Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Ke zveřejňování edic nevydaných historických soupisů památek

Věda minulosti dnes. Ediční zpřístupňování starších nepublikovaných odborných textů, metoda a praxe; 18. 11. 2014 v Akademickém konferenčním centru, Husova 4a, Praha 1

Informace a pozvánka na webu ÚDU AV ČR http://www.udu.cas.cz/cs/archiv-clanku/veda-minulosti-dnes/

  • Dalibor Prix, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
    Soupisy památek nedokončené a nezačaté
  • Kristina Uhlíková, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
    Společný soupisový projekt Archeologické komise ČAVU a Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách
  • Jana Marešová – Kristina Uhlíková, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
    Dosavadní ediční praxe při vydávání rukopisů soupisů památek
  • Milena Hauserová, Ústav památkové péče FA ČVUT, Praha
    K nedokončenému soupisu uměleckých památek
  • Tomáš Sekyrka, Archiv NG
    Nové edice starých soupisů památek – jak, proč a pro koho?
  • Ivo Habán – Petra Šternová, Národní památkový ústav, ú. o. p. Liberec
    Ke zpřístupňování odborných textů na Národním památkovém ústavu, územním odborném pracovišti v Liberci
  • Jiří Roháček, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
    Edice edice. Sekundární zpřístupnění nápisů z pohledu české epigrafické praxe
  • Renata Ferklová, Literární archiv Památníku národního písemnictví
    Zdeněk Kalista a jeho písemná pozůstalost
  • Jiří Fleischmann – Michal Kosák, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.
    Textová varianta v prostředí elektronické edice
  • Jan Kahuda, Národní archiv ČR
    Problematika vydávání děl historika Karla Kazbundy se zaměřením na ediční přípravu jeho pamětí
Edice starých rukopisů soupisů památek. Setkání v Akademickém centru v Husově ulici 4

Přednáška Mileny Hauserové

Program se sice týkal soupisů památek jen zčásti, ale je jasné, že povědomí o postupech a přístupech v jiných edičních projektech má také smysl.

Ke své lítosti jsem se (jako stále častěji v podobných případech) mohl účastnit jen malé části programu (ale vlastně už většinou nejsem nikde…). Jednak se sepisováním a prezentací informací o památkách zabývám v teoretické a řekněme testovní rovině, jednak jsem se podílel na jedné z nedávných edic nedokončeného rukopisu památek (Ledečsko).

Vyslechl jsem tak část příspěvku Mileny Hauserové a příspěvek Tomáše Sekyrky a zapojil jsem se do diskuse.

V jednání šlo do značné míry o otázky editorského přístupu k vydávaným nedokončeným rukopisům, a to zejména v případech, kdy šlo o texty, které ani nebyly finalizovány autorsky či redakčně. Nakolik text redakčně zpracovávat, případně odborně redigovat či korigovat. M. Hauserová k tomu ukazovala „dobovou“ podmíněnost některých hodnocení staveb (na díky nedávným výzkumům již mezi historiky staveb typických příkladech roubených kostelů z Pardubicka, posuzovaných díky omítce dříve jako nespalné, tedy zděné) a přimluvila se za to, aby se texty vydávaly, jak jsou zachované, protože i nyní je nepochybně část našich hodnocení limitována platným stupněm znalostí. Na základě toho došla ke zřejmě správnému závěru, že je třeba přes určitou dobovou podmíněnost někdejších úsudků do textů aktualizacemi spíše nezasahovat.

Z diskuse k tomu mohu vybrat poznámku k edici zejména Ledečska, vyslovenou Kristinou Uhlíkovou. Jednotlivá hesla byla v rukopisu různě (ne)dokončována dvěma souběžně pracujícími autory. Při přípravě edice bylo tedy třeba se v případech více či méně duplicitních pasáží rozhodnout pro jednu variantu, případně je korigovat na podkladu nějaké úplnější části druhého textu apod. (Je k tomu nutné říci, že v podobných případech dochází i k tomu, že některé objekty či lokality nebyl vůbec zpracovány, nebo k nim jsou k dispozici jen okrajové poznámky z příprav hesla. Zjevně docházelo i k pozdějším ztrátám – tuším u kostela ve Zruči se zachovaly popisy náhrobků, kdežto ostatní část je ztracena.) Nepochybně by nebylo správné chybějící části nějak doplňovat. Je tak podle mého dosavadní postup správný a mohl by být i kladen za vzor pro podobné situace.

Tomáš Sekyrka se ptal, jakou podobu edice zvolit a hodnotil některé již existující produkty. Logicky i toto se pak probíralo v diskusi. Upozornil také okrajově na další různé archivní místopisné zdroje dnes již historizovaných informací. Takovým příkladem pozoruhodné a rozsáhlé práce na dosud málo využívané sbírce památkových informací je Eichlerova sbírka.

[To je pravdou. Ovšem současně by to mohl být zvolen za dnešního stavu technologií zcela logický přístup – totiž on-line volně zpřístupnit digitalizáty. A to i postupně, namátkově, kdyby to nešlo jinak – cokoliv je lepší, nežli nic.]

Připomněl také různé přístupy k výběru obrazového materiálu, což má význam samozřejmě hlavně v těch převládajících případech, kdy není k dispozici původní soubor, nebo je jen částečný. Nakonec v diskusi převládl názor, že je vhodnější vycházet z toho, co je. Snad jen v případě, kdy by nebylo k dispozici nic, bylo by možné dohledat nějaké starší snímky. I praktické příklady (Gnirs – Carlsbad) kombinující historickou dokumentaci s novodobou vyvolávají trochu rozpaky, i když to bylo komentováno také tak, že pro představu při četbě popisu je v každém případě obrázek velmi účinnou podporou pro správné pochopení

T. Sekyrka ještě upozornil, že by bylo vhodné pokračovat u edic nevydaných soupisů v číslování edice. S tím asi lze souhlasit.

Diskuse se pak opakovaně dotýkala otázek editorských zásahů. T. Sekyrka navrhoval např. sjednocovat užívané měrné jednotky (sáhy / metry), aby se v jednom svazku nekombinovalo jejich užívání. [Přeci jenom se však pracuje většinou s rukopisy, které nejsou kompletně redakčně doladěny, takže i toto je asi lepší řešit citem a většinou ponechat v té podobě, která je v rukopisu.]

V případě Ledečska T. Sekyrka vytkl, že nebyla doplněna fotografická část ilustračního doprovodu. Nicméně je to i tak, že ani text, ani plánky nejsou kompletní (je pravděpodobné, že fotografie někde jsou uloženy a k jejich nálezu ještě může dojít). Prostě se čtenář musí smířit s tím, co se editor rozhodl udělat, a také mohl zvládnout. Vysvětlení mu musí být podáno v úvodu. V některých případech by se práce nadmíru rozrostla, a mohla by se stát nereálnou.

Čili bych spíše vždy ocenil to, co editoři odvedli. Samozřejmě s tím, že diskuse i kritika jsou pro další práci velmi potřebné.

Dalibor Prix na závěr dopoledního bloku přednášek poukázal na to, že stejně je přístup každého čtenáře k užívání edice individuální.

Jiří Roháček v diskusi podotkl, že přístup editorů musí být do jisté míry variabilní podle stavu dokončení rukopisu (a ostatně i různě dopracovaných hesel v rámci jednoho díla). Připomněl ovšem též důležitou otázku, od kterého stavu dokončenosti rukopisu je možné dílo vydávat jako edici; v zásadě považuje vydání za možné od stavu, kdy se už přestává jednat o více či méně dílčí pracovní poznámky či náčrty. Nové fotografie přitom mohou usnadnit správnou představu o popisované věci.

Na to se v diskusi několikráte objevil názor, že obrázky si dnes stejně každý promptně najde na internetu (M. Hauserová – Street View, Fotohistorie).

Zdeněk Hojda připomněl, že okruh čtenářů nynějších edic je jiný, než u původních vydání. Dnes se jedná spíše o nevelkou skupinu specialistů. Kdežto původně k adresátům samozřejmě patřily i obecní instance apod., jejichž úkolem bylo kvalifikovaně podporovat ochranu hodnotných objektů.

Dovolil jsem si také vznést dotaz celkem mimo probírané téma, ale přitom poukazující směrem (jak to vidím), který by umožňoval hledat řešení některých problémů, o kterých se hovořilo v souvislosti s vydáváním „neaktuálních“ rukopisů. „Akademicky“ jsem se zeptal, je-li nějakým způsobem zvažována, nebo i v týmech editorů již uplatňována práce elektronickou cestou ve „sdíleném“ prostředí, a také, jestli se počítá s vydáváním edic elektronickou cestou na internetu. Odpověď považuji za do jisté míry překvapivou, protože editorky/editory toto zatím „nenapadlo“.

Stručně jsem se pokusil nastínit základní výhody, které by to mělo.

  • Zejména při postupu práce je možné slučovat a operativně sledovat vývoj textu.
  • Je možné dohotovené části poskytnout k využití veřejnosti (bez čekání na vytištění, což často zabere mnoho let, kdy jsou potenciální zájemci od výsledku odříznuti). (V návaznosti na diskusi jsem poukázal na to, že již kdysi bylo vydávání českých i německých verzí výsledkem snahy co nejvíce informace o hodnotách památek zpřístupňovat – jestliže dnes existuje elektronická možnost, je nevyhnutelné podnikat kroky k jejímu využití. Samozřejmě je třeba brát v potaz právní stav a licenční zájmy.)
  • Zejména při využití SW Mediawiki (a podobných) je možné bezproblémově pracovat s verzemi textu, jež jsou kompletně archivovány. Lze je tak kdykoliv revidovat či dokonce s jejich pomocí sledovat proměny památky. To je veliká přednost proti kterémukoliv systému založenému na sběru „kompletních“ aktualizovaných informací v terénu. Zpracovatel nepíše heslo znovu, ale jen zanese zjištěné změny. Předchozí stav textu se přitom archivuje.
  • Výstupy mohou být dostupné v terénu. Ostatně je lze z terénu i aktualizovat.

Lze si představit i využití nějakého databázového systému. Nevím však o případu, kde by editace a správa verzí byla tak snadná, jako v Mediawiki (samozřejmě jsou mé technické znalosti značně omezené na základní uživatelskou obratnost).

Koho by to zajímalo, zkusil jsem toto dříve shrnout s poukazem na možné využití v památkové péči zde.

Další části programu jsem se již zase nemohl účastnit.

Je možné, že i na elektronické zpřístupňování soupisů ještě přišla řeč… Zajímavým v této souvislosti mohl být příspěvek o elektronických edicích…

Reklamy

2014/11/25 Posted by | dostupnost dat, evidence památek | , | Napsat komentář

Nedokončitelný příběh sepisování památek v otevřených oknech historiků umění

Nedokončený příběh. Soupisový projekt Archeologické komise České akademie věd a umění, 1894-1945. Window Gallery, Ústav dějin umění AV ČR, Husova 4, Praha 1. Vernisáž 12.11.2014.

Nedokončený příběh. Soupisový projekt Archeologické komise České akademie věd a umění, 1894-1945. Window Gallery, Ústav dějin umění AV ČR, Husova 4, Praha 1

První návštěvníci podvečerní vernisáže.

Výstavka představuje na celkem nevelkém průřezu archivními sbírkami vytvořenými jako terénní dokumentace i finální tiskové podklady charakter práce na soupisech i pestrost terénních úkolů i šíři a vysokou kvalitu vytvářeného ilustračního materiálu. Představeny jsou i významné osobnosti zapojené v minulosti do soupisných aktivit.

Seznamy památek samozřejmě jsou základem, páteří i celou kostrou zkoumání a ochrany památek, ale jsou také pevnou oporou zájmu o památky u široké kulturní veřejnosti. Každopádně je škoda, že jim není věnováno více pozornosti, byť před námi samozřejmě za 120 let soupisné práce defiluje obrovité dílo. Jistě je dobře, že se na ně v současné době jakkoliv navazuje, že alespoň není kontinuita zcela přerušena. Nicméně nasazené prostředky a kapacity těžko lze považovat za dostatečně úměrné hodnotám památek, byť výsledky jsou potěšitelné až obdivuhodné. Ke zlepšení mohou ovšem přispívat především kvalitní produkty vyvolávající zájem čtenářů, ale i seznamování veřejnosti s významem práce při ochraně památek.

Nedokončený příběh. Soupisový projekt Archeologické komise České akademie věd a umění, 1894-1945. Window Gallery, Ústav dějin umění AV ČR, Husova 4, Praha 1

Ukázky archivní dokumentace.

Je zcela evidentní, že k základům v čase rozvíjené výzkumné i inventarizační práce patří vědomí její kontinuity, i když i s tím mohou mít i celé instituce potíže (když třeba začínají se sepisováním opakovaně v nedokončených kampaních). Také dnes by bylo ideální na koncepci „starých“ soupisů „mechanicky“ navázat dalšími svazky, byť metodicky pokročilejšími. Jistě by bylo možné se nějak vypořádat i s měnícími se hranicemi správních celků.

Velmi pozitivním počinem je i navázání na staré soupisy vydáváním těch, které skončily v archivu akademie jako nedokončené.

V nynější době je ovšem problematické vynechávat z koncepce prací elektronické zpřístupňování dat. Umožnilo by také nepřetržité operativní aktualizace ve stylu Wikipedie. S tím lze začít zcela kdykoliv… Už proto, že poznávání památek bude vždy prohlubováno a rozšiřováno, takže by mohlo být svým způsobem osvobozující nemuset s předložením poznatků veřejnosti čekat mnohdy řadu let.

Zvláštní je také pevně ustálené vydělení „akademických“ soupisů od „státně památkářských“ evidencí. Přitom se za dnešních podmínek přímo nabízí pracovat v jednom „databázovém“ prostředí, s celou záplavou výhod, které by to přinášelo. Ale třeba i k tomu jednou dojde.

Z hlediska komentované prezentace je samozřejmě potřebné ocenit i představování odborných uměleckohistorických činností a prací na soupisech široké veřejnosti. Již před pár lety se do jisté míry obdobná výstavka konala ve vestibulu sídla AV ČR na Národní třídě v Praze.

Operativním zdrojem informací je nyní on-line dostupná publikace Akademické soupisy uměleckých památek.

čp. 356/I, Na Perštýně 12, Praha, Staré Město

Budova pražského pracoviště Na Perštýně 12 s pěknými výlohami, skoro se nabízejícími pro prezentaci památek a památkových odborností.

Zpřístupnění výstavky v oknech knihovny ÚDU AV ČR v Husově ulici na Starém Městě v Praze by možná mohlo inspirovat i jinde. Vlastně nedaleko. Na Perštýně 12 disponuje několika poněkud rozpačitě využívanými rozměrnými výlohami také NPÚ. Za pár dní (1.12.2014) tu dokonce otevře obnovené Infocentrum, kde bude možné nejen zakoupit publikace (nabídka mi ještě není detailně známá). Přímo by se nabízelo také zde zpřístupňovat různé zajímavosti z práce památkářů.

Ale zatím nezapomeňte odtud udělat těch pár kroků a zhlédnout výstavku o akademických soupisech.

2014/11/13 Posted by | evidence památek, výstava | 1 komentář

A nějaký projekt památkářských projektů?…

Na webu Artswiki se stále objevují různá hesla aktuálně reagující na situaci v památkové sféře. Je škoda, že něco podobného nezvládneme v památkové péči. Prostě se tak nějak mezi lidmi počítá s tím, že když jsem se k těm informacím dostal „já“, může si je najít každý. Nechejme teď stranou, že tím někdy je neblaze ovlivňována komplexnost informací na základních památkářských webech (přitom rádi lidi z dotyčných sfér oboru připojují hlas k těm, kdo na neúplnost poukáží, a hned také ukáží na redakci…).

Editoři Artswiki cíleně vyhledávání témata pokrývající výhledově mj. celý obor památkové péče. Zvolili celkem efektivní postup, že krom stanovení základní kostry reagují na to, co se jim jaksi dostane pod ruku, nebo u čeho si dovedou založit a nějak uspořádat „heslo“. Jistě je to lepší, nežli třeba „systematicky“ postupovat podle abecedy. Ostatně jsou celkem přehledným řešením jak pro uživatele, tak pro zpracovatele předem připravené seznamy, postupně rozšiřované, ale současně s aktivovanými odkazy na již zpracované položky. Celý systém wiki je právě na takovou práci na „projektech“ jako dělaný… Aplikován je např. nejen na projektu Wikipedie Studenti píší Wikipedii, ale i na jiných instalacích SW Mediawiki, např. vysokoškolní projekt Wikiknihovna.

Ale to bych odbočoval, byť k důležitému tématu.

Ve své snaze hledat vlastně stále nové problémové okruhy pro vytváření hesel Artswiki se nyní zpracovatelé věnují i vybraným heslům popisujícím významné odborné projekty vědy a výzkumu nejrůznějších „řešitelů“, zaměřené na zkoumání, dokumentaci či prezentaci památek. V neposlední řadě také na projekty cílené na vytvoření metodik či nástrojů pro realizaci rozpracovaných metod.

K akčním projektovým týmům lze řadit řešitele projektu MONDIS, kterému se nyní také dostalo encyklopedického hesla.

Heslem je projekt stručně charakterizován a uvedeny odkazy na stránku projektu i zdroje souvisejících informací.

Projekt MONDIS patří k těm projektům zaměřeným na památkovou péči, jejichž řešení bylo svěřeno nepamátkovým institucím, Katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd České republiky. Cílem bylo zejména vyvinout systém monitoringu stavu památek, což bylo na počátku velkoryse rozvinuto. Byl vytvořen mobilní systém pro vkládání sledovaných dat v terénu, synchronizované fotografování apod., vše ve vazbě na evidenci památek.

Na počátku projektu byl systém velkoryse rozpracován a prezentován za účasti pracovníků NPÚ (já se účastnil druhého semináře; na webu NPÚ). Realizátoři mínili v nejširší možné míře spolupracovat s památkáři. O tom vypovídala i aktivní účast památkářů na semináři. Projekt byl pak také prezentován na veletrhu Památky 2013.

Nicméně v NPÚ se mezi časem také projevovaly snahy vybavit památkový informační systém možností vkládat aktualizované informace o stavu památek a klasifikovat jejich případná narušení; na základě toho pak plánovat potřebné opravy. Dokonce pak tento systém vedl k úpravě dat o „Nejohroženějších památkách“, kde dotud často docházelo k neaktuálnostem (protože příslušní pracovníci zachycovali informace o stavu památek spíše příležitostně, nikoliv systematicky). Tam se nyní operativně automaticky zobrazují památky podle toho, jak jejich stav klasifikoval monitorující pracovník.

V projektu MONDIS se předpokládalo, že jeho monitorovací systém bude navázán na ÚSKP (úřední seznam památek). K tomu však z důvodů nějaké nedohody nedošlo (což je asi škoda, protože obsluha systému pomocí mobilních zařízení by mohla být přínosem – oproti používaným papírovým tabulkám, ze kterých památkáři následně v kanceláři vypisují data do IS (ale detaily postupu mi známé nejsou; publikovány nebyly).

Zpracovatelé MONDIS pak zřejmě věnovali zvýšené úsilí generování a překládání terminologického slovníku typů závad. O některých termínech nejspíše bude ještě namístě diskutovat. To by mohlo souviset s tím, že zřejmě byla ukončena spolupráce aspoň s částí odborníků z NPÚ, asi nahrazených pracovníky ÚTAM. Ale to jen odhaduji, protože detailní pátrání a hodnocení nebylo mým cílem a na webu projektu takové změny zřejmě nejsou popisovány. Slovník by měl být jistě podstatný, protože je podmínkou efektivní komunikace a stanovení správného postupu pro zažehnání poruchy památky apod.

Spíše mi jde o to klást si otázky po „distribuci“ takových projektů a zejména jejich koordinaci. Ta by měla být zcela zásadní u projektů, které mají mít výstup např. v podobě implementovaného řešení z oblasti IT doplněného i HW (monitoring stavu a poruch památek). Ale samozřejmě také u projektů, jejichž výstupem je metodika. Zdá se, že dochází k tomu, že metodiku připraví část odborníků snad odborně zdatných, ale nezíská dostatečnou podporu odborných kruhů. Hlavně je to asi způsobeno často malou otevřeností týmu a neochotou poskytovat etapové informace k připomínkám apod. A nejspíše tu působí i problémy s koordinací projektů, kdy se asi spoléhá na to, že postačí informace správně „vložit“ do státních informačních systémů. Ve skutečnosti by ale mělo být úkolem zpracovatelů svolávat vhodně uspořádané semináře, předkládat nějaké zprávy o vyvíjejících se názorech a postupech. Je zajímavé, že většina projektů nemá ani webové stránky, a pokud ano, velká část jich je nedostatečně aktualizovaná.

Pokud už weby existují, vznikají rozptýleně, jsou vždy jinak uspořádané, používají nejednotnou terminologii, neodkazují na související weby… Základnou takových informací by vzhledem k odbornému zaměření organizace pokrývajícímu celou problematiku památkové péče měl být web NPÚ, leda by nějaké mimořádné technické požadavky vedly k externím řešením (3D vizualizace, speciální mapové projekty).

(Pro lepší nastínění situace je ovšem nutné uvést, že projekty realizované v rámci NPÚ jsou do značné míry koordinovány, což zajišťuje jednak příslušný poradní orgán, jednak nevelký organizační tým, intenzivně komunikující jak s řešiteli, tak s MK a dalšími orgány.)

Možná by tedy nebylo od věci začlenit do plejády projektů nějaké takové, které by vlastně popsaly ideální propojení jednotlivých speciálních projektů a prosazovaly koordinovaný přístup jak obsahový, tak informačně-technologický. V takto navozené informační síti by se pokud možno pohybovaly všechny projekty jak se svými pracovními prezentacemi, tak se svými výstupy. Vše by bylo vázáno na IISPP (seznamy památek, GIS, archeologické seznamy apod.). Zní to sympaticky… Je dobře, že Artswiki posiluje šanci na efektivní zvažování tématických vazeb mezi projekty v oblasti památkové péče…

2014/11/11 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Zeptali byste se památkáře?

Je zřejmé, že různé mediální kampaně v dnešní době pomáhají zviditelnění čehokoliv. Z důvodů oslovování veřejnosti se jimi musí zabývat i památková péče. Je to významné hned z několika důvodů. Nejen jako „mediální masáž“ veřejnosti, ale na druhém pólu i jako úkol sdělovat lidem poznatky o památkách, více méně získávané na základě poskytování veřejných prostředků.

Jakýmisi festivaly, kde se mohou památkáři ukázat lidem, jsou také různé dny otevřených dveří, kdy mohou lidé přicházet a zvídavě vyhledávat zajímavosti nebo se vyptávat na konkrétní problémy (historické otázky, privátní těžkosti s vlastněnou památkou).

Poměrně zánovní formou jsou ovšem kampaně na internetu. Velký ohlas ve světě si už získala celosvětová akce „Zeptej se kurátora“ (Twitter). V předem vyhlášeném termínu sedí kurátoři muzeí a galerií u počítačů a odpovídají lidem často na velmi speciální otázky, kdy odpovědi jsou většinou zajímavé i pro další obecenstvo.

Zájem rychle vyvolává i kampaň „Zeptej se archiváře“ (AskAnArchivist), protože je jasné, že lidi ve značné míře zajímá genealogie, historie vlastní či jiné lokality apod.

Zdá se skoro nepochybné, že nyní jsou na řadě památkáři. Uvidíme. Výše jmenované akce se vcelku omezují na anglosaský svět. Možná by mohly být inspirací i v našich podmínkách. Samozřejmě by bylo chybou, kdyby takový nápad vyvolával zdržení pro památkáře, stále v nemalé míře vytěžované úřední agendou.

Přesto by to na straně památkářů bylo (další) zřetelné přihlášení k Chartě ICOMOS o interpretaci kulturního dědictví.

2014/11/03 Posted by | participace | , | Napsat komentář

Pigmentorialismus – nový pojem pro Slovník památkové péče?

Podobně jako umělecká činnost, jsou specifickými znaky – „slohovými prvky“ – poznamenána i jednotlivá období historie památkové péče. Podobně jako v uměních, je v památkové péči příznačné nemalé rozrůznění projevů stylu, ale také překrývání různých vlivů podle osobního naladění aktérů památkových zásahů, podle dosaženého stupně vzdělání, jakož i nastřádaných životních a pracovních zkušeností. Samozřejmě do procesů konzervace a ochrany památek vstupují i vlastníci, osobnosti povolujících úředníků apod. Čili se projevují vlastnosti, zkušenosti i zasvěcenost všech. Jsou tedy i projevy a výsledky památkové péče svědectvím o své době, na kterém můžeme zjišťovat specifické jevy.

Známe např. purismus 19. století, očišťující „původní“ vlastnosti památky od nánosů pozdějších zásahů. Avšak v podobném pojetí můžeme hodnotit i „syntetickou metodu“, která se jaksi smiřuje s navrstveností jednotlivých epoch vývoje památky, přičemž je nejednou činí očividnějšími. „Analytická metoda“ je s ní v tomto vcelku spřízněná, i když někdy zasahuje do památek ještě výrazněji (uprostřed barokního řešení stěny, či spíše v místě narušujícím její strukturu, se vyjímá gotické kružbové okno nějaké předchozí epochy).

čp. 153/III, Valdštejnská 8, Praha, Malá Strana

Barokní palác v průběhu opravy. Nově byla osazena (resp. vrácena) okna v líci fasády, která je opatřena výrazně tmavším nátěrem (původní barevnost je dosud zřejmá na přízemí).

Je ovšem důležité, aby „památkovost“ byla na památce poznatelná. Např. „syntetická metoda“ často „rušivé“ projevy starších epoch skryje tak, že pro běžného pozorovatele nejsou vlastně zřejmé. Zdá se, že někdy se pro něj stanou neexistujícími. Pokud si uvědomíme, že z hlediska památkové péče je pozorovatelem i vlastník památky, může to být velmi riskantní stav. Tedy z hlediska touhy zachovávat historické památky budoucím generacím. Mnoho nám v tom nepomůže ani příslovečné až mýtické ukládání nálezových zpráv ve veřejně přístupných archivech (čl. 16 Benátské charty). Kdo je tam bude v praxi hledat?

Památková péče naší doby je poznamenána diskusemi o autenticitě (když tedy máme těch 20 let Dokumentu z Nara) v rozpětí mezi autenticitou rozpadající se památky a touhou revokovat autenticitu původní. Tyto nuance či dilemata se nějak projeví téměř v každé památkové akci. A to včetně „řešení“ relací k okolnímu prostředí, samozřejmě odlišnému od stavu, kdy se památka nacházela ve stavu své původní autenticity.

Je tedy zkrátka nevyhnutelné nějak rozhodnout, přičemž základní princip v zásadě vyžaduje, aby se tak stalo na základě maximálně kvalifikovaného zvažování.

Nejnápadnějším výsledkem údržby památek je barevnost vnějších povrchů staveb. Z hlediska předešle zmiňovaných dilemat se ocitáme v polaritě mezi úzkostlivou konzervací právě existujícího stavu a radikálně rekonstrukčním řešením, v zásadě s maximální přesností rekonstruující „původní“ podobu. „Rekonstrukční metoda“ se obvykle musí vyrovnávat s relikty a „nánosy“ pozdějších zásahů. Typicky se např. rekonstruovaná podoba fasády projevuje odhalením zazděných původních oken a „kontrastním“ ponecháním nových otvorů, které jsou výsledkem pozdějších proměn vnitřního uspořádání stavby. Taková částečná rekonstrukce tedy může být i „analytikou“, ale můžeme na ni vztahovat i znaky „syntetiky“. A „syntézou“ je každý výsledek. Stává se autentickým svědectvím o přístupech doby, kdy oprava proběhla – též naší doby.

Čimelice (PI), hřbitov, hrobka

Nesnadná cesta k volbě optimální barevnosti nového nátěru. Památka byla dosud „okrově žlutá“, nyní se stala zelenou. Je nepochybné, že zelená barva se výrazně uplatňuje i mezi historickými vrtstvami.

V nynějším období se podobně jako dříve jedná v památkové péči nejčastěji o běžné opravy fasád. Snahou památkové péče přitom je – opět v polaritě – buďto se zcela vyvarovat zviditelnění opravy a pokud možno použít stejné materiály a barevnost, anebo podrobit vrstvy starších nátěrů restaurátorskému průzkumu a na jeho podkladu vybrat raději některou ze starších co nejlépe doložitelných barevností. Zde se pak ocitáme ve zvláštní situaci proto, že dnešní chemický průmysl umožňuje vytvoření prakticky jakéhokoliv odstínu. Odhalení „původní“ (či nějaké jiné starší) výrazné barevnosti tak stále častěji vede ke zvýraznění barev, které by ještě nedávno byly nějak tlumeny, aby „fingovaly“ určitou věkovitost, přiměřenou tomu, že se prostě nejedná o novou stavbu.

Taková „opatrnost“ je stále častěji brána za mystifikování a snad i nedostatek odborné suverenity. Spolu se snahou vyhovět touze investora, aby oprava byla „viditelná“, přispívají tak projektanti i památkáři přímo či nepřímo k barevnému oživování ve městech a městečkách, ba i na vsích.

Přitom „viditelnost“ zásahu je zcela subjektivní, protože ten, kdo stavbu neviděl před zásahem, o žádné změně neví… (a ani mnozí pravidelní kolemjdoucí si ničeho nevšimnou). Přesto z takových (a možná nějakých dalších) podnětů dochází k tomu, že i stavby, u kterých prakticky k žádné výrazné změně nedošlo, jsou alespoň provedeny v tmavším odstínu. To je v některých případech zajímavé proto, že předchozí světlejší barevnost nejednou také byla výsledkem zkoumání a památkového zvažování, čili by bylo nasnadě ji konzervovat.

Tento trend lze sledovat v přibývajícím počtu případů. Setkáváme se i s názorem, že se tu projevuje celkově stále výraznější barevnost tištěných i elektronicky dostupných reklam apod.

Tak či tak se jedná o souznění řady vlivů, působících srovnatelně v tak velkém množství případů, že lze mluvit o svého druhu „stylu“. Protože jde v neposlední řadě o výsledek vývoje v chemickém průmyslu (bez něj by „výrazové prostředky“ byly podstatně omezenější), ale přitom jde o projevy, kterým se přeci jenom např. památkářské kruhy leta bránily, můžeme si pro budoucí vývojové výzkumy pracovně tento „památkový sloh“ označit jako „pigmentorialismus“. Anebo je to jen pomůcka k dalším úvahám či diskusím…

(Na okraj podotkněme, že moderní barevné fasádní nátěry mají často velmi odlišné chování vůči světlu – pohltivost, odrazivost. Ale mají také nejednou až nápadně odlišné mechanické vlastnosti – např. tloušťka vrstvy může až k nesrozumitelnosti deformovat prvotní jemné povrchové pojednání štuku apod. /možná tak jako „obětovaná vrstva“ prodlouží životnost původního materiálu/. Nerovnost povrchu a možná i elektrostatické vlastnosti zesilují usazování prachu a biotické chování jakoby lákalo více hmyzu k rozvinutí pavučinových závojů a chumáčů.)

2014/11/02 Posted by | opravy památek, organizace památkové péče | | Napsat komentář

Veletrh Památky 2014 – setkávání milovníků památek s budoucností?

Památky 2014 - odborný veletrh v Praze 23.-24.10.2014

Veletrh Památky 2014. Stánek projektu záchrany a obnovy podstávkových domů.

Svátek, který se stal od 2. ročníku do jisté míry komorním, a v jistém smyslu stále i velkosvětským setkáním nejen památkářů, ale v neposlední řadě kulturních paměťových institucí (muzeí), se minulý týden konal potřetí.

Ve značné míře se ho dále – opět už tradičně – účastnilo několik středních i vysokých škol. Nepřehlédnutelná byla účast katolické církve s několika stánky, téměř možno říci honosnými, naznačující, že tyto společenské instance se hodlají na kulturní odkaz seriózně zaměřovat (snad to bude znamenat i konec různým kampaním „očišťování“ chrámů od „balastu“ nastřádaného generacemi předků – jistě k tomu bude potřebná i státní pomoc).

Památky 2014 - odborný veletrh v Praze 23.-24.10.2014

Veletrh Památky 2014. Stánek Cechu kamnářů ČR

Velcí podnikatelé se ocitli v defenzivě, ale zájem projevilo pár menších firem zaměřujících se na památky či jejich prvky (typicky truhláři); případně profesní skupiny (kamnáři).

Pořadatelé naopak poskytli velký prostor různým neziskovým a občanským spolkům, které přímo různé památky zachraňují, anebo se zabývají propagací kulturního dědictví, ať už ve prospěch turistiky, nebo s cílem podporovat zájem milovníků památek či výchovně působit na mládež.

I z tohoto neuspořádaného a mezerovitého přehledu je zřejmé, že se veletrh i ve své krátké historii stačil zajímavě vyprofilovat jako akce podporující památkovou ideu. Myslím ostatně, že to tak odpovídá i letoře pořadatelského týmu, kterému tak mají památkáři svým způsobem zač děkovat.

Ve svém stručném úvodním projevu ostatně na tyto stránky veletrhu poukázala i náměstkyně ministra kultury dr. Anna Matoušková, což by mohlo nasvědčovat tomu, že i na MK jsou si pozitivních stránek z hlediska ochrany památek vědomi. Pro pořadatele je to snad i alespoň morální pobídka do práce na budoucích ročnících.

Nepochybně by takovou pobídkou mohla a měla být i relativní spokojenost vystavovatelů a návštěvníků.

Přínosem bylo i pojetí odborného programu (byl nazván doprovodným, ale v jistém smyslu jej lze považovat za významný z řady ohledů, podle mého zejména z hlediska metody prezentace, jak ji předváděli vystupující z mnoha odborných institucí, škol i dobrovolnických instancí). Škála byla široká a v mnoha směrech poučná i pro samotné přednášející. Věřím, že bude nějak vyhodnocena jak na vysokých školách, tak třeba v rámci NPÚ, který pořádal dva obsáhlé přednáškové bloky.

Památky 2014 - odborný veletrh v Praze 23.-24.10.2014

Veletrh Památky 2014. Studentská památková mise.

Zajímavé bylo např. i vystoupení Studentské památkové mise, představující postupy i výsledky zkoumání stavebního fondu i urbanismu pražských Košíř v rámci projektu realizovaného za účasti NPÚ. Ve spolupráci studentů fakult architektury a dějin umění byly systematicky zkoumány oblasti, které prodělaly pestrý stavební a urbanistický vývoj od předměstské zemědělské krajiny k částečně zastavěnému území, zasahovanému urbanismem v několika „budovatelských“ vlnách (dělnické kolonie, čtvrti činžovních domů i honosných vil). Zpracovatelé byli vedeni k pozornosti mnoha dosud opomíjeným výzdobným detailům, ale také historicitě či „kampaňovitosti“ zakladatelských počinů, ale zejména k pochopení významu jevů v souvislostech a důležitosti uchování maxima takových svědectví pro kvalitu životního prostředí ve městě.

Snad si tyto přístupy podrží i do své budoucí praktické činnosti a budou také pěstovat schopnost a zájem vysvětlovat tyto principy vlastníkům památek či příslušným úředním či politickým představitelům. Bez osvěty se totiž nedobereme ani budoucích památkově orientovaných …památkových zákonů apod. (ani toho, že bude osvěta výrazněji akcentována i v samotném památkové zákonu :-)).

Studentská památková mise pokročila i k tomu, že z vyhodnocených objektů kvalifikovaně vybrala několik hodnotných příkladů a podala na MK návrhy na prohlášení za kulturní památky.

Do značné míry tak studenti poznávají celý proces přípravy památkové ochrany od výzkumů až po administrativní konání nutné pro zákonné zakotvení.

Přesto je trochu zneklidňující, že v takovém projektu není znatelný zájem navázat vytvořená data na „vyšší“ informační systémy zejména v památkové péči (MonumNet). Nebo to tak aspoň není prezentováno.

To mě napadá v další mnou oblíbené oblasti, kterou jsou různé formy evidence památkových jevů, tedy „formulářová památková péče“. Na začátku každého „projektu“ jakoby prvním krokem bylo vytvoření vlastního formuláře. Ten vždy logicky obsahuje prakticky stejné položky, jež jsou jen „poněkud“ jinak seřazené a pojmenované.

Chybnost tohoto přístupu se zdá málo závažná. Věřme, že si jí časem, ale co nejdříve, všimnou tam, kde mohou vznést skutečně slyšené námitky, vydat nekompromisní doporučení či dokonce pokyny. I když zase ne ukvapeně!

Ideálně by měly takové „platformy“ být pro podobné studentské i jiné výzkumné a soupisné aktivity vytvořeny a poskytnuty již na samém jejich počátku.

Data by tak nebyla vytvářena stále dokola v rámci různých projektů (které o sobě nejednou ani „nevědí“), ale jejich účinek by se sčítal (či násobil :-)).

Skoro to dělá dojem, že něco takového ještě nikoho ani nenapadlo, protože ani v úvodních tezích projektů není vysloveno politování, že vlastní IS byl vytvořen proto, že nebylo na co navázat…

Ale to jsem odbočil.

Na doprovodném programovém bloku NPÚ věnovaném tématu „Kámen v památkové péči“ se podařilo zhodnotit a souhrnně představit celé téma, a ve zkrácených verzích i přednášky, které k tématu odborníci realizovali v průběhu letošního roku, kdy byl kámen sledován v NPÚ i pořádáním dalších akcí.

Památky 2014 - odborný veletrh v Praze 23.-24.10.2014

Veletrh Památky 2014. Prezentace na podporu nominace kulturní krajiny Krušnohoří na Seznam UNESCO.

NPÚ dále zpřístupnil v pražské premiéře několik „putovních“ výstav k různým tématům (právě kámen v památkové péči, dále podstávkové domy v severních Čechách). Podílel se také na vytvoření prezentace připravované přihlášky památek hornické minulosti Krušnohoří do Seznamu UNESCO.

Památkové prezentace na veletrhu Památky 2014 rozhodně představují zajímavý příslib z hlediska komunikace památkářů s veřejností. Možná se Vám to zdá samozřejmé. Jenže ono to skutečně svědčí o určitém pozitivním posunu v mysli památkářů. K prvnímu ročníku veletrhu se totiž mnoho památkářů stavělo velmi odtažitě. Projevoval se nezájem podpořit veletrh propagačně apod., jelikož byl považován za čistě komerční akci. Již na prvním ročníku se však podařilo výrazně prezentovat projekt (Ne)tušených souvislostí. Na druhém ročníku byla „komerční“ stránka veletrhu do značné míry redukovaná, takže mezi prezentacemi se již výrazně uplatňoval jak stánek NPÚ, tak i jeho bloky v odborném doprovodném programu.

Posluchači těchto bloků sice nebyli příliš početní, ale tím spíše šlo o významnou příležitost si taková veřejná vystoupení naostro vyzkoušet. To by se mohlo zdát jednoznačně pozitivní. Nicméně je to vystaveno riziku, že třeba při nekonání veletrhu (třeba i přechodném) či naopak jeho výraznější komerčnosti, by tato veřejná vystoupení chyběla. Tedy, možná by je postrádal málokdo, ale jejich konání či nekonání by nemělo takto zůstat mimo vliv památkářů. (Připomeňme si, že již řadu let se nekonají celoústavní konference, které se velkou vitalitou a nepochybným zdarem obětavě zajišťoval dr. Václav Pilz. Od jeho odchodu jakoby již nikdo nic takového nepotřeboval – to je ale neblahý omyl.)

Nakonec již při zahájení vyzdvihla společenské a odborné stránky veletrhu i paní náměstkyně ministra Anna Matoušková. Nedává to tedy možnost nějaké podobné prezentační aktivity vytvářet i vlastními silami památkářů?

Zdá se totiž, že by to aspoň vlažný zájem veřejnosti vyvolat mohlo. Řekněme podobně, jako v případě nedávného „Mezinárodního“ dne archeologie. Kapacity památkářů nejsou velké (jejich přebytek pro zapojování do podobných aktivit není bohužel asi dostatečný, což ale při „běžném provozu“ není příliš nápadné). Ale zájem o problematiku i její prezentaci většinou stál aspoň na počátku u rozhodnutí se tomuto oboru věnovat profesionálně.

Napadat nás mohou takové věci i v souvislosti s probíhajícím Týdnem vědy a techniky, kde se některá pracoviště rovněž dotýkají památkářských témat (dějiny umění, analytické metody…). Nebo při pohledu do Rakouska či Bavorska (dny památkové péče, dny otevřených dveří…).

Památková péče stále častěji ráda poukazuje na svou multidisciplinárnost. Vlastně je možné říci, že sotva někdo další může představit tak širokou škálu vizí či metod.

V případě pořádání nějakého národního Dne či Týdne památkové péče by bylo možné zpřístupňovat (samozřejmě v přijatelné míře) depozitáře, laboratoře, restaurátorské dílny, edukační i metodická centra a ukazovat „národu“ co se tam děje zajímavého i nového, kam se obor právě ubírá.

Slyšel jsem, že na některých pracovištích se již dny otevřených dveří pořádají (např. zní skoro jako nějaká báchorka, že se přitom otevře i ředitelna, kterou procházejí lidi – někteří se jen podívají, jiní s ředitelem probírají aktuální medializované kauzy, nebo se ptají na svůj problém třeba s výměnou oken).

Památkáři se z širšího pohledu zatím trochu vlažně (a v minulých letech s opožděním) zapojovali do aktivit k Mezinárodnímu dni památek a historických sídel či ke Dnům evropského dědictví (spíše se nejprve „otevíraly“ správy některých památek). Nicméně samostatná akce by mohla být také viditelnější, a současně by mohla být účinnější mimo termín s velkou konkurencí dalších aktivit měst, regionů či ministerstev.

Nakonec pozorujeme i to, jak „kampaně“ typu Mezinárodního dne archeologie či Dnů vědy a techniky jsou daleko lépe zvládnutelné pro celostátní média (TV, rozhlas…).

Např. květnový či červnový termín by mohl být zajímavý i pro možnost zapojit do akcí zpřístupněné památky.

Nicméně zatím děkujme pořadatelům veletrhu Památky 2014 a těšme se na další ročník!

2014/11/02 Posted by | prezentace | | Napsat komentář

   

Restauratoren Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Interpretace - AKTUALITY

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Baukunstarchiv NRW

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

moderneREGIONAL

Online-Magazin zur Architekturmoderne

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte