Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Dobroslav Líbal on-line

Dobroslav Líbal (1911-2002)

Dobroslav Líbal (1911-2002)

Dobroslav Líbal patřil a vždy bude patřit k nejvýznamnějším badatelům v oboru středověké architektury u nás, položil základy metodě SHP a široce ji v praxi rozvinul, ale v neposlední řadě také velmi svědomitě své bohaté znalosti a četné objevy publikoval. Asi příliš nechybíme, když odhadneme, že i v dnešních podmínkách by využíval způsoby, jak své vědomosti předávat veřejnosti, ale i předkládat k odborné diskusi moderními způsoby, jež přináší doba (i když netvrdím, že by všechny změny přijímal bez určitých odkladů a náležitých úvah).

Proto velmi vítám svolení dědiců a nositelů kulturního odkazu Dobroslava Líbala k vytvoření platformy pro publikování scanovaných reprodukcí starších statí, a tím jejich snadnějšímu zpřístupnění pro vědecké využití, pro praxi ochrany památek, ale také pro nové generace milovníků historické architektury a studujícího vědeckého a památkářského dorostu.

Věřím, že se toto nové zpřístupnění Líbalových prací setká s příznivým ohlasem a stati prospějí k hlubšímu poznání našeho památkového bohatství. A to i přes to, že v některých případech logicky docházelo k upřesněním někdejších poznatků a názorů zejména v důsledku získávání detailních informací v průběhu oprav či archeologických výzkumů. V každém případě totiž Líbalovy články zůstávají příkladné svým věcně orientovaným postupem analýzy, ale také obsáhlými znalostmi dobových souvislostí i precizním slovesným stylem, ovšem neskrývajícím badatelské nadšení.

Líbalovy články patří k základům současného studia stavebních památek a jsou samy o sobě zdrojem stále nových výzkumných podnětů.

Za svolení k zpřístupňování Líbalových prací elektronickou cestou tedy jeho rodině rád děkuji. Budu usilovat o to, aby publikování probíhalo co nejkvalitněji (samozřejmě dle mých technických či časových možností).

Na případné zájemce o spolupráci na tomto projektu se obracím s výzvou o navázání kontaktu. Mohlo by pomoci také poskytnutí zdařilých scanů, reprodukcí vzácných článků (jež mnohdy vycházely v malotirážních sbornících regionálních muzeí a jsou dnes stěží dosažitelné) apod.

Reklamy

2015/02/22 Posted by | dostupnost dat | | Napsat komentář

Koncept výzvy kulturním, paměťovým, výzkumným a památkovým institucím k součinnosti při vytváření a správě informací o kulturním dědictví, původně nedílném

Na základě průběhu a výsledků pracovní schůzky k tématu zkoumání, sbírek a evidence historických cihel s kolky, ale také ve vazbě na dřívější proklamace v tomto smyslu (např.) vlastně nemohu jinak, než zkusit formulovat výzvu všem, kdo se zabývají vytvářením, správou a prezentací informací o kulturním dědictví a zkoumáním památek, aby v maximální technicky dosažitelné míře sjednocovali své informační systémy o památkách všeho druhu, neboť kulturní dědictví je nedílné (samozřejmě chápu i to, že bariéry mezi existujícími systémy informací jsou výsledkem nepominutelného historického vývoje, nicméně tyto „tradice“ je třeba překonávat).

Kulturní, paměťové, výzkumné i další oficiální instituce, při správě informací o kulturním dědictví vždy hledejte cesty ke spolupráci, sdílení dat a jejich snadnému zpřístupnění veřejnosti (co zákony dovolí; kde zákony vytvářejí bariéry, je třeba usilovat o jejich modernizaci).

