Vidíme ještě rozdíl mezi knihou a webem?

Co dělá knihu knihou? Otázka zajímavá i z hlediska, co je bodovatelná vědecká publikace. Má-li obsah nějaké parametry, přínos, co sejde na ambaláži? A nemá být forma zvolená tak, aby přístup k „výsledkům“ byl tak snadný, jak to dostupné technologie dovolují? (Někdy si v této souvislosti říkám, jak asi reagovali tradicionalisté, když se začínalo s psaním na papyrus či pergamen místo kamene, pak s knihtiskem… Také hřímali, že skutečně autentická kniha je jen ta opsaná?) A jaký je z praktického hlediska rozdíl mezi veřejně dostupným digitalizátem starého rukopisu? Tisku? A jaký mezi blogem a tištěným časopisem? Je něčím důležité, kterou z cest informace získám? Komplikovat zájemci o informace přístup k nim? Proč? Že jsme také dříve museli klopýtat do knihovny? Knihy se masově tiskly a tisknou jako cesta k rychlému šíření informací k co největšímu počtu zájemců. To je internetem ale překonáno ve všech směrech, krom snad nejasností kolem trvalé archivace (většinou ale komentovaných spíše pocitově). Zrychlení je až nekonečné. Přesnost cílení je nepochybná (jde o to, že se informace dostanou i k tomu zájemci, který by z různých důvodů nemusel výtisk vůbec získat; statisticky vzato by se o něm za život vůbec nestačil dozvědět).

Význam knihy a tištěného slova nepochybně spočívá v trvalosti vyjádřeného obsahu. Obsah je také výběrem (i kdyby to plynulo jen z toho, jak komplikované je knihu vydat), přitom odborně redigovaným, oponovaným, stabilizujícím terminologii apod. To je velmi klíčové a asi hlavně nad tím, by se elektroničtí šiřitelé nového obsahu měli zamýšlet. Publikovat dnes může každý, co ho napadne. Ale pro solidní práci s informacemi je zásadní, zda i u on-line publikování vznikne shoda o udržení oponentních a redakčních procesů. Nicméně tu nastavuje zrcadlo i Wikipedie. Té se sice pošklebujeme pro nehotovost či popletenost mnoha hesel. Jenže u všech může probíhat, a u mnohých probíhá, nekonečný redakční a aktualizační proces (zmiňuji jinde, jak je právě tato vlastnost užitečná třeba pro vytváření a „údržbu“ soupisů památek apod.). To se navíc odehrává do posledního písmenka ověřitelně. Takovou možnost nemáte ani u tištěných vědeckých publikací, kde je ponecháno na Vás, jak si třeba studiem recenzí ověříte solidnost redakce.

Potřebuje tedy kniha svou tradiční fyzickou „podstatu“? V jistém smyslu… jistě ano. Asi stojí za to diskutovat. Potřebnou diskusi o takových otázkách ovšem „zdržují“ výrobci knih. V komentovaném příspěvku je také ponechána stranou otázka „obživy“ pisatelů, redaktorů i vydavatelů a ochrana autority k obsahu. Nicméně to už je dnes také různými způsoby zvládáno, i když s nedostatky a postupně.

Wibke Ladwig: Decoding a book. Was ist Buch? #rp13, http://de.slideshare.net/wibkeladwig/rp13-decoding-slide [8.5.2013; 0900 CEST; via FB]