Kronika památkové péče by se dnes již ani psát nedala…

Asi to bude zase dobré nechat potomkům, aby si z toho příslovečného historického odstupu mohli lépe vymýšlet… Událostí (akcí, diskusí na FB, ohlasů na publikace, dodatků do databází apod.) je v pár posledních letech tolik, že by je bylo nutné sepisovat v nějaké teď a stále doplňované synoptické (chronologické) „tabulce. Nicméně se nedostavuje, co by také potřebnou komunikaci posilovalo, totiž dohoda o nějakém souboru kooperativních komunikačních linií („kanálů“). V zásadě každý vynálezce nové myšlenky si založí web, profil a vynalézavě uspořádanou databázi. „Sympatickým“ svědectvím jsou vysloveně souběžné aktivity několika týmů nyní zkoumajících architekturu druhé poloviny 20. století. Často popisují a fotí stejné stavby jen poněkud obměněnými slovy odborného popisu a volbou trochu jiných pozic fotografujícího…

V posledních několika letech velmi rapidně narostl počet absolventů studia dějin umění, architektury a dalších oborů se specializacemi na památkovou péči (často s vyučujícími „profilovanými“ zájmem o hledání nových sfér zájmu pro památkové snažení). Logicky to nese databázové i jiné ovoce.

Den architektury (30.9. a 1.10.2017) též ve většině sledoval památková témata. Přitom na řadě akcí se účastnilo mnoho desítek, možná i stovek návštěvníků. (Nová architektura si na své zájemce zřejmě musí rovněž ještě nějaký rok počkat, než se interval mezi vznikem stavby a zrodem její zajímavosti začne limitně blížit nule.) Připomeneme-li si dubnový Mezinárodní den památek a historických sídel ICOMOS či záříjové Dny evropského dědictví, rovněž návštěvnicky velmi úspěšné, můžeme už tušit očekávání nějakého zlomu v obchodním i politickém nazírání na tyto projevy zájmu.