Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Zůstaňte nám neobjeveny

Tu a tam jsem se ocitl na některé z památek na „indexu“ těch neobjevených. Někdy jsem byl i na těch památkách hojně navštěvovaných, takže snad dovedu i srovnat.

Stekník (LN), zámek

Návštěva neobjevených památek – tedy i těchto zpřístupněných – je prakticky vždy objevitelským zážitkem. Nejde jen o to, že si prohlédnete, co jste ještě neviděli. Ale je to celé tak neokoukané. Prakticky nenajdete načančané salóny, naaranžované vědeckým týmem podle exaktní certifikované metodiky. Ale průvodce popíše, co tu napáchal minulý režim, upozorní na sondy, které vypovídají o vrstvách předchozích výzdob. S pýchou ukáže již opravené kusy nábytku i štuku či fresek.

Netísní Vás průvod dalších stovek návštěvníků.

Prohodíte pár slov s průvodcem i s dalšími návštěvníky. Chvíli si sednete na lavičku a v úplném poklidu mžouráte do sluníčka… Okolo hopsají nějaké místní děti. U hradby se suší prádélko. V lípě hučí včely, kdesi cvrliká neviditelný skřivánek.

Reklamy

2015/06/30 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Svět cihel – 5. Antoni Gaudí, komíny

Mezi všemožnými povrchovými úpravami staveb i syrově působícím konstrukčním betonem uplatňoval Gaudí s oblibou i režné cihly. Někdy je ponechal na pohledově méně exponované straně budovy, jindy z nich udělal základ estetického účinku budovy.

cihla150630-gaudi-DSC5663

Antoni Gaudí, komíny z režných cihel

2015/06/30 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Svět cihel – 4. Cihlová gotika není v Praze příliš nápadná – je však významným svědectvím

[Testovní příspěvek k tématu NPÚ „roku cihly“ v rámci cyklu Tradiční materiály a postupy v památkové péči. Na obsahu se ještě pracuje.]

Gotická architektura v Praze vícekrát dosáhla skutečně evropského formátu. V několika proměnách to bylo za posledních Přemyslovců i za doby Lucemburků – Jana (např. dům U Kamenného zvonu), Karla IV. (nejen pražská katedrála) i Václava IV. (krásný sloh) a jejich architektů Matyáše z Arrasu a Petra Parléře, v době pozdní gotiky pak v podobě vrcholných děl Benedikta Rejta.

Vrcholné projevy gotického stavitelství v Praze si pak spojujeme hlavně s náročně a nákladně zpracovaným kvádrovým zdivem a jeho kamenickou výzdobou. Tak je tomu např. na pražské katedrále sv. Víta, Vladislavském sále, bránách Karlova mostu i dalších výrazných památkách – Týnském chrámu, věžích kostela sv. Jiljí… Řada staveb byla zděná z lomového kamene, což samozřejmě také bereme jako logické, protože to tak je i u hradů, tvrzí či klášterních, městských i vesnických kostelů.

Stavitelská produkce byla však v gotické Praze velmi mnohotvárná. Volba stavebního materiálu závisela na řadě okolností, k nimž patřila jak dostupnost materiálu (technická i ekonomická – např. doprava kvalitního pískovce na velké stavby ze vzdálených lomů byla velmi nákladná), tak i zvyklosti v dané huti. Nepřekvapí proto, že i v gotice se uplatnila cihla, i když ji spíše předpokládáme u pozdějších památek.

Zřejmě právě výsledkem změny stavební huti např. došlo k tomu, že někdy kolem poloviny 13. století se zajímavě proměnil stavební materiál na Anežském klášteru, který patří k vůbec nejstarším pražským stavbám, na kterých se projevil nástup nového gotického slohu. Východní křídlo kláštera bylo z velké části vystavěno z cihel, načež v průběhu výstavby stavitelé přešli ke kameni. Protože se počítalo s omítnutím stavby, nedělalo velkou potíž změnit stavební materiál jaksi na pochodu. Po té, co byly při rekonstrukci kláštera na konci 19. století líce zdiva odkryty pohledům, máme tak zajímavou možnost poučit se o stavebních postupech.

Jakého původu byla stavební četa zajišťující výrobu a užití cihel, není zcela jasné. Nicméně cihly se pak pro různé části staveb používaly v Praze po celou gotiku, i když samozřejmě stále kámen výrazně převažoval.

Výrazněji se cihly v Praze uplatnily během 14. století. Zdá se, že jejich užití přicházelo hlavně tam, kde byla potřebná tenká stěna, přitom spolehlivě stabilní. To se zřejmě projevilo hlavně výstavbou cihlových střešních štítů na jinak kamenných stavbách. Příznačným reprezentantem mohou být střešní štíty Staronové synagogy, ale také zachované štíty několika staroměstských domů. Dnes jsou většinou obestavěné pozdějšími konstrukcemi, takže je z ulice většinou nemáme šanci spatřit.

K zajímavým příkladům lze počítat také tři významné staroměstské kostely. Kostel sv. Havla má jižní věž západního průčelí vystavěnou v gotice z cihel. Její zdivo asi nebylo ve středověku omítnuté, protože je zachyceno na renesančních vedutách Prahy, ale při barokizaci došlo ke sjednocení omítkového povrhu se severní kamennou věží, takže dnes je cilové zdivo patrné jen v interérech a na půdách přiléhajících staveb.

Na minoritském kostele sv. Jakuba jsou cihlové líce také omítnuté. Na štíhlé věži po severním boku presbyteria se ovšem projevují příznačné vpadliny ukončené hrotitými obloučky (tzv. panelování). Z cihel jsou zděné i převážné části presbyteria, kde jsou ovšem architektonické články provedené z kamene.

Cihlové zdivo se uplatnilo i na vnějším líci severní zdi lodi kostela sv. Anny (dnes Pražská křižovatka), jakož i na západním štítu jeho strmé střechy s dochovaným gotickým krovem.

Kromě střešních štítů se cihly objevovaly u měšťanských domů také v různé míře na ostatních částech. Často se jednalo o jednotlivá ostění portálů či oken, rovněž se setkáváme s příklady cihlových arkád podloubí či nádvorních pavlačí apod.

Prakticky kompletně je z cihel vybudován dům v areálu Karolina (součást paláce mincmistra Johlina Rotleva, který daroval univerzitě Václav IV.).

V Karlově ulici se setkáme také s příkladem domu (téměř vše je opět zahaleno pozdějšími omítkami), který byl z cihel vybudován vyspělou stavební hutí s velmi tenkými zdmi nejspíše jako pražské sídlo mezinárodně působícího obchodníka.

Zajímavým projevem typologie obytných prostor byly také výrazně vyklenuté vpadliny v průčelích řady domů, v nichž byla okénka uspořádána nezvykle do dvou řad nad sebou. Toto řešení souviselo s tím, že uvnitř domu byla v tomto místě vložená již v době stavby roubená komora, obvykle s vyklenutým stropem (korespondujícím s tvarem vpadliny na průčelí). Tyto vložené sruby zajišťovaly pro obyvatele v zimě lepší tepelnou izolaci, nežli chladem dýchající kamenné i cihelné zdi.

V několika případech se na domovních průčelích využilo dekorativních možností, jež poskytovalo složitější skládání cihel do plastických ornamentálních pásů. Většinou byly takové ozdoby při pozdějších opravách domů zahaleny, ale po novějších průzkumech došlo v několika případech k jejich zviditelnění alespoň v dílčím rozsahu (Melantrichova ulice). Také to jsou nepříliš nápadní, ale výmluvní svědkové významné a nepominutelné úlohy cihel v gotické Praze, kde se užívaly souběžně či v kombinaci s ostatními materiály.

Podobně jako v jiných oblastech byly cihly samozřejmě používány i na části staveb, kde byla potřebná při dostatečné pevnosti úspora na hmotnosti – na klenbých, arkýřích (prevétech), kouřovodech a komínových nástavcích apod. Samozřejmostí byly i pálené dlažby v domech a střešní krytiny.

Kam se ještě můžete vydat za doklady užití cihel v české gotice?

2015/06/30 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Svět cihel – 3. Gotická architektura jižních Čech

[Testovní příspěvek k tématu NPÚ „roku cihly“ v rámci cyklu Tradiční materiály a postupy v památkové péči.]

Plánovat si cestu za středověkými cihlovými stavbami do jižních Čech se může zdát trochu překvapivé. Ještě více, než u architektury Prahy, spojujeme si představu o středověkých stavbách jižních Čech s „nerozborným“ kamenným zdivem, navíc v mnohem větší míře závisejícím na velmi obtížně opracovatelné žule (místo v Praze dostupnějších opuky a pískovce).

A přesto se i zde se cihla vyskytuje. Zejména tvarové cihly umožňovaly modelovat i jemně členěné prvky, jež z hrubě zrnité žuly nebylo reálné „vycizelovat“. Z cihel se pak s oblibou stavělo také tehdy, když bylo potřebné vytvořit tenkou stěnu, která by při nepravidelné struktuře spár lomového zdiva nebyla dostatečně trvanlivá a stabilní. To platilo jednak pro klenbové zdivo (Písek, Zvíkov, jednak pro tenké vyzdívky pod okenními parapety, a dále i pro subtilní konstrukce prevetů, vykonzolovaných před průčelí staveb na krakorcích. Z cihel byly často stavěny také na některých kostelech drobné zděné sanktusníky, obvykle vztyčené nad triumfálním obloukem a související se zdivem střešního štítu mezi krovem lodi a presbyteria (Dolní Bukovsko). Podobně se cihly uplatnily pro tenké stěny zděných střech věží zejména na věžích několika kostelů (Petrovice u Sušice).

Právě možnost snadné sériové produkce drobněji členěných prvků vedla také k tomu, že se tvarovky používaly pro vytváření klenebních žeber, okenních či portálových ostění nebo říms, takže se např. výstavba honosnějšího kostela mohla obejít bez nákladnější účasti zdatnějších kameníků a získávání výběrového materiálu ze vzdálenějšího lomu. Bylo také snadnější dopravovat i na větší vzdálenosti nevelké tvarovky, které bylo možné bez velkého nároku na prostor naskládat na dno povozu apod. Jednodušeji bylo možné určit i jejich potřebný počet (protože díly ostění či žeber z kamene se kvůli hospodaření s materiálem produkovaly v různých délkách, podle rozměru ze skály vylámaného kamenného bloku). Ostatně v té době také nebyl takový problém vybudovat cihlářskou pec na místě zdroje vhodné hlíny.

Na stavbách pak vídáme např. cihlová žebra kleneb osazená na konzoly či výběhy žeber tesané z kamene. Tento rozdíl ovšem původně nebyl patrný, protože prakticky veškerý konstrukční materiál byl zakrýván omítkou a zpravidla také ozdoben výmalbou. (Boletice)

Z podstaty byly z cihel v pozdní gotice klenuty i tzv. sklípkové klenby, jejichž členité plochy bylo možné realizovat prakticky jedině z cihel střídavě vázaných v hranách mezi jednotlivými „sklípky“. Ale o tom bychom si asi pověděli při některé z dalších výprav.

Nejen pro jihočeskou oblast mají velký význam archeologické nálezy z Milevska, kde se před lety podařilo dokonce před provedením terénních úprav v okolí tamního kláštera prozkoumat a do místního muzea přenést podstatné části cihlářské pece i se vzorky zpracovávaného materiálu.

Další výzkumy pak ukázaly mimořádně velký význam produkce cihel v Milevsku pro široké okolí, kam se rozvážely jak jednoduché cihly, tak i náročné ozdobné doplňky staveb, jakými byly v rané gotice dlaždice pro královský Zvíkov, později pak i jemně členěné ozdoby náhrobků, oltářů apod.

V Milevsku se také používaly cihly zcela osobitých formátů. Před poslední opravou byly patrné např. na opěrných pilířích presbyteria kostela sv. Jiljí na hřbitově severně od milevského kláštera.

Kolem roku 1300 se pak cihly výrazněji uplatnily při výstavbě cisterciáckých klášterů ve Zlaté Koruně a v Nepomuku (ten je již v západních Čechách, ale právě v souvislosti se Zlatou Korunou jej nemůžeme pominout). S produkcí těchto cisterckých cihelen nejspíše nějak souvisela i výstavba johanitské komendy v areálu hradu pánů Bavorů ve Strakonicích.

Ve Strakonicích byl před průčelím kostela sv. Prokopa vybudován drobný ambit s klenbami s žebry z gotických tvarovek. Jako cihly byly vytvořeny i hlavice klenebních přípor a konzoly, vyrobené pomocí forem.

Ve formách musely být vytvářeny i četné díly portálových a okenních ostění ve Zlaté Koruně a v Nepomuku s listovou reliéfní výzdobou. Samozřejmostí pak již byla klenební žebra, díly ostění i říms. Pod vlivem Nepomuku se cihly objevily i na dalších kostelích na pomezí západních a jižních Čech, např. v Sušici.

Z pokročilejšího 14. století lze připomenout např. užití cihel při dokončování gotické výstavby dominikánského kostela v Českých Budějovicích (západní štít a zdivo na severní straně kostela) či drobný presbytář kaple v areálu augustiniánského kláštera v Třeboni.

Žádná z těchto staveb ovšem nereprezentuje takovou „čistou“ cihlovou gotiku, jakou jsme poznali v českém horním Polabí.

2015/06/29 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Svět cihel – 2. Za středověkými stavbami z cihel Polabím od Jizery ke Hradci Králové

[Testovní příspěvek k tématu NPÚ „roku cihly“ v rámci cyklu Tradiční materiály a postupy v památkové péči.]

Dnes bychom se mohli vydat na za několika památkami, v našem prostředí ne zcela typickými. Gotické chrámy, ale i jiné stavby středověku jsou pro nás téměř jednoznačně spojené s hmotnou stavební konstrukcí z kamenného či dokonce kvádrového zdiva. Cihlové zdivo středověkých staveb znají dobře ti, kdo měli příležitost cestovat do severního Německa, Polska, Dánska nebo Švédska, dále Holandska či velké části Anglie. Cihlové stavby převažují také v dalších končinách s nedostatkem kvalitního stavebního kamene, i když to není nutná podmínka. Vždyť i v Praze, kde bylo dostupné značné množství opuky, používané od románské doby v podobě známých kvádříků, jakož i pískovce, se cihla používá od 13. století, a to i v kombinaci s kamenným zdivem. Šlo tedy spíše o výsledek tradice či metody oblíbené v dané stavební huti.

Na některé další trase si předvedeme různé kombinace cihel a kamene na středověkých stavbách dalších částí České republiky.

Nymburk byl ve středověku jedním z královských měst. Poloha v rovinaté krajině Polabí, kde nebyla v dosahu ložiska kvalitního stavebního kamene, se nepochybně podílela na tom, že významné stavby města byly budovány z cihel. Platí to zejména pro zčásti zachovaný rozsáhlý systém hradeb s četnými hranolovými baštami.

Cihlový je také městský farní kostel sv. Jiljí a z cihel jsou vystavěny relikty dominikánského kláštera (zachovalo se vlastně jen presbyterium, zbavené původních kleneb).

V takovém rozsahu se cihla rozhodně v Čechách ve středověku jinde neuplatnila. Cihly se tu však jen v menší míře použily na architektonických prvcích (portály, okenní ostění a kružby, římsy), pro které byl většinou používán pískovec, transportovaný do města nejspíše na lodích po Labi.

Druhým velkým centrem cihlového stavitelství byl ve středověku rovněž královský (věnné město) Hradec Králové. Podobně jako v Nymburku dominuje jeho siluetě hlavní městský kostel, zasvěcený sv. Duchu. Podobně jako v Nymburku, také zde byly architektonické prvky, výtvarně velmi vysoké úrovně, tesány z pískovce. Prvořadé úrovni chrámu odpovídalo i uplatnění vnějších opěrných oblouků na bazilikálním trojlodí, převzatých z katedrál (je mimořádně zajímavé, že se opěrné oblouky objevily i na kostelích dalších věnných měst – Chrudimi a Vysokého Mýta. V sousedství kostela sv. Ducha jsou zachovány relikty menšího kostelíka sv. Klimenta, rovněž stavěného z cihel.

Také Hradec Králové byl opevněn převážně cihlovými hradbami, ale ty jsou zachovány jen v menší míře (což souvisí i s tím, že v 18. století byl Hradec Králové přestavěn v rozsáhlou barokní pevnost, obdobnou Josefovu nebo Terezínu, což byla výstavba také realizovaná především s užitím cihel).

Gotická cihlová architektura v Hradci Králové byla zřejmě ovlivněna především ze Slezska, kde se v rovinatém údolí Odry cihly používaly ve velkém měřítku (např. řada cihlových gotických kostelů se zachovala v hlavním městě Slezska, Vratislavi), samozřejmě také v souvislosti s Pobaltím.

Zejména v okolí Nymburka je možné navštívit několik dalších středověkých památek vystavěných s užitím cihel.

Opět v našich podmínkách netypicky z cihel je vybudován hrad Mydlovar, jehož skrovné zříceniny jsou přístupné lesním porostu nad severním břehem Labe několik km západně od Nymburka.

Z cihel pak jsou vystavěny gotické venkovské kostely ve Žlunicích a Jabkenicích.

2015/06/28 Posted by | Uncategorized | 1 komentář

Wiki miluje památky i v roce 2015!

Věříme, že se také letos fotosoutěž v ČR uskuteční, i když už lze tušit, že v týmu organizátorů v řadách wikipedistů jsou o tom pochybnosti. Hrozící vynechání ročníku by byla škoda. Přeci je přijatelné i organizačně minimalistické pojetí, kdy by bylo možné posílat fotky do příslušné kategorie, i kdyby jinak třeba nedošlo k posuzování snímků porotou a oceňování vítězů. Přeci jenom lze spoléhat na to, že soutěž má také u nás okruh fandů, kteří by rádi při této příležitosti Wikipedii aspoň pár fotkami podpořili, bez ohledu na „marnou investici“.

Věřím, že se takoví najdou a fotky tak jako tak pošlou. Já s tím rozhodně počítám. Komfort to pro mě v takovém případě navodí z toho hlediska, že se nebudu muset zabývat „výtvarnickým“ přístupem poroty. Ten nejsem s to plně akceptovat mj. i proto, že na Wikipedii jsou nejednou solidní texty důrazně kritizovány za nedostatky spíše formálního charakteru (i když chápu, že sjednocovaná podoba hesel má význam pro uživatele, kterým usnadňuje orientaci), kdežto u fotek nedochází exaktní dokumentární „chladnost“ valného uznání.

ED 20150806: Podle sdělení Wikimedia ČR se nakonec české kolo soutěže letos konat nebude. Pořadatel však přesto upozorňuje na možnost zapojit se v zahraničních kolech fotkami z dovolené apod., ale také nesoutěžně fotkami podpořit českou Wikipedii při šíření znalostí o památkách, jak to i zde bylo předběžně navrhnuto. Věřme, že se takto fotografujícím milovníkům památek podaří přispět k obnově českého kola v dalších ročnících. Pořadatelům děkujeme za přínosnou aktivitu, jejíž výsledky jsou trvalým příspěvkem pro dokumentaci památek.

2015/06/26 Posted by | dokumentace památek | | Napsat komentář

Wikipedie jako rozcestník k hlavním zdrojům památkových informací NPÚ

Je to zřejmě několik nemnoho týdnů, co na Wikipedii došlo k trochu skrytému, ale šikovnému vylepšení seznamů kulturních památek, jež vznikly před několika lety v souvislosti s pořádáním fotosoutěže Wiki miluje památky – české to verze světové Wiki Loves Monuments (s lítostí připomeňme, že podle dosavadních informací se letos soutěž v ČR konat nebude).

V tabulce se u odkazu na údaj o evidenci památky v ÚSKP (rejstříkové číslo ve třetím sloupci) objevila značka sponky s funkcí odkazu na výpis souborů z Metainformačního systému (MIS) Národního památkového ústavu. Výpis je vytvořen jako výsledek fulltextového vyhledávání s dotazem na toto číslo, což je téměř plně funkční řešení (asi mohou nastat okolnosti, že kvůli nějakým nepřesnostem v metadatech určitý soubor nebude dohledán; lze však odhadovat, že k tomu nedojde u více než 1% případů). Čili uživatel z tabulky dospěje nejen k údaji o rozsahu památkového ochrany v databázi MonumNet, ale také na jedno kliknutí získá přehled o fotodokumentaci v archivu NPÚ či o digitalizovaných evidenčních kartách, ale také o výzkumných zprávách a posudcích. Užitečný by byl i přehled o plánových archivech či analogových fototékách, ale to je zatím třeba hledat jinými způsoby v dalších informačních zdrojích. Dojít ke sloučení těchto nástrojů pro práci s památkovými daty je v NPÚ plánováno v příštích měsících.

Příklad. Plasy – v tabulce lze ve třetím sloupci najít jak odkaz na MonumNet, tak i na výpis souborů v MIS (aktuálně 47 položek).

Ukázka - Plasy, klášter. Ve 3. sloupci odkazy na MonumNet a na MIS (sponečka)

Ukázka – Plasy, klášter. Ve 3. sloupci odkazy na MonumNet a na MIS (sponečka)

Propracovat se k informacím o památkách v Integrovaném informačním systému památkové péče (IISPP) provozovaném Národním památkovým ústavem nebývá vždy prvoplánově snadné. Proto je i tato pomůcka citelným ulehčením. Navíc na stejném místě máme i odkaz na dokumenty v úložištích Wikimedia Commons, takže je na jednom místě možné získat o památce velmi dobrý přehled (to i v situaci, kdy většina památek nemá na Wikipedii dosud svůj článek, a ani evidenční popisy v databázích NPÚ dosud nejsou volně dostupné).

Kdybychom byli neskromní, ptali bychom se, jestli by bylo možné tento odkaz do MIS přidat i k údajům o jednotlivé památce (zpravidla v jejím článku, ale někdy také v článku o obci apod.). Aby nebylo při vyhledání hesla následně nutné pátrat po citované tabulce se seznamem památek). Patrně bude také třeba do budoucna „překonat“ omezení přehledů na Wikipedii na chráněné památky a zahrnout i „nepamátky“ (často se neliší ničím jiným, nežli tou „zapsaností“).

Ed. 20150623-1400: Během dneška došlo v této věci k přínosnému vývoji na Wikipedii. Šablona pro vkládání odkazů na informace o kulturní památce v MonumNet byla doplněna o odkaz na soubory v MIS. Jediný drobný problém nynějšího stavu je, že se vyhledávání provádí podle čísla IdReg, které je jednoznačné v MonumNet, ale ve fulltextovém vyhledávání dochází k přiřazení i jiných výsledků (když se objeví stejný řetězec čísel). Není to velké procento a je to každopádně usnadnění při využívání fotek apod. z MIS. Výběr lze doladit upřesněním vyhledávání výběrem lokality (většinou by to mělo pomoci). (Ed. 201506240750: V tabulkách seznamů památek odkaz ze sponky míří na číslo ÚSKP, takže se výsledek od výsledku z článku /IdReg/ může mírně lišit.)
Příklad.

2015/06/23 Posted by | evidence památek | , | Napsat komentář

WLM 2015?

Zdá se, že na letošním konáním soutěže Wiki miluje památky v ČR zatím stále visí otazník. Je to trochu škoda, protože i když se nakonec snad soutěž uskuteční, nedojde k nejspíše potřebnému šíření informací pro soutěžící v co největším předstihu tak, aby ke svému fotografickému snažení mohli co nejvíce využít turistickou sezónu. Rovněž by nebylo od věci přeci jenom hledat cesty, jak fotografům vysvětlit, co by měla „dělat“ precizní fotografie určená pro ilustrování encyklopedie. A samo pořádání soutěže je cestou ke zviditelnění Wikipedie v médiích.

Nicméně památky může fotit každý dle libosti soutěž nesoutěž a také je poskytnout „mimo soutěž“ Wikipedii za účelem zlepšování úrovně informací o našem kulturním dědictví. Ale asi je dobré vyčkat, aby se pěkné snímky přeci jenom případně mohly v soutěži uplatnit…

2015/06/22 Posted by | dokumentace památek | , | Napsat komentář

Gotický konzolový baldachýn jako maketa členité architektonické struktury

Vcelku obecně je přijímán názor, že zejména gotické baldachýny nad sochami jsou napodobeninami, resp. zdrobnělinami staveb sakrálního charakteru, resp. jejich symboly. Šlo přitom o snahu architektonicky maximálně zdůraznit to, co bylo pod baldachýnem umístěno či zpodobněno. Mohlo se jednat o oltáře, sedadla významných osob či trůny, hroby či relikviáře, sochy, symbolizující světce, samozřejmě také procesní baldachýny, nesené nad biskupy či relikviemi světců apod. Baldachýny svými rozměry pokrývají celou škálu uměleckořemeslných produktů – od šperků či monstrancí až po bohatě zdobené přístřešky nad oltáři nebo monumentálními hrobkami; jako „zvětšeninu“ baldachýnu lze naopak chápat i celé centrální kaple či závěry katedrál (byť vyzdobené baldachýny nad sochami včleněnými do přípor či ostění portálů). RDK.

V oboru gotické architektury je velmi frekventovaným příkladem polygonální baldachýn osazený jako konzola ve zdivu nad sochou, nějak včleněnou do architektonické struktury stavby. Obvykle má centrální půdorys, v souladu s komponováním gotických staveb se zpravidla jedná o polygon (nejčastěji je půdorys šesti- či osmiúhelníkový, podle konkrétního umístění může být mírně půdorysně stlačený). „Interiér“ baldachýnu je nejčastěji zaklenut drobnou klenbičkou, obvykle s reliéfně naznačenými žebry a drobným svorníčkem ve vrcholu.

Raně gotické baldachýny měly většinou podobu členitého stupňovitého zastřešení s výraznější střední bání či věžičkou, doplněnou vížkami v nárožích.

Pozdně gotická hvězdobá klenbička baldachýnu nad sochou v kapli na Křivoklátě

Od příchodu poklasické gotiky se tvarosloví výrazně zjemnilo. Drobné klenbičky záhy přijímaly jemnější hvězdové vzorce, hrotité obloučky bočních stran vyplnily krajky kružbiček, nad nimiž se vztyčily vimperky, opět s kružbami, mnohdy prolamovanými. Nároží byla zvýrazněna pilířky s fiálami, které často sloužily jako základna opěrných obloučků, vzpírajících hranolovitý nástavec. Slohový vývoj těchto drobných prvků nejednou předbíhal setrvačnější stavební produkci.

Podoba baldachýnů bývá v literatuře shrnuta pod zjednodušené charakteristiky o zdrobnělé architektuře. Obvykle to zřejmě platí, i když asi zatím je přeci jenom podceněna ruka projektanta těchto architektonických „hříček“. Je pravděpodobné, že se sochaři spolupracovali architekti, kteří nutně museli plánovat celý rozvrh stavbiček ve vazbě na komplexní strukturu celé budovy. Lze mít za to, že právě takové detaily s nutným vypracováním často složité architektonické kompozice patřily k úkolům „parléřů“, špičkových příslušníků huti, případně jejich specializovaných pomocníků.

Míra souvislosti architektonické struktury s „velkou“ architekturou byla asi různá, protože u sochařsky vytvářené drobné modelace architektonických prvků nepochybně docházelo k různým zjednodušením, která by u velké stavby mohla vyvolávat geometrické závady, anebo i statické problémy.

Huesca, katedrála, střední část tympanonu hlavního portálu

Huesca, katedrála, střední část tympanonu hlavního portálu

Můžeme však najít i zajímavý doklad náročného geometrického rozvrhu, svědčícího o velmi precizní orientaci v projektování složitých struktur gotických sakrálních staveb. Jistě nebyl ojedinělý, ale stojí za to ukázat si na něm některé jevy, obvykle vzhledem k finálnímu opracování prvků neidentifikovatelné.

K zajímavým gotickým stavbám na iberském poloostrově patří katedrála v Huesce. V prvních dvou desetiletích budovali západní průčelí s dvojicí portálů podle projektu Guillema Inglése. Na plochém tympanonu vstupu (který přitom pozoruhodným přímkovým záklenkem portálu navazuje spíše na domácí praxi) hlavní lodi bazilikálního trojlodí je uprostřed hrotitě zaklenutého pole umístěna socha stojící Madony s dítětem. Nad ní z plochy tympanonu konzolovitě vystupuje výrazný baldachýn, odpovídající výše uvedené charakteristice – jedná se o zdrobnělou architekturu. Ta je však mimořádně členitá. Oproti běžným centrálním šesti či osmibokým útvarům, jaké jsou umístěny i nad sochami apoštolů a dalšími v ostění téhož portálu, má podobu ochozového chóru s ne zcela obvyklým rozmístěním klenebních podpor a utvářením kleneb. Mohlo by se zdát, že tato atypičnost by mohla vzniknout při vypracovávání baldachýnu sochařem, méně zběhlým v projektování staveb. Ovšem na spodních „ložných“ plochách výběhů arkád a kleneb nad neexistujícími mezilodními pilíři se zachovalo rýsování, nasvědčující jednak postupu kameníkovy práce (kdy si logicky na plochách kamene v průběhu opracovávání rozkresloval důležité kompoziční prvky), jednak tomu, že půdorys kreslil skutečně architekt způsobem odpovídajícím práci na běžném projektu velké stavby.

Huesca, katedrála, baldachýn v tympanonu hlavního portálu

Huesca, katedrála, baldachýn v tympanonu hlavního portálu

Na ložných plochách „pilířů“ jsou totiž rysky, vyznačující směry klenebních žeber, jež se ovšem neprotínají v jediném bodě uprostřed ložných ploch, ale v dvou rozdílných průsečících. To je celkem podstatný detail, protože svědčí o dokonalé orientaci v problematice komponování kleneb – reálně totiž bylo směřování žeber do jednoho středu uprostřed sloupu či pilíře celkem vzácné. To stojí za to si uvědomit v souvislosti se zjednodušenými čárovými půdorysnými schématy staveb, běžnými uměleckohistorické literatuře, z nichž jsou pak začasté vyvozovány i úvahy o poměrech mezi jednotlivými velikostmi klenebních polí, šířkami lodí, rozestupy podpor apod. Většina takových zjednodušení je z principu nepravdivá, až zavádějící. To ovšem platí např. i pro schémata kružbových obrazců oken apod. Jistě je třeba s takovými schématy pracovat, ale s vědomím dopadů, které taková zjednodušení mají.

Huesca, katedrála, detail rýsování na spodních plochách výběhů klenbiček baldachýnu v tympanonu západního portálu

Huesca, katedrála, detail rýsování na spodních plochách výběhů klenbiček baldachýnu v tympanonu západního portálu

Komentovaný baldachýn představuje i výškově dokonale vypracovanou strukturu s vimperky nad okenními otvory a s opěrnými oblouky vzpínajícími se k vysokému chóru. Zde se setkáváme s určitým nutným zjednodušením ve srovnání s velkou reálnou budovou, neboť klenba hlavní lodi chóru výškou odpovídá bočním lodím a nepřesahuje do bazilikální nástavby.

Získali jsme tak určité poučení o vytváření baldachýnů nad gotickými sochami v kostelích i o úloze, kterou přitom museli sehrávat architekti dobře obeznámení s komponováním složitých komplexních staveb. I když musíme hodnocení samozřejmě provádět vždy opatrně, s vědomím častějších zjednodušení, když tento případ asi přeci jenom svědčí o ambicích i schopnostech přesahujících obvyklý standard kamenické zdatnosti.

Křivoklát, hradní kaple, baldachýn s klenbičkou s „visutým svočníčkem“, s patrným orýsováním na spodní ploše výběhu klenbičky

Gotické konzolové baldachýny jsou jedním z dílčích, ale velmi charakteristických dokladů neobyčejně pozoruhodného systému projektování v různých měřítkách modulárně odvozovaných od vytýčení stometrových dómů až po detaily členění sanktuárií s detaily o velikosti zlomků palce…

2015/06/22 Posted by | architektura | Napsat komentář

OPD jako závažná součást výroční zprávy NPÚ

V kapitole Výroční zprávy NPÚ za rok 2014 (PDF) věnované odborným i jiným úlohám NPÚ jsou uvedeny i výzkumné činnosti v oblasti historické architektury a staveb:

NPÚ provádí operativní i standardní stavebněhistorické průzkumy („SHP“), operativní dokumentace, urbanistické průzkumy, archivní průzkumy, přitom se prioritně zaměřuje na památky ve správě NPÚ a zejména na průzkum a dokumentaci záchranného charakteru na památkách, kterým hrozí buď zánik nebo výrazné snížení architektonických a historických hodnot.

(Výroční zprávy dostupné on-line naleznete ZDE.)

Je nepochybné, že tyto činnosti jsou prvořadě důležité a podílejí se na kvalitě veškerých odborných, manažerských, řemeslných i jiných činností při ochraně památek, ale patří i k základům fundované vědecké a výzkumné činnosti, protože zejména v podobě OPD uchovávají informace o částech památek v momentu zániku či takových, které po opravě budou zahaleny obnovenou omítkou apod.

Přesto v nové VZ překvapí rozsah, ve kterém jsou výsledky OPD zvýrazněny, a to zejména v relaci k ostatním výzkumným činnostem. Ty jsou ve většině kapitol (ne všechna pracoviště NPÚ všechny údaje předkládají ve vzájemně porovnatelné podobě) kvantifikovány „jen“ počty akcí či k archivaci přijatých elaborátů.

Je to nepochybně doklad prestiže, kterou si metoda OPD vydobyla za uplynulých deset let od vydání metodiky v roce 2005. Asi to lze brát i jako závazek, rozhodně však též jako argument pro zdůrazňování potřebnosti a nezadatelnosti OPD, jež by měly být ze strany památkové péče požadovány při každém zásahu do památky.

Věřme, že bude také možné nějak připomenout oněch 10 roků od oficializace OPD vydáním metodiky, zhodnotit zkušenosti, zabývat se trendy v oboru v nynější době, jakož i součinností s dalšími metodami (monitoring, dokumentace architektonických a stavebních prvků, SHP, inventarizace jakýchkoliv součástí památek) i způsoby dalšího využití získávaných informací (v rámci IISPP a dokončovaného Památkového katalogu).

Pro orientační představu si připomeňme akce OPD zmiňované ve Výroční zprávě:

Nepochybně jde o impozantní přehlídku. Možná by nebylo od věci v souvislosti s Památkovým katalogem uvažovat o obnovení aktivit kolem „hlásiče“ akcí OPD. Přinejmenším prezentované anotace by mohly prospět obecnějšímu využití dosahovaných poznatků. Jinak jsou sice některé v MIS celkem snadno k mání, ale jejich procházení prakticky není možné soustavně (v důsledku nejednotnosti v užívání klíčových slov, neexistenci kategorizace apod.).

Praha

  • Hradčany čp. 68 – Hradčanské náměstí 7
  • Malá Strana čp. 480 – Maltézské náměstí 8
  • Nové Město čp. 1132 – Petrská 4
  • Staré Město čp. 344 – Na Perštýně 5
  • Staré Město čp. 352 – Jilská 1
  • Staré Město čp. 800 – U Obecního dvora 9
  • Vyšehrad – Táborská brána
  • Bubeneč – kostel sv. Gotharda
  • Michle čp. 25 – U Michelského mlýna 1

Střední Čechy

  • Červený Újezd – kostel sv. Matouše (OPD dveří)
  • Beroun – Zámečnická ul. čp. 14 (OPD v průběhu stavby)
  • Bystřice u Benešova – Drachkov, sýpka hospodářského dvora (zaměření a OPD)
  • Hradištko pod Medníkem – budovy hospodářského dvora čp. 2 u zámku čp. 1
  • Jenštejn – dům čp. 40 (č. e. 6) (zaměření a OPD)
  • Jetřichovice – kaple sv. Jana Nepomuckého (zaměření a OPD)
  • Klášterní Skalice – klasicistní most přes potok Výrovku
  • Kosmonosy – Máchova ulice čp. 67, obytný poloroubený dům (OPD před demolicí)
  • Kosmonosy – ulice Debřská p. č. 1355 (OPD sýpky
  • Křivoklát – hrad, manský dům čp. 132 a 133
  • Kutná Hora – Havlíčkovo náměstí čp. 548 (OPD průčelí uliční fasády budovy arciděkanství)
  • Kutná Hora – Husova ul. čp. 135, obytný dům (doplnění OPD – nálezy srubu)
  • Mladá Boleslav – Staroměstské nám. čp. 25, obytný dům (OPD krovu)
  • Mladá Boleslav – Svatovítská čp. 97, hospodářský dvůr Na Podolci se zrušeným kostelem sv. Víta (OPD celého areálu)
  • Olbramovice – sýpka u dvora čp. 1
  • Plaňany – kostel Zvěstování Panny Marie
  • Skrýšov – zámek čp. 1 (OPD fasády)
  • Třebovle – kostel sv. Bartoloměje (OPD presbytáře)
  • Starý Kolín – márnice na hřbitově u kostela sv. Ondřeje
  • Zbraslavice – kostel sv. Vavřince (OPD zdiva v interiéru)

Jižní Čechy

  • Oborový průzkum špýcharových domů na Doudlebsku – II. etapa
  • Český Krumlov – bývalý minoritský klášter a klášter klarisek
  • Český Krumlov – Kaplická čp. 157 (Vila Romana)
  • Český Krumlov – Latrán čp. 27 (ledárna a ležácké sklepy)
  • Český Krumlov – letohrádek Bellaria v zámecké zahradě
  • Český Krumlov – zásobní zahrada zámku (bastionové opevnění)
  • Český Krumlov – dějiny jednotlivých domů (operativní archivní rešerše)
  • Hosín – boží muka
  • Lomec (obec Strážkovice) – návesní kaple
  • Mirkovice – čp. 1 (aktualizace)
  • Písek – Karlova čp. 3/9 (měšťanský dům)
  • Štěkře – usedlost čp. 1 (jižní průčelí sýpky)
  • Týn nad Vltavou – náměstí Míru čp. 25 (renesanční sklep měšťanského domu)

Karlovarsko

  • Brložec – čp. 22
  • Františkovy Lázně – čp. 182
  • Horní Slavkov – čp. 178
  • Hřebeny – hrad Hartenberk
  • Cheb – čp. 508
  • Jeřeň – kaple sv. Jana Nepomuckého
  • Libá – hrad a zámek
  • Ostrov – zámek
  • Štědrá – zámek
  • Teplá – čp. 1
  • Toužim – čp. 107 a 271
  • Žlutice – čp. 32

Ústecko

  • Benešov nad Ploučnicí – stodola ve dvoře čp. 71
  • Bohosudov – čp. 32
  • Dolní Křečany – podstávkový dům čp. 270
  • Duchcov – p. č. 2576
  • Duchcov – zámek
  • Heřmánkovice – čp. 91
  • Heřmánkovice – kostel Všech Svatých
  • Jezeří – zámek
  • Mariánské Radčice – kostel Panny Marie Bolestné
  • Milešov – zahradní cassino
  • Mlékojedy – kostel sv. Martina
  • Most – děkanský kostel Nanebevzetí P. Marie
  • Ploskovice – Úřední dům
  • Volevčice – kostel sv. Prokopa

Liberecko

  • Bílý Kostel nad Nisou – kostel sv. Mikuláše
  • Český Dub – městské opevnění
  • Drchlava – kostel sv. Mikuláše
  • Houska – hrad
  • Lemberk – hřbitovní kaple
  • Kryštofovo Údolí – čp. 21
  • Máchovo Jezero
  • Markvart – rybník
  • Mlýnský rybník
  • Stráž pod Ralskem – zámek
  • Tlustec – tvrz
  • Turnov – čp. 268
  • Útěchovice – tvrz
  • Železný Brod – kostel sv. Jakuba

Královéhradecko

  • Adršpach – zámek čp. 75
  • Broumov – děkanský kostel sv. Petra a Pavla
  • Broumov – hřbitovní kostel Panny Marie
  • Broumov – klášter čp. 1
  • Fořt – zámek čp. 1
  • Heřmánkovice – výměnek venkovské usedlosti čp. 221
  • Jičín – měšťanský dům čp. 2
  • Klášter nad Dědinou
  • Kukleny – kostel sv. Anny
  • Kuks – hospitál čp. 81
  • Otovice – kostel sv. Barbory
  • Rudník – bývalé fojtství čp. 99
  • Sobotka – zámek Humprecht
  • Stěžery – sklep v areálu zámeckého dvora
  • Šonov – kostel sv. Markéty
  • Vrchlabí – venkovský dům čp. 458
  • Žireč – zámecký pivovar

Pardubicko

  • Červená Voda – plošný průzkum obce
  • Česká Třebová – čp. 19
  • Hrušová – kostel Nejsvětější Trojice (oprava střechy a fasády)
  • Předhradí – hrad Rychmburk (dokumentace fragmentu výmalby v podkroví)
  • Skuteč – venkovský dům čp. 71
  • Slatiňany – zámek čp. 1 (dveře do schodiště východního křídla)
  • Slatiňany – zámek čp. 1 (fragment sgrafi tové výzdoby v místnosti u průjezdu severního křídla)
  • Sudslava – dokumentace krovu na faře
  • Vamberk – dokumentace krovu před demolicí domu čp. 148

Vysočina

  • Černíč – tvrz, čp. 15
  • Daňkovice čp. 47
  • Jihlava – Telečská, kaple Panny Marie
  • Náměšť nad Oslavou – Antonína Dvořáka čp. 82
  • Pelhřimov – kaple sv. Mikuláše
  • Polná – bývalá zemědělská usedlost, Indusova čp. 207
  • Polná – roubenka, ul. B. Němcové čp. 357
  • Sedliště (Jimramov) – roubenka čp. 25
  • Telč III – Seminářská čp. 85
  • Telč – Staré Město, Dačická ul. čp. 16
  • Telč – Staré Město, Zachariášova ul. čp. 36
  • Telč – Štěpnice, Na Posvátné čp. 32
  • Trhonice čp. 15 – vodní mlýn s pilou

Jižní Morava

  • Bořetice – kostel sv. Anny (OPD nálezů v interiéru kostela)
  • Břežany – kostel Zvěstování P. Marie (dokumentace v průběhu oprav krovu)
  • Hostim – správní budova čp. 2 v areálu zámku (OPD v průběhu rekonstrukce)
  • Lednice – zámek (operativní dokumentace provedená v průběhu oprav fasád)
  • Miroslav – zámek (podrobný operativní průzkum a dokumentace v souvislosti s probíhající celkovou rekonstrukcí významně přispěl k poznání historického vývoje objektu)
  • Mikulov – dům na ulici Koněvova čp. 33 (dokumentace objektu před demolicí)
  • Modřice – dům náměstí Svobody čp. 19 (dokumentace před přestavbou domu a sklepů)
  • Pouzdřany – měšťanský dům čp. 11 (OPD části měšťanského domu)
  • Slavkov u Brna – měšťanský dům (OPD v souvislosti se statickým zabezpečením)
  • Šlapanice – stará fara – část objektu bývalé scholasterie (dokumentace krovu před zahájením oprav)
  • Valtice – Růžová čp. 92 a 93 (dokumentace a zhodnocení před demolicí)

Olomoucko

  • Javorník – zámek Jánský Vrch
  • Nová Hradečná – fara
  • Olomouc – hrobka Brděkových
  • Olomouc – Křížkovského 14
  • Ptení – zámek

Zlínsko

  • Boršice u Buchlovic – kostel
  • Buchlov – hrad
  • Fryšták – středověké a pozdější architektonické detaily z ohradní zdi fary
  • Holešov – dokumentace renesanční věže kostela sv. Anny
  • Hoštejn – hrad
  • Lukov – hrad
  • Rusava – dřevěnka čp. 43
  • Staré Hvězdlice – kostel
  • Tlumačov – farní stodola
  • Uherský Ostroh – zámek
  • Velehrad – úsek ohradní zdi na východní
  • straně areálu při budově Vincentina
  • Vizovice – zámek

Moravskoslezský kraj

  • Heřmánky – fojtství (dokumentace krovu)
  • Horní Město – dům čp. 29 (dokumentace historických suterénů před demolicí domu)
  • Karviná-Fryštát – boční kaple kostela sv. Kříže (dokumentace architektonických prvků; druhý díl)
  • Krnov – kostel sv. Martina (archivní průzkum a dokumentace nálezových situací odkrytých v průběhu oprav, bude prováděno průběžně s přesahem do roku 2015)
  • Nový Jičín – Hückelova vila (hlášení o nálezu – odkrytí původních prvků a situací v podkroví)
  • Opava-Jaktař – kostel sv. Petra a Pavla (archivní průzkum a dokumentace části interiéru po sejmutí omítek – rozpracováno; fotodokumentace, zakreslení, dokončení v roce 2015)
  • Příbor – městský dům čp. 28 na náměstí S. Freuda (dokumentace okenních a dveřních výplní; druhý díl)

2015/06/16 Posted by | dostupnost dat | , | 1 komentář

Restauratoren Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Interpretace - AKTUALITY

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Baukunstarchiv NRW

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

moderneREGIONAL

Online-Magazin zur Architekturmoderne

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte