Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Archeologie a média, média o archeologii (přednáška u pražských archeologů NPÚ)

V rámci přednáškového cyklu k připomenutí jubilejního 50. roku existence pražského střediska památkové archeologie se pořadatelé logicky dotýkali také jiných témat, než je úzce vymezená problematika jednotlivých výzkumů a zpracování jejich výsledků. Jedním z témat, které je stále spíše přehlíženo, je způsob prezentování průběhu i výsledků výzkumů, ačkoliv to mívá vliv jak na průběh výzkumu, tak i na způsob, jakým jej vnímá nejen veřejnost, ale také vlastníci památek či další aktéři, jak snášejí zdržování stavby a zvyšování nákladů, jak energicky příslušná omezení prosazuje či zastává politická a legislativní garnitura. Téma je zajímavé pro památkovou péči a příbuzné disciplíny obecněji, protože podobně média působí i na stavební opravy a s nimi související výzkumnou činnost, na restaurátorské práce (omítky, fresky, sochy…) apod. Přitom je zřejmé, že je třeba takových situací využívat k předávání informací veřejnosti, k objasňování historických souvislostí a získávání zájmu o osud historických svědectví; ve finále pak i pro ochranářské priority prosazované památkáři.

V zásadě tedy jde o téma bytostně významné pro celou památkovou sféru. Návštěvníků na přednášku ovšem nedorazilo mnoho, protože asi přeci jenom předpokládali akademickou debatu, namísto záživnějšího předvádění výsledků výzkumů. Nicméně přítomní ani v tomto směru nebyli nijak ochuzeni.

Přednášející Robert Oppelt a Jaroslav Podliska totiž ukazovali souvislosti mediální prezentace archeologických výzkumů na několika konkrétních příkladech a zamýšleli se nad příčinami rozdílných mediálních ohlasů, mnohdy neadekvátních či protichůdných významu získaných poznatků.

Přednáška Robert Oppelt, Jaroslav Podliska: Archeologie a média, média o archeologii (NPÚ, 2015-12-03)

Úvodem Jaroslav Podliska nastínil základní šíři typologie (mas)médií od seriózních magazínů po bulvár a billboard, od tiskovin přes televizi k internetovým diskusím – od fundovaných (prezentace vědeckých článků na akademických serverech) po amatérské (často nejaktivnější)… Škálu přístupů v masmédiích ilustroval na výběru nadpisů novinových článků (řada lidí stejně více z této oblasti číst nebude, leda omylem, což může být vlastně pozitivní důsledek nesmyslného a bombastického nadpisu). Vše je přitom charakterizováno nevyhnutelností přispívat k prodejnosti titulu, neboť jinak nemá článek šanci, protože by ekonomicky ohrožoval vydavatele. Ale proto, že se ví, že přeci jenom část lidí památky zajímají, objevují se i nadpisy vyzdvihující význam objevu, ale přeci jenom dominují ty, které poukazují na to, že archeologové zdržují stavební práce a připravují investora o výnos.

(Nebyly připomenuty např. informační cedule na ohradách kolem výzkumů, v řadě zemí velmi časté a fundovaně koncipované.)

V tom smyslu reagoval také Robert Oppelt, který celkem resignovaně konstatoval, že novináři z logiky věci nezbývá nic jiného, nežli upoutat pozornost čtenáře.

Přednáška Robert Oppelt, Jaroslav Podliska: Archeologie a média, média o archeologii (NPÚ, 2015-12-03)

Oba přednášející se pak podělili o stručný rozbor tří význačnějších akcí, jež v posledních letech „hýbaly“ pražskými médii. V případě významných nálezů, dokládajících podobu jedinečné kaple Božího Těla, stávající po několik staletí v centru Karlova náměstí, si média všímala hlavně tahanic o budoucí podobu náměstí (silné hlasy proti záměrům kácení stromů) a zejména o nápad střed náměstí zklidnit tím, že se právě v jeho středu, v místě bývalé kaple, vytvoří rozsáhlý suterénní prostor). Nicméně se z prostředků města provedly archeologické sondy, jež přispěly k tomu, že se od nákladného záměru zatím upustilo. Samotná archeologie však média příliš nezaujala. (Výsledky výzkumu.)

