Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Když se archeologům zelení

Mezi archeology, investory i obecenstvem se stále těší (a jistě i těšit bude) velké oblibě zviditelňování odhalených archeologických nálezů pod skleněnými poklopy. Co na tom, že se takto exponované památky rozpadnou významně dříve, než kdyby zůstaly zahrabané. Co na tom, že na nálezy jen užasle, ale zmateně koukáme – nikde v rozumném dosahu se nic nedočtete o významu nálezů.

Nikoliv vzácným výsledkem jsou takováto zelená „pařeniště“.

Roma (Řím, Itálie), SS. Giovanni e Paolo
Nálezy si moc neprohlédnete… Tedy přesněji, úspěšně jste uhádli, že tam nějaké jsou…

Vlhkost, teplota, vlastnosti materiálů (jejich schopnost podpořit růst mechů a lišejníků) nakonec celý kýžený výsledek zničí. A ničení je vystavena i ona vzácná nálezová situace, která stála na počátku tohoto prezentačního snažení. Neznám to detailně v tomto konkrétním místě, ale mnohokrát jsem pozoroval velmi pomalé chátrání odhaleného materiálu. Nejspíše bych nepoložil na stůl důkazy, ale práchnivění materiálu je po delší době dobře patrné (drolení zeminy, prasklinky v maltě, odpadání povrchových kamenů apod.).

Základní princip je vcelku jasný. Materiál, který stovky či tisíce let úspěšně vytrval ve stabilizovaných poměrech, by v nich měl být uchováván dál. Jakmile se podmínky změní, tempo degradace se znásobí. Ostatně je to tak, že to, co se zachovalo, zachovalo se JEN kvůli dobrým lokálním podmínkám – to VŠECHNO OSTATNÍ zaniklo. Nálezy by měly být prozkoumány, v potřebných případech zpřístupněny v muzeu, v podstatném, ale srozumitelném rozsahu zveřejněny (dnes to jde udělat na webu s menšími náklady, ve větším rozsahu, ale hlavně bez limitů daných třeba počtem výtisků u papírové edice). Dnešní technologie umožňují, aby si ve svém mobilním komunikačním zařízení kterýkoliv zájemce prohlédl informace o nalezišti i přímo na místě samém (ostatně i v blízkosti dokumentovaného „naleziště“ probíhaly další výkopy, ale o těch se nic nedozvíte – ale vlastně o těch „zviditelněných“ také ne…). Možná by bylo lepší napřít prostředky tímto směrem, než investovat do klimatizovaných „vitrín“ a trochu alibisticky spoléhat na to, že památku bude stále někdo oprašovat a udržovat „v kondici“. Aby z vitríny nezbyla jen archeologická památka svědčící o nás, víc než o tom, na co jsme mínili upozornit. Ale proč ne? My tu přece také byli.

Roma (Řím, Itálie), SS. Giovanni e Paolo

Reklamy

2010/07/01 Posted by | archeologie, prezentace | , | Napsat komentář

Jak představit obecenstvu archeologické naleziště? Příklad s otázkami

Před pár týdny jsem zmínil zájem pokusit se o nějaké komentáře metod, jimiž jsou fyzicky prezentovány archeologické nálezy. Snad také o poukázání na evidentní problémy těchto postupů, nejednou vedoucí i k ohrožení samotných památek, či alespoň ke snížení jejich životnosti, což je významné v souvislosti s často zdůrazňovanou potřebou památky uchovat co možná neporušené pro budoucí generace.

