Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Otázky operativního zpřístupnění výsledků drobné akce OPD (zadní strana Ledebourského paláce)

(OZNÁMENÍ: NA STRÁNCE SE PRACUJE!)

V konfrontacích s úvahami o potřebnosti nejen terénní akce OPD operativně fyzicky zvládat, ale také elaboráty nějak snadno dostupným způsobem a pokud možno operativně zpřístupnit ověřuji čas od času různé verze postupu. Snahou přitom je najít také způsob, který umožní, aby zájemci mohli uveřejnění operativně sledovat, samozřejmě také, aby bylo možné elaborát spolehlivě najít, pokud hledám údaje o dotyčné části zkoumaného objektu, údaje o příslušném typu konstrukce či nějakého výtvarného pojednání (ikonografii apod.). Přitom tak, aby i z těchto hledisek bylo možné aktuální zprávy na internetu zachytit, a to jak „synchronně“ v momentu uveřejnění, tak i následně při jakémkoliv vyhledávání.

Je vcelku jasné, že takto letmo specifikované požadavky nejsou realizovatelné bez přiměřeně dostatečné podpory a účasti ze strany IT, stejně jako je podmínkou součinnost ostatních tvůrců OPD dle metodiky. Přitom je ale jasné, že není od věci se v celém památkovém systému zamyslet nad koordinací informačních zdrojů a jejich prohlubovaným propojením. Zatím jsou výsledky různých velmi záslužných inventarizačních, monitorovacích, operativních, tématických, regionálních aj. akcí rozptýlené, nespojité, s častými multiplicitami, které je přitom ale obvykle kumšt rozpoznat. Bylo by potřebné a všemu i všem by prospělo, kdyby se pokročilo ve smyslu nějaké koordinace.

Ale o to teď přímo nejde, i když je to důležité mít na paměti proto, abychom při vytváření dat stále zkoušeli zpytovat, nakolik budou dále vyhledatelná a využitelná.

Jde přitom o to, aby umístění pokud možno využívalo spolehlivě garantované trvanlivé uložení, dávalo vyhlídky na uchování dat při jejich budoucích migracích apod. Je jasné, že takové nároky by vyžadovaly vypracování precizních metadat. To ale většinou končí u zeměpisných souřadnic a adresy, případně vyznačení v nějaké mapce či plánku, protože celkem nelze říci, že bychom někde měli k dispozici nějaké jednoduše využitelné formuláře, které by při vyplnění základních údajů s vypracováním metadat pomohly. Vidíme také, že každý správce velkých dat postupuje nějak jinak. Jinak pojmenovává rubriky či pole, používá jiný zápis souřadnic, časových údajů apod. Můžeme asi věřit, že se to vše nějak v rámci rozvoje IT pořeší, ale to nám jen málo pomůže při snaze co nejlépe zabezpečit trvalou využitelnost našich dat a jejich operativní dostupnost, jak bylo zmíněno.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

V principu test zde nyní diskutovaný směřuje k porovnání pracnosti různých „redakčních“ zpracování elaborátu z drobné akce OPD a ověření různých možností internetové „adjustace“, provázání s dalšími údaji (navazující akce ve stejném místě apod.), jak bude zvoleným postupem ovlivněno následné vyhledání a využití, zda bude reálné docílit vazbu na „centrální“ informační systémy apod.

Snad by bylo možné se také pokusit o srovnání s produkty dalších zpracovatelů, nebo dokonce některé specialisty získat k diskusi či podobným experimentům. Samozřejmě do jisté míry s cílem koordinovaně žádat na „systému“ možnost data zpřístupňovat s jeho pomocí při zohlednění odborných požadavků (které mohou být zcela jiné, než jaké předpokládá autor elaborátu nebo případný stvořitel koncepce informačního systému).

Zde nemohu nepřipomenout, že podobné požadavky byly některými kolegy prozíravě vznášeny v době, kdy se připravovala metodika OPD (2005). Nakonec však bylo upřednostněno uchovávání papírových elaborátů, které samozřejmě má mnohé přednosti. Nicméně poměrně památné tehdy bylo a myšlenkově předbíhá dobu dodnes zřízení „hlásiče“ akcí, implementovaného do IS památkové péče v rámci databáze MonumNet (akce byly oznamovány v momentu žádosti o odborné vyjádření k nějakému investorskému záměru, následně se evidovali zpracovatelé a zpřístupňovaly anotace poznatků a odkazy na elaboráty). Posléze byl podobně provázán i „systém“ monitoringu stavebně technického stavu památek. Nicméně paradoxně vazby ani mezi těmito dvěma databázemi, do jisté míry se obsahově či personálně překrývajícími, vytvořené nejsou. Ale k tomu se ještě vrátím jindy (tím spíše, že se aktuálně dokončují rozsáhlé práce na reorganizace památkového IS), jen jsem chtěl zmínit, že se při této detailní „analýze“ pohybujeme vlastně v neurčitém prostředí, z hlediska informačních systémů nepříliš zajištěnému, organizačně řekněme stále diskutovanému.

Pokud chceme zpřístupnit dokumentaci operativně, střetáváme se s několika potížemi (a svým postupem rovněž nějaké ve větší či menší míře vytváříme pro operativní i budoucí využití, pro archivaci a dohledatelnost ve vazbách s dalšími informacemi).

Není možné zde vše pojmenovat. To by se hodilo probrat v nějaké metodice pro podobné počínání, kterou by ovšem musel také zpracovat někdo informaticky podstatně zdatnější. Pokusím se zmínit ve stručných heslech potíže, které se mi přitom zdají být hlavní.

Proč a jak operativně informace předkládat?

Samozřejmě je třeba počítat s otázkami a výhradami. Sporné z odborného hlediska může být už to, jestli něco uveřejnit dříve, než jsou všechny souvislosti náležitě zhodnocené a „objektivizované“. K tomu snad lze říci, že při vhodném upozornění na předběžnost např. komentářů fotek riziko nějakého omylu lze omezit jen na případy, kdy si toto upozornění někdo nepřečte.

Je třeba si připustit ohledy na zájmy vlastníka zkoumaného objektu, stavební či jiné firmy, zpracovatelů souběžných výzkumů (archeologický, restaurátorský, statický…). Jejich počínání by nemělo být v zásadě kritizováno v souvislosti s předkládanou dokumentací, a to proto, že by to mohlo ohrozit ochotu zpřístupnit partie památky, které je potřebné dokumentovat. Tím ovšem nemá být v potřebném případě zastíráno nějaké riziko pro památku před památkovým garantem apod.

Např. na sociálních sítích občas dochází ke zpřístupnění nějakých poznatků, případně i otázek k odborným kolegům k vysvětlení nějakého detailu. Nejednou tak vidíme ochotu si o poznatcích popovídat a zpracovateli dokumentace pomoci radou, odkazem apod. Je velmi pravděpodobné, že při systematickém postupu by taková komunikace mohla být pravidelnější a efektivnější (jak to známe třeba z Wikipedie a jiných komunitních projektů, kde specialisté pomáhají detailními informacemi).

Uživatelé operativně zpřístupněné dokumentace by měli v plné míře respektovat autorský zákon i nepsané etické zásady a nic z myšlenek či obsahu dokumentace si nepřivlastnit. Poklesky v tomto směru by měly být pranýřovány.

Jak soubor elaborátu s obrazovou dokumentací vytvořit a „adjustovat“?

Většina elaborátů určená k předání zadavateli či do nějakého archivu je vytvářena pomocí textového editoru MS Word, neboť základ takového sdělení má přeci jenom slovní formu – fotografie či plánky jsou většinou přičleněny jako ilustrační či dokumentační příloha. Do textu jsou obvykle bez většího promýšlení vsazeny obrázky i tabulky apod. Výhodou je přitom možnost opatřit je popiskami atd. Vytvoření textu má řadu pravidel, více méně respektovaných, mj. úměrně tomu, jak je pisatelům vštípena čeština či normy pro uvádění citací zdrojů informací a odkazování na ně.

Pisatelé vlastně vytvoří dokument v podobě série stránek A4 s cílem jej pak také v identické grafické úpravě vytisknout na listy papíru a v rukou podepsaném „autentickém“ výtisku předat na příslušná místa.

S rozsáhlou velkoformátovou výkresovou dokumentací to bývá složitější. Ta však přeci jenom vzniká v nějakém čase a také její cíl je jiný, než referovat o aktuálním stavu nějaké památky. Rovněž to vyžaduje mně vzdálené znalosti.

Většina prve uvedených elaborátů vytvořených „Wordem“ bývá převedena do pdf a takto případně zasílána elektronickou poštou či prostřednictvím nějakého úložiště. Tímto způsobem bývá značně komplikováno případné prohledávání elaborátu, a zejména velmi snížena informační hodnota obrázků. Ilustrace pak mohou být předávány prostřednictvím nějakého úložiště či paměťového nosiče. Ale to již prakticky bez výjimky bez popisek, pouze s označením nějakým kódem, velmi často jen tak, jak je vytvořil fotoaparát či grafický SW.

Každý tvůrce dokumentace má různě důkladně promyšlený systém členění a značení snímků ve svém PC. Každý jej však má jiný. Neexistují žádná doporučení ve prospěch standardů (např. vyplývající z nějakého výtahu ze směrnic pro předarchivní přípravu dokumentů).

Jaký formát souboru?

Nejvíce obliby si získaly soubory pdf, nejspíše asi proto, že dávají šanci zabránit změnám dokumentu, takže může existovat shoda ohledně citací (citující míní stejnou stránku dokumentu jako čtenář citace apod.). Prohlížecí programy do jisté míry umožňují i texty prohledávat. Prakticky zcela se však (zatím) vypouští práce s metadaty – tagy, kategoriemi… Těchto „doplňků“ se značně dotýká lhostejnost velké části tvůrců dat, kteří nedocení význam pro následné využívání informací. Typické však je, že nikoliv pominutelná část provozovatelů informačních systémů hrubě podceňuje „hygienu“ metadat, takže obvykle minimálně počítá s vynaložením nějaké kapacity na jejich „čištění“ (pokud si připouští nějaký problém, tak spíše stíhají výčitkami nedůslednou práci dodavatelů dat).

Jednou z vlastností „fixních“ souborů pdf je však nemožnost či velká obtížnost jejich, korektur, doplňků, a praktická nemožnost aktualizací či komentářů. V případě doplňujících informací se lze představit možnost vydání samostatné aktualizované verze dokumentu, což ovšem může vyvolat další problémy (např. v tom smyslu, že původní dokument většinou asi nebude upozorňovat na možnost existence aktualizace).

Protikladem mohou být typické stránky ve formátu html, kde je obvykle aktualizace obsahu snadná. Korektní pak je aktualizace v textu vyznačit. Systémy typu wiki (i některé jiné) pak umožňují zhlédnout všechny verze obsahu stránky (což spolu s časovými údaji umožňuje rekonstruovat podobu dokumentu pro posouzení nějaké starší citace apod. – každá verze má navíc sou adresu). Např. popisná stránka tak může být viditelná vždy v poslední „aktuální“ verzi, ale přitom je možné ověřit vývoj objektu i daného dokumentu díky dostupnosti předchozích verzí. Mělo by být možné vyznačit významné verze, aby čtenář nemusel listovat marginálními opravami překlepů apod.

Určitou nevýhodou html stránky je nestránkovaný text, což je vhodné řešit např. číslováním odstavců, protože potřeba odkazovat na konkrétní místo textu je nepochybná.

Nicméně výhodou editovatelných html stránek je možnost úprav, korektur, doplňků. Pokud to plánujeme, lze čtenáře upozornit např. hláškou PŘÍSPĚVEK BUDE JEŠTĚ OPRAVOVÁN AKTUALIZOVÁN!

Zkoumaný objekt průběžně prodělává další konsolidační (řekněme) zásahy, takže stojíme vždy před rozhodnutím, zda k nově odhaleným úsekům zdiva vypracovat nový elaborát, nebo aktualizovat ten předchozí… Pro vypracování nového elaborátu o etapě poznatků ještě vyčkat, zda dojde k dalším zásahům? Dilema je asi při zpracování OPD obvyklé, ale současně činí zřejmým problém s neexistencí „timeliny“, na kterou bychom pořízené dokumenty ukládali, kde by se případně mohly propojit s těmi, které zpracují další osoby… Bylo by možné avizovat aktualizace elaborátu, odkazovat na různě lokalizované dokumenty. Je možné, že dříve či později takové možnosti nabídne IS kulturního dědictví.

Ilustrační příklad k diskusi či aspoň úvaze

Pokusil jsem se na drobném příkladu akce OPD testovat různé verze zpracování. Protože dokumentovaná akce ještě probíhá, lze to sledovat i jako diskutovatelnou možnost předkládání aktualizací. Jsou vidět i určité rozpaky plynoucí z nedostatku informací o rozhodování o postupu stavebních prací. Do MIS byl vložen elaborát v pdf i fotografie, jelikož v pdf je kvalita fotografií jen informativní. Nicméně mezi elaborátem a fotografiemi není vazba. Tu by asi bylo možné vytvořit užitím vhodného uživatelského tagu, ale nejsem si jistý, je-li taková praxe zavedena.

Další fotky tak jsou přidávány do speciální sbírky zde. Jsou také postupně připojovány do MIS. Doplňován jimi je ve výběru též elaborát html zde, který lze operativněji aktualizovat. To by pak mohlo umožňovat vydat i kýžený pdf dokument, zahrnující postupné a postupně prezentované aktualizace. Případně jej vytvořit z oněch významných aktualizovaných verzí.

Jako speciální testovní prostředek sledování aktualizací je přechodně přístupná i stránka na Facebooku.

Nyní tedy vděčně přijmu připomínky, ale současně se chci ještě textem zabývat a nějak jej zkrátit…

Advertisements

2015/10/13 - Posted by | archivace, dokumentace památek, dostupnost dat | , , ,

komentáře 3 »

  1. […] předešlém avízu pokusu operativně zpřístupňovat poznatky z nevelké akce OPD různými způsoby a předložit je k případné diskusi nebo aspoň názoru na to, co by bylo […]

    Pingback od Pokus o hledání snadné cesty k operativnímu zpřístupňování stavebně-historických poznatků z památkové praxe « Česká placka | 2015/12/01 | Odpovědět

  2. […] a cíle průběžné dokumentace onoho kousku zdi jsem již „rozebíral“ jinde (s poukazem na potřebu v systému evidovat a sledovat aktuální změny, tyto záznamy ředit na […]

    Pingback od Čím by tak asi mohl kus staropražské zdi obohatit informatickou pokladnici kulturního dědictví Europeana? « Česká placka | 2016/10/31 | Odpovědět


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.