Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Za nové odborné a vědecké publikování 2.0 (2.1?)

Záznam myšlenek a výroků bude asi určitě starší než hliněné destičky, pergamen či papyrus. Účel byl vždy všeliký. Pro budoucnost, dotvrzení smlouvy, zaznamenání básně, vzdělávání, filozofické polemiky, dlouhou chvíli… Zejména s rozvojem knihtisku (kdy musely o práci přijít spousty písařů) se otevřel prostor pro sdělování ze sféry společenských věd, včetně historie, a ovšem také poznávání historických výtvarných a stavebních výtvorů. Novou rovinu do historického zkoumání člověčích projevů přinesly vědy o umění či zkoumání typologie staveb a jejich konstrukcí, postupně i o genezi „rostlých“ staveb, významu jejich proměn apod. To vše za dob tištěných knih a časopisů + archivů jako skladišť listin původně neurčených k veřejnému šíření. Doprovodným jevem zkoumání byla nutnost sledovat publikační činnost a nepřehlédnout její výsledky, pokud souvisejí s tématem zkoumání. Tím bylo poznamenáno tempo předávání informací a působeny nesnáze s jejich vyhledáním.

Pak přišel internet. Vědecké či odborné poznatky bylo možné sdílet v komunitě zainteresovaných osobností hned, přitom tak, že se s nimi mohli seznámit všichni ve stejný okamžik. Všichni se mohli seznámit i s odlišnými názory na věc, reagovat. Slibovalo to mocný pohyb poznání vpřed (nebo jiným směrem?; každopádně rychleji). (Méně se tisklo, ale nároky na perfektní redigování se ještě zvýšily.)

Část možných aktérů ovšem začala vymýšlet překážky, pravidla komunikaci zdržující či znemožňující. Je jasné, že ve složitém zděděném právním stavu, jehož setrvačnost je nepochybně v mnoha směrech pozitivní, a také při nevyhnutelných ohledech na ekonomické okolnosti, jsou potřebné kroky k urychlení a usnadnění komunikace odborných a vědeckých poznatků a názorů nesnadné. Ale je třeba jim napomáhat různými způsoby, které má kdo po ruce. Patří k nim snaha o zpřístupňování maxima vlastních výsledků pod svobodnými licencemi. Instituce by k tomu měly vytvářet podmínky, a to i v případech, kdy např. realizace vydavatelských (redakčních) příprav, u nichž by se v žádném případě nemělo slevovat ani pro „self-publishing“, bude z účetního pohledu marná, protože se nebudou prodávat papírové výtisky.

Vlastní publikování by mělo být otázkou odborné prestiže. Autoři by tuto možnost měli vždy zvažovat. Typicky např. na blogu zpřístupňovat etapové zprávy, diskusní příspěvky, dílčí úvahy, glosy k souvisejícím pracím jiných odborníků apod.

Přitom je ovšem třeba překonat ještě jednu bariéru volného on-line publikování. Tou je využívání „svobody“ založit pro každý „projekt“ samostatnou stránku. Často je to vlastně nevyhnutelná nutnost, daná bohužel nekoordinovaným přístupem všech ostatních k internetovému publikování. Ve skutečnosti by však měli všichni naléhat na instituce, aby pro publikování vytvářely jeden nedělený prostor, s tendencí k jednotné terminologii, k intenzivní podpoře odkazování na vše, co se jeví odbornému autoru jako relevantně související s tématem publikace. A samozřejmě i redakci a redakční radě (jež se jistě také rychle naučí on-line redakční práci), jejíž kompetence se nemají redukovat.

V tomto novém pojetí se ovšem stane ještě jedna věc. V momentu vydání článku nemusí dojít k jeho okamžitě zahájenému procesu antikvování. Naopak mohou okamžitě začít aktualizace, nutně ovšem ve všech verzích archivované – jak to známe zejména díky Wikipedii.

Rovněž má být vše propojeno s recenzemi, komentáři… Mělo by se hledat i řešení k hodnocení statí jejich čtenáři. Nemuselo by být vyloučeno odvozovat od toho i honorování autorů (karma autora by mohla záviset i na karmě hodnotitelů; i když je tu samozřejmě riziko manipulací).

Podobně i tištěná publikace by mohla mít u nějakého „autoritního“ záznamu šanci žít v internetovém „světě“. Obdržet čtenářská hodnocení a komentáře, získat rozšíření v podobě odkazů na recenze on-line i tištěné. Apod.

Aktuálně k tématu…

ED 201508270940: Samozřejmostí např. v oblasti památkové péče by mělo být začlenění on-line publikací v IISPP. Tedy např. typicky možnost dohledat z „katalogové“ položky objektu nejen archivované fotky či plány, spisovou agendu a knihovnicky evidované položky, ale také články zveřejněné na internetu (ty si tedy musejí vysloužit místo na slunci bibliografických databází apod.), jelikož jejich hodnota není nikterak apriori nižší, než u tiskovin. Zatím se v tomto směru velmi často setkáme s mylným odbytím problému jako řešitelného důvtipným užíváním internetového vyhledávače.

Reklamy

2015/08/26 Posted by | dostupnost dat, publikační činnost | | 1 komentář

Zrekonstruování a jiná znovinaření?

Pojem rekonstrukce je stále v památkové péči diskutován (i když ani všem památkářům to nepřipadne stejně důležité). Samozřejmě je užíván i v obecné komunikaci, kde celkem vyhovuje jeho až magická schopnost navodit porozumění mezi autorem sdělení a jeho adresátem ve smyslu, že památka prošla nějakými zásahy, jejichž míra je vcelku ponechána stranou, a na jejichž konci zřetelně a nepochybně vypadá „objekt“ opraveně a nezanedbaně. Odborná diskuse k pojmu rekonstrukce se ovšem pohybuje kolem subtilních otázek míry náhrady materiálu či jeho demontáže a opětného sestavení, přičemž jde o citlivé problémy zachování míry autenticity jako pravosti, původnosti, dochovanosti či hodnověrnosti památky. Bohužel se potřeba přesného užívání těchto termínů mimo odborné kruhy příliš nešíří.

Označí-li tedy v médiích památku po nějaké úpravě jako zrekonstruovanou, zřejmě se jedná jen o obecné označení, svědčící o tom, že památka prošla nějakou opravou, při které asi došlo v neurčené míře k výměně či novému sestavení hmoty – substance, provedení nových instalací, podlah, omítek, střechy atd. s tím, že stav památky je po zásahu zřetelně úhledný.

Mj. tyto nejasnosti souvisejí i s tím, že vlastně žádnou opravu či tzv. obnovu nelze shrnout pod jeden pojem, protože vždy jsou nějaké části „jen“ šetrně konzervované, jiné je naopak pro velkou míru degradace zcela nahrazené novým materiálem, další pak rozebrané a např. znovu vyzděné s využitím původního materiálu atd. Něco je moderně doplněno, jak si to doba žádá.

Bylo by tedy třeba specifikovat velmi detailně ten který zásah a nepochybně má také smysl hledat v diskusích přesný význam pojmů. Závěrečné (i průběžné) hodnocení každé akce by mělo usilovat o příspěvek k přesnému užívání terminologie. A souhrn těchto hodnocení názorně ukazovat, co jednotlivé pojmy znamenají. Velmi zásadní je i to, jak s nimi pracují restaurátoři, projektanti a další zúčastněné profese. Čili se ve finále vracíme i k myšlence potřebnosti speciálního českého slovníku památkové péče (a nemůžeme si nepostesknout, že práce na něm neprobíhají soustavně).

Přitom je třeba počítat i s tím, že za přispění novinářů, kteří se snaží vyhovět nejen čtenářům, ale stále více i představám o jednotlivých dotovaných oblastech, jaké mají zastupitelé, sponzoři médií apod., poroste jejich potřeba hledat obecněji srozumitelné paušalismy.

„Zrekonstruování“ je poměrně časté v komunikaci kolem dotací na opravy památek (protože v této souvislosti se v zásadě a vcelku logicky odborné detaily „neřeší“) či v oblasti informací o digitálně zrekonstruovaných či zrestaurovaných historických filmech.

PS: Vývojem užívaných termínů a označení věcí a dějů v památkové péči nezabývám zcela soustavně, ale s letitým zájmem (nejen jako redaktor). Po pojmu zrestaurování památky jsem si všiml poměrně zánovního zrekonstruování, a to např. u nedávného článku „Roubenku se podařilo zrekonstruovat za šest měsíců“, který vyšel na serveru idnes 4.8.2015. Následně byl ovšem přejmenován na „Klobouk dolů před rekonstrukcí roubenky. Majitelé ji zvládli za půl roku“ a zařazen do soutěže pořádané serverem na téma úspěšných oprav památek jejich vlastníky (verif. 201508170830). Je otázkou, zda přitom sehrála roli i nějaká citlivost na stále spíše „hovorové“ „zrekonstruování“.

2015/08/17 Posted by | Uncategorized | | komentáře 2

Zrestaurování – pojem prosazující se do památkové komunikace

Podle jazykových pomůcek je „restaurování“ doplněné předponou „z“ „dokonavou“ formou základního výrazu. Tedy „restaurovat“ znamená odborně opravovat/obnovovat památku v obecné rovině, nebo tuto činnost vykonávat právě v daném okamžiku nebo období. Pokud jde o památku po provedení restaurátorské činnosti, lze o ní z hlediska jazykových zásad říci, že je „zrestaurovaná“. Do jisté míry srozumitelně to vypovídá zpravidla o tom, že nějaký předmět prošel restaurátorským zásahem a jeho restaurování bylo zdárně ukončeno.

Termín je běžně používán jak restaurátory, tak i vlastníky památek i odbornými pracovníky památkové péče, i když se mu v oficiální komunikaci stále spíše vyhýbají.

Slovo je registrováno v Pravidlech českého pravopisu. Bez výkladu s ním pracuje Internetová jazyková příručka ÚJČ AV ČR. Slovník spisovné češtiny jej vede jako běžný dokonavý tvar k „restaurovat“.

Pojem známe i z realitních či aukčních webů, kde má zjevně svědčit o tom, že nový majitel nabízenou stavbu či kýžené výtvarné dílo obdrží ve stavu odpovídající historicitě, ale i potřebám současného užití (bez poškození užíváním či korozí, bez estetických závad apod.).

Přesto není slovo s touto předponou zřejmě vždy plně vyhovující. Může o tom svědčit i to, že v památkovém zákonu se vlastně mluví jen o „provedení restaurování“ jako o jedné z variant památkového zásahu, směřujícího k záchraně a dalšímu uchování památky, přičemž restaurování je stanoveno jako postup, který se používá při „obnově“ výtvarných děl nebo uměleckořemeslných prací, kterou mohou provádět jen lidé s uděleným povolením, v dnešním žargónu licencí.

V památkovém zákonu se objevuje výhradně „nedokonavá“ forma restaurování. Především jde o §14, mj. definující pojmy v souvislostech obnovy památek.

V odst. 1: Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí (dále jen „obnova“), je povinen si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, závazné stanovisko krajského úřadu.

V odst. 8 se pak určuje, čeho se restaurování týká a kdo se jím smí zabývat: Obnovu kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi (dále jen „restaurování“), mohou provádět fyzické osoby na základě povolení vydaného podle § 14a, přičemž restaurováním se rozumí souhrn specifických výtvarných, uměleckořemeslných a technických prací respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu.

V přílohách k dokumentaci žádosti o povolení k restaurování se opět mluví jen o restaurátorské činnosti či o provedeném restaurátorském zásahu.

Logicky je tomu podobně na webu Národní památkového ústavu v sekci přinášející informace pro vlastníky památek zamýšlející jejich opravu (verif. 20150815). Zde jsou vcelku úzkostlivě přebírány formulace z PZ a jsou pro orientaci čtenáře stručně komentovány, takže se s pojmem „zrestaurované“ památky nesetkáme.

V podobném duchu také český překlad evropské normy ČSN EN 15898, Ochrana kulturního dědictví – Základní obecné termíny a definice, mluví o restaurování jako o „činnosti aplikované na stabilizovaný objekt s cílem zvýšit jeho hodnotu, srozumitelnost a/nebo využitelnost, která respektuje význam daného objektu i materiály a technologie, kterými byl zhotoven“. Nakonec tak podobně jako u termínu „zhotovení“ lze zřejmě očekávat pochopitelnost podobně vytvořeného „zrestaurování“. I když asi nedojde hned tak k podobnému přijetí výrazu „zkonzervování“ pro výsledek „konzervování“ či konzervace (což je něco jiného, než „zakonzervování“).

Lze tedy mít za to, že užití „dokonavého“ tvaru „zrestaurování“ památek patří spíše do slangu památkářské praxe. Pro svou zkratkovitost, ale přitom i relativní přesnost se zřejmě stává oblíbenějším mezi novináři. Zatímco pečlivější odborná formulace dosud většinou zní např. „památka je po restaurátorském zásahu“, protože se zpravidla pisatel snaží vyhnout např. zkrácení typu „památka je restaurovaná“ (jelikož je nejednoznačný a neumožňuje určit, jestli už je ve stavu po restaurování, nebo restaurování právě probíhá), je vlastně výraz, že „památka je zrestaurovaná“ při maximální stručnosti pro domluvu vcelku jednoznačný – sděluje, že restaurátorský zásah již proběhl.

Proto lze důvodně předpokládat, že se tento výraz i do odborné komunikace více prosadí, přiměřeně tomu, jak budou i odborníci postupně méně citliví na často mírně „pejorativní“ vyznění předpony „z“ v řadě případů charakterizujících různé nezdary apod. (zmrvit, zprasit, znešvařit, zohavit, znectít, znechutit). Zatímco spíše méně výrazné jsou pozitivní případy (zušlechtit, zohlednit, zkrášlit, zúřadovat, zdokumentovat). Určité pochybnosti mohou vznikat i pro možné dále generované obsahové příbuznosti slov typu restaurování – zrestaurovávání.

(Pozn.: Vlastně jsem se k tomuto termínu vrátil, když jsem nedávno kdesi četl o dalším vývojovém postupu jazyka kolem oprav památek docíleného označením památky po rekonstrukci jako „zrekonstruované„. Tím, jak z důvodů asi převážně mimopamátkových citelně roste zájem části masových médií o památky, lze se podobného vývoje v dalších případech také nadít.)

Pár příkladů

  • Zrestaurovaná mramorová lavice v Jeseníku stojí v areálu místních lázní // 5.6.2015 // …dílo, které vstalo doslova z popela… V roce 2010 dílu hrozil zánik. Město se rozhodlo nechat lavici zrestaurovat… podařil se jim opravdový zázrak, když torzu díla navrátili původní vzhled.
  • Klenot Hané Cholinská madona je zrestaurovaná // 7.12.2010 // Vzácná soška… prošla rukama restaurátorky… se ujala restaurátorských prací. Ty spočívaly zejména v upevnění rozpadlých kousků polychromie a ve speciálním nátěru sošky.
  • Zrestaurovaná vila Tugendhat přivítala první hosty // 29.2.2012 // …Skončila tak rozsáhlá památková obnova, čímž se zastavilo letité chátrání památky UNESCO. Na restaurování vily se podíleli památkáři i další specialisté z Česka i zahraničí, práce přišly na 156 milionů korun. Výsledek rekonstrukce dnes mohli na místě ocenit…
  • Zrestaurovat – rodinná firma zabývající se především restaurováním knih, listin, papíru, textilu… //  verif. 20150815 // … rodina licencovaných restaurátorů, která se zabývá restaurováním papíru, knižní vazby a dokumentů…
  • Zrestaurovaný čtyřramenný kandelábr //  verif. 20150815 // V dalším textu od restaurátora se však již mluví jen o provedeném restaurování apod., případně o tom, že kandelábr byl restaurován.

2015/08/16 Posted by | Uncategorized | | 1 komentář

Co nám husiti po předcích zbořili? Ale co kvůli nim naši předci už nemohli postavit!

„Svého času“ byli husité prezentováni jako revolucionáři, bojovníci proti církevnímu tmářství a korupci, a v jistém smyslu i výkvět národa. Do značné míry tomu tehdy věřili malí i velcí, nepochybně i proto, že to mělo velkou tradici v „protihabsburském odboji“. A samozřejmě nic není jen černé, nebo bílé.

O tom, že husiti mnoho skvostných středověkých staveb a dalších uměleckých děl zničili, není v zásadě proč pochybovat. Poplenili, vyrabovali a podpálili většinu klášterů v našich zemích. K zemi tak padaly i stavby reprezentující špičku evropského gotického stavitelství, sochařství či malířství vytvořené za doby Karla a Václava čtvrtých.

Z hlediska uměleckých výšin, do kterých české umění za Lucemburků vystoupalo, jsou tyto ztráty tragické. Velmi často pak na ně navazovalo letité pustnutí a ožebračení, které neumožnilo nejen stavební rehabilitaci, ale vlastně úplně vyloučilo další umělecký vývoj. A to právě v době, kdy byly české země předešlými desetiletími k rozkvětu předurčeny, aby udávaly krok vývoji k pozdní gotice. Místo toho, aby se takto zhodnotily zkušenosti stavebních hutí a uměleckých dílen, nastal totální propad. Jistě tu byly určité výjimky – části rožmberského panství, některá větší města –, ale nemohlo se jednat o reálné rozvíjení v dříve nastoupeném směru. Stavitelé i další tvůrci se z velké části museli za prací stěhovat do ciziny, velmi často do nejrůznějších konců kontinentu, nebo profesi opustili. Architektura s velkým A se vrací až s Benediktem Rejtem…

Míra tohoto uměleckého ochuzení se markantně zobrazuje tam, kde v jiných končinách Evropy mohly být nejen parléřovské podněty slohu kolem roku 1400 víceméně svobodně rozvíjeny, ať už to bylo ve Vídni, či v Barceloně, Basileji, nebo v Lovani…

Palác Vlašský dvůr (Kutná Hora) 4

Královská kaple ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře

2015/08/07 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

A kde ta zámecká kamna mají dálkové ovládání?

Zámecká kamna

Zámecká kamna (Zdroj)

Je celkem roztomilé, jak v diskusích o prohlídkách zámků, jež začasté probíhají mezi průvodci či historiky architektury, obvykle dojde na ironické poznámky na adresu častého oznámení průvodce návštěvníkům, že zámecká kamna nemají žádná dvířka, protože se do nich přikládalo zvenku, aby zpovykané panstvo nebylo rušeno pohledem na obyčejný dělný lid.

Žertovné na tom ovšem je, že velmi mnohé děti, zejména městské, už doma ani jinde neviděly ani kamna, do kterých by se vůbec dalo odkudkoliv nahlédnout, natož do nich něco vložit. Spíše vědí, že občas z radiátoru kape „voda“, asi už předškoláci dovedou štelovat termostat, když jim připadá, že na ně odněkud studeně fouká.

Možná se tedy ještě část dětí spíše než absenci dvířek může divit, že ke kamnům nevede žádné potrubí. A absence dálkového ovládání mobilem asi bude také pro některé dobrodružnou novinkou.

Čili je otázkou, co si autoři sylabů či improvizující průvodci myslí o tom, co návštěvníka zaujme ve snaze se buď něco dozvědět, nebo co snese v úsilí přečkat prohlídkový obřad.

2015/08/04 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

   

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.