Související dilemata se projevují i v základních proklamacích o ochraně archeologického dědictví. Kdy je na jedné straně doporučováno zkoumání omezovat na minimum tak, aby bylo možné v budoucnu použít méně destruktivní (pokud možno zcela neinvazivní) a efektivnější metody zkoumání. S tím zjevně souvisí požadavek co možná nezasahovat z čistě výzkumného důvodu a soustředit se na záchranné výzkumy. Jedním z důsledků takového postupu by pak většinou bylo, že archeologické nálezy nebude třeba prezentovat veřejnosti, leda v publikacích (jakkoliv technicky provedených, od tradičních tiskovin až třeba po vizualizace rekonstrukcí původní zástavby promítané do mobilního telefonu s navigací) a že bude možné omezit výskyt nalezišť prezentovaných „in situ“. S těmi je totiž spojena velká řada problémů, které není možné ve stručnosti vyhodnotit. Také to asi na jiných místech již bylo provedeno příslušnými odborníky. Někdy mi ale připadá, že je o čem zkoušet hovořit, protože se stále velmi často setkávám se snahami co nejvíce „autentické“ nálezy obecenstvu zpřístupňovat, protože je to nejvíce názorné a asi i didaktické.

Velmi často to však vede k tomu, že to, co po nálezu uchvátilo odborníky, novináři vylíčili význam, takže si povšimli i politici, nakonec musí být zviditelněno. Dojde tedy ke konzervaci, vybudování nějaké ochrany před klimatem, pokud se jedná o situaci v exteriéru, případně jsou zvláště ve městech oblíbené vykopávky zasklené pod podlahami úřadoven, restaurací či hotelových prostor.

Nevím, jestli jsou takové zásahy vyhodnocovány z hlediska trvanlivosti prezentovaných památek. Ale zdá se, že moc ne, neboť podobných prezentací zřejmě přibývá.

Příčiny mohou být i lokální a jaksi historické. Jde o to, nakolik význam nálezů „osloví“ na místech, kde jsou přidělovány prostředky, ale i to, jak jej prezentují odborníci, zda projektant ochranných opatření zaujme vynalézavým řešením přístřešku apod.

Připojený příklad naznačuje i jednu z možných „historických“ příčin. Zejména v komunikačně komplikovaných centrech měst dochází k rozpadu některých nevyužívaných nemovitostí. Pak se může stát (nevím, jestli ovšem zde byla příčina právě tato), že dům je odstraněn. Protože zde nepochybně bylo známo, že jde o antickou lokalitu, ve které nepochybně nálezy vypovídající o minulosti místa budou učiněny, proběhl záchranný archeologický výzkum. Pak bylo zřejmě rozhodnuto, že nálezy budou prezentovány. Kolem okolních domů byly vybudovány můstky s chodníčky, v zásadě odpovídající okolním komunikacím. Nad nalezištěm byla vztyčena subtilní ocelová konstrukce, zastřešená „trubičkovým“ plastem. Střecha se uplatňuje na vzniklém „plácku“ skutečně podivně. Z horní části prostranství vlastně ani nevíte, jestli jde třeba o nějaké skladiště nebo o garáže. Při pohledu z dolní strany vidíte vcelku obvyklou scenérii. Nepochopitelně přes sebe křížem vedoucí zdi z různých stavebních období, úseky dlažeb komunikací i místností, fragmenty omítek na různých typech zdiva. V řadě míst se degradované malty sesýchají po obnažení konstrukcí, množí se v nich jemné prasklinky a rozpadají se. To vše je aktuálně doplňováno odpadky pestrých barev a býlím, kterému se na žírném podkladu a pod vlhkost zadržující střechou „skleníku“ výtečně daří. Nejednou při prudkém lijáku nepochybně zateče do prohlubně voda, po které zůstávají jemným prachem vyznačené obrysy na podlahách i stěnách. V daném místě dokonce není ani žádná vysvětlující cedule, i když ty jsou zejména v centrální části Itálie značně oblíbené a většinou dokonce dvojjazyčné.

Terracina (Itálie, Lazio)

Terracina (Itálie, Lazio)

Návštěvník se tedy leda dozví, že v dané lokalitě proběhl archeologický výzkum, a už jen odhaduje, že jeho výsledky měly nějaký význam. Přitom je naleziště vystaveno trvalé, i když pozvolné degradaci (italské klima je mnohem příznivější než naše).

Pro kompetentní názor by samozřejmě bylo potřebné vyhodnotit i to, co by se v daném místě dělo jinak. Asi by se dům postupně rozpadal, ohrožoval kolemjdoucí a poskytoval útulek „živlům“. Řadu komplikací z vnějšího pohledu nelze ani odhadovat.

Zbývá však i otázka, zda byl zvolený způsob prezentace a zastřešení nejvhodnější, a případně samozřejmě možnost brát si z podobných výsledků poučení. Třeba aspoň takovými obrázky někomu pomohu v praxi k vyhledání optimálního citlivého „řešení“. Vycházím přitom z toho, že veřejně není podobných snímků příliš prezentováno.

2010/06/20 Posted by | archeologie | , | Napsat komentář

Časosběrný snímek archeologické akce

Možná jen drobná zajímavost, která může pobavit, ale možná si také můžeme uvědomit, kolik všelijakých nápadů ani neuhlídáme. Ale možná i naše jsou zajímavé. Napišme o nich někam, kde budou k dohledání…

Archaeology timelapse 1 from Tanel Saimre on Vimeo.

2010/05/27 Posted by | archeologie, prezentace | | Napsat komentář

Ještě jedna fotografická soutěž – archeologická

Takové aktivity se k materiálním památkám velmi hodí. Kdyby přitom bylo možné pobízet nějak autory, aby snímky opatřovali efektivními metadaty… Možná by to mohla být jedna z podmínek pro přijetí snímku, anebo alespoň jedno z hodnotících kritérií…

Tentokrát dostane vítěz i foťák. Ocenění přidá i Britská rada pro archeologii. Lhůta je do 31.5.2010.

Archaeological Photo Competition 2010.

2010/05/17 Posted by | archeologie, dokumentace památek | | Napsat komentář

Návrh Pravidel archeologického výzkumu předložen k diskusi

Dostupný k diskusi na webu ArÚ AV ČR 12.4.2010 zde (doc 97). Text je to zajímavý možná i jako podnět pro vypracování podrobných specifikací dalších typů zkoumání. Ale nejen to – možná také výzkumných přístupů ke kulturnímu dědictví vůbec. To proto, že jsou tu mnohé vazby etické (ohled na destruktivní důsledky zkoumání), organizační (SHP, OPD), metodické či z hlediska hodnocení a zpřístupňování výsledků. Čili je velmi pravděpodobné, že by bylo na místě disponovat také „univerzálními“ pravidly, který by podporovala prohlubování koordinace „speciálních“ pravidel. Ale samozřejmě budeme velmi vděční, když se archeologům podaří na výsledku dohodnout. Alespoň v takové míře by pak mohlo jít o vodítko diskusí v dalších oborech, pokud tam takové ovzduší jednou nastane.

Pro jistotu zde zajímavý materiál uvádím (bez průvodního dopisu):

Pravidla archeologického výzkumu

I.

Úvodní ustanovení

1. Preambule

1.1. Archeologický výzkum je metodou vědeckého poznání minulosti našeho území a jeho obyvatel, prostředkem záchrany a nástrojem ochrany archeologického dědictví ČR. Provádí se ve veřejném zájmu a jeho výsledky jsou veřejným statkem.

1.2. Archeologický výzkum, pokud zahrnuje exkavaci či jiné formy odkryvu a odebírání nálezů a vzorků, je destruktivní povahy a způsobuje nenávratný zánik části archeologického dědictví tímto výzkumem zasažené. Je proto ze své podstaty neopakovatelný, a proto na archeologovi, který jej provádí, spočívá zodpovědnost za veškeré hmotné i nehmotné archeologické dědictví, které je výzkumem dotčeno, a za maximální míru vytěžení jeho informačního potenciálu.

1.3. Pravidla archeologického výzkumu stanovují základní a společnou normu provádění všech částí archeologických výzkumů a vztahují se na všechny osoby, organizace a jejich složky, které jsou oprávněné k provádění archeologických výzkumů.

2. Obecné zásady – archeolog a archeologický výzkum

2.1. Archeolog provádí svou činnost v souladu s právním řádem ČR, v duchu Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy a souvisejících dohod a konvencí.

2.2. Archeolog nesmí vést archeologický výzkum, pro který není dostatečně profesionálně vybaven a pro který nemá dostatečné odborné, technické a personální zázemí.

2.3. Archeolog dbá na to, aby jeho činnost vždy sledovala zájem smysluplného hospodaření archeologickým dědictvím.

2.4. Archeolog se nesmí podílet na nelegálním obchodu s archeologickými nálezy ani nesmí jinak podporovat či propagovat nelegální aktivity v oblasti získávání archeologických nálezů.

2.5. V případě nálezu lidských ostatků s nimi archeolog zachází vždy s pietou a dbá, aby nedošlo k ohrožení veřejného zdraví a veřejného pořádku. Při manipulaci s lidskými ostatky se vyvaruje postupů, které by se dotýkaly důstojnosti zemřelého nebo mravního či náboženského cítění veřejnosti.

2.6. Archeolog dbá na to, aby informace o archeologických výzkumech a nálezech nebyly z komerčních důvodů nevhodně využívány nebo potlačovány.

2.7. Archeolog v řídících funkcích je povinen podporovat dodržování pravidel archeologického výzkumu vytvářením podmínek pro jejich efektivní uplatňování.

3. Vymezení pojmů

3.1. Památkový zákon. Pod tímto označením se rozumí zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

3.2. Maltská konvence. Pod tímto označením se rozumí Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (č. 99/2000 Sb. mezinárodních smluv, ve smyslu ústavního zákona 395/2001 Sb.).

3.3. Archeologické dědictví. Archeologické dědictví (ve smyslu Maltské konvence) sestává z dokladů a pozůstatků lidské činnosti, které nesou nepsanou informaci o minulosti. Tyto doklady mohou být jsou hmotné i nehmotné a movité i nemovité povahy. Všechny prvky archeologického dědictví jsou nositeli památkových hodnot i nedílnou součástí krajiny a sídel a specifickým způsobem spoluvytvářejí jejich ráz. Archeologické dědictví se vyskytuje na území celé ČR, s výjimkou území v minulosti vytěžených na předčtvrtohorní podloží.

3.4. Hospodaření archeologickým dědictvím. Hospodaření archeologickým dědictvím je forma kulturní politiky a odborného managementu, která vytváří nástroje k jeho uchování a ochraně. Zabývá se organizací péče o archeologické dědictví a způsoby zacházení s ním, jeho ochranou na původním místě počínaje a terénním archeologickým výzkumem a konzervací movitých a nemovitých nálezů konče. Archeolog si je vědom skutečnosti, že archeologické nálezy a území s archeologickými nálezy mají různou hodnotu pro různé společenské skupiny. V procesu hospodaření archeologickým dědictvím archeolog posuzuje různé hodnoty archeologického dědictví s cílem preventivně chránit archeologické dědictví nejlépe na původním místě. K odpovědnému hospodaření s archeologickým dědictvím archeolog využívá všech dostupných zákonných norem, včetně územního plánování a všech druhů archeologického výzkumu.

3.5. Archeologické nálezy. Archeologické nálezy jsou součástí archeologického dědictví ČR. Jsou primárním pramenem historické informace o člověku, jeho kultuře a jeho interakcích s prostředím od počátku jeho vývoje až do současnosti. Původně se vyskytují v zemi, na zemi i nad zemí, na souši i pod vodou. Mohou být zkoumány hlavně nebo výlučně archeologickými metodami. Archeologické nálezy mohou být movité nebo nemovité. Archeologické nálezy a jejich soubory i vazby, kterými jsou propojeny mezi sebou a se svým okolím, jsou součástmi archeologického dědictví bez ohledu na to, zda již byly či ještě nebyly objeveny a identifikovány.

3.6. Území s archeologickými nálezy. Územím s archeologickými nálezy se rozumí území, či místo původního výskytu archeologických nálezů nemovitých a/nebo movitých, na němž již byly registrovány jakékoliv archeologické nálezy movité či nemovité povahy, na němž je lze odůvodněně očekávat, či na němž jejich výskyt není vyloučen. Za území bez archeologických nálezů lze označit pouze takové území, na němž byly prokazatelně odtěženy veškeré uloženiny čtvrtohorního stáří.