Přednáška Robert Oppelt, Jaroslav Podliska: Archeologie a média, média o archeologii (NPÚ, 2015-12-03)

Jinak tomu bylo v případech průzkumu hrobu Tycha Brahe v Týnském chrámu a hledání místa posledního odpočinku Svaté Anežky České. Ostatky dánského astronoma za zcela mimořádného ohlasu a zájmu médií ovšem zkoumaly vědecké týmy na základě podnětu z Dánska, přičemž byly fyzické zásahy omezeny na naprosté minimum. Vědomosti se podařilo podstatně doplnit i v důsledku precizní předběžné přípravy. Zájem médií je přitom podporován v podobných případech tím, že se jedná o významnou osobnost, v daném případě všem známou díky školní výuce a historickým filmům.

Přednáška Robert Oppelt, Jaroslav Podliska: Archeologie a média, média o archeologii (NPÚ, 2015-12-03)

Hledání ostatků Svaté Anežky byl trochu jiný případ, protože média se začala zajímat o nedostatečně podložené vize o místě hrobu. K potvrzení místa v presbyteriu kostela sv. Haštala na Starém Městě měl sloužit vlastně neověřený geofyzikální přístroj a domněnky vycházející z mýtů, jelikož historické zprávy o konečném místě pohřbu světice se nezachovaly. Pozice odborníků byla tentokráte taková, že svolili k provedení minimálního výzkumného sondování s cílem pokud možno v zárodku doložit, že v těchto místech domnělý hrob světice není, a tím zabránit snahám po rozsáhlých výkopech. Tato taktika se ukázala být vcelku správná. Mediální ohlas byl ovšem opět impozantní, ale, jak upozornil R. Oppelt, tentokráte se jednalo především o replikování zpráv ČTK s obměňováním nadpisů…

Jaroslav Podliska pak shrnul, že spolupráce s médii je pro památkovou péči i archeologii důležitá. Je zásadní podmínkou pro získávání respektu k hodnotám nálezů a je klíčová i pro nutné vysvětlování snah odborníků terén pokud možno ani nezkoumat, spíše tlumit aktivity ničící archeologické situace, protože jejich uchovávání po co nejdelší dobu je v historickém prostředí klíčově významné (a právě vysvětlování tohoto významu a přístupu není snadné). V historických městech se odehrávala v minulosti široká škála aktivit, o kterých nemáme často jiné informace, než ty, které poskytne archeologie. Pečlivost a komplexnost zpracování výzkumů vyžaduje ovšem značné kapacity i náklady.

V diskusi zazněly dotazy na metody spolupráce s novináři (jak se novináři k informacím o probíhajícím výzkumu dostávají). Zmíněny logicky byly i různé internetové aktivity – zde nacházejí místo i veřejně dostupné vědecké články (i to je výhoda, protože široká veřejnost by o ně jinak ani náhodou nemohla zavadit), ale i odborníkům by mohly stát za zájem velmi aktivní skupiny na sociálních sítích (lze vidět, že nejednou v těchto místech do debat zasahují i přední vědci; i když je pravdou, že zpravidla dlouho nevydrží a po několika fundovaných příspěvcích se vrátí k seriózní práci, když zjistí, že některé vytrvalé diskutéry nemají šanci přesvědčit o ničem…). Tazatelé se dotkli i nedostatečného využívání internetu ze strany institucí, protože touto cestou by odborníci mohli podávat věcně přesné informace, i když přizpůsobené „nevědeckému“ okruhu čtenářů. Zde se však naráží na dva problémy – jednak mají odborníci k těmto aktivitám zpravidla kalkulován nulový čas, jednak se může jednat o souvislosti s probíhajícími rozpory odborných institucí i výkonných orgánů s investory či projektanty. Pak nastává situace, kdy je často nutné, aby zprávy médiím předávala pověřená osoba v podobě tiskového mluvčí a nekoordinované výroky či pracovní úvahy vědců, často diskusního rázu v době před vyhodnocením konečných výsledků výzkumu, by objektivně mohly nepříznivě ovlivnit odborně-administrativní procedury v neprospěch památkové ochrany.

Nicméně toto vědomí závažnosti mediálního působení památkové péče by zřejmě mělo být podnětem hlouběji se otázkami poskytování kvalitních informací upravených pro širokou veřejnost zabývat. Asi s výsledkem vytvářet tomu i kapacitní podmínky. V současné době je však nad síly odborného týmu pražských archeologů průběžně aktualizovat vlastní web pracoviště, do značné míry unikátní popularizační platformu. S podobnými problémy se potýká i Archeologický ústav AV ČR (kde se ovšem také daleko více zaměřují na vědecké zpracování, a tiskové konference a zprávy o výzkumech připraví většinou až v situacích, kdy už není možné se tomu vyhýbat – např. tunel Blanka).

Zdá se tedy, že možnost podávat i věcně přesné informace, a to i v případech, jež nejsou „prodejné“ pro masová média, tu existuje a čeká na své využití. Jistě by došla ohlasu u postupně nepochybně rostoucího počtu vážnějších zájemců o systematický přísun informací z oblasti archeologie, nezávislý na ekonomických představách a plánech vydavatelů masmédií. Potřeba součinnosti odborníků s lidmi respektujícími pravidla mediálního sdílení je rovněž nevyhnutelná. Do konvolutu takových cest informování veřejnosti by pak mohly zapadnout i často opomíjené informační panely na ohradách kolem zkoumaných ploch, zmíněné výše…

Z oblasti internetu nelze ještě nezmínit Zápisníček brněnské archeologické výzkumné společnosti Archaia, dokonce nominovaný na ocenění v prvním ročníku Ceny NPÚ Patrimonium pro futuro. V takovém nějakém smyslu by bylo logické očekávat reportování o výzkumech i od vědeckých institucí.

Nicméně prezentační aktivity nejsou součástí běžného kontraktu na výzkum, což je v zásadě systémový nedostatek (v principu se počítá s komplexním odborným zpracováním nálezů a vytvořením výzkumné zprávy; ve vybraných případech je významné téma rozpracováno v publikované vědecké studii). Nejsou tedy zahrnuty výdaje na informační panely, zpracovávání průběžných sdělení pro širší veřejnost, dny otevřených sond… Přitom ale v případech akcí dotovaných z evropských prostředků je publicita vyžadována a obvykle realizována. Jsou vydávány podrobné tiskové zprávy, organizovány tiskové konference, ale nejednou vydány také důkladné vědecké sborníky. Bývají vytvářeny i weby, ale tam většinou není začlenění odborných vyjádření příliš hojné. Nicméně tu lze hledat podněty i pro začlenění prezentačních úkolů do běžných výzkumů (tak by tomu ale pokud možno systémově mělo být i u jiných typů výzkumů či památkových zásahů – stavebních výzkumů a oprav, restaurátorských prací apod.).

Věřme, že fundovaná vyjádření odborníků v průběhu výzkumných a památkových akcí si přeci jenom polepší a získají více prostoru např. na webu NPÚ. Ideální by zřejmě bylo nějaké reportování např. formou blogu. Asi by bylo důležité volit takovou formu, která umožní propojení příspěvků v informačním systému tak, že budu viditelné i u informací o objektu v Památkovém katalogu apod.

Bylo by možné také pro tuto důležitou součást odborné činnosti památkové péče, nakolik zřejmě nelze pochybovat o tom, že interpretace hodnot památek do této sféry patří a svěřena by měla být znalcům, vytvářet prostor pro nějakou systematickou produkci?

Zřejmě by tomu tak mělo být. Pak by ale zřejmě i odborní pracovníci měli být schopní veřejně věcná sdělení z praxe ochrany památek podat. Měli by mít časovou kapacitu k tomu, aby je mohli seriózně připravit. Včetně prostoru k tomu, aby se koordinovali s pracovníky PR (a v nějaké míře se podřizovali jejich představám pro konkrétní situaci).

Možná by nebylo od věci pokusit se navrhnout osnovu metodického vodítka pro základní veřejnou prezentaci a interpretaci archeologického výzkumu (případě využitelnou i mimo archeologii).

Ze zkušeností vyplývá, že větší či menší část veřejnosti stojí o informace o průběhu i výsledcích archeologického výzkumu. Typicky se jedná o osoby přímo ovlivněné (omezené) průběhem výzkumu, o lidi, kteří v okolí zkoumaného místa bydlí či pracují, nebo k němu mají jakkoliv jinak motivovaný osobně pociťovaný vztah. Dále se často okolnosti výzkumu dotýkají lidí, kteří mají pocit či znalost, že výkopy byly vyvolány velikášskými sobeckými záměry investora, že povolení stavby nebylo řádně odůvodněno, že případná kulturní ztráta není vyvážená kvalitou nové stavby (z hlediska funkce i vzhledu) či že k odstranění archeologického dědictví nemělo dojít v žádném případě.

Lze tedy předpokládat, že systematicky předkládané informace by došly využití a zájmu.

Po celou dobu příprav výzkumu, v jeho průběhu i v době vyhodnocování výsledků je třeba pamatovat na sběr informací, dokumentace a hodnocení (hypotéz) pro vytváření více či méně stručných sdělení srozumitelných pro širší kulturní veřejnost.

Preferovanou formou by v nynější době mohl být blog, ideálně zakomponovaný či jinak propojený se základním webem NPÚ, ale vhodně také s integrovaným informačním systémem památkové péče (integrovaným tak, že zprávy o opravách či výzkumech památky budou dohledatelné i z databázového záznamu o památce).

Model operativního reportování možná lze hledat na některých stránkách na Facebooku. Příkladem za jiné může být stránka nedávno zahájené několikaleté opravy věže Jakobínky na hradu Rožmberk.

Dle možností podporovat možnosti zapojení zájemců o informace. Umožnit kladení otázek.

Podobně umožňovat i veřejně viditelnou odbornou diskusi, která by mohla veřejnosti objasňovat některé detailní problémy obnovy památek, historického bádání apod.

Dle odborného vyhodnocení i předpokládané obecnější „poptávky“ je vhodné zamýšlet se nad dalšími typy osvěty. Významné nálezy lze např. prezentovat na malé výstavce s vysvětlením významu předmětů či zjištění. K tomu by bylo vhodné disponovat určitým „rozpočtovým“ nástrojem, umožňujícím „neplánovitě“ reagovat na právě získané poznatky a obecenstvu je nějak tlumočit.

Podotkněme ještě, že schopnost předat srozumitelně informace o získávaných poznatcích není dosud zahrnuta mezi požadavky na odbornou způsobilost při vyhledávání nových pracovníků památkových institucí. Komunikací s veřejností jsou pověřováni specialisté pro styk s veřejností, jejichž marketingové počínání vede např. při výběru prezentovaných akcí či objevů k preferenci toho, co očekávají novináři jako podporu prodejnosti. To však nemusí být vůbec na škodu, protože je možné, že se tím postupně připravuje prostor i pro prezentaci odborně fundovaných informací, byť samozřejmě korigovaných s ohledem na potřebu široké srozumitelnosti.

Je třeba brát v potaz i to, že archeologie požívá zvláštní výsady mezi ostatními historickými metodami, protože o ní jednak jsou všichni informováni již v dějepisu na základních školách, jednak se honosí autentickým a nefalšovaným objevitelstvím. Přináší zcela nové artefakty, které mohou změnit pohled na význam nějakého místa, „přepisovat dějiny“, a to jaksi „v přímém přenosu“. Něco takového se sice může udát i v archivu, ale přeci jenom tušíme, že objevení neznámé listiny svědčí také o tom, že dosud nebylo hodnocení archiválie správné, někde se na ni zapomnělo apod. Nicméně právě proto by bylo vhodné předkládat veřejnosti různé poznatky o kulturním dědictví co nejvíce komplexně. Právě archeologie se svým nejvíce rozvinutým komplexním systémem kooperace různých analytických metod je k tomu velmi solidním základem. Systémové plánování prezentačních kapacit je ovšem velmi potřebné.

Advertisements

2015/12/14 - Posted by | Uncategorized

Zatím nemáte žádné komentáře.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public