Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Ke zveřejňování edic nevydaných historických soupisů památek

Věda minulosti dnes. Ediční zpřístupňování starších nepublikovaných odborných textů, metoda a praxe; 18. 11. 2014 v Akademickém konferenčním centru, Husova 4a, Praha 1

Informace a pozvánka na webu ÚDU AV ČR http://www.udu.cas.cz/cs/archiv-clanku/veda-minulosti-dnes/

  • Dalibor Prix, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
    Soupisy památek nedokončené a nezačaté
  • Kristina Uhlíková, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
    Společný soupisový projekt Archeologické komise ČAVU a Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách
  • Jana Marešová – Kristina Uhlíková, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
    Dosavadní ediční praxe při vydávání rukopisů soupisů památek
  • Milena Hauserová, Ústav památkové péče FA ČVUT, Praha
    K nedokončenému soupisu uměleckých památek
  • Tomáš Sekyrka, Archiv NG
    Nové edice starých soupisů památek – jak, proč a pro koho?
  • Ivo Habán – Petra Šternová, Národní památkový ústav, ú. o. p. Liberec
    Ke zpřístupňování odborných textů na Národním památkovém ústavu, územním odborném pracovišti v Liberci
  • Jiří Roháček, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
    Edice edice. Sekundární zpřístupnění nápisů z pohledu české epigrafické praxe
  • Renata Ferklová, Literární archiv Památníku národního písemnictví
    Zdeněk Kalista a jeho písemná pozůstalost
  • Jiří Fleischmann – Michal Kosák, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.
    Textová varianta v prostředí elektronické edice
  • Jan Kahuda, Národní archiv ČR
    Problematika vydávání děl historika Karla Kazbundy se zaměřením na ediční přípravu jeho pamětí
Edice starých rukopisů soupisů památek. Setkání v Akademickém centru v Husově ulici 4

Přednáška Mileny Hauserové

Program se sice týkal soupisů památek jen zčásti, ale je jasné, že povědomí o postupech a přístupech v jiných edičních projektech má také smysl.

Ke své lítosti jsem se (jako stále častěji v podobných případech) mohl účastnit jen malé části programu (ale vlastně už většinou nejsem nikde…). Jednak se sepisováním a prezentací informací o památkách zabývám v teoretické a řekněme testovní rovině, jednak jsem se podílel na jedné z nedávných edic nedokončeného rukopisu památek (Ledečsko).

Vyslechl jsem tak část příspěvku Mileny Hauserové a příspěvek Tomáše Sekyrky a zapojil jsem se do diskuse.

V jednání šlo do značné míry o otázky editorského přístupu k vydávaným nedokončeným rukopisům, a to zejména v případech, kdy šlo o texty, které ani nebyly finalizovány autorsky či redakčně. Nakolik text redakčně zpracovávat, případně odborně redigovat či korigovat. M. Hauserová k tomu ukazovala „dobovou“ podmíněnost některých hodnocení staveb (na díky nedávným výzkumům již mezi historiky staveb typických příkladech roubených kostelů z Pardubicka, posuzovaných díky omítce dříve jako nespalné, tedy zděné) a přimluvila se za to, aby se texty vydávaly, jak jsou zachované, protože i nyní je nepochybně část našich hodnocení limitována platným stupněm znalostí. Na základě toho došla ke zřejmě správnému závěru, že je třeba přes určitou dobovou podmíněnost někdejších úsudků do textů aktualizacemi spíše nezasahovat.

Z diskuse k tomu mohu vybrat poznámku k edici zejména Ledečska, vyslovenou Kristinou Uhlíkovou. Jednotlivá hesla byla v rukopisu různě (ne)dokončována dvěma souběžně pracujícími autory. Při přípravě edice bylo tedy třeba se v případech více či méně duplicitních pasáží rozhodnout pro jednu variantu, případně je korigovat na podkladu nějaké úplnější části druhého textu apod. (Je k tomu nutné říci, že v podobných případech dochází i k tomu, že některé objekty či lokality nebyl vůbec zpracovány, nebo k nim jsou k dispozici jen okrajové poznámky z příprav hesla. Zjevně docházelo i k pozdějším ztrátám – tuším u kostela ve Zruči se zachovaly popisy náhrobků, kdežto ostatní část je ztracena.) Nepochybně by nebylo správné chybějící části nějak doplňovat. Je tak podle mého dosavadní postup správný a mohl by být i kladen za vzor pro podobné situace.

Tomáš Sekyrka se ptal, jakou podobu edice zvolit a hodnotil některé již existující produkty. Logicky i toto se pak probíralo v diskusi. Upozornil také okrajově na další různé archivní místopisné zdroje dnes již historizovaných informací. Takovým příkladem pozoruhodné a rozsáhlé práce na dosud málo využívané sbírce památkových informací je Eichlerova sbírka.

[To je pravdou. Ovšem současně by to mohl být zvolen za dnešního stavu technologií zcela logický přístup – totiž on-line volně zpřístupnit digitalizáty. A to i postupně, namátkově, kdyby to nešlo jinak – cokoliv je lepší, nežli nic.]

Připomněl také různé přístupy k výběru obrazového materiálu, což má význam samozřejmě hlavně v těch převládajících případech, kdy není k dispozici původní soubor, nebo je jen částečný. Nakonec v diskusi převládl názor, že je vhodnější vycházet z toho, co je. Snad jen v případě, kdy by nebylo k dispozici nic, bylo by možné dohledat nějaké starší snímky. I praktické příklady (Gnirs – Carlsbad) kombinující historickou dokumentaci s novodobou vyvolávají trochu rozpaky, i když to bylo komentováno také tak, že pro představu při četbě popisu je v každém případě obrázek velmi účinnou podporou pro správné pochopení

T. Sekyrka ještě upozornil, že by bylo vhodné pokračovat u edic nevydaných soupisů v číslování edice. S tím asi lze souhlasit.

Diskuse se pak opakovaně dotýkala otázek editorských zásahů. T. Sekyrka navrhoval např. sjednocovat užívané měrné jednotky (sáhy / metry), aby se v jednom svazku nekombinovalo jejich užívání. [Přeci jenom se však pracuje většinou s rukopisy, které nejsou kompletně redakčně doladěny, takže i toto je asi lepší řešit citem a většinou ponechat v té podobě, která je v rukopisu.]

V případě Ledečska T. Sekyrka vytkl, že nebyla doplněna fotografická část ilustračního doprovodu. Nicméně je to i tak, že ani text, ani plánky nejsou kompletní (je pravděpodobné, že fotografie někde jsou uloženy a k jejich nálezu ještě může dojít). Prostě se čtenář musí smířit s tím, co se editor rozhodl udělat, a také mohl zvládnout. Vysvětlení mu musí být podáno v úvodu. V některých případech by se práce nadmíru rozrostla, a mohla by se stát nereálnou.

Čili bych spíše vždy ocenil to, co editoři odvedli. Samozřejmě s tím, že diskuse i kritika jsou pro další práci velmi potřebné.

Dalibor Prix na závěr dopoledního bloku přednášek poukázal na to, že stejně je přístup každého čtenáře k užívání edice individuální.

Jiří Roháček v diskusi podotkl, že přístup editorů musí být do jisté míry variabilní podle stavu dokončení rukopisu (a ostatně i různě dopracovaných hesel v rámci jednoho díla). Připomněl ovšem též důležitou otázku, od kterého stavu dokončenosti rukopisu je možné dílo vydávat jako edici; v zásadě považuje vydání za možné od stavu, kdy se už přestává jednat o více či méně dílčí pracovní poznámky či náčrty. Nové fotografie přitom mohou usnadnit správnou představu o popisované věci.

Na to se v diskusi několikráte objevil názor, že obrázky si dnes stejně každý promptně najde na internetu (M. Hauserová – Street View, Fotohistorie).

Zdeněk Hojda připomněl, že okruh čtenářů nynějších edic je jiný, než u původních vydání. Dnes se jedná spíše o nevelkou skupinu specialistů. Kdežto původně k adresátům samozřejmě patřily i obecní instance apod., jejichž úkolem bylo kvalifikovaně podporovat ochranu hodnotných objektů.

Dovolil jsem si také vznést dotaz celkem mimo probírané téma, ale přitom poukazující směrem (jak to vidím), který by umožňoval hledat řešení některých problémů, o kterých se hovořilo v souvislosti s vydáváním „neaktuálních“ rukopisů. „Akademicky“ jsem se zeptal, je-li nějakým způsobem zvažována, nebo i v týmech editorů již uplatňována práce elektronickou cestou ve „sdíleném“ prostředí, a také, jestli se počítá s vydáváním edic elektronickou cestou na internetu. Odpověď považuji za do jisté míry překvapivou, protože editorky/editory toto zatím „nenapadlo“.

Stručně jsem se pokusil nastínit základní výhody, které by to mělo.

  • Zejména při postupu práce je možné slučovat a operativně sledovat vývoj textu.
  • Je možné dohotovené části poskytnout k využití veřejnosti (bez čekání na vytištění, což často zabere mnoho let, kdy jsou potenciální zájemci od výsledku odříznuti). (V návaznosti na diskusi jsem poukázal na to, že již kdysi bylo vydávání českých i německých verzí výsledkem snahy co nejvíce informace o hodnotách památek zpřístupňovat – jestliže dnes existuje elektronická možnost, je nevyhnutelné podnikat kroky k jejímu využití. Samozřejmě je třeba brát v potaz právní stav a licenční zájmy.)
  • Zejména při využití SW Mediawiki (a podobných) je možné bezproblémově pracovat s verzemi textu, jež jsou kompletně archivovány. Lze je tak kdykoliv revidovat či dokonce s jejich pomocí sledovat proměny památky. To je veliká přednost proti kterémukoliv systému založenému na sběru „kompletních“ aktualizovaných informací v terénu. Zpracovatel nepíše heslo znovu, ale jen zanese zjištěné změny. Předchozí stav textu se přitom archivuje.
  • Výstupy mohou být dostupné v terénu. Ostatně je lze z terénu i aktualizovat.

Lze si představit i využití nějakého databázového systému. Nevím však o případu, kde by editace a správa verzí byla tak snadná, jako v Mediawiki (samozřejmě jsou mé technické znalosti značně omezené na základní uživatelskou obratnost).

Koho by to zajímalo, zkusil jsem toto dříve shrnout s poukazem na možné využití v památkové péči zde.

Další části programu jsem se již zase nemohl účastnit.

Je možné, že i na elektronické zpřístupňování soupisů ještě přišla řeč… Zajímavým v této souvislosti mohl být příspěvek o elektronických edicích…

Reklamy

2014/11/25 - Posted by | dostupnost dat, evidence památek | ,

Zatím nemáte žádné komentáře.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Research Center Sanssouci

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond