Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Půlobrtlík. Nový výraz pro slovník památkové péče?

Při popisech starých staveb je třeba mnohdy improvizovat – vychází se přitom z vlastních znalostí, vždy různě vyvinutých různými směry. A samozřejmě také z představy o tom, čemu bude rozumět čtenář, případně zda nám nějaké zjednodušení odpustí. Samozřejmě bychom rádi používali termíny co nejvíce podobné, tedy vlastně shodné s tradičními. Tedy známými z dávných řemesel a jejich tradic udržovaných zkušenými mistry apod.

Jedním ze zvláštních slov v popisech vybavení starých staveb, na které jsme ovšem zvyklí i zběžné řeči, až nám skoro přijde málo spisovné, je obrtlík. Slovo, které zatím nějak uniká modernizátorům a neutralizátorům jazyka apod.

Protože mi přišlo, že by mělo mít své místo i ve slovníku památkové péče, kdysi jsem je zkusmo popsal v náznaku hesla, zaměřeného na sféru tradičních staveb, resp. jejich oken či dveří – a obrtlíků jako uzavíracích či zajišťujících prvků křídel. Zůstalo u testu.

Nyní jsem se však při četbě čerstvé památkářské publikace setkal s pro mě novým výrazem „půlobrtlík“, přičemž zřejmě bylo míněno to, co jsem označoval jako obrtlík.

Tím více by mě zajímalo, jestli pro mě nový výraz je novotvar pro opis uzavírací kličky s pouhým jedním (řekněme) křidélkem, ramínkem, páčkou nebo pod., kdežto (celý) obrtlík má křidélka dvě a zpravidla slouží u vícedílných např. barokních oken k uzavírání dvou sousedících rámů výplní naráz (obrtlík je přitom upevněn zpravidla na pevném sloupku dělícím otvor). Předem díky za názor v komentáři.

Zajímá mě to ale i kvůli slovníku samotnému. Stále se setkávám s pochybnostmi stran smyslu výkladového slovníku památkové péče, takže moje přesvědčení o jeho potřebnosti je čím dále tím pevnější. Rozpaky a odmítání přitom často plynou právě z obavy, že užívání termínů nebude možné „sešněrovat“. Ale o to by přitom nemělo vůbec jít! Cílem by mělo být poznání různých způsobů užití termínů, obvykle pokud možno s úseky citací z (odborných i jiných) textů, protože pak budeme lépe poznávat příčiny různých užití a dojista napomáhat zpřesňování komunikace.

2015/12/30 Posted by | slovníček, standardy | | 1 komentář

Archeologie a média, média o archeologii (přednáška u pražských archeologů NPÚ)

V rámci přednáškového cyklu k připomenutí jubilejního 50. roku existence pražského střediska památkové archeologie se pořadatelé logicky dotýkali také jiných témat, než je úzce vymezená problematika jednotlivých výzkumů a zpracování jejich výsledků. Jedním z témat, které je stále spíše přehlíženo, je způsob prezentování průběhu i výsledků výzkumů, ačkoliv to mívá vliv jak na průběh výzkumu, tak i na způsob, jakým jej vnímá nejen veřejnost, ale také vlastníci památek či další aktéři, jak snášejí zdržování stavby a zvyšování nákladů, jak energicky příslušná omezení prosazuje či zastává politická a legislativní garnitura. Téma je zajímavé pro památkovou péči a příbuzné disciplíny obecněji, protože podobně média působí i na stavební opravy a s nimi související výzkumnou činnost, na restaurátorské práce (omítky, fresky, sochy…) apod. Přitom je zřejmé, že je třeba takových situací využívat k předávání informací veřejnosti, k objasňování historických souvislostí a získávání zájmu o osud historických svědectví; ve finále pak i pro ochranářské priority prosazované památkáři.

V zásadě tedy jde o téma bytostně významné pro celou památkovou sféru. Návštěvníků na přednášku ovšem nedorazilo mnoho, protože asi přeci jenom předpokládali akademickou debatu, namísto záživnějšího předvádění výsledků výzkumů. Nicméně přítomní ani v tomto směru nebyli nijak ochuzeni.

Přednášející Robert Oppelt a Jaroslav Podliska totiž ukazovali souvislosti mediální prezentace archeologických výzkumů na několika konkrétních příkladech a zamýšleli se nad příčinami rozdílných mediálních ohlasů, mnohdy neadekvátních či protichůdných významu získaných poznatků.

Přednáška Robert Oppelt, Jaroslav Podliska: Archeologie a média, média o archeologii (NPÚ, 2015-12-03)

Úvodem Jaroslav Podliska nastínil základní šíři typologie (mas)médií od seriózních magazínů po bulvár a billboard, od tiskovin přes televizi k internetovým diskusím – od fundovaných (prezentace vědeckých článků na akademických serverech) po amatérské (často nejaktivnější)… Škálu přístupů v masmédiích ilustroval na výběru nadpisů novinových článků (řada lidí stejně více z této oblasti číst nebude, leda omylem, což může být vlastně pozitivní důsledek nesmyslného a bombastického nadpisu). Vše je přitom charakterizováno nevyhnutelností přispívat k prodejnosti titulu, neboť jinak nemá článek šanci, protože by ekonomicky ohrožoval vydavatele. Ale proto, že se ví, že přeci jenom část lidí památky zajímají, objevují se i nadpisy vyzdvihující význam objevu, ale přeci jenom dominují ty, které poukazují na to, že archeologové zdržují stavební práce a připravují investora o výnos.

(Nebyly připomenuty např. informační cedule na ohradách kolem výzkumů, v řadě zemí velmi časté a fundovaně koncipované.)

V tom smyslu reagoval také Robert Oppelt, který celkem resignovaně konstatoval, že novináři z logiky věci nezbývá nic jiného, nežli upoutat pozornost čtenáře.

Přednáška Robert Oppelt, Jaroslav Podliska: Archeologie a média, média o archeologii (NPÚ, 2015-12-03)

Oba přednášející se pak podělili o stručný rozbor tří význačnějších akcí, jež v posledních letech „hýbaly“ pražskými médii. V případě významných nálezů, dokládajících podobu jedinečné kaple Božího Těla, stávající po několik staletí v centru Karlova náměstí, si média všímala hlavně tahanic o budoucí podobu náměstí (silné hlasy proti záměrům kácení stromů) a zejména o nápad střed náměstí zklidnit tím, že se právě v jeho středu, v místě bývalé kaple, vytvoří rozsáhlý suterénní prostor). Nicméně se z prostředků města provedly archeologické sondy, jež přispěly k tomu, že se od nákladného záměru zatím upustilo. Samotná archeologie však média příliš nezaujala. (Výsledky výzkumu.)

Přednáška Robert Oppelt, Jaroslav Podliska: Archeologie a média, média o archeologii (NPÚ, 2015-12-03)

Jinak tomu bylo v případech průzkumu hrobu Tycha Brahe v Týnském chrámu a hledání místa posledního odpočinku Svaté Anežky České. Ostatky dánského astronoma za zcela mimořádného ohlasu a zájmu médií ovšem zkoumaly vědecké týmy na základě podnětu z Dánska, přičemž byly fyzické zásahy omezeny na naprosté minimum. Vědomosti se podařilo podstatně doplnit i v důsledku precizní předběžné přípravy. Zájem médií je přitom podporován v podobných případech tím, že se jedná o významnou osobnost, v daném případě všem známou díky školní výuce a historickým filmům.

Přednáška Robert Oppelt, Jaroslav Podliska: Archeologie a média, média o archeologii (NPÚ, 2015-12-03)

Hledání ostatků Svaté Anežky byl trochu jiný případ, protože média se začala zajímat o nedostatečně podložené vize o místě hrobu. K potvrzení místa v presbyteriu kostela sv. Haštala na Starém Městě měl sloužit vlastně neověřený geofyzikální přístroj a domněnky vycházející z mýtů, jelikož historické zprávy o konečném místě pohřbu světice se nezachovaly. Pozice odborníků byla tentokráte taková, že svolili k provedení minimálního výzkumného sondování s cílem pokud možno v zárodku doložit, že v těchto místech domnělý hrob světice není, a tím zabránit snahám po rozsáhlých výkopech. Tato taktika se ukázala být vcelku správná. Mediální ohlas byl ovšem opět impozantní, ale, jak upozornil R. Oppelt, tentokráte se jednalo především o replikování zpráv ČTK s obměňováním nadpisů…

Jaroslav Podliska pak shrnul, že spolupráce s médii je pro památkovou péči i archeologii důležitá. Je zásadní podmínkou pro získávání respektu k hodnotám nálezů a je klíčová i pro nutné vysvětlování snah odborníků terén pokud možno ani nezkoumat, spíše tlumit aktivity ničící archeologické situace, protože jejich uchovávání po co nejdelší dobu je v historickém prostředí klíčově významné (a právě vysvětlování tohoto významu a přístupu není snadné). V historických městech se odehrávala v minulosti široká škála aktivit, o kterých nemáme často jiné informace, než ty, které poskytne archeologie. Pečlivost a komplexnost zpracování výzkumů vyžaduje ovšem značné kapacity i náklady.

V diskusi zazněly dotazy na metody spolupráce s novináři (jak se novináři k informacím o probíhajícím výzkumu dostávají). Zmíněny logicky byly i různé internetové aktivity – zde nacházejí místo i veřejně dostupné vědecké články (i to je výhoda, protože široká veřejnost by o ně jinak ani náhodou nemohla zavadit), ale i odborníkům by mohly stát za zájem velmi aktivní skupiny na sociálních sítích (lze vidět, že nejednou v těchto místech do debat zasahují i přední vědci; i když je pravdou, že zpravidla dlouho nevydrží a po několika fundovaných příspěvcích se vrátí k seriózní práci, když zjistí, že některé vytrvalé diskutéry nemají šanci přesvědčit o ničem…). Tazatelé se dotkli i nedostatečného využívání internetu ze strany institucí, protože touto cestou by odborníci mohli podávat věcně přesné informace, i když přizpůsobené „nevědeckému“ okruhu čtenářů. Zde se však naráží na dva problémy – jednak mají odborníci k těmto aktivitám zpravidla kalkulován nulový čas, jednak se může jednat o souvislosti s probíhajícími rozpory odborných institucí i výkonných orgánů s investory či projektanty. Pak nastává situace, kdy je často nutné, aby zprávy médiím předávala pověřená osoba v podobě tiskového mluvčí a nekoordinované výroky či pracovní úvahy vědců, často diskusního rázu v době před vyhodnocením konečných výsledků výzkumu, by objektivně mohly nepříznivě ovlivnit odborně-administrativní procedury v neprospěch památkové ochrany.

Nicméně toto vědomí závažnosti mediálního působení památkové péče by zřejmě mělo být podnětem hlouběji se otázkami poskytování kvalitních informací upravených pro širokou veřejnost zabývat. Asi s výsledkem vytvářet tomu i kapacitní podmínky. V současné době je však nad síly odborného týmu pražských archeologů průběžně aktualizovat vlastní web pracoviště, do značné míry unikátní popularizační platformu. S podobnými problémy se potýká i Archeologický ústav AV ČR (kde se ovšem také daleko více zaměřují na vědecké zpracování, a tiskové konference a zprávy o výzkumech připraví většinou až v situacích, kdy už není možné se tomu vyhýbat – např. tunel Blanka).

Zdá se tedy, že možnost podávat i věcně přesné informace, a to i v případech, jež nejsou „prodejné“ pro masová média, tu existuje a čeká na své využití. Jistě by došla ohlasu u postupně nepochybně rostoucího počtu vážnějších zájemců o systematický přísun informací z oblasti archeologie, nezávislý na ekonomických představách a plánech vydavatelů masmédií. Potřeba součinnosti odborníků s lidmi respektujícími pravidla mediálního sdílení je rovněž nevyhnutelná. Do konvolutu takových cest informování veřejnosti by pak mohly zapadnout i často opomíjené informační panely na ohradách kolem zkoumaných ploch, zmíněné výše…

Z oblasti internetu nelze ještě nezmínit Zápisníček brněnské archeologické výzkumné společnosti Archaia, dokonce nominovaný na ocenění v prvním ročníku Ceny NPÚ Patrimonium pro futuro. V takovém nějakém smyslu by bylo logické očekávat reportování o výzkumech i od vědeckých institucí.

Nicméně prezentační aktivity nejsou součástí běžného kontraktu na výzkum, což je v zásadě systémový nedostatek (v principu se počítá s komplexním odborným zpracováním nálezů a vytvořením výzkumné zprávy; ve vybraných případech je významné téma rozpracováno v publikované vědecké studii). Nejsou tedy zahrnuty výdaje na informační panely, zpracovávání průběžných sdělení pro širší veřejnost, dny otevřených sond… Přitom ale v případech akcí dotovaných z evropských prostředků je publicita vyžadována a obvykle realizována. Jsou vydávány podrobné tiskové zprávy, organizovány tiskové konference, ale nejednou vydány také důkladné vědecké sborníky. Bývají vytvářeny i weby, ale tam většinou není začlenění odborných vyjádření příliš hojné. Nicméně tu lze hledat podněty i pro začlenění prezentačních úkolů do běžných výzkumů (tak by tomu ale pokud možno systémově mělo být i u jiných typů výzkumů či památkových zásahů – stavebních výzkumů a oprav, restaurátorských prací apod.).

Věřme, že fundovaná vyjádření odborníků v průběhu výzkumných a památkových akcí si přeci jenom polepší a získají více prostoru např. na webu NPÚ. Ideální by zřejmě bylo nějaké reportování např. formou blogu. Asi by bylo důležité volit takovou formu, která umožní propojení příspěvků v informačním systému tak, že budu viditelné i u informací o objektu v Památkovém katalogu apod.

Bylo by možné také pro tuto důležitou součást odborné činnosti památkové péče, nakolik zřejmě nelze pochybovat o tom, že interpretace hodnot památek do této sféry patří a svěřena by měla být znalcům, vytvářet prostor pro nějakou systematickou produkci?

Zřejmě by tomu tak mělo být. Pak by ale zřejmě i odborní pracovníci měli být schopní veřejně věcná sdělení z praxe ochrany památek podat. Měli by mít časovou kapacitu k tomu, aby je mohli seriózně připravit. Včetně prostoru k tomu, aby se koordinovali s pracovníky PR (a v nějaké míře se podřizovali jejich představám pro konkrétní situaci).

Možná by nebylo od věci pokusit se navrhnout osnovu metodického vodítka pro základní veřejnou prezentaci a interpretaci archeologického výzkumu (případě využitelnou i mimo archeologii).

Ze zkušeností vyplývá, že větší či menší část veřejnosti stojí o informace o průběhu i výsledcích archeologického výzkumu. Typicky se jedná o osoby přímo ovlivněné (omezené) průběhem výzkumu, o lidi, kteří v okolí zkoumaného místa bydlí či pracují, nebo k němu mají jakkoliv jinak motivovaný osobně pociťovaný vztah. Dále se často okolnosti výzkumu dotýkají lidí, kteří mají pocit či znalost, že výkopy byly vyvolány velikášskými sobeckými záměry investora, že povolení stavby nebylo řádně odůvodněno, že případná kulturní ztráta není vyvážená kvalitou nové stavby (z hlediska funkce i vzhledu) či že k odstranění archeologického dědictví nemělo dojít v žádném případě.

Lze tedy předpokládat, že systematicky předkládané informace by došly využití a zájmu.

Po celou dobu příprav výzkumu, v jeho průběhu i v době vyhodnocování výsledků je třeba pamatovat na sběr informací, dokumentace a hodnocení (hypotéz) pro vytváření více či méně stručných sdělení srozumitelných pro širší kulturní veřejnost.

Preferovanou formou by v nynější době mohl být blog, ideálně zakomponovaný či jinak propojený se základním webem NPÚ, ale vhodně také s integrovaným informačním systémem památkové péče (integrovaným tak, že zprávy o opravách či výzkumech památky budou dohledatelné i z databázového záznamu o památce).

Model operativního reportování možná lze hledat na některých stránkách na Facebooku. Příkladem za jiné může být stránka nedávno zahájené několikaleté opravy věže Jakobínky na hradu Rožmberk.

Dle možností podporovat možnosti zapojení zájemců o informace. Umožnit kladení otázek.

Podobně umožňovat i veřejně viditelnou odbornou diskusi, která by mohla veřejnosti objasňovat některé detailní problémy obnovy památek, historického bádání apod.

Dle odborného vyhodnocení i předpokládané obecnější „poptávky“ je vhodné zamýšlet se nad dalšími typy osvěty. Významné nálezy lze např. prezentovat na malé výstavce s vysvětlením významu předmětů či zjištění. K tomu by bylo vhodné disponovat určitým „rozpočtovým“ nástrojem, umožňujícím „neplánovitě“ reagovat na právě získané poznatky a obecenstvu je nějak tlumočit.

Podotkněme ještě, že schopnost předat srozumitelně informace o získávaných poznatcích není dosud zahrnuta mezi požadavky na odbornou způsobilost při vyhledávání nových pracovníků památkových institucí. Komunikací s veřejností jsou pověřováni specialisté pro styk s veřejností, jejichž marketingové počínání vede např. při výběru prezentovaných akcí či objevů k preferenci toho, co očekávají novináři jako podporu prodejnosti. To však nemusí být vůbec na škodu, protože je možné, že se tím postupně připravuje prostor i pro prezentaci odborně fundovaných informací, byť samozřejmě korigovaných s ohledem na potřebu široké srozumitelnosti.

