Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Práce z pomocných věd památkových on-line (osobnost archeologie Antonín Hejna)

Památková péče sama do jisté míry váhá či průběžně pátrá, má-li teorii, nebo jen zákon, je-li vědou, nebo jen aplikovanou metodou (která aplikuje společenskou poptávku? vědecké výzkumy? evropské dotace?). Někteří památkáři to sami zpochybňují. Nicméně kritéria oboru se zajímavě vyvíjejí, hledají se precizní právní formulace pro výkonnou agendu apod. Spletitému diskurzu jistě prospívá vědecký výzkum a jeho průběžné publikování za účelem sdílení názorů, jejich ověřování a zpřesňování. K tomu je nepochybně důležité probouzení zájmu o otevřený přístup k výsledkům zejména státem dotované vědy (Open Access – OA). Jistě bude důležité, aby se nestal příliš formálním.

„Výsledky“ jsou dosud prezentovány různými způsoby a na různých místech, často na webech iniciativně zakládaných různými výzkumnými týmy. Obsah pak je zpravidla uspořádán dle letory a vědeckého přesvědčení velmi rozdílně a nespojitě (dochází i k případům, kdy po ukončení „projektu“ zmizí i web…). Nepochybně by komunikaci prospívalo jednotné (kvalitní = přehledné, trvanlivé) prostředí, vytvářející logické vazby obsahu, ale i dokumentace (typicky fotek, map, archivních podkladů, publikované literatury off- i on-line apod.).

Na druhé straně „body“, stvrzující hodnotu výzkumu i výzkumníka (důležité pro jeho výzkumnickou budoucnost) se zatím udílejí jen za papírové publikace několika typů, pak za certifikované metodiky, které mohou být dostunpné i on-line (nebo musejí?), a z elektronických zatím zřejmě především za tzv. mapy s odborným obsahem. Ty zatím tvoří mj. i zajímavé podklady možné diskuse vzhledem k nespojitostem vrstev, terminologie, vyznačování, funkcionalit…

Tak či tak je trend a potřeba operativního (i to je důležité!) publikování „výsledků“ částí výzkumníků silně pociťována (logicky jich přibývá, odmítání u jiných trvá). Spolu s tím dochází k publikování na různých místech, opět nespojitě, bez vazby na národní autority, územní evidence, obsahové spojitosti, terminologické jednotnosti… Je to výsledek neexistence jednotného „sdílecího“ prostředí, společného paměťovým, kulturním i dalším institucím. Část vědeckých a výzkumnických autorů intenzivně potřebuje výsledky zpřístupnit co nejšíře, mimo rámec odběratelů papírového periodika apod. Hledají k tomu řešení, které však zatím v našich národních/státních podmínkách nevidíme (jestli jsem něco přehlédl, předem děkuji za komentář dole). Takový udržitelný nástroj možná(?) měl být mezi vůbec prvními projekty vědy a výzkumu.

Paralelně dramaticky narůstá zpřístupňování historické literatury, nakolik se stává volně dostupnou z hlediska autorských zákonů a rozvíjí se technologie scanování a internetového nabízení. Schématicky řečeno (mj. i proto, že zákony mají často různý odpočet!), jsou to práce staré cca 100 let a více.

Mezi současností, kde zřejmě již volné elektronické zpřístupňování lze leda zabrzdit, zašmodrchat (popletenými vyhledávacími aparáty apod.) a znechucovat, a „dávnověkem“, daným k volnému užití autorským zákonem, vzniká mnoho desítek let (70-100) šedé zóny. Díla z této doby v zásadě není možné na internetu šířit. Tomu odpovídá i počínání knihoven, které pilně pořizované scany obvykle zpřístupňují jen v budově nebo nějak oprávněným osobám. Přitom zřejmě odvádějí za zpřístupnění nějaké platby, ze kterých „logicky“ většina autorů nic nemá (nezdá se, že by správci takových poplatků např. vyhledávali autory studovaných prací, aby se s nimi dělili apod.).

