Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Kostel v Nezamyslicích u Sušice jako podnět k zamyšlení nad týdnem OA

V minulých dnech byl zveřejněn pátý svazek odborného památkářského periodika Památky západních Čech. Jak se již stalo dobrou a následováníhodnou tradicí, byl zpřístupněn ve dvou formátech. Jednak jako vysloveně apartní sešit, úhledně decentní, jak to v nejlepším slova smyslu odpovídá památkovému tématu, a jednak jako sada souborů PDF, dostupných on-line (takto je dostupný též čtvrtý sešit, a pak také první, jehož papírová verze je již rozebrána). Papírový svazek není v prodejní síti a je poskytován zdarma. Vydavatel přitom zastává názor, že tímto způsobem vstřícně vytváří podmínky k co největšímu rozšíření příspěvků směrem k veřejnosti, která nechť sama sezná, kterou z forem jí více vyhovuje studovat. Cíl veřejnoprávní odborné instituce by to měl být samozřejmě; nutno ovšem říci, že to je v naší památkové péči pojetí ještě spíše průkopnické. Lze doufat, že bude co nejdříve obecně přijato, i když je jasné, že bude třeba se zabývat i složitostmi ekonomickými, autorskoprávními i odborně etickými.

Ve sféře památkové péče (a nejen jí) by ovšem stálo za to, co nejefektivněji dojít k nějaké shodě na sjednocení místa elektronické (verze) publikace, protože již dnes narážíme na různých serverech na rozptýlené jednotlivé články z časopisů Průzkumy památek nebo Zprávy památkové péče aj. Toto drobení je perspektivně pro uživatele nešikovné (a nepochybně bude časem obtěžovat i stále větší část autorů samotných). Ideální by bylo články ukládat (v nevyhnutelných případech aspoň odkazovat) v jediném systému spolu se správou dat o dokumentačních fondech, výzkumných zprávách apod., samozřejmě i s evidencí památek (tedy vč. metadat, rovněž usnadňujících využití). Takže by bylo možné k vyhledané památce disponovat i seznamem odborných článků, jež se jí týkají, prohlédnout si její historické fotky apod. A zase od studovaného článku si ověřit data o dané památce i dalších s ní souvisejících, porovnat s archivovanou obrazovou dokumentací apod.

Věřme, že se něco takového ideálního zdaří.

Článek o kostele v Nezamyslicích (okres Strakonice) od Romana Lavičky (PDF) mě samozřejmě zaujal nejvíce, jelikož jsem se památkou rovněž v nepříliš dávno minulých dobách ve stručnosti zabýval. V souvislostech zpřístupňování informací odborného (vědeckého) rázu stojí za to se zmínit o výrazné dynamizaci odborné komunikace, kterou otevřené internetové zpřístupňování umožňuje. R. Lavička tak jednak (s příkladnou svědomitostí) v textu odkazuje na článek publikovaný o málo dříve na blogu. Jednak jsem já mohl aktuálně doplnit do blogu odkaz na článek a text blogu upřesnit (v textu je to vyznačeno a datováno, jak to žádá blogerská etika). A také reagovat na pozoruhodný ikonografický doklad opevnění kostela v 17. století, reprodukovaný R. Lavičkou.

Snad tyto poznámky lze využít i jako přesvědčivý argument ve prospěch on-line publikování památkových informací z výzkumné a vědecké činnosti. Podobně by bylo velmi potřebné v rámci rozvoje památkářského působení na internetu tyto výstupy co nejvíce koordinovat a propojovat. I když letošní světový týden otevřeného přístupu včera skončil…

Reklamy

2015/10/26 Posted by | dostupnost dat, publikační činnost | , | Napsat komentář

Otázky operativního zpřístupnění výsledků drobné akce OPD (zadní strana Ledebourského paláce)

(OZNÁMENÍ: NA STRÁNCE SE PRACUJE!)

