Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Elektronické přesramenočtení. Budoucnost památkových průvodců?

Památkáři stále preferují vydávání papírových průvodců po památkách. Na druhé straně ale přicházejí s různými pokročilostmi, jako jsou třeba audioprůvodce pro mobilní telefony. Nicméně to většinou působí poněkud pokustónsky a izolovaně, i když nepochybně provedení je profesionální. Technické možnosti sdílení informací o památkách se navíc rozvíjejí natolik hekticky, že to bez určité dotace finanční a kapacitní nemohou památkoví informatici ani sledovat. Vzniká jich také souběžně více, takže volbou jednoho řešení, byť sebevíce slibného či osvědčeného, jaksi automaticky zůstává většina možných adresátů informace mimo dosah.

Elektronický průvodce
Cestující v pražském metru pozorně čte elektronickou verzi průvodce českými památkami v… ruštině (publikace má 300 stránek a většina jich je na rozdíl od této pokryta písmenky…).

Elektronická řešení by přitom umožnila operativní aktualizace údajů, jejich průběžné doplňování o podrobnější úrovně informace. Přitom by to uživateli dovolovalo volit pružně úroveň podrobnosti (přecházet z povšechné úvodní informace k libovolným detailům, ať už historickým, nebo třeba o aktuálním restaurování či archeologickém výzkumu apod.). Na druhé straně je pravdou, že většina lidí se spokojí s tím, že si hladinu podrobnosti zvolí na počátku, načež se ráda začte (bez neustálého sledování odboček od hlavního toku výkladu).

Takovému pojetí skutečně vyhovují klasické tištěné průvodce, zejména pokud jsou na pokladně zpřístupněné památky dostupné v různé podrobnosti a pro odlišné cílové skupiny (od fundovaných „oficiálních“ průvodců až po dětské pracovní sešity). Avšak i v této osvědčené formě je to náročné organizačně i ekonomicky. Proč tedy nezačít ve větší míře hledat k cesty k elektronickému zpřístupňování. PDF verzi staršího průvodce, již rozebraného, by si lidé mohli doma vytisknout (i když to moc efektivní není), nebo si ji prohlížet ve čtečce. Naopak aktuální edice by mohly být primárně vytvářeny ve verzích „přátelských“ pro mobilní zařízení s navigací apod. To by nebránilo v určité etapě jejich vývoje vytvořit z nich tiskovinu.

Elektronické verze také umožňují propojení se slovníkovými informacemi, takže „edukační“ cíle mohou být mnohem efektivněji dosahovány. Samozřejmě to nemá nahradit nějaká znázornění třeba dřevěnými modely či důkladné osobní prohlídky památek, ale je třeba, aby se tyto cesty sdílení znalostí vhodně doplňovaly. Podobné cesty sledují např. i Wikivoyage (v češtině ve stavu inkubátoru; např. anglický Karlštejn). Systematicky pracující s hesly Wikipedie, kde je zahrnuta i většina hesel zpřístupněných hradů, zámků a dalších památek. Možná však to vše dostatečně zahrnují nyní již samozřejmé webové stránky památek a je spíše vhodné je trvale vylepšovat…

Reklamy

2013/09/11 Posted by | dostupnost dat, publikace, Uncategorized | , , | Napsat komentář

Technické památky jako „tradiční“ téma památkové péče

Poslední číslo ZPP 3/2013 je skutečně skvělou reprezentací specializace památkové péče zaměřené na technické (industriální, průmyslové) dědictví. Zaujala mě přitom celkem drobná glosa z Juditiny věže, oznamující, že „Industriál se již stal tématem státní památkové péče dávno. Důkazem budiž nové číslo Zpráv památkové péče,“ míněná asi hlavně jako upozornění na důležitost tématu.

S tím odměřováním dávnosti (podobně jako dočasnosti) to může být relativní. Disponovaní věci znalí odborníci sledují a zkoumají technické památky dlouho, jakož i usilují o jejich ochranu. Důležitost v minulosti tématu dodávalo to, že většina továren byla svědky utrpení a bojů dělnické třídy. Na druhé straně většina technických oborů a firem od nepaměti vytvářela a spravovala své archivy, s nimiž obvykle souviselo i historické bádání. Jeho výsledky tak mnohdy jsou poschovávány po různých firemních výročních či technických zprávách, jubilejních tiscích apod.

Památková péče na to do značné míry opožděně navazovala a své úsilí stupňovala s tempem radikálních rekonstrukcí či likvidací historických továrních i řemeslných objektů. Od počátků přitom mohla spolupracovat s technickými odborníky (typicky drážními, hornickými, železářskými, pivovarnickými…). Nicméně se po mnoho desetiletí jednalo o okrajové téma, kunsthistoriky i architekty spíše trpěné, širší veřejnosti prakticky neznámé. Ale od počátků díky angažovaným odborníkům rozvíjené na mezinárodně respektované úrovni.

V časopisu ZPP i jiných památkářských tiskovinách se proto objevovaly články sice celkem pravidelně, ale přeci jenom spíše ojediněle.

Když nyní vychází celé velmi objemné, fundované a vůbec brilantní technické číslo ZPP, připomíná mi to drobnosti k dříve komponovanému technickému sešitu, vydanému jako č. 8 v roce 1993 (další pak následovalo č. 2 v roce 1995). Tehdy jsme se s arch. Dvořákovou i členy redakční rady domluvili, že technické památky si zaslouží větší zvýraznění, než právě zařazování jednotlivých článků do tradičně uspořádaných sešitů, protože to vede, zjednodušeně řečeno, k tomu, že „tradiční“ památkáři jednoduše takový článek mezi ostatními strpí, ale číst ho nečtou. Rozhodli jsme se to změnit vydáním industriálního čísla. Bylo to usnadněno tím, že v redakční radě zasedali (tehdy nově) např. Tomáš Durdík či Miloš Suchomel, oba vynikající znalci historie železnic. Předsedou redakční rady byl tehdy ředitel SÚPP, který ovšem neměl čas pravidelně se zasedání účastnit. Proto bylo jeho překvapení z takového monotematického čísla časopisu velmi značné a nelíčené. S vedoucím redaktorem to pak bylo řešeno až na pracovně-právní úrovni, protože to bylo bráno jako úskok a zneužití situace, kdy na práci redakce nemohl předseda redakční rady permanentně dohlížet.

Aktuální číslo by vydalo na rozsáhlé rozbory, ale to nechť obstarají specialisté na jednotlivé oblasti techniky a průmyslu.

Tak si dovolím jen jednu spíše okrajovou poznámku. Jakoby se většinou článků táhla skoro neviditelná (asi industriálně šedá) nit tématu evidence poznatků, vědomostí a dokumentace památek. Již samotný výběr příkladných objektů pro jednotlivé články svědčí o tom, že autoři mají dokumentace mnohem více, jak to plyne ze založení jejich práce v rozsáhlých výzkumných projektech. O těchto souborech se však již čtenář nedozví, takže se dozví o metodě práce a o souhrnných tezích, ale další informace zkusí hledat jinde. Většinou asi něco objeví na Wikipedii… Možná se propracuje do nějakého specializovaného sborníku.

Odpovědí na tyto potřeby zřejmě je ve značné míře databáze VCPD, rovněž v čísle představená. Ale i ta je veřejně dostupná jen z malé části – což ovšem odpovídá fázi jejího zpracovávání. Co vím, počítá se s jejím začleněním do rámce IISPP NPÚ. Pak je ale trochu otázka, proč není rovnou budována v rámci tohoto informačního systému. Ale i ten je v souvislosti se svým olbřímím rozsahem a složitým zrodem (evidence nemovitých a movitých památek, archeologických nalezišť, sbírek na hradech a zámcích…) stále budován a doplňován.

Věřme tedy, že se podaří i toto informatické zázemí rozvíjet tak, aby bylo možné bezprostředně v terénu dohledat vše potřebné, současně data aktualizovat, doplňovat o fotky, audio či videozáznamy. Možná i ke zvýraznění takových potřeb nepřímo přispěje odborně i redakčně skvěle připravené poslední technické číslo ZPP, ke kterému nelze než zúčastněným osobnostem gratulovat.

2013/09/11 Posted by | evidence památek, publikace | , | 1 komentář

Tyčí ne!

Jest mi co chvíli jít Valdštejnskou zahradou v Praze. Tu a tam tam něco vyfotím, přičemž využívám toho, že zahradou procházím v různých denních dobách a občas mi přijde, že bych mohl využít vhodného slunečního světla, tak jak dopadá od rána do večera z různých směrů.

Zaujala mě možnost vyfotit něco také z trochu jiné perspektivy. Zdálo se mi, že by bylo pohledné vyfotit zblízka kašnu na pozadí s lodžií saly terreny jinak než obyčejně ze země. Vzal jsem si tedy s sebou tyč s možností upevnit foťák k pořízení fotky z výšky několika metrů. Postavil jsem se s tímto vybavením do parteru před kašnou a chystal se fotit. Ihned na mě přiběhl strážce, který mi sdělil věcně, ale rázně, že z focení nic nebude. Přistoupil jsem na to, ale vyptal jsem se, za jakých podmínek bych mohl získat povolení. Prý na tiskovém odboru.

Po nějaké době jsem se tam skutečně vypravil. Z recepce mi byl umožněn telefonát příslušné dámě. Ta se mě ptala, na co fotky potřebuji. To jsem nedovedl přesně říci, tak jsem špitl, že jsem z NPÚ, v naději, že by se tak mohlo dát spíše přijmout, že mě zajímají památky. Následkem toho byl dotaz upřesněn v tom smyslu, že k čemu fotky potřebuje NPÚ. Sdělil jsem, že jsem sice z NPÚ, ale tímto nejsem přímo pověřen, že se prostě zajímám o památky. Ale že současně věřím, že by NPÚ fotky nějak využil ke své dokumentaci.

Na to jsem se dozvěděl, že v takovém případě je třeba předložit oficiální žádost instituce, která pak bude na příslušných úrovních posouzena. Zdvořile jsem řekl, že se pokusím a poděkoval.

Vlastně mi to nebylo jasné, protože jsem myslel, že důvodem předešlého zamezení focení byl pohyb zahradou s onou dlouhou tyčí, protože je mi známo, že se do okolí Parlamentu s tyčemi nesmí (kdyby někdo ztratil nad sebou kontrolu, mohl by tyčí někomu ublížit).

Kdosi tam v prostoru vrátnice zaslechl můj telefonát a vysvětlil mi, že jde o to, že se nesmí fotit ze stativu, aby nemohly být nekontrolovaně zhotovovány profesionální fotky. Nebylo nic platné, že na té tyči je foťák mnohem labilnější, než v ruce.

Měl jsem to perspektivně odhadnuté, že by to byla pěkná fotka. No nic. Ale pořád mě zajímá, jak by fotka vypadala. Tak asi příště zkusím štafle…

čp. 17/III, Valdštejnský palác, Praha, Malá Strana
Největší výška, do jaké jsem se dostal s nataženýma rukama a s foťákem nad hlavou.

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 4, Malá Strana, Praha
Tohle je fotka Valdštejnského paláce z náměstí pořízená z tyče. Policistovi jsem pro jistotu řekl, co hodlám dělat. Řekl, že je to v pořádku, že to jen ohlásí kolegům, aby se u monitoru nedivili, co se to děje.

2013/09/05 Posted by | Valdštejnský palác | Napsat komentář

Byl zahájen 2. ročník české verze mezinárodní fotografické soutěže Wiki miluje památky

Přesně o půlnoci našeho času byly zprovozněny nástroje k nahrávání soutěžních snímků na servery Wikimedia Commons; snímky jsou pak podkladem pro vytváření článků o jednotlivých památkách, ale také obecněji zaměřených, zařazovaných do nepřetržitě rozšiřované elektronické encyklopedie – Wikipedie. Fotografie je možné bez omezení nahrávat celé září. Tak je možné pro fotografování památek využít i Dny evropského dědictví, během kterých je každoročně zpřístupňováno největší množství běžně uzavřených památek.

Díky této soutěži získává kulturní dědictví na Wikipedii značně výsadní postavení. Co je však neobyčejně významné i pro památkové instituce, je to, že snímky jsou dostupné pod tzv. svobodnými licencemi, takže je možné jejich legální využití pro jakékoliv potřeby propagace či zkoumání kulturního dědictví (samozřejmě při splnění licenčních podmínek, což se týká především nutnosti při jakémkoliv dalším užití uvádět autora fotografie). Proto také generální ředitelka NPÚ Naděžda Goryczková opět poskytla soutěži oficiální záštitu. (V některých zemích památkové instituce s pořadateli soutěže velmi těsně spolupracují.)

NPÚ se také na soutěži podílí vyhlášením samostatné soutěžní kategorie. Ta se letos vztahuje k tématu „Památky a povodně“. Snímky, které budou v této kategorii odbornou komisí nejvýše hodnoceny, získají také speciální ceny od NPÚ.

Základní informace k soutěži jsou dostupné na oficiální stránce. Zde je také viditelný aktuální počet nahraných snímků a lze využít všechny podstatné informace (zejména pravidla soutěže; případní zájemci najdou další podrobnosti na Wikipedii – stránka se aktuálně ještě doplňuje). Aktuality lze sledovat na neoficiálním Facebooku. Také zde je stručný návod a důležité odkazy na stránky, které umožňují průběžné sledování přidávaných snímků či mapové zobrazení (s rozlišením již fotografovaných památek a těch, které na vyfotografování zatím čekají…).

Úderem půlnoci dne 1.9.2013 byly zprovozněny nástroje k nahrávání soutěžních snímků.

Věž Novomětské radnice v Praze
Chronologicky první letošní snímek v soutěži.

Podrobné poučení pro soutěžící je dostupné zde.

Adresa pro vyhledání památky, jejíž fotografii chceme přidat je tato.

Asi často budeme postupovat tak, že si lokalitu najdeme v příslušném okrese, i když ty již dne nejsou pro každého tím nejspolehlivějším vodítkem. Pak se asi dá použít výpis podle měst.

Seznamy je třeba brát s určitou shovívavostí. Bohužel se zatím nepodařilo dojít k tomu, že by 100% kopírovaly aktuální stav v oficiální evidenci NPÚ. Nezbývá než věřit, že to by se časem povést také mohlo. Lze snad říci, že by si to Wikipedie zasloužila za to, kolik často nezastupitelné dokumentace v rámci soutěže (i dalších svých aktivit – např. projekt České vesnice) lidé poskytnou k užití i památkářům samotným.

Rozhodně je zajímavé sledovat přísun dodávaných snímků, což umožňuje stránka Soubory WLM.

Na Wikimedia Commons je vytvořena stránka s náhledy všech dodaných fotek.

Srovnání se světem pak nabízí stránka.

Pro památkáře je cenné i to, že vlastně mohou případné zájemce o poskytování fotografií památek směrovat na Wikipedii, protože zatím nedisponují vlastními nástroji pro zpřístupňování fotek s volnými licencemi (v databázích NPÚ jsou v zásadě dostupné jen dokumenty, k nimž má NPÚ příslušná práva). Z tohoto hlediska je snad namístě připomenout i to, že Wikimedia Commons nejsou archivním úložištěm. Stává se, že jsou odstraněny snímky vyloženě duplicitní nebo nějak nepřipadají editorům pro účely encyklopedie vhodné. Kdo tedy míní poskytovat k osvětovým i jiným účelům fotky osobitým způsobem (náladové snímky, série detailů jedné věci…), nechť raději pod svobodnými licencemi snímky vkládá (paralelně) jinam (Rajče – snadná obsluha, nemožnost kategorizace; Panoramio – spolehlivé zobrazení v mapách, výborná pozice ve výsledcích vyhledávání; Picasa/Google + – dobrá možnost sdílení; Flickr – využívají např. mnohé paměťové instituce, je zde také k dispozici skupina, ze které Wikipedie snímky včetně soutěžních importuje /podmínkou je dobrý popis a lokalizace/…).

Každopádně nelze než Vám přát, aby si Vaše snímky památek našly cestu na Wikimedia Commons a podpořily tak povědomí o hodnotách našeho kulturního dědictví. A samozřejmě držet palce v soutěži.

2013/09/01 Posted by | dokumentace památek, evidence památek, participace, weby | , | Napsat komentář

   

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.