Dochází tak k tomu, že např. emeritní vědci hledají způsob pro sdílení svých prací a jejich diskusi v rámci výzkumů, v nichž k obecnému prospěchu pokračují i po penzionování třeba desítky let. To se ale týká i plně aktivních kádrů, které ale zahájily odbornou činnost v době předinternetové. Není myslitelné vynechat i osobnosti, které výrazně působily v minulých desetiletích, ovlivnily a ovlivňují stav dnešní vědy, jistě by rády on-line své práce poskytovaly kolegům či studujícímu dorostu, „jen“ již nejsou mezi námi. Vznikla tu ohromná šedá zóna těžko dostupných tištěných prací minulých desetiletí.

Snad jako účinný příspěvek k zatím spíše nezrozené diskusi na tato témata jsem hledal způsob, jak on-line zpřístupnit díla předních osobností památkové péče minulých desetiletí. Samozřejmě jsem chtěl najít nejefektivnější cestu. Po testech různých způsobů a po prodiskutování postupu s držiteli autorských práv, rodinnými příslušníky apod. jsem zvolil cestu přes „portál“ academia.edu. Pro teď nebudu detaily ověřování rozebírat (zatím je třeba pominout i včera otevřenou rozsáhlou diskusi komunity portálu o jeho budoucnosti, ekonomické udržitelnosti apod.).

Nyní to zmiňuji proto, že na základě nastíněného postupu vznikl též „profil“ vynikající osobnosti české archeologie, jedné za zakladatelských osobností archeologie středověku, dr. Antonína Hejny. Scanované/digitalizované články jsou zpřístupňovány díky kooperaci s vědeckým tajemníkem jedné významné univerzity. Další stále přibývají.

Za pozornost to dle mého málo významného názoru stojí z více důvodů.

Některé články jsou již dostupné i jinde (Archaeologia Historica), případně i za úplatu (Památky archeologické na CD). Scany nepochybně má Národní knihovna, ale ta je volně neposkytne (nevím, jestli by třeba nebylo možné se s ní na zpřístupnění domluvit, kdyby autor ověřitelně souhlasil, ale hledání tam stejně vyhovuje jen části lidí…).

Přál bych si, aby se o těchto věcech směřovalo k nějaké domluvě.

Tak či tak věřím, že usnadnění přístupu k výběru publikací dr. Hejny co nejvíce badatelů a dalších čtenářů ocení. A rodině Antonína Hejny děkuji za svolení profil vytvořit a spravovat.

Za Vaše připomínky předem děkuji.

Bude třeba zmínit i mimořádně vstřícný přístup univerzity v Užhorodu k těmto otázkám, ale to si asi necháme na jindy.

***

Reklamy

2015/11/24 Posted by | dostupnost dat, OA | , , | Napsat komentář

Informační systémy o památkách mohou uživatelům zametat cestu nejen při hledání informací o románštině v GB a Irsku. Nevěříte?!

The Corpus of Romaneque Sculpture in Britain and Ireland, on-line: http://www.crsbi.ac.uk/, King’s College London, 2015 (verif.: 2015-11-23-13:45)

Všemožných databází kulturního dědictví přibývá stále více. Podporováno je to i oficiálními dotacemi, ačkoliv je zřejmé, že by bylo vhodné, alespoň tam, kde je to technicky možné, všechny „tlačit“ ke spolupráci v rámci jednoho systému dat, jejich obsahového propojení, třídění apod.

Nicméně srovnávání osamocených projektů může být také poučné. Třeba by se přitom mohly nacházet inspirace pro kombinaci toho nejlepšího. Tím spíše, že žádný centralizovaný systém zatím k dispozici není a nic nesignalizuje nějaký vývoj v tomto směru.

K progresivním a nápaditým řešením dochází u některých školních projektů, protože zapojené mládí v kombinaci s prozíravostí zkušených může napomoci k uplatnění pokročilých řešení, nebo k takové kombinaci těch existujících, že náhle padají překážky, nejspíše pocházející z nedostatků v komunikaci.

Stranou teď ponechme pozorování, že některé projekty přeci jenom vykazují některé znaky „napodobování“, snad s již se rodícími představami o přínosech, které by mohly plynout z rozumného propojení (podobná terminologie, sdílený výkladový slovník, společné vytváření map, fotogalerií, vazeb na další zdroje informací – národní autority apod.).

Ukažme si jeden zahraniční projekt, který pod celkem „usedlým“ designem (i když už tomu zejména u „moderních“ webů lze už spíše říkat kosmetika či vizážistika) ukazuje překvapivě vstřícnou kombinaci funkcí, vkládající pod ruku uživatele neobyčejně snadno prostupné vazby různých druhů informací.

„Separátní“ vývoj stránky lze asi přičíst tomu, že se jedná o vcelku dlouhodobý univerzitní projekt, do kterého jsou během let postupně „vtahováni“ studenti v určitém výběru, asi daném „dobrovolnictvím“. Tím je dán do jisté míry „namátkovitý“ výběr objektů (dle zadání? dle rodiště? bydliště?). Nicméně na druhé straně se u podobných projektů často setkáváme s „jepičím syndromem“. Velká část oficiálních i dobrovolnických dokumentačních či soupisných projektů kolem památek totiž stojí a padá s aktivitou svého zakladatele a tahouna (či drobné skupiny). Jenže to je podobné v dosavadním pojetí i pro mnohé oficiální projekty – vědecké, dokumentační, výzkumné – byť oficiálně certifikované. Jejich tolik potřebné propojování, navazování, snadná dostupnost pro různě kombinované požadavky dalšího výzkumu apod., totiž (kupodivu!) zřejmě nepatří mezi zvláště důležitá kritéria hodnocení dosahovaných výsledků. Dobrá, ale to je na jindy…

V nyní komentovaném případě se jedná o specifický soupis románských sochařských památek Británie a Irska. http://www.crsbi.ac.uk/

Čili jeden z řady podobných, rovněž separovaných… Nicméně zde jsme konfrontováni se zcela mimořádnou dávkou praktických funkcí, jež sice můžeme znát i z jiných podobných „databází“, ale jen zcela vzácně bychom asi našli jejich podobnou promyšlenou a elegantně fungující kombinaci.

Stránka vypadá jak se patří akademicky, bez velkých grafických výbojů (na „dobu“ reagují snad jen obrázky střídané v „karuselu“ v záhlaví úvodní stránky). Možná tím více nás při využívání zaujmou praktické funkce pro vyhledávání, procházení, propojení s výkladovým slovníkem, mapou apod.

Vydejme se na prohlídku několika základních informací a možností:

***

Za časovou zmínku možná stojí, že např. newsletter je k dispozici we „Wordu“, tedy již nikoliv v pdf. I to je ještě mnohde následování hodný vzor…

***

2015/11/23 Posted by | recenze, Uncategorized, weby | | Napsat komentář

K otázkám vstřícnosti vyhledávacích knihovnických systémů

reED: 2015-11-22-13:45; -18:20

Musím rovnou říci, že kompletně takové otázky nemohu popsat a ani efektivně navrhovat nějaká řešení. Spíše se tedy ani trochu nemíním zabývat tématem obecně, ale jen „svými“ otázkami. Vím, že se s nimi potýkají i jiní mimo sféry profesionálních knihovníků a „architektů“ informačních systémů. Vím také, že jsou mezi námi odborníci různých specializací, kteří knihovnické přístupy vysoce efektivně využívají. Tím podporují utužování některých problémů, možná odstranitelných ku prospěchu těch méně zdatných.

Momentální otázka souvisí se zpřístupňováním a dohledatelností scanovaných/digitalizovaných verzí publikací staršího data, již „volných“ z hlediska autorského zákona. Tam již nic nebrání zpřístupnit publikaci na internetu v libovolném počtu verzí, i když by to ničemu nepomáhalo a jen umocňovalo „šum“ pro vyhledávání apod.

Tak se dnes objevila na academia.edu verze scanu práce

ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Hrad Pražský a majetková práva k němu do r. 1526. Praha : Obec královského hlavního města Prahy, 1906.  https://www.academia.edu/18779250/

Scanováno to bylo na Harvardské univerzitě. Tento scan je omezeně dostupný i jinak. (je možné, že tu je plný přístup pro registrované či jinak oprávněné).
(ED 2015-11-22-13:45: Podle sdělení k uvedenému souboru na academia.edu byl tento získán na ulozto.cz.)

Patrně nejkvalitněji je publikace dostupná zde.

Z Wikipedie vede odkaz na scan Krameria.

Asi určitě se najdou další verze. Pokaždé jinak technicky vybavené, někde s OCR, jinde s vyhledáváním v textu…

O potřebě zamezit opakovaným scanováním před lety intenzivně debatovali knihovníci a informatici světa. S masivním zvýšením výkonnosti scanovací techniky a kapacity a schopností počítačů tyto debaty přestaly být „zajímavé“.

Čili moje otázka by byla např., zda nějak znovu nehledat cesty k redukci počtu verzí, a spíše se nezaměřit na vylepšení vyhledávacích nástrojů. Ty knihovní dosud vždy hledají jen v nějakém „rejstříku“ rejstříků. Kritéria většinou mají zaměřená na přesné určení polohy originálního svazku na regálu. Minimálně pracují s tématickými souvislostmi obsahu, místními rejstříky, klíčovými slovy apod. Je možné, že ve spolupráci s odborníky např. při vytváření „národních autorit“ by bylo možné hledat cesty, jak podpořit vyhledávací dotazy různých specializací.

Knihovnické databáze by mohly prospět i tím, že by lidem nabídly odkazy na scany, což zřejmě NK neudělává ani u děl dostupných v Krameriu (nebo v nějakém výběru? či jako odměnu vstřícnému odborníku, vyznavači?). ED: 2015-11-22-18:20: Centrální přehled o scanovaných/digitalizovaných verzích by navíc konečně pomohl redukovat neuvědomělé opakované akce, k nimž zřejmě do určité míry stále dochází. Je to dáno i diskutabilními licenčními/autorskoprávními otázkami, kdy některé knihovny zjevně týž scan zpřístupňují volně, jiné ne (pokud vůbec). Přitom se také postupuje podle zákonů upravených tak, aby „chránily“ obchodní zájmy autorů, ač ty by měly podléhat zákonům z oblastí hospodářských.

2015/11/22 Posted by | dostupnost dat | Napsat komentář

Kutná Hora a Kamenná kašna. Příklad odborné popularizační publikace NPÚ hodné následování

Aleš Pospíšil: Kutná Hora a Kamenná kašna, vyd. NPÚ-ÚOP středních Čech v Praze, Praha 2013. ISBN 978-80-86516-67-7. Skládačka, 10 s. Formát 160×210 mm.

Škála publikační činnosti NPÚ je velmi široká, přičemž případným zájemcům o její komplexní přehled neposkytuje vydavatel zatím úplně komplexní možnost (nelze ovšem přehlédnout katalog publikací, propojený také s e-shopem). Slušný přehled lze získat o odborných publikacích jednotlivých pracovišť, zejména pokud jsou k mání za úplatu (ne zcela kompletně v e-shopu), případně se jedná o odborné časopisy (některé mají vlastní weby – což ale také je pro pátrání po informacích komplikace; přinejmenším třeba proto, že na jednotlivých webech nenajdeme odkaz na souhrnný přehled titulů, jestliže o něj stojíme). Pomůckou opět s rezervou jsou obecné i speciální bibliografické databáze (často postrádají např. seznamy článků v jednotlivých sešitech periodik, anebo u článku nenajdeme seznam všech zařazených příspěvků daného čísla; nejednou se nám nedostane informace o příslušnosti k nějaké edici či řadě, byť neformální).

Dalšími typy publikací jsou různé letáky, nejednou s velmi hodnotnými informacemi (vytvářeny jsou např. k výstavám, pro popularizaci odborných témat, pro návštěvníky speciálních prohlídek či vzdělávacích kurzů…). Většinou se ovšem jedná o povšechné informace pro orientaci turistických zájemců o návštěvu památek. Ale přicházejí i preciznější výklady, jako ten zde zmiňovaný. Je určen návštěvníkům rezervace UNESCO. Od běžných letáků se ovšem odlišuje vyššími nároky na čtenářovu pozornost i znalost alespoň základů odborné terminologie. Takový přístup právě odpovídá tomu, že dokument čtenářům předkládá vrcholná odborná instituce státu.

Možná by nemuselo stát za to takový letáček zmiňovat. Nicméně se jedná o reprezentanta typu publikací, který není často v odborné literatuře ani zmíněn, natož recenzován. Ačkoliv by za to stál, i kdyby už ne pro stručný obsah, tak pro hodnocení z hlediska koncepce publikace. Třeba pro možnost podpořit pokračování právě takovým způsobem i u jiných památek, případně s návrhem nějakých vylepšení.

To bych zde však nechtěl provádět, protože mi samotnému jde o zkusmé ověřování funkčnosti videorecenzí pracovně označených „Památkové listování“. Čili odbočka tímto směrem.

Jde o to, že tak možný (hypotetický) zájemce může sám vidět, jak publikace vyhlíží, jak je uspořádaná, co od ní případně může čekat. To vše by jinak bylo potřeba stručně popsat, ale to stejně většinou nedá moc dobrou představu. Za sebe si tedy zatím představuji, že video, které je vytvořeno bez nějakých profesionálních a časových nároků, může zhlédnout vlastně každý celkem snadno, bez velké časové ztráty. Takže si rychle zjistí, jestli se má třeba po publikaci usilovně shánět, anebo se bez ní obejde.

Díky k tomu kdyžtak za případné připomínky.

A co se týče zmiňované publikace, myslím si, že jde o jeden z následováníhodných vzorů. Ale současně bych byl pro, aby se na příslušných fórech v rámci vydavatelské instituce probralo možné (a dle mého vhodné) sjednocení formátů (je velmi namístě počítat s možným ohlasem na možnou edici u sběratelsky orientovaných čtenářů). Navrhl bych také uvážit možnost vydávání s vyhlídkou na rozšiřování témat, možné nabízení titulů např. předplatitelskou formou, naopak třeba v případech návodných a metodických publikací počítat s bezplatnou distribucí např. prostřednictvím památkových úřadů „na pověřených obcích“ apod. Vše by to přitom mohlo být v jedné edici, což by jistě pomáhalo orientaci na straně čtenářů (a jak by se nejspíše ukázalo, také u edičních pracovníků, autorů apod.).

Případně i z tohoto hlediska připojte názor v komentáři (nebo upozorněte na podobné publikace).

2015/11/09 Posted by | publikace, recenze | | Napsat komentář

Světecké sloupy a jejich vědecká oslava překračující hranice (Mariánské a trojiční sloupy v Trnavském kraji)

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Obálka

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj, Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4. Tiráž

Od roku 1998 postupně vcelku pravidelně přicházejí pílí dr. Vratislava Nejedlého s týmem dalších odborníků neobyčejně podrobné soupisy světeckých sloupů – nejprve byly svazky uspořádány po jednotlivých okresech a vycházely jako příloha časopisu Zprávy památkové péče, později se rozrostly do monumentálních fasciklů, zahrnujících celé kraje (soupis sloupů na Pardubicku vydalo tamní regionální muzeum). Soupisy vznikající v rámci „řešení“ vědeckovýzkumného projektu dnes již zaujímají notné místo na poličkách milovníků kulturních i drobných památek. Samozřejmě zaujmou i toho, kdo se zajímá nejen o vznik a význam těchto památek, ale rád se něco dozví i o historických peripetiích, jež ovlivnily stav, v jakém památky můžeme pozorovat dnes. Velice cenný a celkem ojedinělý je důraz na genezi dosavadních oprav, s cílem postavit tak spolehlivý základ pro co nejkvalitnější péči a restaurátorské zásahy dnes i v dalších dobách (k tomu by ještě bylo vhodné sledovat a doplňovat ty opravy, které probíhají v dnes a přijdou i v budoucnu…).

Tyto přístupy, sledující nejen původ a kulturní hodnoty památek, ale také jejich stav, příčiny případných poškození, genezi památkových zásahů apod. se staly také základem mezinárodního ocenění edice medailí Europa Nostra.

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Úvodní ediční poznámka

Logicky musely oslovit např. historiku umění, památkáře a – v neposlední řadě – také restaurátory i za hranicemi ČR. Nyní se nám dostává do rukou výrazný „zahraniční“ přínos v podobě soupisu mariánských a trojičních sloupů na Slovensku, v kraji Trnava.

Nemohu hodnotit detailní parametry a přínosy obsahu, ale dovolím si jen stručnou poznámku k uspořádání publikace, a pak ještě jednu k potřebnosti kooperace při evidenci a dokumentaci památek.

Autoři se již v úvodu hlásí k impulzu pro svou práci právě v české edici světeckých sloupů. Do jisté míry se to projevuje v celém pojetí publikace, i když samozřejmě nějaké rozdíly lze zaznamenat. Na první pohled si všimneme širšího formátu (výška zůstala na 297 mm české áčtyřky) a grafických vylepšení. Šedé podbarvení odlišuje první stránky hesel v katalogové části. Je tedy vidět přínos(?) vydavatele a jeho výtvarného přístupu.

Úvodní kapitoly (obsah) jsou ve srovnání obsáhlejší, takže přinášejí podrobné poučení o architektonické typologii sloupů (podstavců a dalších částí) a jejich ikonografii. Pro restaurátory je příznačný solidní zájem také o kamenný materiál sloupů a soch. Sledují jejich původ i technické vlastnosti. Čtenář je tak vcelku náležitě připraven pro využití katalogové části.

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Ukázka hesla katalogu

Hesla katalogu se ve větší míře než v ČR věnují architektonické kompozici a naopak méně detailně zpracovávají historii minulých oprav.

Výběr fotografií je vcelku přehledný a poučením pro restaurátory a památkáře jsou také četné snímky dokumentující historické a nedávné opravy.

Peter Šimon, Ivan Pilný a kol.: Mariánske a trojičné stľpy v premenách času. Trnavský kraj. Castellum, Nitra 2014. 292 s. ISBN 978-80-971865-2-4 (REC.)

Rejstřík

V závěru publikace čtenář najde snad poučné mapky se statistickým vyhodnocením výskytu různých typů sloupů a ikonografických motivů. A na konci (před resumé) ještě „rejstřík“ se souhrnem položek katalogu s malými „navigačními“ snímky. To je řešení jistě vhodné, protože je to velice operativní pomůcka pro různé typy vyhledávání (znali jsme to kdysi např. z „katalogových“ publikací nakl. Electa, ale jistě to bylo uplatněno i jinak; může to ale naznačovat i inspiraci v náhledech elektronických verzí podobných seznamů. Přesto trochu mrzí, že nenajdeme odkazy na stránky v souhrnných úvodních kapitolách, ale také v ostatních heslech, aby to podpořilo orientaci v souvislostech mezi jednotlivými památkami.

A tady se snad lze dopustit i poznámky k přístupům ke katalogizaci památek obecně. Komentovaná publikace je příkladem vrcholné úrovně speciálního či vědeckého soupisu (korpusu), pro který je tištěná verze plně oprávněná. Nicméně dnes se díky internetu již informační prostředí mění tak, že vlastně těžko přijímáme, když podobné věcné informace musíme postrádat v sítích, kde bychom nakonec mohli mnohem operativněji informace využívat, ale také je propojovat s dalšími daty. Co by mohlo být i k charakteru historické práce postihující i nejnovější změny či záchrany památek snad nejvíce přiléhající, by se mohlo zdát možné přispívání informacemi o tom, co se památkami děje od této chvíle. To papírová publikace s kopyrajtovou ochranou vlastně neumožňuje. Snad jakoby tomu zákonně či psychologicky bránila.

Je však zřejmě, že na jednotlivé položky katalogu mohou odkazovat např. památkářské databáze nebo hesla Wikipedie.

To jsou ale jen poznámky mimo okraj publikace, vyplývající spíše z trendů směrem k operativnímu zpřístupňování publikací na internetu, jejichž realizace však ještě vyvolá nejednu kontroverzi (autorská práva, licenční nároky vydavatelů, psychologie kolem sledování ohlasu publikace v momentu, kdy nedisponujeme údajem o počtu prodaných výtisků…).

Knihu lze nepochybně brát z našeho hlediska i jako potvrzení správnosti „korpusové“ koncepce edice seznamů sloupů v ČR. A současně snad také jako začátek nadějí na další svazky k podobnému tématu i z dalších zemí. A také rozvoji tohoto typu prací u nás.

A pro názornost ještě minutka listování:

2015/11/08 Posted by | publikace, recenze | , , , | Napsat komentář

   

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.