V konfrontacích s úvahami o potřebnosti nejen terénní akce OPD operativně fyzicky zvládat, ale také elaboráty nějak snadno dostupným způsobem a pokud možno operativně zpřístupnit ověřuji čas od času různé verze postupu. Snahou přitom je najít také způsob, který umožní, aby zájemci mohli uveřejnění operativně sledovat, samozřejmě také, aby bylo možné elaborát spolehlivě najít, pokud hledám údaje o dotyčné části zkoumaného objektu, údaje o příslušném typu konstrukce či nějakého výtvarného pojednání (ikonografii apod.). Přitom tak, aby i z těchto hledisek bylo možné aktuální zprávy na internetu zachytit, a to jak „synchronně“ v momentu uveřejnění, tak i následně při jakémkoliv vyhledávání.

Je vcelku jasné, že takto letmo specifikované požadavky nejsou realizovatelné bez přiměřeně dostatečné podpory a účasti ze strany IT, stejně jako je podmínkou součinnost ostatních tvůrců OPD dle metodiky. Přitom je ale jasné, že není od věci se v celém památkovém systému zamyslet nad koordinací informačních zdrojů a jejich prohlubovaným propojením. Zatím jsou výsledky různých velmi záslužných inventarizačních, monitorovacích, operativních, tématických, regionálních aj. akcí rozptýlené, nespojité, s častými multiplicitami, které je přitom ale obvykle kumšt rozpoznat. Bylo by potřebné a všemu i všem by prospělo, kdyby se pokročilo ve smyslu nějaké koordinace.

Ale o to teď přímo nejde, i když je to důležité mít na paměti proto, abychom při vytváření dat stále zkoušeli zpytovat, nakolik budou dále vyhledatelná a využitelná.

Jde přitom o to, aby umístění pokud možno využívalo spolehlivě garantované trvanlivé uložení, dávalo vyhlídky na uchování dat při jejich budoucích migracích apod. Je jasné, že takové nároky by vyžadovaly vypracování precizních metadat. To ale většinou končí u zeměpisných souřadnic a adresy, případně vyznačení v nějaké mapce či plánku, protože celkem nelze říci, že bychom někde měli k dispozici nějaké jednoduše využitelné formuláře, které by při vyplnění základních údajů s vypracováním metadat pomohly. Vidíme také, že každý správce velkých dat postupuje nějak jinak. Jinak pojmenovává rubriky či pole, používá jiný zápis souřadnic, časových údajů apod. Můžeme asi věřit, že se to vše nějak v rámci rozvoje IT pořeší, ale to nám jen málo pomůže při snaze co nejlépe zabezpečit trvalou využitelnost našich dat a jejich operativní dostupnost, jak bylo zmíněno.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

V principu test zde nyní diskutovaný směřuje k porovnání pracnosti různých „redakčních“ zpracování elaborátu z drobné akce OPD a ověření různých možností internetové „adjustace“, provázání s dalšími údaji (navazující akce ve stejném místě apod.), jak bude zvoleným postupem ovlivněno následné vyhledání a využití, zda bude reálné docílit vazbu na „centrální“ informační systémy apod.

Snad by bylo možné se také pokusit o srovnání s produkty dalších zpracovatelů, nebo dokonce některé specialisty získat k diskusi či podobným experimentům. Samozřejmě do jisté míry s cílem koordinovaně žádat na „systému“ možnost data zpřístupňovat s jeho pomocí při zohlednění odborných požadavků (které mohou být zcela jiné, než jaké předpokládá autor elaborátu nebo případný stvořitel koncepce informačního systému).

Zde nemohu nepřipomenout, že podobné požadavky byly některými kolegy prozíravě vznášeny v době, kdy se připravovala metodika OPD (2005). Nakonec však bylo upřednostněno uchovávání papírových elaborátů, které samozřejmě má mnohé přednosti. Nicméně poměrně památné tehdy bylo a myšlenkově předbíhá dobu dodnes zřízení „hlásiče“ akcí, implementovaného do IS památkové péče v rámci databáze MonumNet (akce byly oznamovány v momentu žádosti o odborné vyjádření k nějakému investorskému záměru, následně se evidovali zpracovatelé a zpřístupňovaly anotace poznatků a odkazy na elaboráty). Posléze byl podobně provázán i „systém“ monitoringu stavebně technického stavu památek. Nicméně paradoxně vazby ani mezi těmito dvěma databázemi, do jisté míry se obsahově či personálně překrývajícími, vytvořené nejsou. Ale k tomu se ještě vrátím jindy (tím spíše, že se aktuálně dokončují rozsáhlé práce na reorganizace památkového IS), jen jsem chtěl zmínit, že se při této detailní „analýze“ pohybujeme vlastně v neurčitém prostředí, z hlediska informačních systémů nepříliš zajištěnému, organizačně řekněme stále diskutovanému.

