Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Památky západních Čech 3, 2013

Jednotlivá pracoviště NPÚ rozvíjejí sice různorodou, ale v součtu každopádně stále širší odbornou publikační činnost. Nepochybně nelze přehlédnout ani rostoucí kvalitu obsahu, ale i redakčního i technického provedení řady publikací či periodik. Práce redakčních rad se také projevuje na rozvíjení řady poměrně netradičních témat, a to jak monografickými studiemi, tak dílčími souhrny.

Západočeský sborník vyhlíží naprosto přepychově (ostatně, jak jinak, vždyť i obálku zdobí portrét císařovny…). Po stránce bibliografické nechybí svazku nic. Grafická úprava je střízlivě věcná, ale elegantní a velmi dobře řešící orientaci čtenáře (např. poznámky na stránce v dolní části pravého sloupce dvousloupcové sazby; to se před lety přes určité rozpaky podařilo prosadit v ZPP jako bezpochyby nejlepší uspořádání).

Články velmi reprezentativně „pokrývají“ velkou část šíře památkových problematik. Od výzkumů středověké architektury, přes archivní výzkumy, archeologii či mobilní předměty i sondy do dějin památkové péče až k operativní dokumentaci zanikajících památek, ale v neposlední řadě i články z památkové agendy (prohlašování kulturních památek, úsilí o záchranu objektů ohrožených změnou či ztrátou funkce). Opomenuty nejsou ani osobní zprávy a referáty o významných aktivitách odborné instituce.

Nemá cenu převyprávět celý obsah.

Čeho je třeba litovat, to je, že zřejmě nelze v dohledné době počítat s vydáním elektronické verze. Takovou potíží jsou bohužel postihovány četné publikace NPÚ (ale neplatí to bohužel jen pro tuto instituci). Těžko to lze vidět jinak, než že je tím zdržováno sdělování odborných poznatků a odborná diskuse o nich. Nemluvě o tom, že elektronickou cestou je možné zpřístupnit jak rozsáhlejší verze textů, tak i větší počet dokumentace. To lze v obdivuhodném sešitu ilustrovat na příkladu zprávy o výstavě fotografií zaniklých historických venkovských staveb ze dřeva. Digitalizáty jsou asi dostupné v interním informačním systému pracoviště, ale ve veřejné části Metainformačního systému NPÚ na ně odkázáno není.

Rozhodně jsem velkým příznivce papírových publikací. Nicméně by se jejich vznik, nepochybně velmi významný, neměl stávat brzdou rozvoje elektronického zpřístupňování informací, pro jejich další uplatnění v odborném diskurzu stále podstatnější. (Obecně se snažím autory pobízet, aby dle daných licenčních okolností dle možností sami zpřístupňovali své články on-line, typicky např. na službách typu academia.edu, issuu.com, scribd.com, kde je obvykle možné solidní tagování a značná šance na nalezení práce pomocí vyhledávačů).

Reklamy

2013/11/18 Posted by | dostupnost dat, publikace | | Napsat komentář

Stavebně-historický průzkum se prezentuje monumentálním webem

http://www.shp-metodika.cz/index.php

Metoda SHP se vyvíjela po desítky let, přičemž rozhodující podíl na jejím etablování a rutinním procesu získávání poznatků a zpracovávání elaborátů měl prakticky po celou druhou polovinu 20. století Dobroslav Líbal. Samozřejmě spolu se zdatným kolektivem odborníků v SÚRPMO.

V posledních cca 20 letech ovšem zaznamenáváme další výrazné kvalitativní posuny. Na jedné straně bohužel SÚRPMO zaniklo, což vedlo k určitému rozvolnění přístupů ke zkoumání i vytváření průzkumových elaborátů, protože není možné práci sjednocovat tak, jak to bylo možné v jednom „podniku“. Tento stav vedl již v roce 1997 k vydání metodiky, jejíž druhé, rozšířené vydání pak vyšlo v roce 2001 (dostupné z webu NPÚ zde: http://www.npu.cz/download/1303382813/met23shp.pdf).

Dalšími výraznými změnami obor SHP prochází rovněž od 90. let 20. století v důsledku toho, že se metoda díky osvícenosti některých vysokoškolských pedagogů propracovala do osnov několika univerzit i technických vysokých škol. Poměrně značné množství lidí je tak postupně vybaveno znalostmi ke zcela spolehlivé a samostatné realizaci SHP.

Velmi podstatné jsou samozřejmě také pokroky v technice, která postupně vkládá do rukou realizátorů SHP stále nové nástroje, které práci na jedné straně hlavně usnadňují (digitální fotoaparáty, počítače s četným příslušenstvím, využívaným zejména pro zpracování plánové a obrazové dokumentace, vč. vytváření fotoplánů apod.), anebo přispívají možnostmi dosud netušenými (3D scanování, dendrochronologie, RTG…).

Řada odborníků pak při svých realizacích rozvíjela některé postupy, které v dřívějším vcelku neměnném postupu ani nebyly možné. Vlastně jde často o svého druhu experimenty, kdy byly práce v různých částech zpodrobňovány, případně přebíraly postupy z navazujících metod, zejména z archeologie (stratigrafie kontextů). Projevovala se také potřeba podrobněji členit elaborát a v narůstajícím rozsahu vytvářet systémy tabulkových (databázových) přehledů (CAD, Raumbuch).

Na přístupy k SHP mělo vliv také poznání nevyhnutelného (i když zatím zdaleka ne „uzákoněného“) doplňování poznatků po „standardním“ uzavření akce SHP vlastně před zahájením projektových příprav úprav památky, tedy zejména v průběhu prací. Tak se zrodila metoda OPD (metodika z roku 2005 v PDF zde: http://www.npu.cz/download/1137070742/met31opd.pdf). Ta se vlastně zaměřila na terénní dokumentační práce a postupy k identifikaci a registraci dokladů o vývoji památky v minulosti. Z podstaty se tak metoda OPD nevěnuje historické archivní rešerši (i když je naopak někteří zpracovatelé v rámci OPD též vytvářejí), a také na stavbě samotné se zabývá vlastně jen úseky, poskytujícími poznatky o částech např. odhalených v souvislosti se stavebními zásahy (snímání omítek…) či dokonce při její likvidaci. OPD je tak vlastně zaměřena především na postupy sběru dokumentace. Tím se také připojila k těm metodám, které jaksi zpětně ovlivňují i postupy samotného SHP.

Výběrovým přístupem pak metodika OPD do jisté míry rozvíjela i metody databází prvků, jak je užívají zejména projektanti kvůli komplexnímu řešení dělby prací při stavební zakázce. Ty svým způsobem také ovlivnily podobu SHP, kdy se od výpisů hodnotných a škodlivých prvků památek přechází k „mechanickým“ seznamům, ve kterých se provádí náležitá klasifikace. To je zřejmě správná cesta, protože to umožňuje systematičtější přenesení památkově orientovaných priorit SHP do informačních systémů, ve kterých pracují projektanti (a vlastně se dnes směřuje i k jejich přenesení do informačních systémů budov – BIM, což časem umožní komplexní přístup k plánování životnosti a oprav všech částí památky apod.

Toto je sice odbočení od souvislosti témětu komentáře, i když ne zcela. V posledních letech se také ve velké míře rozvinuly systémy evidencí sbírkových předmětů (muzea…), kde se dospělo k dalekosáhlé standardizaci (CIDOC-CRM), která se stala základem takových grandiózních informačních systémů, jako jsou např. Europeana. V každé evidenci, ve které lze použít tyto osvědčené informační struktury (metadat), měly by být povinné. V tom bude ještě třeba určitého myšlenkového vývoje…

Stejně tak i v dosud převažujícím odděleném chápání jednotlivých metod zkoumání (SHP, OPD, statika, restaurování, archeologie…), než začnou být vnímány jako součásti jednoho komplexu sběru a sdílení informací. Vlastně by totiž ani průzkumy neměly být izolovanými zakázkami (kde pak „systematičnost“ zajišťuje to, že průzkumy v souvislosti posuzuje památkář, v lepším případě také seriózní projektant či jiný dodavatel).

Nový web je v duchu tradice vybudován na udržování odstupu SHP od ostatních metod zkoumání, jejichž výsledky zavedeným způsobem přejímá na základě studia příslušných elaborátů (tedy ne v rámci koordinované realizace). Je na něm také znát, že určité části obsahu budou teprve doplněny, anebo jsou nyní ve stavu rozpracovanosti. To asi souvisí i s velikostí autorského zázemí a nutným postupným vytvářením velkého obsahu.

Nicméně je třeba rovnou zdůraznit, že výsledek je skutečně vynikající, velmi užitečný pro praxi (i vzdělávání), a také plný podnětů pro koncipování podobných prezentací.

Rádi se v této fázi vývoje stránky smíříme s tím, že některé odkazy zatím nejsou funkční, případně, že u některého textu chybí obrázek…

Koncepce stránky zřejmě do jisté míry připomíná propracovaný systém dnes již proslulé publikace o zkoumání historických staveb. Kromě souhrnných charakteristik metody a jejích částí (které budou jistě rozvedeny v podrobné metodice SHP, která bude někdy v nejbližších dnech k dispozici v pracovní verzi k připomínkám!), jsou tak hlavní částí obsahu prezentované „případové studie“. To je samozřejmě velmi praktické, protože to jak názorně ukazuje přínosy provedených výzkumů, tak výmluvně objasňuje některá úskalí jednotlivých akcí, ale také detaily, kterých je třeba si na stavbě všímat.

Určitou práci asi ještě bude vyžadovat uspořádání kategorií databáze i klíčových slov (např. s problematickými duplicitami či zbytečnými klíčovými slovy vytvořenými např. z čp. nebo čísel ÚSKP). Škoda je, že klíčová slova u jednotlivých hesel nemají funkci odkazu na příslušný výběr.

Pro to, jak já pracuji s informacemi z webových stránek, je značně nepraktické, že nemohu sledovat provedené aktualizace obsahu (jaká položka byla doplněna v databázi, zda byly doplněny nějaké podstránky či části již existujících stránek). Postrádám nějaký výpis aktualizací (jak to skvěle slouží typicky na stránkách se SW Mediawiki).

Když sleduji široké rozpětí, do kterého se postupně rozpíná škála webových prezentací NPÚ, nemohu než zalitovat narůstající nespojitosti a rozptylu těchto koncepcí. Bylo by nepochybně vhodnější spojit energii těchto iniciativ pro budování jednoho systému informací – pak by totiž bylo možné realizovat i nesporně potřebné korekce struktury „kmenového“ webu NPÚ. Výsledek by ale nakonec ocenili všichni, i ti, kdo často právem kritizují nepřehlednost. Bohužel pak ale za konstruktivní řešení považují zřízení separátního webu.

Přesto se však web SHP hlásí k základnímu grafickému rozvrhu webu NPÚ, což asi lze považovat za vhodné řešení.

Na stránce je také zatím nefunkčním odkazem slibován odborný slovník. K tomu navrhuji, aby se v NPÚ tvořil jeden slovník, ideálně s využitím SW Mediawiki, společný jak pro různé projekty, tak i témata (mělo by rozhodně menší smysl, kdyby si budovali slovník např. archeologové, historici staveb, památkoví architekti atd. vždy samostatně; i když to samozřejmě nelze vyloučit; třeba by také zpracovatele popohánělo k vylepšování „svého“ slovníku „konkurenční prostředí“).

Tak či tak je stránka z hlediska obsahu ohromným přínosem. Zčásti ovšem také příslibem, který snad bude naplněn co nejdříve. Čemuž by mohla napomoci i součinnost dalších odborníků, ke které je na úvodní stránce předložena výzva… V tomto smyslu lze doufat v to, že se web stane základnou spolupráce většího počtu odborníků, jak k tomu i vydavatelé vyzývají.

2013/11/17 Posted by | weby | , | Napsat komentář

Dilemata OPD – 1. Kapacity

Toto téma nemá být v daném kontextu první v pořadí, ale praktickým významem se jako první vnucuje. A vlastně také navozuje všechny související problémy, i když je zase jimi podmíněno.

Z nich vyplývá, že žádné zvyklosti, zákony, vyhlášky, rutiny, metodiky, směrnice, doporučení apod. nepamatují na to, že je nutné v průběhu oprav (omítek, střech, podlah, elektroinstalací…) pomyslet (tedy z úředního hlediska vynutit) na průběžné sledování těch částí stavby, které jsou během zásahů jakéhokoliv druhu na moment či na delší dobu odhaleny, zpřístupněny ke zkoumání, anebo dokonce zcela zanikají. Jedinou výjimkou je metodika OPD, ale ta svou dikcí toto spíše navrhuje a jakoby nesměle ukazuje těm, kdo projeví z nějaké pohnutky o téma zájem. To je samozřejmě správné, protože vynucené postupy se stejně nedají plnit se zaujetím, které je pro OPD nutností. Čili metodika jaksi počítá s tím, že jednou bude sloužit prakticky na každé stavbě jako vodítko pro zaznamenání informací jak pro budoucí generace, tak pro srovnávací aj. výzkumy.

Jedna věc však zůstává i v metodice poněkud stranou podrobnějších rozborů či výminek. A to je právě otázka kapacitní náročnosti prací. Vlastně není ani nabídnuto pro základní představu srovnání… Kolik zdiv, dalších konstrukcí, omítek, architektonických článků apod. se jak podrobně zdokumentuje za jakou dobu. Asi je to tak správné i proto, že OPD si teprve nesměle získává pozici, takže nemůže pro sebe žádat až příliš a naznačovat, že pro kvalitní provedení by byly potřeba větší kapacity, než jaké zatím kdokoliv připustí jako únosné.

Přesto lze nastínit jakési vodítko srovnání. U archeologického výzkumu si dnes již prakticky nikdo nedovolí říci, že jeho kapacitní požadavky jsou nadbytečné. Sice se o nich diskutuje, ale i tak investoři strpí často nemalé náklady na to, aby místo zamýšlených stavebních prací zkoumalo 10 i více lidí několik měsíců a následně i více let výsledky výzkumu zpracovávala řada specialistů. Základem je ponětí o významu archeologie, jak je budováno už od školního dějepisu, projevující se nakonec i v tom, že archeologie si zasloužila paragrafy v zákonu o památkové péči.

Operativní výzkumy a dokumentace, ačkoliv se věnují stejné materii, tak nejsou „kalkulovány“ ani jako součást stavebních aj. zásahů do památek. Přitom by se měly stát nedílnou součástí každého zásahu, ať čistě technického a řemeslného (instalace elektrických vedení či plyno- nebo vodovodních potrubí), nebo vysoce odborného (restaurování, statické sondáže) či vědeckého (archeologie). Totižto by mělo jít o komplexní systém sběru vědomostí. To se zdá být logické. Ale naopak je na to třeba upozorňovat např. i proto, že samotní památkáři si tuto poznávací a dokumentační činnost jaksi osobují, čímž jakoby komplikují její začlenění do kýženého systému (i když příčiny tohoto stavu také mají svou logiku hlavně v tom, že památkář potřebuje intenzivně získávat poznatky z průběhu stavebních či jiných zásahů pro upřesnění regulativů.

Příkladem této disproporce může být připojený snímek. Ukazuje detail rozsáhlého archeologického výzkumu na ploše intenzivně zastavěné od středověku, přičemž během doby stavby opakovaně zanikaly a stále znovu se až do konce 19. století nahrazovaly novými. Demontáž nálezových situací trvala několik měsíců při dennodenním nasazení možná 5 i více lidí, s předpokladem následného několikaletého zpracování výsledků.

Zadání pro zpracovatele OPD se však v podobných případech týká jednoho dvou lidí po dva tři dny. S následným několikadenním vypracováním dokumentačního elaborátu. Přitom potenciálně je rozsah a význam dokumentovaných skutečností srovnatelný s archeologií. Samozřejmě sofistikované postupy archeologie vedou k zachycení řady podstatných skutečností významných i pro stavební historii, ale často i samotní archeologové poukazují na to, že stavební konstrukce nemusejí mít dost „nastudované“. Je nutné připomínat i případy, kdy se daří propojit SHP, archeologii, OPD, restaurátorský průzkum atd., ale ty jsou stále spíše vzácností. Nejde o výsledek systému.

Ideální by asi bylo vztáhnout poměrně velkorysé podmínky již prosazené pro archeologii i na ostatní metody výzkumu, resp. je spíše definovat jako jeden jednolitý a nedílný proces zkoumání, během kterého jsou jednotlivé disciplíny angažovány podle průběžně zjišťovaných a upřesňovaných potřeb. Zkoumaná materie je nedílná, a tak tomu musí co nejdříve být i s přístupy k výzkumným činnostem…

Beroun (BE), stav. parc. 296, Hrnčířská 1, Politických vězňů 4
Množství různorodých konstrukcí postupně doplňovaných a nahrazovaných během řady století intenzivně využívaného hospodářského objektu se vymyká možnostem zpracovat OPD se srovnatelnou podrobností jako archeologický výzkumu. A přece se nabízí určitá možnost – začlenit specialistu OPD do výzkumného týmu a nasadit jej v potřebných fázích výzkumu.

2013/11/04 Posted by | archeologie | , | Napsat komentář

   

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.