Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Standardizovat standardy? K potřebě sjednocení přístupů k evidenci památek a jejich dokumentace

V posledních měsících jsme byli pro průzkumy stavebních památek vybaveni několika metodickými publikacemi, opatřenými certifikáty oficiálnosti a spolehlivosti. (Jejich souhrn uveden u záznamu dojmů ze slavnostního křtu.) Logicky jejich autoři i instance udílející certifikát předpokládají, že taková metodická vodítka přispějí ke sjednocování výsledků a k jejich porovnatelnosti. Opakovaně se proto v metodikách mluví o standardizaci postupů apod. To je samozřejmě velmi žádoucí a bude to přínosem pro praxi. Ale současně nelze přehlédnout, že kýžený standard si zpracovatelé jednotlivých metodik většinou představují různě. Dokonce i v rámci jedné metodiky jsou uvedeny instruktivní varianty realizované různými zpracovateli, ovšem s většími či menšími rozdíly. Kde tedy získat poučení o tom, co má být oním standardem? Je tento standard potřebný? Je správné si vybírat z více variant? Nebo se ještě v odborných kruzích diskutuje a varianty se testují?

Zabývat se tím do jisté míry míním proto, že v jedné z metodik se objevil jako jeden z příkladů možného postupu testovní vzorek formuláře zpracovaný v rámci ověřování mého návrhu standardu. (Jako pracovní dokument jsem ho předložil zde.)

Mimoto se opakovaně odkazuje také na formulářová řešení v metodice OPD (PDF), která se stala jedním ze základů dílčích nynějších metodik pro dokumentaci a evidenci prvků. Jeden z používaných vzorů elaborátu nálezové zprávy OPD pak navazuje na mnou kdysi rozpracovaný „formulář“ popisu, dokumentace a vyhodnocení nálezů (zde koncept pro diskusi na konferenci v roce 2014).

V obecné rovině formulář nelze považovat za nějaký konečný cíl při hledání nástrojů evidence a inventarizace. Je to užitečná pomůcka pro zpracovávání dat, vcelku účinně bránící vynechání některých položek. Avšak již není zárukou správného vyplnění „okének“.

Logika struktury formuláře by vcelku měla odpovídat plynulému odbornému popisu, kterým by např. pro účely odborného publikování mělo být reálné formulář nahradit (samozřejmě po náležitém rozvinutí odborných komentářů, hodnocení, srovnání apod.).

Na druhé straně by ovšem systém tabulky měl být zobrazením údajů databáze (o té se v metodikách objevují zmínky, ovšem bez odkazu na detaily), neboť „papírová“ či „wordová“ tabulka by již měla být přežitkem. Nicméně takové věci bych rád nechal informatikům, nakolik by se jimi chtěli zabývat.

„Tabulka“ by mohla být také dobrou základnou monitoringu památek, tedy sledování a záznamu jejich změn, oprav, přesunů apod. Také tyto změny stavu či polohy památky by měly být jaksi na její „timelině“ zaznamenatelné. K tomu zde připojený koncept návrhu tezí formuláře zřejmě příliš možností nevytváří. Většinou (ne jen u dostupných mustrů) totiž vidíme formulář (evidenci, inventarizaci) jako zmrazený v čase. Jakoby se řekněme s objektem již žádná změna neměla udát. Jakoby se nejednalo o výchozí krok průběžného monitoringu. Do jisté míry se na tom podílejí „konzervační“ přístupy památkové péče jako celku. Mnoho pozornosti se nevěnuje ani minulým proměnám či přesunům věci (zde by totiž měly být zahrnuty i předchozí výzkumy, hodnocení apod., protože mají vliv na osud památky).

Čili by vlastně na kolonky typu „lokace“ (a všechny další, jež se mohou změnit) navázáno „nekonečné“ políčko schopné evidovat probíhající či proběhlé změny. Vlastně ani pro záznam změny není nutné mít celý formulář vyplněný. Totiž podobně jako moment vzniku či provádění evidence je stav výsledkem změn, o kterých již většinou všechno nemáme šanci zjistit, mají i všechny aktuální stavy a děje své časové, místní, věcné i personální souvislosti. Opět je tu nějaká akce (přesun, restaurování) a její aktér (aktéři).

Situací přenosu, výtvarné či provozní geneze apod. je také velmi mnoho, a je otázkou, nakolik „jemně“ je možné je rozlišit. Poučení je snad možné hledat např. ve výzkumech provenience za války uloupených předmětů apod.

Specifickým typem „artefaktu“ jsou i destrukce, místa opadání omítek, restaurátorské či statické sondy. Jde o zásahy a jevy, které obvykle neznamenají rozhodující změnu sledovaného (zkoumaného) předmětu. Došel jsem proto s experimentům s formuláři popisujícími nálezovou situaci a „sondu“. To je asi na další diskusi. Na to navazují i otázky monitoringu stavebně-technického stavu apod. (až po „detaily“ typu výměna rozbité okenní tabulky či nátěr okenního rámu; to se může zdát malicherné, ale zasklení molo být barokní či starší apod.).

V řadě případů v praxi se pak ukazovalo využití formulářů jako zdroj komplikací. To platí např. pro tabulky v textových editorech. Je také otázkou, nakolik je „rigorózně“ uplatňovat, když dosud není jeden spolehlivý standard po ruce. Takový, jehož uplatnění dá zpracovateli jistotu, že se jeho data bez komplikací začlení správným způsobem do systému a propojí se vším souvisejícím.

Vzhledem k existujícímu stavu jsem nakonec v praxi uplatňoval textovou verzi, ve které byla některá prázdná políčka pro přehlednost uvedená jako prázdná (třeba aby bylo vidět, že pro danou akci nebylo vhodné či potřebné daný údaj zpracovávat), či mohla být zcela vynechána. Tak byl tento názor představen již před lety na konferenci Dějiny staveb.

Neměly by přitom být přehlíženy otázky vývoje systému – budou se objevovat nové typy památek, bude třeba odlišit dosud shrnuté variety nějakých předmětů… Struktura údajů by měla počítat s proměnami.

Jedním z kroků by mohlo být zpřístupnění maxima „formálních“ i metodických podkladů k volnému stažení. Tím se jednak dramaticky zvýší ochota lidí standard podporovat, jednak to může usnadnit diskusi, protože bude možné poukázat na problém, zveřejnit navrhované jiné řešení k diskusi a testování apod.

V této souvislosti jsem uvažoval zpracovat nějakou srovnávací tabulku jednotlivých v metodikách navrhovaných „standardů“. Ukazuje se však, že – logicky – po obsahové stránce mnoho rozdílů není, takže formální či terminologické rozdíly by měly být odstraňovány v nějaké debatě.

Za sebe jsem se pokusil „svůj“ návrh formuláře drobně korigovat a znovu předložit k diskusi či snad i k testování. Nepodařilo se mi do něj zahrnout všechny detaily či problémy zmiňované výše, ani další, které by nepochybně měly být vzaty v potaz, něco je stále možná nadbytečné. Pokusil jsem se upravit údaje o lokaci a jejích změnách, protože předešlá verze vyžadovala jejich asi matoucí opakování.

Souhrnně si nadále myslím, že by tyto standardy měly být zpracovány na základě široké diskuse (od IT po historiky umění či restaurátory) už v prvním kroku „standardizace“ a z tohoto standardu by pak  vycházely dílčí metodiky. Jako podpora efektivity správy informací o památkách by pak měly formuláře důsledně být vedeny ve verzích – tedy tak, že budou v praxi aktualizací či monitoringu pouze korigovány a doplňovány, nikoliv již znovu sepisovány…

Prosím tedy o případné připomínky. Možná i o komentáře a názory k potřebnosti standardizace či způsobu jejího zajišťování.

(Počítám s vlastními úpravami této verze textu a rád zapracuji i Vaše připomínky.)