Je třeba brát v potaz i to, že archeologie požívá zvláštní výsady mezi ostatními historickými metodami, protože o ní jednak jsou všichni informováni již v dějepisu na základních školách, jednak se honosí autentickým a nefalšovaným objevitelstvím. Přináší zcela nové artefakty, které mohou změnit pohled na význam nějakého místa, „přepisovat dějiny“, a to jaksi „v přímém přenosu“. Něco takového se sice může udát i v archivu, ale přeci jenom tušíme, že objevení neznámé listiny svědčí také o tom, že dosud nebylo hodnocení archiválie správné, někde se na ni zapomnělo apod. Nicméně právě proto by bylo vhodné předkládat veřejnosti různé poznatky o kulturním dědictví co nejvíce komplexně. Právě archeologie se svým nejvíce rozvinutým komplexním systémem kooperace různých analytických metod je k tomu velmi solidním základem. Systémové plánování prezentačních kapacit je ovšem velmi potřebné.

2015/12/14 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

OPD a Timelina na Facebooku jako možný vzor pro monitoring památek

Při drobném marginálním srovnávacím testu různých způsobů prezentace „památkové operativy“ byla data vkládána také na facebookovou stránku dané památky. Srovnávacím základem byla stránka na blogu, protože ta umožňuje podobně operativní aktualizace prakticky synchronně se sběrem dat. Blog (či jiný typ stránky, kdyby ji bylo možné podobně operativně obsluhovat) má určité výhody v možnostech kategorizace/tagování, které by mohlo umožnit vyčlenění dokumentů souvisejících s danou „akcí“, což je pro posuzování a interpretaci poznatků důležité. Umožňuje i komentování, v jehož rostoucí důležitost v budoucnu je proč věřit. Užití hashtagů umožňuje i Facebook, ale zkušenosti zatím nepřesvědčují, že je zobrazení příslušného výběru kompletní a spolehlivé.

Postupně vytvářená stránka na blogu umožňuje následně (po případném doplnění) vytvořit finální elaborát a „petrifikovat“ jej ve formátu PDF a v podobě výtisku. (Totéž by umožňovala postupně aktualizovaná stránka produkovaná na stránce typu wiki, s kompletní archivací verzí stránky; ve srovnání s blogy je ovšem na stránkách editovaných pomocí SW MediaWiki většinou složitější správa ilustračního doprovodu.)

Postování na Facebooku je ovšem nejvíce otevřené (samozřejmě s tou licencí, že velká část relevantních odborníků s ním vůbec nezachází, takže nemá tušení, že tam případně cokoliv provádíme). Příspěvky je možné aktualizovat, přičemž verze lze zpětně zhlédnout (to je, jak už opakovaně připomínáme, pro historické zkoumání velmi důležité). Pozice postů na timelině ovšem může vést k nepřehlednosti, pokud by souběžně přicházelo více příspěvků k různým tématům. V tomto případě by mohly pomáhat fotogalerie, ale jejich propojení s timelinou není vždy plně ovladatelné (leda snad opakovaným sdílením či sdílením právě přidaných obrázků).

Nicméně je FB asi bezkonkurenční z hlediska „sociálních“ nástrojů, tedy přidávání komentářů, obrázků, odkazů apod. od dalších uživatelů (kteří pak získávají informace o případných dalších reakcích). K efektivnímu dalšímu využití může napomáhat existence dostupné adresy jednoho každého příspěvku.

To jsou tedy přednosti, které stojí za zohlednění při hledání ideální možnosti operativního zpřístupňování operativně sbíraných poznatků a dokumentací, ovšem střádaných v souladu s platným nařízením aspoň v podmínkách NPÚ na jednom místě (MIS). Je jasné, že v řadě případů bude vždy z organizačních a odborných důvodů vhodné zpracovat komplexní zprávu bez průběžného veřejného nakukování. Nicméně často závažnost informací přesahuje specializovaný rámec zkušeností angažovaného týmu či jednotlivce. V neposlední řadě je to významné i z hlediska vzdělávání a „památkového marketingu“ – zdůrazňování významu práce této instituce a ochrany památkových hodnot vůbec. Jistě se najde určitá skupina lidí, kteří stojí o systematičtější zpravodajství o dění v památkové péči, než je to, co po nějaké selekci „priorit“ nabízejí noviny, rádia, televize a zpravodajské weby.

Nakonec o tom může svědčit už i to, že mnohdy se masmédia sama pídí po aktuálních sděleních o objevech a opravách. Kdyby nevěděla, že tyto články mají pozitivní dopad na prodejnost pestřejšího obsahu, zřejmě by to nedělala (i když si jistě musíme a dovedeme představit i existenci redaktorů, podporujících památková témata z vlastního přesvědčení).

Součástí komplexního operativního sběru informací o dění v terénu by tak mohla být i tvorba výběru odborně fundovaně komentovaného, prostředkujícího věcně korektní sdělení, mezi nimiž nebudou chybět i ta, která by se v masmédiích „neuživila“.

K tématu je otevřena dočasná diskuse na AE.

2015/12/06 Posted by | OA, památky v médiích, prezentace, Uncategorized | , , , | Napsat komentář

Klíčové kličkování

Když byly zmíněny rejstříky, můžeme krátce i ke klíčovým slovům, také velmi osobitému žánru řady oblastí odborné literatury…

Za roky zpět si můžeme všimnout, že v odborné literatuře se postupně prosazovaly anotace v úvodu článku, zpravidla hned pod nadpisem. Je to skvělá pomůcka pro čtenáře, který se neshání po literární či filosofické stránce daného pojednání, ale potřebuje bez velkého vynaložení času zjistit, jestli je pro něj skutečně podstatné louskat celý článek. Řada autorů vždy dávala najevo odpor k tomuto překotnému přístupu a žila v přesvědčení, že je potřeba, aby se čtenář seznámil s každým jejich slůvkem. Podporovala to i řada redaktorů. Význam klíčových slov se mi zdál zcela zřejmý, a přitom, kdo nechtěl znát rozuzlení předem, mohl anotaci přeskočit. Přes dlouhý boj a přesvědčování se začaly anotace v naší památkářské literatuře objevovat až po, tedy nakonec moudrém, rozhodnutí kdesi nahoře, že za výzkumné výstupy se budou považovat jen stati s anotacemi.

Odborníci, kterým mělo být od začátku jako prvním jasné, že anotace mohou něco přinést, je tedy se skřípěním zubů začali poskytovat.

Dobrá. Ale následovaly další přínosné pokyny. Bylo rozhodnuto, že atributem vědeckého či výzkumného článku se stanou klíčová slova. Tak, jako nebylo moc jasné a metodicky ustanovené, jak má znít anotace, přišly zajímavé improvizace také u klíčových slov. Je zřejmé, že není možné klíčová slova úplně sjednotit. Není také možné ke každému článku vytvořit jejich zcela kompletní sadu, takovou, na jaké by se shodli všichni zainteresovaní uživatelé článku a která by postihla všechny drobnosti v textu či obrazové dokumentaci. Rovněž klíčová slova v tištěných publikacích nemají tu závažnost, co např. tagy či kategorie u elektronických publikací, foto- či plánoarchivů apod.

Nicméně zatím jsou klíčová slova v památkářské literatuře spíše ojedinělá. Možná proto není od věci si kolem nich již nyní položit pár otázek.

Standardizace v papírové verzi se nezdá mít velký smysl. Jde spíše o jakési pomocné vodítko listujícího čtenáře, aby si trochu přiblížil, co se případně dá z článku zjistit. Jakmile je však zpřístupněna elektronická verze, již by bylo vhodné volit taková slova, u kterých lze předpokládat, že je budou volit zájemci o téma při vyhledávání.

Jakási libovůle svědčí asi nejspíše o všeobecné nejistotě a ověřování, jak vůbec klíčová slova vytvářet (roli může hrát i „mentorování“ autorů, kteří jsou přesvědčení, že „jejich“ výraz je správnější, než jaký by použili či použijí odborní souputníci).

V zásadě by měla být vyhledána v „tezauru“ „národních autorit“, ale tam zatím termíny související s ochranou památek jsou nejspíše raritní (nebo je neumím najít). Šlo by k tomu ale přistupovat i opačně, že odbornými autory dodávaná klíčová slova budou zahrnuta do prací na tezauru.

Prakticky zcela jsou opomíjena velmi propracovaná systémově mezinárodně ukotvená slova pojmenovávající složky Mezinárodního desetinného třídění. Snad jsou jednou z opor při budování tezauru a budou také rehabilitována v myslích lidí publikujících kolem památek. Jejich zásadní výhodou také je, že jsou propojena s „nadnárodními“ tezaury. Přitom je možné průběžně navrhovat doplňování nových termínů.

S problematikou individualizovaných přístupů k tvorbě klíčových slov se můžeme seznámit u sérií článků na určité téma v jediném periodiku, či dokonce jeho sešitu. (Asi nemá cenu zde rozvádět řady příkladů, tak snad krátce pár… U dvou za sebou následujících článků o jediné stavbě jsou k jejímu označení použita různá klíčová slova: „kostel“ vs. „kostel sv. …“ s uvedením zasvěcení; jméno osoby vs. jméno osoby s datem úmrtí; „opravy a restaurování“ vs. „opravy a restaurování památek“; „kaple…“ vs. „kaple… a její stavební typ“…)

Je zřejmé, že památková problematika je prakticky všeobjímající. Proto by se mělo jednat o obor, který bude zaujímat příkladnou pozici v systémovém zpřehledňování informací. Proto by mohlo být vhodné zamýšlet se i nad klíčovými slovy, zejména jejich jednoznačným vytvářením nejspíše pomocí vhodných upřesnění. Příkladem může být např. označení „Stříbro“, které bez doplnění, že se jedná o město, povede k nejednoznačnostem, jakmile budeme hledat informace z oblasti těžby a zpracování rud, kovotepectví, šperkařství, mincovnictví, sportu…

Pro teď věřme, že bude klíčových slov přibývat, aby co nejdříve bylo obecněji jasné, že je třeba se jimi dále zabývat. A doufejme, že vývoj nepovede naopak k posilování odporu k této pro mnohé „zbytečnosti“.

2015/12/06 Posted by | publikační činnost, standardy, Uncategorized | Napsat komentář

Řekni, zda potřebuješ rejstříky, ať vím, kdo jsi

Rejstříky ano! I když pro mnohé čtenáře jsou zbytečným papírem a grafickou skvrnou na tváři jinak líbezné knihy.

Rejstříky jsou velmi důležité a jejich schvalování či odmítání vypovídá hlavně o tom, jak kdo s literaturou pracuje. Jistě jde i o problém ekonomický a organizační (na vytvoření musí zbývat čas a síla). Rejstříky obecně sklidily spíše pohrdání v souvislosti s nástupem „fulltextového“ vyhledávání. Bohužel tento přístup našel živnou půdu i v knihovnách. Potřebnost rejstříků v obecné míře bude teprve znovu objevena, a to včetně potřeby nástrojů pro jejich kvalitní propojování. Nicméně je možné, že to bude pozdní lítost, jelikož při nynějším kvantu on-line přístupných dat se již nedá nic efektivního v tomto smyslu dělat.

O přístupu k „rejstříkování“ v nové době svědčí to, jak je stále běžné, že IT a webdesignéři preferují „searching“ před „browsingem“. Ačkoliv i zde by prostě byla možná klidná symbióza a uživatel by dle situace a letory použil jednou to, podruhé ono…

I tištěné rejstříky by měly být závaznou součástí odborného díla. A kdo by nechtěl, nemusel by je používat…

2015/12/05 Posted by | Uncategorized | 1 komentář

Pokus o hledání snadné cesty k operativnímu zpřístupňování stavebně-historických poznatků z památkové praxe

V předešlém avízu pokusu operativně zpřístupňovat poznatky z nevelké akce OPD různými způsoby a předložit je k případné diskusi nebo aspoň názoru na to, co by bylo možné v tomto směru uskutečnit, byly do jisté míry nastíněny možné způsoby. Zdálo se účelné v rámci akce drobnějšího rozsahu ověřit, zda a jak by bylo možné s využitím informatických nástrojů památkové péče vytvořit a postupně během akce aktualizovat záznam získávaných poznatků. Z důvodů časové tísně jsem mínil elaborát sestavovat on-line na internetu. Nevěděl jsem také předem, jak bude akce postupovat, zda budu moci dokumentaci zpracovávat ve chvílích, kdy je vypovídací schopnost nálezových situací významná. Ostatně i investor, dohlížející orgány a dodavatel pracovní postup měnili podle zjišťovaných skutečností stavebně-technického i památkového rázu. Pro pilotní akci to byl tedy vhodný model (i když to nemohlo být předem naplánováno).

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Část zdiva po sejmutí degradovaných omítek

Záměrem bylo také modelovat (a třeba i skutečně vyvolat) diskusi o vhodném způsobu zpracování dokumentace, porovnat (ne)výhody snadno dostupných způsobů elektronické „adjustace“ elaborátu a ověřit jeho funkčnost v rámci informačního systému památkové péče (v tomto punktu ovšem nebyl ještě pokus uzavřen, protože aktuálně probíhá proces rozsáhlých úprav informačního systému památkové péče). Diskuse by mohla upozornit na použitelné zkušenosti či pokusy jiných zpracovatelů, případně získat jejich teorií i praxí podpořené názory apod. Nakonec i v případě nulového ohlasu lze takto získat vlastní odstup pro další možná hodnocení záměru i jeho výsledků.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Dokončovací práce na omítkách

Pokus byl motivován zejména dvěma skutečnostmi. Jednak je vhodné vycházet vstříc evidentnímu zájmu širší kulturně orientované veřejnosti o aktuální zprávy o objevech, překvapeních, nečekanostech apod. V tom sice není zvolený příklad moc pozoruhodný, což ovšem není tak zásadní. Za druhé pak tím, že snad je vhodné diskutovat postup, ze kterého by mohly vyplynout případné doplňky informačního systému památkové péče tak, aby bylo reálné z něj skládat soubory dokumentů tvořící elaborát zvolené dokumentační akce (to je zatím možné spíše nestandardně). A pak z těchto dokumentů vybírat ty zvláště názorné a s vhodným komentářem je uveřejňovat ku prospěchu osvětového působení památkové péče (řekněme podobně, jako jsou zpřístupňovány přehledy ohrožených památek či některé výsledky vědeckého výzkumu památek).

Bylo souběžně testováno několik snadno dostupných řešení.

Základem se stalo shromaždiště souvisejících fotografií na místě, kde je možné je snadno dále využívat (sdílet miniatury s odkazy do textu html apod.). Vybrané snímky byly vkládány do průběžně doplňovaného elaborátu, dostupného on-line.

Současně byla za pomoci zúženého výběru snímků průběžně aktualizována stránka stavby na Facebooku. Ta se však považuje spíše za sice promptně aktualizovatelný, ale omezeně dostupný „model“ aktualizovaného výstupu, jak by mohl být případně generován i z archivovaných dat v systému památkové péče.

Z obsahu stránky html byl následně pomocí textového editoru vytvořen soubor ve formátu pdf. Ten bude uložen do informačního systému památkové péče, jakmile to bude umožněno postupem jeho rozsáhlé modernizace. Nyní je dostupný na stránkách academia.edu, jelikož zde je možné rovněž doplnit funkční diskusi, což je tím také (možná jen) modelováno s tím, že to lze považovat za vhodné i v oficiálním systému, protože to může přispět k získání upřesňujících informací. (Ale diskutovat lze zde v komentářích či na FB.)

Porovnání tří použitých cest dává představu o výhodách i nevýhodách.

Facebook je ukázkou systému velmi rychle aktualizovatelného, ale v němž jsou výsledky omezeně dostupné. Nevytvoří také komplet elaborátu. Využit je jako model snadno doplňovatelné časové osy. Položky lze také propojovat s jinak pojatými výběry informací (např. stránkami o historickém zdivu).

Html stránku lze za dnešních poměrů aktualizovat i na volném kapacitním sídlu stránek bez větších prodlev a komplikací. Výhodou je vytvoření jedné html stránky, na kterou lze jednoznačně odkazovat, a přitom ji doplňovat (to by se z etických důvodů mělo v textu uvádět). Následně je relativně snadné pomocí prohlížeče nebo s využitím textového editoru vytvořit soubor pdf (dosud oblíbené řešení, vhodné i pro vytištění elaborátu při zachování stránkování apod., což může mít význam pro jednoznačné odkazování na konkrétní pasáž elaborátu apod.

Pdf soubor ovšem není prakticky možné aktualizovat.

Přednosti jednotlivých řešení či jimi vyvolávané komplikace pro další využití dat by mohly být předmětem další úvah tak, aby podpořily řešení co nejsnáze technicky i mentálně dostupné všem dodavatelům i uživatelům dat. Je také třeba brát v potaz to, že zpracovatelé dokumentace i situace, ve kterých se ocitají, jsou velmi rozličné. Bylo by vhodné disponovat různými cestami pro vytváření a správu dat tak, aby podporovaly různé v praxi užívané pracovní postupy.

V řadě případů také nebude vhodné všechny snímky či verze zpracování textu či plánků mít veřejně přístupné.

Pro práci s verzemi textu je zřejmě ideální „systém“ stránek Wikipedie (software MediaWiki), protože umožňuje dokonalou správu verzí, a to včetně vytvoření odkazu na každou verzi, což současně umožňuje aktualizovat popisy apod., aniž by se ztratily předchozí popisy (čili např. pro vytváření sledu aktualizovaných monitorovacích zpráv se jedná o téměř ideální řešení).

(Bude aktualizováno.)

2015/12/01 Posted by | dokumentace památek, publikační činnost, Uncategorized | , , , , , | 1 komentář

   

Archeo Kyrgyz

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Les Cahiers du Mont d'Or

Ecrits et recherches sur le patrimoine du Mont d'Or lyonnais...

Colectivo A Rula

Asociación Cultural Colectivo a Rula

Comments for Projekt Forlǫg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Collective Intelligence

Creating places where people can flourish

EAHN | Site-Wide Activity

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Bridging Eurasia

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

190 Jahre DAI

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

biblonia

a medievalist's blog about reading, writing and the impact of books from ancient times to the digital age

CNRS Le journal

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Restauratoren Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Interpretace - AKTUALITY

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Baukunstarchiv NRW

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

moderneREGIONAL

Online-Magazin zur Architekturmoderne

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.