Pokud chceme zpřístupnit dokumentaci operativně, střetáváme se s několika potížemi (a svým postupem rovněž nějaké ve větší či menší míře vytváříme pro operativní i budoucí využití, pro archivaci a dohledatelnost ve vazbách s dalšími informacemi).

Není možné zde vše pojmenovat. To by se hodilo probrat v nějaké metodice pro podobné počínání, kterou by ovšem musel také zpracovat někdo informaticky podstatně zdatnější. Pokusím se zmínit ve stručných heslech potíže, které se mi přitom zdají být hlavní.

Proč a jak operativně informace předkládat?

Samozřejmě je třeba počítat s otázkami a výhradami. Sporné z odborného hlediska může být už to, jestli něco uveřejnit dříve, než jsou všechny souvislosti náležitě zhodnocené a „objektivizované“. K tomu snad lze říci, že při vhodném upozornění na předběžnost např. komentářů fotek riziko nějakého omylu lze omezit jen na případy, kdy si toto upozornění někdo nepřečte.

Je třeba si připustit ohledy na zájmy vlastníka zkoumaného objektu, stavební či jiné firmy, zpracovatelů souběžných výzkumů (archeologický, restaurátorský, statický…). Jejich počínání by nemělo být v zásadě kritizováno v souvislosti s předkládanou dokumentací, a to proto, že by to mohlo ohrozit ochotu zpřístupnit partie památky, které je potřebné dokumentovat. Tím ovšem nemá být v potřebném případě zastíráno nějaké riziko pro památku před památkovým garantem apod.

Např. na sociálních sítích občas dochází ke zpřístupnění nějakých poznatků, případně i otázek k odborným kolegům k vysvětlení nějakého detailu. Nejednou tak vidíme ochotu si o poznatcích popovídat a zpracovateli dokumentace pomoci radou, odkazem apod. Je velmi pravděpodobné, že při systematickém postupu by taková komunikace mohla být pravidelnější a efektivnější (jak to známe třeba z Wikipedie a jiných komunitních projektů, kde specialisté pomáhají detailními informacemi).

Uživatelé operativně zpřístupněné dokumentace by měli v plné míře respektovat autorský zákon i nepsané etické zásady a nic z myšlenek či obsahu dokumentace si nepřivlastnit. Poklesky v tomto směru by měly být pranýřovány.

Jak soubor elaborátu s obrazovou dokumentací vytvořit a „adjustovat“?

Většina elaborátů určená k předání zadavateli či do nějakého archivu je vytvářena pomocí textového editoru MS Word, neboť základ takového sdělení má přeci jenom slovní formu – fotografie či plánky jsou většinou přičleněny jako ilustrační či dokumentační příloha. Do textu jsou obvykle bez většího promýšlení vsazeny obrázky i tabulky apod. Výhodou je přitom možnost opatřit je popiskami atd. Vytvoření textu má řadu pravidel, více méně respektovaných, mj. úměrně tomu, jak je pisatelům vštípena čeština či normy pro uvádění citací zdrojů informací a odkazování na ně.

Pisatelé vlastně vytvoří dokument v podobě série stránek A4 s cílem jej pak také v identické grafické úpravě vytisknout na listy papíru a v rukou podepsaném „autentickém“ výtisku předat na příslušná místa.

S rozsáhlou velkoformátovou výkresovou dokumentací to bývá složitější. Ta však přeci jenom vzniká v nějakém čase a také její cíl je jiný, než referovat o aktuálním stavu nějaké památky. Rovněž to vyžaduje mně vzdálené znalosti.

Většina prve uvedených elaborátů vytvořených „Wordem“ bývá převedena do pdf a takto případně zasílána elektronickou poštou či prostřednictvím nějakého úložiště. Tímto způsobem bývá značně komplikováno případné prohledávání elaborátu, a zejména velmi snížena informační hodnota obrázků. Ilustrace pak mohou být předávány prostřednictvím nějakého úložiště či paměťového nosiče. Ale to již prakticky bez výjimky bez popisek, pouze s označením nějakým kódem, velmi často jen tak, jak je vytvořil fotoaparát či grafický SW.

Každý tvůrce dokumentace má různě důkladně promyšlený systém členění a značení snímků ve svém PC. Každý jej však má jiný. Neexistují žádná doporučení ve prospěch standardů (např. vyplývající z nějakého výtahu ze směrnic pro předarchivní přípravu dokumentů).

Jaký formát souboru?

Nejvíce obliby si získaly soubory pdf, nejspíše asi proto, že dávají šanci zabránit změnám dokumentu, takže může existovat shoda ohledně citací (citující míní stejnou stránku dokumentu jako čtenář citace apod.). Prohlížecí programy do jisté míry umožňují i texty prohledávat. Prakticky zcela se však (zatím) vypouští práce s metadaty – tagy, kategoriemi… Těchto „doplňků“ se značně dotýká lhostejnost velké části tvůrců dat, kteří nedocení význam pro následné využívání informací. Typické však je, že nikoliv pominutelná část provozovatelů informačních systémů hrubě podceňuje „hygienu“ metadat, takže obvykle minimálně počítá s vynaložením nějaké kapacity na jejich „čištění“ (pokud si připouští nějaký problém, tak spíše stíhají výčitkami nedůslednou práci dodavatelů dat).

Jednou z vlastností „fixních“ souborů pdf je však nemožnost či velká obtížnost jejich, korektur, doplňků, a praktická nemožnost aktualizací či komentářů. V případě doplňujících informací se lze představit možnost vydání samostatné aktualizované verze dokumentu, což ovšem může vyvolat další problémy (např. v tom smyslu, že původní dokument většinou asi nebude upozorňovat na možnost existence aktualizace).

Protikladem mohou být typické stránky ve formátu html, kde je obvykle aktualizace obsahu snadná. Korektní pak je aktualizace v textu vyznačit. Systémy typu wiki (i některé jiné) pak umožňují zhlédnout všechny verze obsahu stránky (což spolu s časovými údaji umožňuje rekonstruovat podobu dokumentu pro posouzení nějaké starší citace apod. – každá verze má navíc sou adresu). Např. popisná stránka tak může být viditelná vždy v poslední „aktuální“ verzi, ale přitom je možné ověřit vývoj objektu i daného dokumentu díky dostupnosti předchozích verzí. Mělo by být možné vyznačit významné verze, aby čtenář nemusel listovat marginálními opravami překlepů apod.

Určitou nevýhodou html stránky je nestránkovaný text, což je vhodné řešit např. číslováním odstavců, protože potřeba odkazovat na konkrétní místo textu je nepochybná.

Nicméně výhodou editovatelných html stránek je možnost úprav, korektur, doplňků. Pokud to plánujeme, lze čtenáře upozornit např. hláškou PŘÍSPĚVEK BUDE JEŠTĚ OPRAVOVÁN AKTUALIZOVÁN!

Zkoumaný objekt průběžně prodělává další konsolidační (řekněme) zásahy, takže stojíme vždy před rozhodnutím, zda k nově odhaleným úsekům zdiva vypracovat nový elaborát, nebo aktualizovat ten předchozí… Pro vypracování nového elaborátu o etapě poznatků ještě vyčkat, zda dojde k dalším zásahům? Dilema je asi při zpracování OPD obvyklé, ale současně činí zřejmým problém s neexistencí „timeliny“, na kterou bychom pořízené dokumenty ukládali, kde by se případně mohly propojit s těmi, které zpracují další osoby… Bylo by možné avizovat aktualizace elaborátu, odkazovat na různě lokalizované dokumenty. Je možné, že dříve či později takové možnosti nabídne IS kulturního dědictví.

Ilustrační příklad k diskusi či aspoň úvaze

Pokusil jsem se na drobném příkladu akce OPD testovat různé verze zpracování. Protože dokumentovaná akce ještě probíhá, lze to sledovat i jako diskutovatelnou možnost předkládání aktualizací. Jsou vidět i určité rozpaky plynoucí z nedostatku informací o rozhodování o postupu stavebních prací. Do MIS byl vložen elaborát v pdf i fotografie, jelikož v pdf je kvalita fotografií jen informativní. Nicméně mezi elaborátem a fotografiemi není vazba. Tu by asi bylo možné vytvořit užitím vhodného uživatelského tagu, ale nejsem si jistý, je-li taková praxe zavedena.

Další fotky tak jsou přidávány do speciální sbírky zde. Jsou také postupně připojovány do MIS. Doplňován jimi je ve výběru též elaborát html zde, který lze operativněji aktualizovat. To by pak mohlo umožňovat vydat i kýžený pdf dokument, zahrnující postupné a postupně prezentované aktualizace. Případně jej vytvořit z oněch významných aktualizovaných verzí.

Jako speciální testovní prostředek sledování aktualizací je přechodně přístupná i stránka na Facebooku.

Nyní tedy vděčně přijmu připomínky, ale současně se chci ještě textem zabývat a nějak jej zkrátit…

2015/10/13 Posted by | archivace, dokumentace památek, dostupnost dat | , , , | komentáře 3

Vystoupí památkové blogy z ústraní? Žánr nabízí mnoho možností zasluhujících pozornost

Publikační forma a metoda blogu je u nás stále na pokraji zájmu. Přispívá k tomu několik vlivů. Velká část potenciálních „mikroblogů“ je suplována postováním na Facebooku (na prstech bychom počítali jiné publikační produkty) – autoři se spokojí s omezenou viditelností příspěvků (vždyť byly oceněny tolika palci) a prakticky nulovou budoucí nalezitelností (chronologicky, v tématických souvislostech). Na Facebooku se podařilo pro řadu lidí optimálně vyladit a redukovat pracnost vytvoření příspěvku.

Většina blogovacích platforem však dnes umožňuje srovnatelně „hladké“ vyprodukování článku. Autor i čtenáři přitom získají příspěvek solidně situovaný ve výsledcích vyhledávání, s možností začlenění do kategorií či témat (+ využitím tagů). Prakticky samozřejmé přitom je možné souběžné zviditelnění odkazu na příspěvek na Facebooku (i jinde), takže se o něm neprodleně dozví skupinka sledujících.

Obrázky je vhodné „archivovat“ v některé z osvědčených fotobank, jež vždy umožňují sdílet do blogů náhledy s odkazem na velké obrázky (to je naopak s obrázky z Facebooku obtížné!). Bývá to takto vhodné proto, že tam je často poskytován mnohem větší prostor pro data, než u poskytovatele blogu (pravdou je, že Facebook slibuje prostor pro obrázky neomezený, ale zpětná nalezitelnost je blízká 0).

Určitá vyšší pracnost u blogu spočívá v tom, že každá položka musí mít název, ale i to lze různě zjednodušit nebo trochu odbýt.

Blog však nabízí zcela speciální možnost „vydat“ prakticky „regulérní“ článek na úrovni novinářské „noticky“, který ovšem nemusí vůbec ztrácet z hlediska aktuálnosti, jak je to typické např. pro tištěná odborná periodika (s logickými požadavky na precizní oponentury s následnými úpravami a zevrubným redakčním zpracováním) s časově náročnou výrobou. Přesto může mít blog vrcholnou odbornou úroveň i literární parametry (to může plynout i z toho, že se autor vyjádří víceméně lidsky, bez složitostí, které by sám zapracoval do stati pro vědecký sborník apod.).

Pro čtenáře tak velmi často může být přínosem operativnost publikace, ale i její často nesporná odborná fundovanost platná i do budoucna.

Velkou snůškou přesvědčivých pozitivních vlastností blogů a jejich potenciálu, a třeba v tomto smyslu možná i vhodnou reklamou na využití blogů ke sdělování aktuálních zpráv nepochybně je článek na blogu SOVAMM, nad kterým se doporučuji zamyslet jak z hlediska obsaženého sdělení, tak možná pro úvahu o případném vlastním blogu či o nějaké kooperaci tohoto druhu. (Nebylo by od věci poskytovat blogy odborníků na webech oficiálních institucí, neboť možná se časem stane obecněji nápadná „mezera“ rozevírající se mezi tiskovými zprávami a články v papírových časopisech apod.; jakoby nebyla potřebná možnost vydat občas také komentář zainteresovaného odborníka – např. kurátora otevírané výstavy, archeologa právě otevřených sond, restaurátora objevivšího (ne)tušenou barokní fresku, specialisty apelujícícho na ochranu ohrožené technické památky, informatika spouštějícího novou funkcionalitu či aplikaci…)

Nicméně je vhodné vzít v potaz určitou pracnost vytvoření příspěvků, která bývá nejednou příčinou jen jepičího života takového záměru, ale to se stává i na Facebooku či jinde.

Oživením zatím marginální památkové blogosféry by mohl být blog Národní památkový ústav očima stážistky. Věřme, že pisatelce vydrží elán a že se jí podaří také témata obratně, vtipně a vstřícně podat, aby se nedočkala spíše výtek podávaných šeptandou – ale nebuďme skeptičtí a věřme, že vstřícné nadšení bude spíše povzbuzením k onomu v památkové péči možná již spíše příslovečnému otevírání se směrem k veřejnosti…

Někdy se stane, že takové ohlasy nemusejí být právě povzbudivé.

Případně přispějte v komentáři dalšími zajímavými odkazy.

2015/10/04 Posted by | publikační činnost | | 1 komentář

Wiki miluje památky CZ 2015 – fotosoutěž, která se přeci jenom nekonala

V roce 2015 se 3. český ročník světové fotosoutěže nekonal, takže se můžeme těšit další rok… Považoval jsem to za natolik tíživé z hlediska osvěty i zkvalitňování informací o památkách na největší světové encyklopedii Wikipedia, že jsem se s tím nedokázal úplně srovnat. Navzdory kritice ze strany některých Wikipedistů jsem tedy vyzval i další k účasti ve zcela neformální miniaturní virtuální napodobenině soutěže, což by mělo alespoň na vynechání ročníku upozornit a snad pobídnout lidi k účinnému zájmu o ročník 2016. Po určitých peripetiích skončila výzva a galerie NEsoutěžních snímků v diskusní stránce na Wikipedii (snad nebude smazána). Ačkoliv jsem se zúčastnil sám, chtěl jsem se přesto pokusit trochu objektivizovat hodnocení „zaslaných“ snímků. Proto jsem na Facebooku „uspořádal“ anketu. I v té jsem zatím hlasoval sám. Jako nejlepší jsem vyhodnotil snímek, který zde připojuji. Jedná se o pohled na jižní stranu kostela sv. Bartoloměje v Kolíně v Den evropského dědictví, kdy se účastníci komentované prohlídky „vlévají“ do portálku na jižní stěně presbyteria. Do hlasování se případně ještě můžete zapojit, a to až do dne blížící se Wikikonference. Za Váš případný zájem předem děkuji.

Kolín, kostel sv. Bartoloměje od jihu (EHD 2015).jpg
Kolín, kostel sv. Bartoloměje od jihu (EHD 2015)“ od MONUDETVlastní dílo. Licencováno pod CC BY-SA 4.0 via Wikimedia Commons.

A těším se, že se spolu s co největším počtem z Vás budeme moci zapojit do příštího ročníku českého kola. Vždyť by to mohla být cesta k neformální spolupráci památkových instancí s širokou veřejností fotografující památky. Přitom ale možnost přidat dokumentační snímky pro ilustraci památkových hesel Wikipedie máte stále. Rovněž se zde kdykoliv můžete zapojit do vylepšování a tvorby informací, jakmile máte seriózní licenčně korektní zdroje např. z vlastní prohlídky v terénu.

2015/10/01 Posted by | dokumentace památek | | 1 komentář

   

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.