VĚC Pojmenování
Lokalita / Okres Co nejvíce srozumitelné a jednoznačné určení pozice věci v době dokumentace (tedy bez údajů typu „pověřená obec“ apod.)
Areál / Část areálu Určení polohy věci „relativně“, v rámci širších prostorových souvislostí (zámek…).
Adresa
Objekt / Část objektu
Lokalizace (souřadnice, číslo místnosti, parcela, stěna místnosti…)
Místní souvislosti Sousední věci vlevo, vpravo apod. Pozice v expozici, skladišti, šupleti…
Evidenční číslo
[Místo původu] Pokud byla věc přemístěna, tak odkud.
Klíčová slova Pokud možno „exaktní“ uvedení pomůcek pro vyhledávání, pro typologická zařazení apod. Jsou rozdělena do skupin, aby napomohla neopomenout na první pohled méně zřetelné souvislosti, vzdálené specializaci zpracovatele apod. Doporučuje se respektovat tezaury, ale pokud je to potřebné, uvádět i „neslovníkové“ odborné termíny.
KS obor (architektura, malířství, chemický průmysl…)
KS typ (stavební díl, ozdobný prvek…)
KS motiv (portrét, alegorie…)
(KS funkce ?) (trám krovu…)
KS téma, ikonografie (rostlinná výzdoba, zelený muž…)
KS jednotlivosti ikonografie (hrozen, kopí…)
KS pozice (součást zdiva, architektonické struktury, např. hlavice je součástí sloupu apod…)
KS prvky (součásti věci, zejména pokud je sestavena z více prvků – podstavec, sloup, hlavice…)
KS materiál
KS chrono (sloh, vročení…)
1. OKOLNOSTI AKCE
Autor
Datum akce / zápisu
Metoda dokumentace (výčet)
Stupeň podrobnosti (odhad; pro relevanci výsledků to může být významné)
2. SOUHRNNÉ ZNAKY VĚCI
Souvislosti umístění
(zasazení do konstrukce, umístění ve stěně…)
Označení (inv. č.)
Funkční uspořádání (např. hlavice je osazena na sloupu a podpírá oblouky arkád)
Původ (pokud není na původním místě) (základní odkaz – zejména v případech druhotného užití, při umístění v expozici…)
Charakteristika (forma, funkce, materiál) (stručně – např. kalichovitá hlavice sloupu, pískovec…)
Tvar (popis, orientační skica)
Slohové zařazení (lze jen uvést sloh, nebo jej blíže charakterizovat)
Datace (od – do, styl)
Autor návrhu (architekt, sochař)
Výrobce (stavební firma, sochař…)
Související osoby (investor, pomocníci)
Vývoj Zejména druhotné užití, doklady údržby, modernizace…)
Význam Dílo významné stavební huti, doklad slohu, vzácný doklad řemesla…
Širší vztahy (slohové filiace, analogie aj.) Charakteristika těchto významných souvislostí a znaků. Možno hesly, ale také rozvést do formy materiálie či studie.
Související prvky (kontext) Komentář ke známým prvkům v místě, v expozici.
Dílčí prvky
Relace prvku Pravděpodobné jsou nálezy dalších prvků v lokalitě, jejich deponování v místním či regionálním muzeu, nebo i v jiných sbírkách a v soukromých fondech.
Potenciál Možné další nálezy v místě, možné doplnění analýz zkoumaného prvku apod. Vodítko pro úvahy o dalším zkoumání.
Pozn.
Výstavy
Dokumenty Archivní doklady.
Literatura
3. DETAILY
Detaily lokalizace / Souřadnice
Rozměry (stručně slovně, příp. schéma na dalším listu)
Hmotnost
Materiál
Způsob výroby / montáže
Stopy opracování
Povrchová úprava
Výrobní značky, přípravné značky
Stopy konstrukčního spojení
Stopy funkce (Oděr. Stopy po kotvení.)
Znečištění / Poškození (Olámání části prvku.)
Dodatečné úpravy, změny
Stratigrafie
Nápisy
Ozdoby (popis, ikonografie)
Technické parametry
Další související analýzy
4. STAV A PÉČE
Vlastník
Využití
Stav a uložení
Doporučení pro péči
Námět pro další průzkumy
Další související analýzy
5. PŘÍLOHA
Plánová dokumentace
Fotodokumentace
Reklamy

2015/03/30 Posted by | dokumentace památek, evidence památek, metodiky, standardy | , , | Napsat komentář

Představení a křest 4 památkových metodik v pražském infocentru NPÚ, 23.3.2015

(Stručně k průběhu společenské a odborné události + několik subjektivních glos účastníka.)

Útulné prostředí prodejny odborné literatury a informačního centra poskytlo tentokrát prostor události vysloveně odborného rázu. Byly představeny 4 nově vydané metodické publikace Národního památkového ústavu, týkající se otázek dokumentace a inventarizace památek – jejich soborů i vybraných detailů. Cílem přitom je tyto důležité poznávací a dokumentační činnosti standardizovat, a tím jejich výsledky co nejlépe začleňovat do výzkumných i dalších odborných a výkonných činností památkových institucí.

Představení a křest 4 metodik NPÚ, 23.3.2014

Vladislav Razím představil širší souvislosti nových metodik v rámci publikační činnosti středočeského územního odborného pracoviště NPÚ.

Celou skupinu metodik představil jako výsledek jedné z etap systematického snažení středočeských památkářů i spolupracujících odborníků Vladislav Razím. Poukázal jak na soustavné posuny v systematičnosti procesů dokumentace, evidence či inventarizace, ale také na vytrvalé rozvíjení publikační činnosti středočeského pracoviště NPÚ. Připomněl také, že metodiky jsou nejednou zcela základním zdrojem informací pro určité oblasti památkové péče, a jako takové jsou zahrnovány i do výukových programů příslušných oborů zejména na vysokých školách. To platí především pro metodiku OPD [Zvláště propracovaným komplexním zpracováním „napříč“ detailními metodikami ovšem je publikace k předprojektové a projektové přípravě stavební obnovy, protože zahrnuje např. i dokumentaci během obnovy nebo následné vyhodnocení památkových zásahů a veškerou archivaci.]

Jednotlivé metodiky pak stručně představili jejich autoři,

Jak je již naštěstí dobrým zvykem, také se zasloužilým i spolupracujícím osobám děkovalo. Přínos metodik se kromě zvyšování kvality pracovních odborných výstupů v památkové péči vidí logicky i ve vyrovnávání postupů s externími zpracovateli průzkumů a inventářů (SHP, projekty restaurování či odstrojení staveb apod.). Jistě by bylo ideální, kdyby výsledky zpracování jednak byly mezi jednotlivými činnostmi přenositelné, ale vlastně také byly na přístupném místě dohledatelné a dalo se na ně v denní praxi navazovat a vlastně tak šetřit odborný čas i síly.

Autoři také vcelku správně poukazovali na to, že se jako stále jasnější jeví potřeba v návaznosti na metodiky vytvářet také na webovou interaktivní verzi, ve které by bylo možné reagovat na technické novinky, zodpovídat detailní dotazy, přispívat vzorovými příklady zpracování apod. Vlastně se tím dají získávat aktuální podklady pro možné budoucí vydání, ale v neposlední řadě je možné zlepšit dopad samotné metodiky do praxe.

[Věřím, že mé návrhy autorům, jimi vcelku pozitivně přijímané (v čemž lze vidět určitou pozitivní změnu ve smýšlení) v tomto smyslu budou moci dostat reálnou podobu – co nejdříve aspoň v testovací verzi k další diskusi.]

Tak, jak jsem to zahlédl již v textu metodik, zazněla i výhrada na adresu památkářů, že zpracovatelé dílčích metodik nejsou vybaveni tezaurem, na který by mohli pro dokonalejší srozumitelnost výkladu navazovat.

[Také k tomu jsem již předkládal návrhy a občas také zde i jinde zmiňuji pracovní verze hesel takového slovníku, včetně odborného výkladu. Památkový slovník (wiki) by samozřejmě byl vynikajícím nástrojem komunikace v oboru, ale především by pomáhal pochopení odborných památkových názorů a důvodů na straně široké veřejnosti. A už vůbec nelze pomíjet rovněž rozhodující úlohu, kterou by měl sehrávat srozumitelný slovník v dnes již velmi frekventované edukaci, které se věnuje dokonce nedávno ustavené samostatné metodické centrum.]

Z hlediska přínosného dopadu metodik sehrává významnou roli již několik let i jejich zpřístupňování on-line na webu NPÚ. Potřeba posílit tuto možnost metodiky šířit i dalšími nyní existujícími komunikačními cestami vedla v minulých měsících již i k rozhodnutí systematicky zpřístupňovat metodiky cestou datového úložiště NPÚ – MIS (příslušná organizační opatření v této věci se týkají především certifikovaných metodik – certifikáty vydává MK, ale bude logické stejným způsobem poskytnout i necertifikované metodiky, samozřejmě s příslušným vysvětlením.). V dalším období bude třeba tento repozitář vybavit informačními nástroji k vzájemnému propojení metodik a jejich souhrnnému zpřístupnění, jakož i k informacím o možnosti zakoupení výtisků prostřednictvím e-shopu apod.

Protože však mají být stejnou cestou veřejnosti zpřístupňovány i další výstupy vědecko-výzkumné činnosti v NPÚ, bude potřebné vůbec možnosti vyhledávání v MIS jistými způsoby modernizovat a snáze zpřístupnit – je to asi logický stupeň vývoje informačních systémů, dosud orientovaných především na administrativně-odborné, evidenční a dokumentační potřeby památkářů.

Řekl bych, že v tomto smyslu bylo setkání k takto specifické sféře publikační činnosti NPÚ vlastně unikátní. Věřím, že nikoliv poslední. Ale také věřím, že naznačené posuny v přístupu k on-line poskytování odborného obsahu jsou i příslibem nejen rozšiřování internetového publikování památkářů, ale také brzkého překonání limitů otevřeného přístupu (OA), jak jej vidí NPÚ, vyplývajících z toho, že se vlastně zatím počítá s více méně statickým zpřístupněním verze pdf. Tedy bez možnosti interakce, která možná bude vyžadovat i nějakou kapacitu – to by se ovšem mělo v podobě zlepšení vztahu lidí k památkám bohatě vracet.

Organizátorům akce je nutné poděkovat. Velmi příznivé prostředí vyvolává i „zabydlenost“ nevelké místnosti infocentra a skvělá ochota i organizační vynalézavost zdejšího nepočetného týmu.

A ještě pro případné zájemce k připomenutí pár fotek z akce.

2015/03/24 Posted by | dostupnost dat, metodiky, standardy | , | 1 komentář

Několikero fotografických zkušeností – necertifikovaných

Fotometodika obálka

Ladislav BEZDĚK, Martin FROUZ: Digitální a digitalizovaná fotografie pro vědecké účely v památkové péči, vyd. Národní památkový ústav, Praha 2014, ISBN 978-80-7480-017-7

Nová úředně certifikovaná fotometodika pro vědecké účely v oblasti památkové péče je napsána pro mě až překvapivě „stravitelným“ způsobem, kdy se autorům podařilo na únosnou míru redukovat různé profesionalismy z odborné hantýrky a srozumitelně provést čtenáře úskalími ovládání složitých kombinací nastavení fotoaparátu, varovat před mnohými riziky vyvolávanými jakýmkoliv zjednodušením při pořizování i zpracování snímků. Z řady hledisek se jedná o metodiku významnou, až přelomovou (tím myslím i proces přípravy metodiky s uveřejněním pracovních verzí k připomínkám). Kromě památkářů-dokumentátorů je schopná zasáhnout širokou kulturní či turistickou veřejnost, zabývající se fotografováním památek. Je tedy velká naděje, že práce celkově zlepší úroveň fotografování památek i kvalitu dokumentace památek pro budoucí generace (nevylučuji, že by se uplatnilo i cizojazyčné vydání).

Nicméně mě trochu zarazilo pojetí závěrečného „desatera“ fotografa, kde jsou pominuty četné běžně nekomentované, nicméně závažné „obyčejnosti“, ale je sděleno několik spíše izolovaných a dílčích okolností fotodokumentace památek.

Nakonec se tak zdá, že krom obsáhlé metodiky by mohla existovat elementární informace pro fotografy památek, kteří pořizují snímky při rodinných výletech či společensko-turistických akcích.

Musíme si uvědomit, že ani řada odborných pracovníků v památkové péči bohužel není vybavena technikou, jejíž parametry by odpovídaly hodnotě artefaktů, které jsou předmětem jejich fotografické dokumentace. Snad v první řadě to platí pro používané objektivy.

S těmito ohledy jsem se již v reakci na některé snímky zasílané do fotosoutěže Wiki miluje památky pokoušel ověřovat, jestli by mohlo k nějakému užitku být provozování stránky, kde by se jednoduchými instruktivními záběry s komentáři ukazovalo, jaké vady snímků jsou vážné, jak vznikají, a že jim často lze jednoduchou úpravou postupu focení bránit.

Dnešnímu stavu informačních technologií i jejich penetraci v odborné i širší kulturní veřejnosti by zřejmě odpovídalo na vydání metodiky navázat provozováním webové stránky s možným sdělováním zkušeností z praxe, komentováním přetrvávajících vad snímků apod. V tomto směru se asi uvidí. Je třeba vzít v potaz i to, že z různých organizačních a administrativních důvodů bude zřejmě metodik rapidně přibývat, takže by bylo vhodné je dle obsahových zaměření na webu nějak sdružit.

Teď tedy elementaristické několikero metodických drobnůstek fotografa památek (počítám s doplňováním, tak díky za případné podněty v komentářích):

  • Pokud možno mít natrénovanou obsluhu přístroje. To se týká i méně typických situací (použití samospouště, funkce zpoždění závěrky za sklopením zrcátka u zrcadlovek, korekce expozice, fotografování bleskem s odrazem, korekce barev při žárovkovém osvětlení…). Vozit v tašce návod a občas v něm zalistovat.
  • Zkontrolovat před fotografickou akcí všechno. Nezapomenout na odstranění závad zjištěných minule.
  • Nezapomenout žádný objektiv. Sledovat čistotu objektivů.
  • Mít nabité všechny baterie. Pokud možno mít ke každé baterii nabitou zálohu, ale v případě vícedenní výpravy také nabíječku. Ověřit i kapacitu baterií blesku. Vždy mít záložní baterie (AA, AAA, …).
  • Mít raději nadměrnou zásobu paměťových karet, raději promazaných v počítači (formátování v aparátu může být nespolehlivé).
  • Barevná škála a měřítko ke vkládání do záběru.
  • Stativ s fixační destičkou (pokud je potřebná; doporučuji disponovat dvěma, protože podle zákona schválnosti vždycky někam zapadne).
  • Pokud s sebou vláčíme reflektory, nezapomenout stojany a dostatek kabelů s rozdvojkami. Rovněž vždy mít v pevné schránce rezervní zdroje světla.
  • Mít dobrý přehled o nastavení citlivosti a rozlišení aparátu. Dále o zvoleném programu, nastavení barevných korekcí apod. Samozřejmě také o nastavení zaostřování a stabilizace. Pokud možno vždy vypínat automatické nastavování citlivosti. Pokud nejsou světelné podmínky zvláště komplikované, vždy na přístroji nastavit nejnižší možnou citlivost (pro běžné snímkování nejlépe 100 ASA).
  • Stativ používat prakticky vždy, kdy je to možné. Nezapomenout vypnout stabilizaci objektivu (rozostří většinu stativových snímků). Pokud možno vždy používat u zrcadlovek sklopení zrcátka v předstihu před expozicí. Po sejmutí aparátu ze stativu nezapomenout stabilizaci opět zapnout.
  • Při fotografování z ruky pokud možno používat nějakou opěru (monopod, hrudní či ramenní opěrku).
  • Pokud možno vždy používat hledáček a napomoci stabilitě aparátu jeho opřením o obličej.
  • Dávat pozor na nastavení barevných korekcí, protože se může u jednotlivých režimů (A, P, M…) lišit. Většinou vyhoví „automatické nastavení bílé“, ale mnohdy vyvolá nepřijatelné zabarvení snímku.
  • Při fotografování za problematických podmínek pokud možno exponovat vícekrát, aby bylo možné následně vybrat nejlepší výsledek, protože automatika může zklamat typicky v protisvětle apod. (Lze použít automatické vytváření série tří různě exponovaných snímků – HDR; ale takové postupy je třeba mít natrénované.)
  • Pokud možno vždy kontrolovat ostrost záběru hned po jeho pořízení „lupou“ – zoomováním náhledu. Nejednou se snímek zdá na drobném monitoru přístroje zdařilý, ale jeho následné zhlédnutí ukáže nepřijatelnou neostrost.
  • Transfokátory používat, pokud to podmínky dovolí, s nastavením ohniska kolem středu rozsahu (široký úhel většinou vyvolává soudkovité zkreslení, dlouhé ohnisko tzv. poduškovité; zejména u výkonných objektivů s asférickými členy je zkreslení velmi těžko následně korigovatelné).
  • Číslování snímků pokud možno nastavit průběžné (tedy ne např. od jedničky pro každou výměnu paměťové karty).
  • Nezapomenout dioptrické brýle.
  • V prachotěsném obalu mít vhodný prostředek pro čištění objektivu (sepraný lněný či bavlněný kapesník; před čištěním jemně odfouknout prach, přitom povrch neznečistit např. slinami; povrch orosit dechem, a pak jemně otřít bez vytvoření či ponechání šmouh). (Hodí se také čistý vlhký hadřík v igelitovém sáčku k otření rukou ušpiněných při pohybu zaprášenými prostorami, staveništěm apod.; vedle vody je prach největším nepřítelem zejména mechanických částí přístroje.)
  • Vždy chránit objektivy krytkami, ale přitom se vystříhat jejich ohmatání prsty.
  • Pokud možno mít zavedený organizačně a časově nenáročný systém identifikace snímků. Hodí se používání poznámkového sešitu. Pro označení záběrů v poznámkách pokud možno používat číslo snímku z přístroje (k tomu je vhodné mazat nezdařené snímky až po převedení souborů do počítače, protože většina fotoaparátů při promazávání snímků mění čísla všech následujících snímků).
  • Vždy mít alespoň dvě propisovačky. Pokud možno mít v záloze i mikrotužku.
  • V terénu můžeme ocenit i různé „servisní“ drobnosti – gumičku, provázek, lepicí pásku, kolíček na prádlo, nožík, „hodinářský“ šroubovák.
  • Často není možné v terénu snímky precizně lokalizovat či popisovat. Převážně vyhoví provedení takového zápisu hned po návratu z výpravy. Ne však později. Pořádání přehledného archivu není snadné a může být časově značně náročné.
  • Snímky je třeba zálohovat. Současně je vhodné snímky, které snesou zveřejnění, ukládat na nějaké dostupné servery (případně s nastavením „soukromí“ snímků podle jejich obsahu). Dříve mohly např. černobílé negativy ležet bez povšimnutí v nějaké zásuvce a čekat na své „objevení“ i více než sto let. Dnešní digitální snímky mohou „vyšumět“ jedním nepromyšleným kliknutím. Mnohé jistě lze ze smazaného disku rekonstruovat, asi se s rozvojem rozpoznávání obrazu bude možné dopracovat i k identifikaci záběrů dávno zapomenutých na nějakém datovém nosiči. Nicméně mnoho snímků i dalších informací již zmizelo proto, že jsme při vyřazení starého zařízení zapomněli nějakou část disku přenést do nového přístroje. V takovém případě i komprimované fotky třeba na Rajčeti mohou být lepší, nežli nic.
  • S využitelností zapomenutých snímků souvisí i jejich označování. Název či popis souboru by měl obsahovat vše podstatné, co jednoznačně záběr určuje. Zde by byla namístě nějaká debata s informatiky, ale jisté to není, když se podíváme, jak si označují fotky oni sami… Např. v rámci vědy a výzkumu v NPÚ by se jednotně postupovat mělo.

2015/03/23 Posted by | dokumentace památek, metodiky, publikace | | Napsat komentář

Co mi trochu chybí v projektech NAKI? Pokus o stručný (neobjektivní!) výběr

[Subjektivní názor, bez založení na detailních znalostech o příslušných procesech… Díky za pochopení.]

Zmiňoval jsem tu již loni jeden svůj námět, vytvořený po výzvě k takovým podáním v rámci památkové instituce; nakonec ovšem neúspěšný. Nyní, v reakci na výzvu MK k předkládání námětů do další kampaně jsem se pokusil si sestavit základní myšlenky, které bych možná rozvíjel, kdyby byl jejich význam akceptován.

1.

Navrhuji projekt koordinující ostatní projekty. Ne snad organizačně, administrativně, či z hlediska koordinace činnosti řešitelů, jak to obstarávají příslušné odbory či oddělení MK i NPÚ, ale s ohledem na koordinaci evidenčních projektů vč. vydávaných metodik (cílem by mělo být prosadit sjednocení standardů napříč oborem i institucemi, kterým je vytváření metodik zadáváno; např. v metodických publikacích se sice argumentuje zaváděním nějakého standardu pro evidenci památek, jejich souborů, ale i prvků apod., ale struktura, názvosloví apod. v těchto standardech je mnohdy nejednotná; tím se komplikuje nebo zamezuje snadná přenositelnost informací mezi různými sférami činnosti /výzkumy, projektování oprav, evidence památkového fondu/; v zásadě by bylo cílem prosadit do oboru památkové péče standard CIDOC-CRM = ISO 21127:2006).

Základním výstupem by byla metodika pro uspořádání (zpracování) dat o památkách napříč ostatními metodikami, projekty, činnostmi při ochraně památek apod.

2.

Návrh a realizace informačního webového prostředí projektů vědy a výzkumu i metodických výstupů. Dosud existuje jen nepříliš obsáhlá informace o projektech na webu NPÚ, naštěstí ovšem periodicky aktualizovaná. Jen několik dosavadních metodických projektů bylo představeno samostatnými weby, většinou ale bez potřebných aktualizací (zdařilým vzorem je projekt Ochrana a péče o historickou kulturní krajinu prostřednictvím institutu krajinných památkových zón). Realizací návrhu by bylo vytvořeno prostředí a redakční zázemí pro on-line součinnost týmů řešících projekty vědy a výzkumu i pro následné publikování výstupů, jejich komentování, diskusi během příprav i výměnu poznatků po vydání finální verze apod. To jsou moderní možnosti, které dosavadní vydání tiskem a elektronicky ve formátu pdf prakticky vůbec neumožňuje (přitom i sami autoři metodik jsou si vědomi rychlého vývoje např. metod měřické či fotografické dokumentace, a tím potřeby operativněji reagovat na aktuální situaci).

3.

Vytvoření „globální“ oborové metodiky, která by poskytla přehled o souvislostech jednotlivých metodik a detailně orientovala veřejnost v problematice. Vzorem může být rakouská příručka památkové péče.

4.

Vytvoření odborně maximálně kompetetní, ale obecně co nejsrozumitelnější příručky pro vlastníky památek i další zájemce o základy hodnot našeho kulturního dědictví i standardy jeho ochrany. Asi nejlepším vzorem v tomto smyslu je bavorská Denkmalfibel.

5.

Koncepce a zavedení fundovaného populárního časopisu o našich památkách. Základem obsahu by byly zprávy odborníků stylizované pro širokou kulturní veřejnost. Články by seznamovaly s aktuálními objevy, s výsledky systematických výzkumů, s probíhajícími restaurátorskými pracemi apod. Mohly by také představovat pracovní metody, objasňovat odborné termíny, prezentovat zajímavé památky s „příběhem“. Velký význam by mělo obsazení redakce kvalitními odborníky, jazykově disponovanými a schopnými též samostatně zpracovat i dodané vědecké podklady, redakčně podpořit „nepsavé“ autory apod. Vzorem pro úvahy by mohl být např. někdejší časopis Brána památek.

6.

Slovník památkové péče. On-line (a případně i tištěná) encyklopedie oboru v komplexním pojetí. Koncepce by umožňovala prezentaci v různých úrovních podrobnosti (pro širokou veřejnost, pro odbornou praxi, ale i pro vědecké kruhy) a v celé šíři (od termínů filosofických a etických až po detaily fyzikálně-chemických analýz či restaurátorských postupů). Tato platforma by byla navázána na Památkový katalog, ale současně by sloužila vzdělávacím projektům (edukačním centrům). Koordinovala by také slovníkové výstupy, jež jsou jedním z úkolů odborných metodických center NPÚ. Koncentrovala by tak i podklady pro vytváření slovníků památkové péče, pro specializované slovníky jednotlivých oborových metodik apod.

7.

Pořádání výročních odborných a vědeckých konferencí oboru památkové péče. Poslední byla před kolika asi lety? Když jsem se lidí vyptával, nedali jsme rok dohromady.

2015/03/22 Posted by | monumentologie, participace, standardy | , | Napsat komentář

Líbalova fenomenální kniha o gotické architektuře v Čechách a na Moravě on-line. S rezervou

GAČM

Dobroslav LÍBAL: Gotická architektura v Čechách a na Moravě, Praha 1948

Kniha Dobroslav Líbal: Gotická architektura v Čechách a na Moravě, vydaná již v roce 1948, stále zůstává nejkomplexnější přehlídkou gotického stavitelství u nás, jeho průřezem od špičkových architektonických počinů po drobné rustikální kostelíky i srozumitelným zařazením do středoevropských souvislostí. Bez jejího prostudování a následných návratů k ní se neobejde nikdo, pokud se zabývá středověkými stavbami u nás, i když dalším vývojem vědy či novými poznatky z památkové praxe dochází k dílčím upřesněním či opravám v hodnocení staveb.

Díky laskavému souhlasu rodiny dr. Líbala je nyní publikace volně dostupná on-line. Velmi k tomu napomohly také vstřícně nabídnuté scany, jejichž autorem je Pavel Zany Komárek. Jemu, poskytovatelům licence i čtenářům se musím omluvit za problematickou kvalitu vytvořeného pdf, do značné míry závislou na datovém limitu na místě zpřístupnění. Budu se v rámci svých omezených kapacitních možností snažit co nejdříve docílit lepší čitelnosti.

Tip: Stažený soubor pdf je lépe čitelný, než komprimovaný náhled na výše odkazované adrese.

Jakmile dojde k nějakému vývoji, bude to sděleno zde buďto aktualizací této zprávy, nebo v komentáři. Do komentáře případně můžete vepsat související informace či náměty, a to jak ke knize, tak ke způsobu uveřejnění.

S díky za shovívavost při užívání stávající elektronické verze publikace, JS.

2015/03/15 Posted by | dostupnost dat, publikace | , , | Napsat komentář

Poločas rozpadu? Císařský pivovar v Přerově nad Labem…

Vím, že se stává, že staré stavby bez údržby a využití chátrají, že se někdy také rozpadají. Přesto však stavby typologicky zajímavé občas vyvolají účinný zájem a dojde k jejich opravě. I když společenské mechanismy někdy přivodí takový pozitivní obrat až v době, kdy už je nutný velmi masivní zásah, při kterém je nakonec třeba většinu organismu památky vyměnit. Ale když je to provedeno kultivovaně, mohou i tak třeba návštěvníci vzít památku na milost jako zdroj poznání a estetických zážitků. Nakonec památkami takového typu jsou třeba skanzeny. Jeden takový máme i v Přerově nad Labem. Velmi sledován je v posledních letech médii i národem také tamní zámek, jelikož se jej potřebuje zbavit Český rozhlas, a není zcela jasné, jestli se ho jako prvotřídní pozdně gotické a renesančně upravené stavby ujme Středočeský kraj.

Mezitím se v severní části obce začíná v ruinu měnit výjimečná budova renesančního původu, známá jako bývalý pivovar. Nedovedu říci, jestli od počátku bylo určení budovy právě toto, nicméně jsem zamířil po letech k této památné budově, abych se seznámil s jejím aktuálním stavem. Protože jsem před lety zhlédl i plány na stavební úpravy, trochu jsem se obával, že byly podle daného či nějak modernizovaného záměru realizovány. Jistě by si vyžádaly zásahy do organismu památky, tehdy zjevně nedoceněné.

Přerov nad Labem (NB), čp. 21, pivovar (5.5.1990)

Květen 1990

Prohlídka aktuálního stavu mě z tohoto hlediska uklidnila, protože na stavbu se od té doby zřejmě prakticky nesáhlo, a ta prochází pozvolným samovolným rozpadem. Jak jsem zmínil třeba v souvislosti s lázněmi Kyselka, mají takové situace být využity k poznávací a dokumentační činnosti. Ovšem ze stavby je možné pozorovat jen část exteriéru.

Přerov nad Labem (NB), pivovar (28.2.2015)

Únor 2015.

Během uplynulých 25 let se propadly větší části krovu (barokního?), a na exteriéru se po opadání novodobé omítky objevily další části velkorysé sgrafitové rustiky, jakož i sgrafitového rozvilinového pásu pod římsou. Římsa se po vyhnívání pozednic a zatékání vody postupně rozpadá, takže se v několika místech i zde ukázala její sgrafitová výzdoba, kterou na spodní zaoblené části profilace tvoří vejcovec.

Přerov nad Labem (NB), pivovar (28.2.2015)

Sgrafitový vlys pod římsou a fragment sgrafitového vejcovce na oblounu hlavní římsy.

Je možné, že za další roky bude za nemalých nákladů stavba „rekonstruována“ do „původní“ podoby. Je také možné, že jako již neopravitelná a nevyužitelná vezme zasvé. Tak či tak bude snad i těch pár jejích fotek do budoucna mít svou informační hodnotu.

2015/03/03 Posted by | ohrožení památek, zánik památek | | Napsat komentář

   

Baukunstarchiv NRW

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

moderneREGIONAL

Online-Magazin zur Architekturmoderne

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.