Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Několikero fotografických zkušeností – necertifikovaných

Fotometodika obálka

Ladislav BEZDĚK, Martin FROUZ: Digitální a digitalizovaná fotografie pro vědecké účely v památkové péči, vyd. Národní památkový ústav, Praha 2014, ISBN 978-80-7480-017-7

Nová úředně certifikovaná fotometodika pro vědecké účely v oblasti památkové péče je napsána pro mě až překvapivě „stravitelným“ způsobem, kdy se autorům podařilo na únosnou míru redukovat různé profesionalismy z odborné hantýrky a srozumitelně provést čtenáře úskalími ovládání složitých kombinací nastavení fotoaparátu, varovat před mnohými riziky vyvolávanými jakýmkoliv zjednodušením při pořizování i zpracování snímků. Z řady hledisek se jedná o metodiku významnou, až přelomovou (tím myslím i proces přípravy metodiky s uveřejněním pracovních verzí k připomínkám). Kromě památkářů-dokumentátorů je schopná zasáhnout širokou kulturní či turistickou veřejnost, zabývající se fotografováním památek. Je tedy velká naděje, že práce celkově zlepší úroveň fotografování památek i kvalitu dokumentace památek pro budoucí generace (nevylučuji, že by se uplatnilo i cizojazyčné vydání).

Nicméně mě trochu zarazilo pojetí závěrečného „desatera“ fotografa, kde jsou pominuty četné běžně nekomentované, nicméně závažné „obyčejnosti“, ale je sděleno několik spíše izolovaných a dílčích okolností fotodokumentace památek.

Nakonec se tak zdá, že krom obsáhlé metodiky by mohla existovat elementární informace pro fotografy památek, kteří pořizují snímky při rodinných výletech či společensko-turistických akcích.

Musíme si uvědomit, že ani řada odborných pracovníků v památkové péči bohužel není vybavena technikou, jejíž parametry by odpovídaly hodnotě artefaktů, které jsou předmětem jejich fotografické dokumentace. Snad v první řadě to platí pro používané objektivy.

S těmito ohledy jsem se již v reakci na některé snímky zasílané do fotosoutěže Wiki miluje památky pokoušel ověřovat, jestli by mohlo k nějakému užitku být provozování stránky, kde by se jednoduchými instruktivními záběry s komentáři ukazovalo, jaké vady snímků jsou vážné, jak vznikají, a že jim často lze jednoduchou úpravou postupu focení bránit.

Dnešnímu stavu informačních technologií i jejich penetraci v odborné i širší kulturní veřejnosti by zřejmě odpovídalo na vydání metodiky navázat provozováním webové stránky s možným sdělováním zkušeností z praxe, komentováním přetrvávajících vad snímků apod. V tomto směru se asi uvidí. Je třeba vzít v potaz i to, že z různých organizačních a administrativních důvodů bude zřejmě metodik rapidně přibývat, takže by bylo vhodné je dle obsahových zaměření na webu nějak sdružit.

Teď tedy elementaristické několikero metodických drobnůstek fotografa památek (počítám s doplňováním, tak díky za případné podněty v komentářích):

  • Pokud možno mít natrénovanou obsluhu přístroje. To se týká i méně typických situací (použití samospouště, funkce zpoždění závěrky za sklopením zrcátka u zrcadlovek, korekce expozice, fotografování bleskem s odrazem, korekce barev při žárovkovém osvětlení…). Vozit v tašce návod a občas v něm zalistovat.
  • Zkontrolovat před fotografickou akcí všechno. Nezapomenout na odstranění závad zjištěných minule.
  • Nezapomenout žádný objektiv. Sledovat čistotu objektivů.
  • Mít nabité všechny baterie. Pokud možno mít ke každé baterii nabitou zálohu, ale v případě vícedenní výpravy také nabíječku. Ověřit i kapacitu baterií blesku. Vždy mít záložní baterie (AA, AAA, …).
  • Mít raději nadměrnou zásobu paměťových karet, raději promazaných v počítači (formátování v aparátu může být nespolehlivé).
  • Barevná škála a měřítko ke vkládání do záběru.
  • Stativ s fixační destičkou (pokud je potřebná; doporučuji disponovat dvěma, protože podle zákona schválnosti vždycky někam zapadne).
  • Pokud s sebou vláčíme reflektory, nezapomenout stojany a dostatek kabelů s rozdvojkami. Rovněž vždy mít v pevné schránce rezervní zdroje světla.
  • Mít dobrý přehled o nastavení citlivosti a rozlišení aparátu. Dále o zvoleném programu, nastavení barevných korekcí apod. Samozřejmě také o nastavení zaostřování a stabilizace. Pokud možno vždy vypínat automatické nastavování citlivosti. Pokud nejsou světelné podmínky zvláště komplikované, vždy na přístroji nastavit nejnižší možnou citlivost (pro běžné snímkování nejlépe 100 ASA).
  • Stativ používat prakticky vždy, kdy je to možné. Nezapomenout vypnout stabilizaci objektivu (rozostří většinu stativových snímků). Pokud možno vždy používat u zrcadlovek sklopení zrcátka v předstihu před expozicí. Po sejmutí aparátu ze stativu nezapomenout stabilizaci opět zapnout.
  • Při fotografování z ruky pokud možno používat nějakou opěru (monopod, hrudní či ramenní opěrku).
  • Pokud možno vždy používat hledáček a napomoci stabilitě aparátu jeho opřením o obličej.
  • Dávat pozor na nastavení barevných korekcí, protože se může u jednotlivých režimů (A, P, M…) lišit. Většinou vyhoví „automatické nastavení bílé“, ale mnohdy vyvolá nepřijatelné zabarvení snímku.
  • Při fotografování za problematických podmínek pokud možno exponovat vícekrát, aby bylo možné následně vybrat nejlepší výsledek, protože automatika může zklamat typicky v protisvětle apod. (Lze použít automatické vytváření série tří různě exponovaných snímků – HDR; ale takové postupy je třeba mít natrénované.)
  • Pokud možno vždy kontrolovat ostrost záběru hned po jeho pořízení „lupou“ – zoomováním náhledu. Nejednou se snímek zdá na drobném monitoru přístroje zdařilý, ale jeho následné zhlédnutí ukáže nepřijatelnou neostrost.
  • Transfokátory používat, pokud to podmínky dovolí, s nastavením ohniska kolem středu rozsahu (široký úhel většinou vyvolává soudkovité zkreslení, dlouhé ohnisko tzv. poduškovité; zejména u výkonných objektivů s asférickými členy je zkreslení velmi těžko následně korigovatelné).
  • Číslování snímků pokud možno nastavit průběžné (tedy ne např. od jedničky pro každou výměnu paměťové karty).
  • Nezapomenout dioptrické brýle.
  • V prachotěsném obalu mít vhodný prostředek pro čištění objektivu (sepraný lněný či bavlněný kapesník; před čištěním jemně odfouknout prach, přitom povrch neznečistit např. slinami; povrch orosit dechem, a pak jemně otřít bez vytvoření či ponechání šmouh). (Hodí se také čistý vlhký hadřík v igelitovém sáčku k otření rukou ušpiněných při pohybu zaprášenými prostorami, staveništěm apod.; vedle vody je prach největším nepřítelem zejména mechanických částí přístroje.)
  • Vždy chránit objektivy krytkami, ale přitom se vystříhat jejich ohmatání prsty.
  • Pokud možno mít zavedený organizačně a časově nenáročný systém identifikace snímků. Hodí se používání poznámkového sešitu. Pro označení záběrů v poznámkách pokud možno používat číslo snímku z přístroje (k tomu je vhodné mazat nezdařené snímky až po převedení souborů do počítače, protože většina fotoaparátů při promazávání snímků mění čísla všech následujících snímků).
  • Vždy mít alespoň dvě propisovačky. Pokud možno mít v záloze i mikrotužku.
  • V terénu můžeme ocenit i různé „servisní“ drobnosti – gumičku, provázek, lepicí pásku, kolíček na prádlo, nožík, „hodinářský“ šroubovák.
  • Často není možné v terénu snímky precizně lokalizovat či popisovat. Převážně vyhoví provedení takového zápisu hned po návratu z výpravy. Ne však později. Pořádání přehledného archivu není snadné a může být časově značně náročné.
  • Snímky je třeba zálohovat. Současně je vhodné snímky, které snesou zveřejnění, ukládat na nějaké dostupné servery (případně s nastavením „soukromí“ snímků podle jejich obsahu). Dříve mohly např. černobílé negativy ležet bez povšimnutí v nějaké zásuvce a čekat na své „objevení“ i více než sto let. Dnešní digitální snímky mohou „vyšumět“ jedním nepromyšleným kliknutím. Mnohé jistě lze ze smazaného disku rekonstruovat, asi se s rozvojem rozpoznávání obrazu bude možné dopracovat i k identifikaci záběrů dávno zapomenutých na nějakém datovém nosiči. Nicméně mnoho snímků i dalších informací již zmizelo proto, že jsme při vyřazení starého zařízení zapomněli nějakou část disku přenést do nového přístroje. V takovém případě i komprimované fotky třeba na Rajčeti mohou být lepší, nežli nic.
  • S využitelností zapomenutých snímků souvisí i jejich označování. Název či popis souboru by měl obsahovat vše podstatné, co jednoznačně záběr určuje. Zde by byla namístě nějaká debata s informatiky, ale jisté to není, když se podíváme, jak si označují fotky oni sami… Např. v rámci vědy a výzkumu v NPÚ by se jednotně postupovat mělo.
Advertisements

2015/03/23 - Posted by | dokumentace památek, metodiky, publikace |

Zatím nemáte žádné komentáře.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public