dolní Křečany – podstávkový dům čp. 270
  • Duchcov – p. č. 2576
  • Duchcov – zámek
  • Heřmánkovice – čp. 91
  • Heřmánkovice – kostel Všech Svatých
  • Jezeří – zámek
  • Mariánské Radčice – kostel Panny Marie Bolestné
  • Milešov – zahradní cassino
  • Mlékojedy – kostel sv. Martina
  • Most – děkanský kostel Nanebevzetí P. Marie
  • Ploskovice – Úřední dům
  • Volevčice – kostel sv. Prokopa

Liberecko

  • Bílý Kostel nad Nisou – kostel sv. Mikuláše
  • Český Dub – městské opevnění
  • Drchlava – kostel sv. Mikuláše
  • Houska – hrad
  • Lemberk – hřbitovní kaple
  • Kryštofovo Údolí – čp. 21
  • Máchovo Jezero
  • Markvart – rybník
  • Mlýnský rybník
  • Stráž pod Ralskem – zámek
  • Tlustec – tvrz
  • Turnov – čp. 268
  • Útěchovice – tvrz
  • Železný Brod – kostel sv. Jakuba

Královéhradecko

  • Adršpach – zámek čp. 75
  • Broumov – děkanský kostel sv. Petra a Pavla
  • Broumov – hřbitovní kostel Panny Marie
  • Broumov – klášter čp. 1
  • Fořt – zámek čp. 1
  • Heřmánkovice – výměnek venkovské usedlosti čp. 221
  • Jičín – měšťanský dům čp. 2
  • Klášter nad Dědinou
  • Kukleny – kostel sv. Anny
  • Kuks – hospitál čp. 81
  • Otovice – kostel sv. Barbory
  • Rudník – bývalé fojtství čp. 99
  • Sobotka – zámek Humprecht
  • Stěžery – sklep v areálu zámeckého dvora
  • Šonov – kostel sv. Markéty
  • Vrchlabí – venkovský dům čp. 458
  • Žireč – zámecký pivovar

Pardubicko

  • Červená Voda – plošný průzkum obce
  • Česká Třebová – čp. 19
  • Hrušová – kostel Nejsvětější Trojice (oprava střechy a fasády)
  • Předhradí – hrad Rychmburk (dokumentace fragmentu výmalby v podkroví)
  • Skuteč – venkovský dům čp. 71
  • Slatiňany – zámek čp. 1 (dveře do schodiště východního křídla)
  • Slatiňany – zámek čp. 1 (fragment sgrafi tové výzdoby v místnosti u průjezdu severního křídla)
  • Sudslava – dokumentace krovu na faře
  • Vamberk – dokumentace krovu před demolicí domu čp. 148

Vysočina

  • Černíč – tvrz, čp. 15
  • Daňkovice čp. 47
  • Jihlava – Telečská, kaple Panny Marie
  • Náměšť nad Oslavou – Antonína Dvořáka čp. 82
  • Pelhřimov – kaple sv. Mikuláše
  • Polná – bývalá zemědělská usedlost, Indusova čp. 207
  • Polná – roubenka, ul. B. Němcové čp. 357
  • Sedliště (Jimramov) – roubenka čp. 25
  • Telč III – Seminářská čp. 85
  • Telč – Staré Město, Dačická ul. čp. 16
  • Telč – Staré Město, Zachariášova ul. čp. 36
  • Telč – Štěpnice, Na Posvátné čp. 32
  • Trhonice čp. 15 – vodní mlýn s pilou

Jižní Morava

  • Bořetice – kostel sv. Anny (OPD nálezů v interiéru kostela)
  • Břežany – kostel Zvěstování P. Marie (dokumentace v průběhu oprav krovu)
  • Hostim – správní budova čp. 2 v areálu zámku (OPD v průběhu rekonstrukce)
  • Lednice – zámek (operativní dokumentace provedená v průběhu oprav fasád)
  • Miroslav – zámek (podrobný operativní průzkum a dokumentace v souvislosti s probíhající celkovou rekonstrukcí významně přispěl k poznání historického vývoje objektu)
  • Mikulov – dům na ulici Koněvova čp. 33 (dokumentace objektu před demolicí)
  • Modřice – dům náměstí Svobody čp. 19 (dokumentace před přestavbou domu a sklepů)
  • Pouzdřany – měšťanský dům čp. 11 (OPD části měšťanského domu)
  • Slavkov u Brna – měšťanský dům (OPD v souvislosti se statickým zabezpečením)
  • Šlapanice – stará fara – část objektu bývalé scholasterie (dokumentace krovu před zahájením oprav)
  • Valtice – Růžová čp. 92 a 93 (dokumentace a zhodnocení před demolicí)

Olomoucko

  • Javorník – zámek Jánský Vrch
  • Nová Hradečná – fara
  • Olomouc – hrobka Brděkových
  • Olomouc – Křížkovského 14
  • Ptení – zámek

Zlínsko

  • Boršice u Buchlovic – kostel
  • Buchlov – hrad
  • Fryšták – středověké a pozdější architektonické detaily z ohradní zdi fary
  • Holešov – dokumentace renesanční věže kostela sv. Anny
  • Hoštejn – hrad
  • Lukov – hrad
  • Rusava – dřevěnka čp. 43
  • Staré Hvězdlice – kostel
  • Tlumačov – farní stodola
  • Uherský Ostroh – zámek
  • Velehrad – úsek ohradní zdi na východní
  • straně areálu při budově Vincentina
  • Vizovice – zámek

Moravskoslezský kraj

  • Heřmánky – fojtství (dokumentace krovu)
  • Horní Město – dům čp. 29 (dokumentace historických suterénů před demolicí domu)
  • Karviná-Fryštát – boční kaple kostela sv. Kříže (dokumentace architektonických prvků; druhý díl)
  • Krnov – kostel sv. Martina (archivní průzkum a dokumentace nálezových situací odkrytých v průběhu oprav, bude prováděno průběžně s přesahem do roku 2015)
  • Nový Jičín – Hückelova vila (hlášení o nálezu – odkrytí původních prvků a situací v podkroví)
  • Opava-Jaktař – kostel sv. Petra a Pavla (archivní průzkum a dokumentace části interiéru po sejmutí omítek – rozpracováno; fotodokumentace, zakreslení, dokončení v roce 2015)
  • Příbor – městský dům čp. 28 na náměstí S. Freuda (dokumentace okenních a dveřních výplní; druhý díl)

2015/06/16 Posted by | dostupnost dat | , | 1 komentář

NPÚ oficializoval spolupráci s Wikimedií ČR

Po letech neformálních snah a aktivit (ty mé nejméně oficiální mohly vyvolávat i komplikace, např.) byla přijata rámcová dohoda o spolupráci obou institucí – státního odborného a vědeckého pracoviště s občanským spolkem zajišťujícím tvorbu české verze Wikipedie. Nevím, že by vše dosud probíhalo vždy tak hladce, jak to Wikimedie líčí, ale z hodnostářského pohledu nejspíše ano.

Každopádně můžeme nyní očekávat příznivý vývoj hlavně pro ty, kdo na internetu hledají informace o památkách. V obsáhlých informačních systémech NPÚ operativně dohledat podrobnosti o hodnotách památek není snadné (seznam kulturních památek ve smyslu PZ, IS NPÚ), na Wikipedii zase existuje jen výběr informací, tak jak jej vypracují nadšení wikipedisté. V jejich řadách se ovšem vyskytují i památkáři (což pod tradičními přezdívkami editorů mnohdy není nožné poznat).

Spolupráce by asi mohla vést ke snadnějšímu propojování identifikačních údajů kulturních památek. Na Wikipedii pro to bylo uděláno mnohé, např. stojí za zmínku už taková „drobnost“, že v seznamech památek, které vznikly zejména ve vazbě na organizování českého kola fotosoutěže Wiki miluje památky, jsou důsledně uváděny odkazy na oficiální seznam památek NPÚ. Rovněž je tento odkaz uváděn u hesel jednotlivých památek na Wikipedii. Na webu NPÚ však zatím identifikační oficiální popisy památek dostupné nejsou.

Věřme, že tedy nyní stojíme z hlediska dostupnosti informací o památkách na bodu významného obratu k lepšímu. Nadále k tomu, neformálně viděno, může přispět každý (památkáře lze vyzvat, aby jen nedokonalosti na Wikipedii nekritizovali, jak je mnohdy „dobrým“ zvykem, ale prostě je bez otálení napravili…).

Nicméně možností koordinace oficiálních dat s „lidovými“ je stále mnoho. Může se jednat o fotobanky, databáze různých druhů památek (např.) či jejich regionálních přehledů (drobné památky nejen na Plzeňsku) apod. Na skloubení takových snah a projektů by „vydělali“ všichni.

2015/05/27 Posted by | dostupnost dat, evidence památek, participace | , | Napsat komentář

Představení a křest 4 památkových metodik v pražském infocentru NPÚ, 23.3.2015

(Stručně k průběhu společenské a odborné události + několik subjektivních glos účastníka.)

Útulné prostředí prodejny odborné literatury a informačního centra poskytlo tentokrát prostor události vysloveně odborného rázu. Byly představeny 4 nově vydané metodické publikace Národního památkového ústavu, týkající se otázek dokumentace a inventarizace památek – jejich soborů i vybraných detailů. Cílem přitom je tyto důležité poznávací a dokumentační činnosti standardizovat, a tím jejich výsledky co nejlépe začleňovat do výzkumných i dalších odborných a výkonných činností památkových institucí.

Představení a křest 4 metodik NPÚ, 23.3.2014

Vladislav Razím představil širší souvislosti nových metodik v rámci publikační činnosti středočeského územního odborného pracoviště NPÚ.

Celou skupinu metodik představil jako výsledek jedné z etap systematického snažení středočeských památkářů i spolupracujících odborníků Vladislav Razím. Poukázal jak na soustavné posuny v systematičnosti procesů dokumentace, evidence či inventarizace, ale také na vytrvalé rozvíjení publikační činnosti středočeského pracoviště NPÚ. Připomněl také, že metodiky jsou nejednou zcela základním zdrojem informací pro určité oblasti památkové péče, a jako takové jsou zahrnovány i do výukových programů příslušných oborů zejména na vysokých školách. To platí především pro metodiku OPD [Zvláště propracovaným komplexním zpracováním „napříč“ detailními metodikami ovšem je publikace k předprojektové a projektové přípravě stavební obnovy, protože zahrnuje např. i dokumentaci během obnovy nebo následné vyhodnocení památkových zásahů a veškerou archivaci.]

Jednotlivé metodiky pak stručně představili jejich autoři,

Jak je již naštěstí dobrým zvykem, také se zasloužilým i spolupracujícím osobám děkovalo. Přínos metodik se kromě zvyšování kvality pracovních odborných výstupů v památkové péči vidí logicky i ve vyrovnávání postupů s externími zpracovateli průzkumů a inventářů (SHP, projekty restaurování či odstrojení staveb apod.). Jistě by bylo ideální, kdyby výsledky zpracování jednak byly mezi jednotlivými činnostmi přenositelné, ale vlastně také byly na přístupném místě dohledatelné a dalo se na ně v denní praxi navazovat a vlastně tak šetřit odborný čas i síly.

Autoři také vcelku správně poukazovali na to, že se jako stále jasnější jeví potřeba v návaznosti na metodiky vytvářet také na webovou interaktivní verzi, ve které by bylo možné reagovat na technické novinky, zodpovídat detailní dotazy, přispívat vzorovými příklady zpracování apod. Vlastně se tím dají získávat aktuální podklady pro možné budoucí vydání, ale v neposlední řadě je možné zlepšit dopad samotné metodiky do praxe.

[Věřím, že mé návrhy autorům, jimi vcelku pozitivně přijímané (v čemž lze vidět určitou pozitivní změnu ve smýšlení) v tomto smyslu budou moci dostat reálnou podobu – co nejdříve aspoň v testovací verzi k další diskusi.]

Tak, jak jsem to zahlédl již v textu metodik, zazněla i výhrada na adresu památkářů, že zpracovatelé dílčích metodik nejsou vybaveni tezaurem, na který by mohli pro dokonalejší srozumitelnost výkladu navazovat.

[Také k tomu jsem již předkládal návrhy a občas také zde i jinde zmiňuji pracovní verze hesel takového slovníku, včetně odborného výkladu. Památkový slovník (wiki) by samozřejmě byl vynikajícím nástrojem komunikace v oboru, ale především by pomáhal pochopení odborných památkových názorů a důvodů na straně široké veřejnosti. A už vůbec nelze pomíjet rovněž rozhodující úlohu, kterou by měl sehrávat srozumitelný slovník v dnes již velmi frekventované edukaci, které se věnuje dokonce nedávno ustavené samostatné metodické centrum.]

Z hlediska přínosného dopadu metodik sehrává významnou roli již několik let i jejich zpřístupňování on-line na webu NPÚ. Potřeba posílit tuto možnost metodiky šířit i dalšími nyní existujícími komunikačními cestami vedla v minulých měsících již i k rozhodnutí systematicky zpřístupňovat metodiky cestou datového úložiště NPÚ – MIS (příslušná organizační opatření v této věci se týkají především certifikovaných metodik – certifikáty vydává MK, ale bude logické stejným způsobem poskytnout i necertifikované metodiky, samozřejmě s příslušným vysvětlením.). V dalším období bude třeba tento repozitář vybavit informačními nástroji k vzájemnému propojení metodik a jejich souhrnnému zpřístupnění, jakož i k informacím o možnosti zakoupení výtisků prostřednictvím e-shopu apod.

Protože však mají být stejnou cestou veřejnosti zpřístupňovány i další výstupy vědecko-výzkumné činnosti v NPÚ, bude potřebné vůbec možnosti vyhledávání v MIS jistými způsoby modernizovat a snáze zpřístupnit – je to asi logický stupeň vývoje informačních systémů, dosud orientovaných především na administrativně-odborné, evidenční a dokumentační potřeby památkářů.

Řekl bych, že v tomto smyslu bylo setkání k takto specifické sféře publikační činnosti NPÚ vlastně unikátní. Věřím, že nikoliv poslední. Ale také věřím, že naznačené posuny v přístupu k on-line poskytování odborného obsahu jsou i příslibem nejen rozšiřování internetového publikování památkářů, ale také brzkého překonání limitů otevřeného přístupu (OA), jak jej vidí NPÚ, vyplývajících z toho, že se vlastně zatím počítá s více méně statickým zpřístupněním verze pdf. Tedy bez možnosti interakce, která možná bude vyžadovat i nějakou kapacitu – to by se ovšem mělo v podobě zlepšení vztahu lidí k památkám bohatě vracet.

Organizátorům akce je nutné poděkovat. Velmi příznivé prostředí vyvolává i „zabydlenost“ nevelké místnosti infocentra a skvělá ochota i organizační vynalézavost zdejšího nepočetného týmu.

A ještě pro případné zájemce k připomenutí pár fotek z akce.

2015/03/24 Posted by | dostupnost dat, metodiky, standardy | , | 1 komentář

Líbalova fenomenální kniha o gotické architektuře v Čechách a na Moravě on-line. S rezervou

GAČM

Dobroslav LÍBAL: Gotická architektura v Čechách a na Moravě, Praha 1948

Kniha Dobroslav Líbal: Gotická architektura v Čechách a na Moravě, vydaná již v roce 1948, stále zůstává nejkomplexnější přehlídkou gotického stavitelství u nás, jeho průřezem od špičkových architektonických počinů po drobné rustikální kostelíky i srozumitelným zařazením do středoevropských souvislostí. Bez jejího prostudování a následných návratů k ní se neobejde nikdo, pokud se zabývá středověkými stavbami u nás, i když dalším vývojem vědy či novými poznatky z památkové praxe dochází k dílčím upřesněním či opravám v hodnocení staveb.

Díky laskavému souhlasu rodiny dr. Líbala je nyní publikace volně dostupná on-line. Velmi k tomu napomohly také vstřícně nabídnuté scany, jejichž autorem je Pavel Zany Komárek. Jemu, poskytovatelům licence i čtenářům se musím omluvit za problematickou kvalitu vytvořeného pdf, do značné míry závislou na datovém limitu na místě zpřístupnění. Budu se v rámci svých omezených kapacitních možností snažit co nejdříve docílit lepší čitelnosti.

Tip: Stažený soubor pdf je lépe čitelný, než komprimovaný náhled na výše odkazované adrese.

Jakmile dojde k nějakému vývoji, bude to sděleno zde buďto aktualizací této zprávy, nebo v komentáři. Do komentáře případně můžete vepsat související informace či náměty, a to jak ke knize, tak ke způsobu uveřejnění.

S díky za shovívavost při užívání stávající elektronické verze publikace, JS.

2015/03/15 Posted by | dostupnost dat, publikace | , , | Napsat komentář

Dobroslav Líbal on-line

Dobroslav Líbal (1911-2002)

Dobroslav Líbal (1911-2002)

Dobroslav Líbal patřil a vždy bude patřit k nejvýznamnějším badatelům v oboru středověké architektury u nás, položil základy metodě SHP a široce ji v praxi rozvinul, ale v neposlední řadě také velmi svědomitě své bohaté znalosti a četné objevy publikoval. Asi příliš nechybíme, když odhadneme, že i v dnešních podmínkách by využíval způsoby, jak své vědomosti předávat veřejnosti, ale i předkládat k odborné diskusi moderními způsoby, jež přináší doba (i když netvrdím, že by všechny změny přijímal bez určitých odkladů a náležitých úvah).

Proto velmi vítám svolení dědiců a nositelů kulturního odkazu Dobroslava Líbala k vytvoření platformy pro publikování scanovaných reprodukcí starších statí, a tím jejich snadnějšímu zpřístupnění pro vědecké využití, pro praxi ochrany památek, ale také pro nové generace milovníků historické architektury a studujícího vědeckého a památkářského dorostu.

Věřím, že se toto nové zpřístupnění Líbalových prací setká s příznivým ohlasem a stati prospějí k hlubšímu poznání našeho památkového bohatství. A to i přes to, že v některých případech logicky docházelo k upřesněním někdejších poznatků a názorů zejména v důsledku získávání detailních informací v průběhu oprav či archeologických výzkumů. V každém případě totiž Líbalovy články zůstávají příkladné svým věcně orientovaným postupem analýzy, ale také obsáhlými znalostmi dobových souvislostí i precizním slovesným stylem, ovšem neskrývajícím badatelské nadšení.

Líbalovy články patří k základům současného studia stavebních památek a jsou samy o sobě zdrojem stále nových výzkumných podnětů.

Za svolení k zpřístupňování Líbalových prací elektronickou cestou tedy jeho rodině rád děkuji. Budu usilovat o to, aby publikování probíhalo co nejkvalitněji (samozřejmě dle mých technických či časových možností).

Na případné zájemce o spolupráci na tomto projektu se obracím s výzvou o navázání kontaktu. Mohlo by pomoci také poskytnutí zdařilých scanů, reprodukcí vzácných článků (jež mnohdy vycházely v malotirážních sbornících regionálních muzeí a jsou dnes stěží dosažitelné) apod.

2015/02/22 Posted by | dostupnost dat | | Napsat komentář

Koncept výzvy kulturním, paměťovým, výzkumným a památkovým institucím k součinnosti při vytváření a správě informací o kulturním dědictví, původně nedílném

Na základě průběhu a výsledků pracovní schůzky k tématu zkoumání, sbírek a evidence historických cihel s kolky, ale také ve vazbě na dřívější proklamace v tomto smyslu (např.) vlastně nemohu jinak, než zkusit formulovat výzvu všem, kdo se zabývají vytvářením, správou a prezentací informací o kulturním dědictví a zkoumáním památek, aby v maximální technicky dosažitelné míře sjednocovali své informační systémy o památkách všeho druhu, neboť kulturní dědictví je nedílné (samozřejmě chápu i to, že bariéry mezi existujícími systémy informací jsou výsledkem nepominutelného historického vývoje, nicméně tyto „tradice“ je třeba překonávat).

Kulturní, paměťové, výzkumné i další oficiální instituce, při správě informací o kulturním dědictví vždy hledejte cesty ke spolupráci, sdílení dat a jejich snadnému zpřístupnění veřejnosti (co zákony dovolí; kde zákony vytvářejí bariéry, je třeba usilovat o jejich modernizaci).

Kulturní dědictví je komplexní, a tak by měl být uspořádán i systém informací o něm. Informační systémy vytvářejte vždy s výhledem součinnosti s ostatními správci dat, v maximální možné míře je otevírejte veřejnosti a cíleně vytvářejte cesty ke spolupráci s angažovanými občany a jejich společenstvími. Takový postup pomůže vědeckému výzkumu, kvalitě konzervátorské i restaurátorské činnosti, systémovosti a fundovanosti souvisejících odborných a správních úkonů při zákonné ochraně památek, bude důležitým příspěvkem k širšímu angažování veřejnosti i základnou spolupráce s občany (privátní badatelé, sběratelé, ochránci památek, mládež, studenti příslušných oborů). Je pravděpodobné, že k tomu bude třeba vytvořit mezirezortní a mnohooborové výbory či pracovní skupiny a zajistit určité prostředky. Protože však efektivní postupy povedou např. k omezení duplicitních zpracování či správy informací, lze očekávat přínos z hlediska časových i jiných nároků.

Možní zájemci se k výzvě mohou připojit zde v komentářích, mailmo či na FB, případně to bude možné později, pokud by vzniklo definitivní znění.

V komentářích uvítám i případné náměty k upřesnění uvedeného textu.

2015/02/21 Posted by | dostupnost dat, evidence památek, participace | | Napsat komentář

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.