3.7. Archeologický výzkum. Archeologický výzkum je ucelený soubor specializovaných výzkumných a jiných odborných činností, zajišťujících vědecké poznání, získávání, uchování a dokumentaci archeologických nálezů a s nimi souvisejících informací jakožto součástí archeologické části kulturního dědictví s důrazem na jejich původní kontext, vyhodnocení a interpretaci jejich historické, kulturní a památkové hodnoty.

3.8. Terénní archeologický výzkum. Terénní archeologický výzkum je archeologickým výzkumem, který souvisí se získáváním nových archeologických pramenů a dat terénní činností, např. sběrem či výkopem (odkryvem, exkavací). Podle důvodu provádění terénního výzkumu rozeznáváme badatelský archeologický výzkum a záchranný archeologický výzkum. Podle invaznosti zásahu rozdělujeme terénní archeologické výzkumy na nedestruktivní, částečně destruktivní a destruktivní. Dále rozeznáváme terénní archeologické výzkumy zjišťovací, předstihový a nouzový. Výsledkem terénního archeologického výzkumu je soubor movitých archeologických nálezů (artefaktů, ekofaktů a vzorků) a soubor nehmotných dat reprezentovaných zejména terénní dokumentací, tvořící podklad pro vznik nálezové zprávy. Terénní archeologický výzkum zahrnuje veškeré etapy archeologické práce související se získáním nových dat, tj. fázi přípravnou (rešerše, vypracování projektu), prováděcí (práce v terénu) a zpracovatelskou (laboratorní ošetření a konzervace nálezů, odborné vyhodnocení získaných movitých a nemovitých nálezů a vzorků, nálezové zprávy, publikace).

II.

Terénní archeologické výzkumy

4. Druhy terénních archeologických výzkumů

4.1. Záchranný archeologický výzkum. Záchranným archeologickým výzkumem se rozumí archeologický výzkum ohroženého území s archeologickými nálezy, jehož narušení soudobou lidskou činností nebo přírodními procesy je nevyhnutelné a z hospodaření archeologickým dědictvím nevyplývá možnost zachování archeologického dědictví na původním místě. Jeho cílem je proto zachování archeologického dědictví mimo původní místo, které se provádí shromážděním maximálního množství archeologických dat, jehož je ohrožené území nositelem.

4.2. Badatelský archeologický výzkum. Badatelský archeologický výzkum je takový archeologický výzkum, který se provádí na území s archeologickými nálezy jinak neohroženém, pouze z archeologického podnětu, za účelem vyřešení vědeckého archeologického problému. Destruktivní a částečně destruktivní výzkum má být prováděn pouze tehdy, je-li to nezbytné z důvodu vyčerpání jiných možností odborného poznání. V takovém případě musí být badatelský archeologický výzkum ve smyslu Maltské konvence předem již ve fázi přípravy řádně odůvodněn a povolen.

4.3. Nedestruktivní archeologický výzkum. Nedestruktivní archeologický výzkum je takový archeologický výzkum, který je zcela neinvazní a jeho součástí není výkop. Jde zejména o geodeticko–topografický průzkum, leteckou prospekci, dálkový průzkum Země a archeogeofyzikální měření.

4.4. Částečně destruktivní archeologický výzkum. Částečně destruktivní archeologický výzkum je takový výzkum, který je invazní, avšak jen minimálně narušuje fyzickou podstatu nemovitého archeologického nálezu. Jedná se zejména o povrchový sběr, mikrovrypy, vpichy, vrty, zjišťovací sondy, sondy registrující nemovitý archeologický nález a průzkum detektory kovů.

4.5. Destruktivní archeologický výzkum. Destruktivní archeologický výzkum je takový archeologický výzkum, který je invazní a jeho hlavním nástrojem je výkop (odkryv), který zasahuje fyzickou podstatu nemovitého archeologického nálezu.

4.6. Zjišťovací archeologický výzkum. Zjišťovací archeologický výzkum se provádí za účelem identifikace archeologických nálezů a jejich vědecké a památkové hodnoty a definování následné archeologické operace (např. předstihový výzkum nebo ochranu na původním místě). Může být součástí záchranného i badatelského archeologického výzkumu. Zjišťovací výzkum má zpravidla částečně destruktivní charakter.

4.7. Předstihový archeologický výzkum. Předstihový archeologický výzkum je druhem/součástí záchranného výzkumu a provádí se zpravidla v předstihu před narušením ohroženého území s archeologickými nálezy lidskou činností nebo přírodními procesy.

4.8. Nouzový archeologický výzkum. Nouzový archeologický je druhem záchranného výzkumu, který se provádí v průběhu narušení ohroženého území s archeologickými nálezy lidskou činností. Zpravidla je nestandardním řešením situace vzniklé nedodržením povinností vyplývajících z platných právních předpisů ,nepředpokládaným odhalením archeologického nálezu, nebo se provádí tam, kde není technicky možné provést předstihový výzkum.

5. Příprava terénního archeologického výzkumu

5.1. Pro každý plánovaný terénní archeologický výzkum s výjimkou nouzového archeologického výzkumu musí být vypracován projekt, který stanoví jeho odborné cíle, volbu území, metody terénní práce včetně způsobu evidence a dokumentace archeologických nálezů a vztahů mezi nimi, personální zajištění, charakteristiku materiálně technického zabezpečení, odhad nákladů terénního výzkumu a způsob nakládání s jeho výsledky. Projekt se v případě záchranného výzkumu zpracovává s ohledem na veškeré podklady stavební dokumentace, inženýrsko-geologický průzkum, průzkumy souvisejících oborů či nedestruktivního archeologického výzkumu.

5.2. Každý terénní archeologický výzkum je registrován. Registrace výzkumu se provádí před jeho zahájením; pokud to není možné, bez zbytečného prodlení později. Registrací získává terénní archeologický výzkum nezaměnitelné označení, které je nutno uvádět na veškeré dokumentaci s výzkumem související, na obalech nálezů, příp. i na nálezech.

6. Provedení terénního archeologického výzkumu

6.1. Za průběh a odbornou úroveň terénního výzkumu je odpovědný vedoucí výzkumu. Odpovědnost je nedělitelná; výzkum nemůže mít zároveň dva či více vedoucích. Vedoucí výzkumu sestavuje tým odborníků a rozděluje jim dílčí úkoly.

6.2. Každý terénní archeologický výzkum je prostorově zaměřen (georeferencován), a to v některé z obvyklých souřadnicových sítí.

6.3. Terénní archeologický výzkum je analýzou archeologického pramene. Archeologický pramen je členěn na logické části (např. statigrafické jednotky, objekty, vrstvy) jednoznačně a srozumitelně označované; označení částí je vztaženo i na odebrané movité nálezy a vzorky. Metoda terénního archeologického výzkumu a jeho dokumentace odpovídá aktuálním odborným standardům. Zahrnuje v sobě jak soubory primární dokumentace (např. popis objektů, vrstev a evidenci stratigrafických vztahů mezi nimi), tak soubory metadat (např. seznamy nálezů, plánů atd.).

6.4. Povinností vedoucího předstihového nebo nouzového archeologického výzkumu je provést výzkum celého ohroženého území s archeologickými nálezy určeného k záchrannému archeologickému výzkumu, a to jak ve smyslu horizontálním tak vertikálním (tzv. totální výzkum ve smyslu dokumentace všech ohrožených archeologických situací).

6.5. Shledá-li vedoucí výzkumu z jakéhokoliv důvodu požadavek totálního výzkumu nesplnitelným nebo neúčelným z hlediska vědeckého poznání, je jeho povinností svolat komisi, které předloží zdůvodnění a návrh řešení. V komisi budou alespoň tři členové mající odbornou kvalifikaci. Odbornou kvalifikací se rozumí vysokoškolské vzdělání v oboru a pět let praxe v oboru. Z jednání takové komise bude proveden zápis, podepsaný všemi členy komise, který se stane součástí dokumentace výzkumu. Vedoucí výzkumu je povinen se řídit závěry této komise. Doporučí-li komise zkoumat ohrožené území určené k záchrannému archeologickému výzkumu vzorkem/výběrem musí být v dokumentaci explicitně uvedeno, jaká část ohroženého území s archeologickými nálezy určeného k záchrannému archeologickému výzkumu či jeho komponenty byla zkoumána, proč nebyl výzkum úplný a podle jakých kritérií byl proveden výběr.

6.5. Povinností vedoucího výzkumu je zajistit, aby v průběhu archeologického výzkumu byly vyzvedávány a shromažďovány všechny artefakty. Ekofakty mohou být vyzvedávány metodou vzorku, musí však být pokryty veškeré kategorie důležité pro poznání vývoje naleziště v době jeho osídlení/ovlivnění člověkem. Při vzorkování archeologického pramene musí být explicitně uvedeno, jaká část pramene byla odebrána a na jakém principu byl proveden výběr.

6.6. Archeologický nález (soubor nálezů) je bezprostředně po exkavaci označen identifikačními údaji (označení výzkumu, lokalita, stratigrafická jednotka, datum nálezu, okolnosti nálezu). Základní evidence nálezů je nedílnou součástí terénní dokumentace výzkumu. Archeologické nálezy jsou bezprostředně po exkavaci ošetřeny tak, aby nedošlo k jejich poškození, materiálové degradaci a ztrátě identifikačních údajů.

7. Zpracování terénního archeologického výzkumu

7.1. Výstupem terénního archeologického výzkumu je nálezový fond/soubor movitých nálezů, nálezová zpráva a soubor terénní dokumentace.

7.2. Veškeré archeologické nálezy jsou v co nejkratší době po exkavaci laboratorně ošetřeny, a to takovým způsobem, které nezpůsobí ztrátu jejich informačního potencionálu.

7.3. V případě, že je archeologický nález narušen destruktivním materiálovým procesem (degradací), je třeba tento proces neprodleně zastavit vhodně užitou metodou konzervace o které je veden záznam, včetně dokumentace nálezu před a po konzervačním zásahu.

7.4. V průběhu zpracovatelské fáze je pořízen seznam archeologických nálezů, jednotlivý záznam zahrnující jednu či více položek obsahuje kromě identifikačních údajů i popis nálezu a jeho dataci. Seznam archeologických nálezů je nedílnou součástí nálezové zprávy.

7.5. Laboratorně ošetřené, konzervované a zaevidované nálezy jsou předávány příslušné sbírkotvorné instituci, do doby předání jsou uloženy v  prostředí, s odpovídajícím režimem.

7.6. Skartaci movitých nálezů lze provádět jen ve výjimečných případech, a to za předpokladu, že není omezena vypovídací hodnota souboru a jsou evidovány principy, podle nichž skartace proběhla. Skartaci musí odsouhlasit komise odborníků, přičemž se v tomto případě postupuje obdobně jako v  v bodě 6.4.

7.7. Vedoucí výzkumu je povinen zajistit uchování veškeré dokumentace (vč. zálohování jejích digitálních součástí) nejméně do doby, než ji předá do příslušných archivů.

7.8. O výsledcích terénního archeologického výzkumu je vypracována nálezová zpráva s předepsanou strukturou jejíž nedílnou součástí je „Zpráva o archeologické akci“ v podobě vyplněného formuláře nebo jeho ekvivalentu v elektronickém systému evidence archeologických výzkumů. Tyto dokumenty se podávají ve stanovených lhůtách do archivu oprávněné organizace a do archivu instituce pověřené centrálním shromažďováním dat.

7.9. Nálezová zpráva nebo Zpráva o archeologické akci jsou zpracovávány i pro terénní výzkumy s negativním zjištěním.

7.10. Kromě nálezové zprávy se do příslušných archivů ukládají i další analogové i digitální součásti terénní dokumentace s úplným popisem.

7.11. Nálezy a terénní dokumentace jsou v přiměřené lhůtě od ukončení terénního archeologického výzkumu přístupné odborné veřejnosti a orgánům státní správy a samosprávy.

7.12. Terénní archeologický výzkum musí být odpovídajícím způsobem publikován, a to v termínu odpovídajícím rozsahu a závažnosti jeho výsledků.

7.13. Autor výzkumu má po stanovenou dobu od ukončení terénních prací výhradní právo publikovat výsledky svého výzkumu. Během této doby umožňuje či zpřístupňuje výsledky své práce přiměřeným způsobem odborné obci a širší veřejnosti. Po uplynutí této doby jsou nezpracované výzkumy a prameny volně přístupné ke zpracování ostatními odborníky.

III.

8. Ostatní ustanovení

8.1. Oborovým kontrolním mechanismem archeologického výzkumu jsou koreferentské či jiné odborné komise, svolané vedoucím výzkumu, oprávněnou organizací nebo archeologickým ústavem AV ČR.

8.2. Mimooborový kontrolní mechanismus představují odborné komise ustavené na žádost stavebníka, nebo jiné fyzické či právnické osoby při jejíž činnosti vznikla nutnost realizovat archeologický výzkum. Dále komise svolané na žádost státní správy nebo samosprávy, včetně Ministerstva kultury ČR a jeho památkové inspekce.

S využitím podkladů ISA (zprac. M. Burešem s přispěním Z. Bláhové, M. Šmolíkové, M. Zezuly, J. Pešky, M. Kuchaříka, R. Širokého a R. Bláhy) ze dne 18.3.2010 vypracovali M. Kuna, M. Tomášek, I. Boháčová a J. Mařík

V Praze dne 8.4.2010

2010/04/13 Posted by | archeologie, metodiky, památková legislativa | Napsat komentář

Mediální hon na ostatky sv. Anežky České

Asi se to také trochu týká otázek prezentace archeologických nálezů. Komentář na blogu dr. Maříkové-Kubkové. Jsem docela zvědav, zda k tomu zazní i nějaký uvážlivější komentář samotných archeologů. Anebo se již chystají na další pokroky ve výzkumu?

2010/02/18 Posted by | archeologie, památky v médiích | | Napsat komentář

K otázkám prezentace archeologických nálezů

Téma asi sledují v příslušných institucích, ale není tak úplně snadné dohledat doklady „života“ vykopaných a prezentovaných archeologicky odhalených situací. Často se totiž setkáváme s nemalými riziky a škodami na historickém materiálu. Odhalená zdiva se dříve či později rozpadají (co vypadalo po vykopání tak bytelné a lákalo silou své výpovědi, nejednou vyvolává po pár desetiletích zoufalství – věci, které mohly pod zemí pokračovat ve svém přenosu informací budoucím generacím, se často stávají předmětem různých konzervačních experimentů). Věc samozřejmě je velmi nesnadná. Často jsou výzkumy vynucené řešením nějakých nadzemních stavebních záměrů a následnému řešení prezentace prakticky není možné se vyhnout, pokud by památky neměly být likvidovány. U nás k tomu v poslední době obsáhleji např. Milan Jančo ve Věstníku Klubu Za starou Prahu.

Protože se tématu věnuji spíše okrajově, když si všimnu různých typů poškození, o jakých se ve zprávách z archeologických výzkumů zpravidla nedočteme nic, pokusím se tu aspoň pro případné zájemce umísťovat fotografie se stručnými komentáři.

Pro teď jen příklad práce fotografa z Istanbulu: Ukazuje notorický problém při zasklívání nálezů pod podlahou, když je prakticky nemožné stoprocentně vyřešit problémy mikroklimatu (zarosené sklo). Takto v interiéru nepříliš vlhké budovy asi není ohrožení příliš vážné.

2010/02/15 Posted by | archeologie | , | Napsat komentář

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.