Kulturní dědictví je komplexní, a tak by měl být uspořádán i systém informací o něm. Informační systémy vytvářejte vždy s výhledem součinnosti s ostatními správci dat, v maximální možné míře je otevírejte veřejnosti a cíleně vytvářejte cesty ke spolupráci s angažovanými občany a jejich společenstvími. Takový postup pomůže vědeckému výzkumu, kvalitě konzervátorské i restaurátorské činnosti, systémovosti a fundovanosti souvisejících odborných a správních úkonů při zákonné ochraně památek, bude důležitým příspěvkem k širšímu angažování veřejnosti i základnou spolupráce s občany (privátní badatelé, sběratelé, ochránci památek, mládež, studenti příslušných oborů). Je pravděpodobné, že k tomu bude třeba vytvořit mezirezortní a mnohooborové výbory či pracovní skupiny a zajistit určité prostředky. Protože však efektivní postupy povedou např. k omezení duplicitních zpracování či správy informací, lze očekávat přínos z hlediska časových i jiných nároků.

Možní zájemci se k výzvě mohou připojit zde v komentářích, mailmo či na FB, případně to bude možné později, pokud by vzniklo definitivní znění.

V komentářích uvítám i případné náměty k upřesnění uvedeného textu.

2015/02/21 Posted by | dostupnost dat, evidence památek, participace | | Napsat komentář

Nástěnky už nejsou co bývaly… Ale kde jsou nástěnkářky/-ři? Dělají weby…

Jako editor webu k tomu asi nemám moc co říci… Nebyl bych objektivní.

K nástěnkářství patří i přesvědčení o tom, že vyšpendlením informace na webu byla informace sdělena celému světu. Kdybyste se zeptali, jestli si nástěnkář uvědomuje, kolik lidí informaci na chodbě jeho nástěnku zhlédne, připustil by, že jich není mnoho. Ale jinak v něm dřímá přesvědčení, že se takto informace dostane ke všem, kdo ji potřebují. Nepominutelnou váhu má názor lidí, kteří účinně posuzují správnost toho, co se na nástěnce děje.

2015/02/17 Posted by | weby | , | Napsat komentář

Lze si představit, co bude umět památkový informační „super“systém?

(Předesílám, že nejsem ani informatik, ani programátor či systémový inženýr.)

Odvážil jsem se k tomuto poněkud překotnému souhrnu (či spíše souboru útržků) jednak jako k výčtu představ o dobrém zpřístupnění informací (nejen) o památkách, který po přečtení ještě rád koriguji, jednak v reakci na výzvu, abych tedy vyjádřil, co v zásadě myslím, když stále „přezíravě“ vyčítám obětavcům jejich dobře míněné a vstřícné zpřístupňování dokumentace památek na různých webech, vč. Facebooku, Rajčete apod., a žehrám, že by informace měly být „kumulovány“ v jednom přehledně uspořádaném systému (aniž naznačím, co myslím).

Dlouhodobě sleduji trendy ve zpřístupňování informací o kulturním dědictví, i když zdaleka nezvládnu informatické či technické souvislosti, reálně ovšem nepominutelné. Spíše jsem uživatel, který by rád rychle našel, co potřebuje, a když naráží na potíže, klade si otázku, zda je nedovtipný, nebo je prohledávaný web nepřehledný. Moje určitá uživatelská nedostatečnost by přitom asi měla být producenty informačních systémů předpokládána – myslím, že se moc neliší od průměru. Současně toužím po existenci nějakého systému, do kterého bych mohl cennější položky ze svého „archivu“ vložit, a tím snad přispět k obohacení památkových informací a svůj příspěvek tak učinit součástí systému, ve kterém bude k dispozici všem v logických souvislostech.

Sledování trendů mě vedlo k přesvědčení, že velká část producentů informačních systémů jednak přeceňuje schopnosti uživatelů, přičemž jim v optimalizaci stránky a struktury dat brání přesvědčení, že nespokojených uživatelů je minimum, že ti, co nic nenajdou, jsou prostě naschvál hloupí, jednak většina producentů hledá vlastní cestu, tzn., že s nikým nespolupracuje, nebere ohled na převažující způsoby zpřístupnění, na které jsou lidi zvyklí, vymýšlí vlastní kategorie, terminologii apod.

Tomu do značné míry napomáhá přesvědčení vrcholných instancí, že nejhorší je centralistický dirigismus a že je hlavně jejich úkolem všem popřát volnost a těšit se na výsledky neomezované invence tvůrců informačních systémů.

Vždy jsem doufal, že třeba zpracovatelé a předkladatelé nějakých památkových informací sami nahlédnou, že koordinace dat bude přínosná pro všechny… Mezitím ovšem většina poskytnutých dat je technicky nespojitá (a většinou bez značných nákladů nespojitelná), obsahuje spousty duplicit (ale také třeba fotek stejných objektů z různých dob, ale rozmístěných po internetu), rozdílných lokalizací, nejednotně pojmenovaných.

To nejspíše bude stále znovu zdrojem radosti z objevu nějakých zapomenutých fotek, o kterých „dosud nikdo nevěděl“.

Oficiální instance zřejmě ani dnes nejeví zájem něco na dosavadním stavu měnit. Jednu dobu jsem doufal, že by mohlo pomoci přesunutí „našich“ dat na Europeana, takže co nenajdeme v našich IS, našli bychom „přes Brusel“. Uvidíme, zatím se zřejmě potýkají s ohromnými kvanty dat, nekonečnými diskusemi o kategoriích a terminologii, nekázní poskytovatelů dat při lokalizaci apod.

Vždycky jsem se snažil nějak lidi přesvědčovat, že tu je a trvale roste vážný problém. Jenže většina lidí uvažuje asi v intencích historky Umberta Eca, líčící důležitost stálého píditelství při hledání literárních pramenů. Když tak někdo něco na síti objeví, obvykle si informaci ponechá, v lepším případě se podělí na blogu (nejlepší ukázka archivalia) či na FB. Tam obdrží pár palců… Čili nejsou lidi s to spolupracovat ani na budování nějakého rejstříku, mj. odkazujícího na on-line dostupné digitalizáty.

Obvykle lidi říkají, že co potřebují, vygooglují. Ale zkuste se podívat do statistik svého webu apod., jaké kombinace slov je přivedou na Vaši stránku… Vidíte, že velmi často hledají něco jiného apod. Samozřejmě je to nezastupitelný postup, ale neřeší tu potíž s paralelní produkcí informací, pokud jde o památky, tak nakonec většinou vlastně prakticky stejných (zámek má vždy stejný počet pater, stejnou mansardovou střechu, stejný sled majitelů, světec drží stejnou knihu či planoucí srdce…).

Spolupráce

Pokud by dnes měl být nějaký „super“systém informací o památkách vznikat, bylo by vhodné, aby vytvářel prostor pro snadnou součinnost. Tak snadnou, aby to co nejvíce lidí přesvědčilo, že má cenu se podílet.

Je pravdou, že dnes je nejlepším modelem v tomto směru Wikipedie.

Struktura dat

To je velmi náročný problém. Možná zvládnutelný pro specializované obory, jakým jsou třeba historické vodní mlýny. Nicméně „super“systém by musel být schopen náročnějších operací, než třeba vyhledat informace o „složeních“ a jejich výskyt. Čili by asi členění kategorií dat mělo mít nějakou rozumnou efektivní míru detailnosti.

Pro takové rozčlenění by bylo nepochybně vhodné disponovat kvalifikovanými specialisty pro vytváření tezauru. Přitom nelze pominout značnou pokročilost takových pojmových aparátů, často respektujících letité mezinárodní standardy, jaké jsou vlastní sféře knihovnické, ale také muzejnické. Ty se již rozšířily do podoby propracovaných datových standardů, již roky „pilovaných“ na základě praktických zkušeností.

Standardy, standardy…

Bylo by třeba na počátku případné práce na takovém systému všechny standardy prověřit a akceptovat, pokud možno se ale také zapojit do jejich tvorby či aktualizací. Je také možné, že již dnes lze získat licenčně volné dostatečně výkonné nástroje.

CIDOC-CRM. Měl by být modlou každého, kdo se míní seriózně věnovat práci s „památkovými“ daty. S tím souvisejí další standardy pro třídění dat.

Slovníky by měly být zajišťovány vhodně sestavenými komisemi či pracovními skupinami, propojujícími odborníky z různých specializací. Vše by mělo být v každém pracovním kroku zveřejňováno, aby bylo možné získávat připomínky. Tam, kde je to možné, je třeba respektovat již existující slovníky (knihovny, muzea).

Lokace. Pozice každé věci by měla být určitelná v zásadě dvěma údaji. Závazná by měla být souřadnice „objektu“, odpovídající tomu, co se delším vývojem podařilo v informačním systému památkářů (PaGIS). Současně je třeba směřovat k detailní lokaci prakticky bez limitu „přesnosti“, a to ve 3D, v zásadě tak, jak to umožní systémy CAD a BIM.

Časové údaje. Ty by měly umožňovat spolehlivé dohledávání časových údajů z historie každé věci (typicky údaje o jejím přemístění – z místa výroby do místa funkce, pak do místa druhotného užití, potom třeba do muzea, anebo na šrotiště…), ale i místa či osoby (sekerníka, mlynáře).

Znaky věci. Otázky tvaru, materiálu, slohu, typu, funkce apod.

Literatura – odkazy. Bylo by vhodné systematicky pracovat na rejstřících literatury. Na fulltext nebude nikdy tak kompletní spoleh jako na práci s kvalitním rejstříkem. To, co v tomto smyslu nabízejí moderní počítačové nástroje, se velmi málo využívá.

Zpřístupnění dat. Mnohdy vyplývá z velmi individuálních představ pracovníků zadavatele „vizuálu“.

Výsledky vyhledávání. Je třeba co nejvíce usnadnit hledání v souvislostech každého výsledku vyhledávání. Tzn. vypisovat a vyznačovat „věci v okolí“, „věci podobného druhu“ či jinak související (autorství, stáří, místo původu…). Tzn. maximálně využívat propracovanou kategorizaci.

Podrobnost struktury. Systém by měl být schopný pracovat s různě velkými položkami, zahrnujícími různé podřazené struktury, navazujícími na další jevy napříč strukturami (typicky časový údaj). S tím asi souvisejí základní problémy.

Zdroje poučení pro koncepci systému. Velmi důležité je využít maximum informací o dobrých i horších zkušenostech s dosavadními systémy. Zdá se mi, že se v podobných případech velmi často tento krok pomíjí a počítá se tím, že paušálně shrnuté zkušenosti umožní koncepci nového systému, prostého všech dosavadních obtížných much. Nebo se aplikují nějaké „prefabrikované“ metody „manažerského“ průzkumu bez ohledu na zkušené uživatele z oboru.

Pro komunikaci názorů, očekávání, pro znázornění různých představ o prioritách, očekávaných funkcích apod. je podle mého zvláště vhodné shromáždit od řady seriózních tvůrců i uživatelů informací tipy vhodně řešených stránek (písemně, ale možná i na videu). Zejména by měly být takto ukázány funkce, které respondentům připadají něčím vhodné, usnadňující orientaci v obsahu stránky. Komunikace o takových námětech s více lidmi je vodná proto, že velmi často pracují s informacemi z určité jazykové oblasti, která je třeba jiným zase uzavřena (např. pro mnohé lidi nepřekonatelná bariéra k databázi německých archeologů, dnes přitom jedné z nejlepších, či k informacím francouzských památkářů, kteří zaujímají již více než 20 let jednu z čelních pozic v oboru).

Začlenění do informačních systémů ČR. Podle mého názoru by systém měl být schopný komunikace se státními systémy evidence čehokoliv (pozemky, movité památky). Pokud by se toto podařilo prolomit, tedy překonat i nepominutelné rozpaky, které takový nápad vyvolá u správců takových systémů, byl by to rozhodující pokrok.

Ze zkušenosti za sebe navrhuji zabývat se i možností tvořit takové informace s využitím nástroje typu wiki (SW Mediawiki). Umožňuje to práci různě zaměřených specialistů, kteří pak nejsou limitováni nutnostmi vyplnění nějakých kolonek, pro jejich specializaci neužitečných a od spolupráce odrazujících.

Vlastní wiki by se mohla stát vlastně již dnes či zítra laboratoří pro ověřování kategorií a jiných členících nástrojů, pro diskuse o terminologii, pro testování stavby hesel apod.

Čili je to celé asi stěží představitelné, a nejspíše i nereálné… Tak se probuďme, a řešme, co nás pálí teď…

2015/02/17 Posted by | 1*, dostupnost dat, evidence památek, participace, standardy, wiki | , | komentáře 2

Divná móda bezčasí v „aktualitách“

Památkářské weby bohužel stále více přistupují na svých webech k oklešťování časových údajů u vydávaných aktuálních zpráv. Důvodem bude asi trochu neuvážená snaha navazovat na již delší dobu módní způsob jakéhosi omezování snad rozbujelosti datovacích údajů v žurnalistice.

Zpráva bez časového údaje. V textu se mluví jen o první únorové neděli a o instalování výstavy do konce března. Pouze v patě stránky nalezneme asi zapomenutý rok (C) 2O14. Zdroj: http://www.nczk.cz/novinka/velky-sklenik-ozivily-detske-radovanky

Zpráva bez časového údaje. V textu se mluví jen o první únorové neděli a o instalování výstavy do konce března. Pouze v patě stránky nalezneme asi zapomenutý rok (C) 2O14. Zdroj.

Velmi časté je na masově sledovaných zpravodajských webech vynechávání údaje o roku, kterého se zpráva týká. Typicky jsme tak adresáty zvolání „nenechte si ujít sobotní zápas“ v nějakém sportu, nebo „vernisáž výstavy se konala 2. února“. Zřejmě se počítá s tím, že na zprávu se někdo podívá leda dnes nebo zítra, a pak už o ni nikdy nikdo nezavadí, takže údaj o roku není nutný. Pravdou je, že někde pod titulem nebo na konci textu většinou lze dohledat údaj o dni v roce, někdy i vteřině vydání zprávy (často jde však o údaj generovaný z nějakých metadat, který třeba nemusí být u případného výtisku zprávy nebo pod.).

Avšak zaznamenáme i verze, kde nenajdeme žádný časový údaj. Ten sice může být vidět u případného krátkodobého odkazu z titulní stránky webu nebo u výpisu aktualit, ale u zprávy samotné může zcela chybět. Jako celkem zarážející to může čtenáři přijít třeba u památkářů, kteří tak pečlivě až úzkostlivě pátrají po detailních časových údajích z dávnověku, ale pak je jim zatěžko příslušný rok vepsat do vlastní zprávy.

Absentující údaj o roku je nepříjemný i pro náhodného návštěvníka, protože časová informace typu „zítra pro Vás náš zámek nachystal atrakci“ se po delší existenci webu může týkat více roků. A úplně matoucí je pro někoho, kdo by se zatoužil dozvídat více, pátrat po dalších zprávách z dotyčného období apod.

Řešení „bezčasových“ zpráv asi vychází z pojetí žhavého zpravodajství či bulváru, kde zpráva ze života nějaké VIP hvězdičky či hvězdy prošumí éterem, aby co nejvíce hned byla nahrazena nějakou další. Hlavním cílem přitom asi stejně je sledovanost připojené reklamy.

Dobu vydání zprávy citované u předchozího obrázku najdeme u výpisu novinek (zde v "top" verzi na titulní stránce). Zdroj.

Dobu vydání zprávy citované u předchozího obrázku najdeme u výpisu novinek (zde v „top“ verzi na titulní stránce). Zdroj (cit. 2015-02-03).

U seriózně míněných zpráv by však časový údaj měl být vždy kompletní, vč. roku (je to důležitější, než třeba uvedení dne v týdnu, kterého se zpráva týká). Nakonec tedy asi nemohu jinak, než k takovému „vylepšení“ právě editory památkářských webů hlasitě vyzvat. Díky za pochopení.

(Ed. 201502030900) Pozn.: U zpráv není uvedeno jméno autora, pouze se můžeme obrátit na osoby uvedené v rubrice Kontakty.

Z konkrétní zprávy nemáme možnost přejít k výpisu zpráv ke zvolenému tématu, nebo listovat v předchozích/následujících zprávách.

2015/02/03 Posted by | recenze, weby | | Napsat komentář

   

Restauratoren Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Interpretace - AKTUALITY

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Baukunstarchiv NRW

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

moderneREGIONAL

Online-Magazin zur Architekturmoderne

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte