Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Hrozí ztráta fotografické paměti?

Jako „fotografickou paměť“ obvykle označujeme vyvinutou schopnost některých lidí, kteří si po jediném pohledu spolehlivě zapamatují něčí tvář, podobu věci či obrázku, ale také pasáže textu apod., tedy věci vnímané zrakem. Ale o tuto část lidské duše v následujících odstavcích nejde. Jedná se tu o „paměť“, stopu, informace…, jak jsou zachycené díky fotografickým technikám, typicky na negativech či pozitivech, v datových souborech… Spolehlivě (i když s technickými omezeními) jsou tak zaznamenány tvary či barvy věcí i lidí, zejména s řadou detailů, které ani v danou chvíli nedoceníme (např. dokumentace stylu odívání na běžných portrétních snímcích, vybavení obydlí, reklamních poutačů ve veřejném prostoru… a v neposlední řadě také stavu památek…).

Znáte to možná sami… Když vezmete do ruky starší fotografie z nějakého výletu, oslavy, skupinový snímek… Postupně konstatujete, že s časem na fotografiích přibývá tváří, které již nepojmenujete, jejichž jméno si nevybavíte. Někdy pomůže chvíle vzpomínání na souvislosti, jindy konzultace s nějakým dalším „pamětníkem“ (který si může vybavit skutečnosti, které Vám již unikaly). Málokdo se může podívat do nějakých zápisků, poznámek v „metadatech“ – jménech na rubu papírového snímku, klíčových slov…

Karlštejn (BE), hrad. Jarní výlet
Rodinka na výletě na hrad Karlštejn v roce 1976…

Podobné je to s fotkami z výletů za poznáním, ale i ze seriózních výzkumů památek. Příčiny jsou různé, ale v zásadě jde o to, že na možnost, že by „se“ zapomnělo, dosti nepomyslíme. Proto také není na popisování, kategorizaci apod. dostatek času (ale samozřejmě se oba naznačené stavy mysli vzájemně ovlivňují). Jde tedy také o problém kapacitní, závisející ovšem na zvolených prioritách. Dříve vznikaly fotografie na světlocitlivých filmech více méně po kusech či desítkách z jednoho místa. Dnes si historik umění či staveb, restaurátor, archeolog, ale i milovník památek – turista přivezou bez problémů každý den několik set snímků. Jejich seriózní označení obvykle spotřebuje mnohem více času než samotné nafotografování. Dnes část (ale zdaleka ne dost) lidí s chutí věnuje čas kvalitnímu popisu snímků, geotagování apod., neboť je k dispozici mnoho počítačových programů, které to usnadňují. Ale i tak hraje roli čas, který se mnohdy snažíme ošálit odkládáním zpracování na dobu, kdy snad bude volněji. Nepominutelným problémem pak je, že v řadě případů není potřebný čas vůbec kalkulován při stanovení pracovní náplně (zvláště, když fotografující pracovníci mají primárně jiné úkoly, než fotografickou dokumentaci a její archivní přípravu) či spotřebovaného osobního času (to platí pro fotografie z dovolených apod.). Seriózní správa snímků je tak velmi podceňována.

Samozřejmě to neplatí zcela paušálně. Systémově mnohdy podmínky existují. Instituce či firmy většinou užívají propracované databáze a vytvářejí systémy spolehlivé trvalé archivace. Problém může být jaksi v kalkulaci časových nároků na spolehlivou správu (jakoby se myslelo, že po vytvoření systému již jde vše samo, „jen když se bude chtít“).

Přesto i s provozem kvalitních systémů správy fotodokumentace souvisejí některé další problémy (neorientuji se v tom plně, takže mé poznámky jsou povrchní a neúplné – pomozte případně upozorněním na opominuté důležité souvislosti) např. z hlediska terminologie. Je tomu tak třeba proto, že stejné jevy nejsou označovány jednotnými termíny. V institucích zabývajících se památkami v tomto směru dochází v poslední době k citelnému pokroku, který se snad záhy pozitivně projeví (jak z hlediska kázně pracovníků vytvářejících data, tak v potřebném sjednocení slovníků v rámci celé jednojazyčné komunity – knihoven, archivů, muzeí…, ovšem včetně mezijazykové převoditelnosti). V individuálních archivech pak je sjednocení zcela ve hvězdách. Velmi by mu pomohlo, kdyby se instituce rozhodly ke kooperaci s fotografujícím obecenstvem, mnohdy disponujícím výtečnou technikou, i výtvarnou způsobilostí, odbornými znalostmi a vynakládajícím nemálo času. Podnětem k takovým úvahám může být Wikipedie, jejíž ohromné dokumentační sbírky velmi dynamicky narůstají právě díky aktivitě dobrovolnické komunity. Např. aktuálních fotografií památek tam mají mnohem více, než památkové instituce…

Neoznačené a neurčitelné snímky však nejsou jen zdrojem našeho vlastního budoucího zklamání. Velmi často jsou bohužel podceněny při budoucím zacházení. Osobní archivy většinou časem zanikají (potomstvo obvykle likviduje sbírky, protože se v nich nedovede vyznat). Například sbírky pohlednic mohou kolovat po burzách, ale těžko tam zaujmou snímky, jejichž původ i souvislosti zůstávají záhadou. Většina tak skončí v popelnici dříve nebo později…

Podobné procesy ztráty paměti ovšem probíhají v „paměťových institucích“. Např. po šuplících penzionovaných pracovníků mohou ležet již neurčitelné fotky či negativy, na discích jsou nezvladatelné spousty pracovních fotek „z terénu“ (většinou se sice původně jedná o jakési fotografické zápisníčky v souvislosti s vykonávanou odbornou agendou, ale je jasné, že na nich obsažené informace mají obecnější platnost). Je ovšem možné, že technický pokrok řadu snímků pomůže určit (např. s pomocí vyhledávání „podobných“ snímků; to ale neplatí např. pro dokumentaci zdiva zbaveného po krátkou chvíli mítek).

Existuje nějaké univerzální řešení? To zřejmě ne. Ale kdo se fotografováním zabývá, měl by na solidní správu snímků pamatovat, popsané fotky zpřístupňovat. Pro popis je nejlépe si najít vzory v přístupných databázích velkých kulturních institucí, případně v Europeanech (zde např. akvarel Kaple sv. Kříže na Karlštejně pocházející ze sbírek Národního muzea v Praze, které digitalizát prezentuje na portálu eSbírky: http://tinyurl.com/karlstejn-kaple-sv-krize).

Ztráty fotografické paměti v příkladech

Typickým případem jsou staré rodinné snímky.

Čtyři pololežící děti – tři chlapci s jednou dívenkou; před nimi položeny dva kloboučky
Neurčitelný snímek se skupinkou dětí v našem rodinném archivu…

Většinou na nich můžeme ilustrovat skutečnost, že 100 a více let staré snímky dosud zachovávají prakticky 100 % obrazové informace, ale v rozsáhlé míře jejich dědicové ztratili povědomí o vyobrazených osobách. Snímky se tak staly spíše dokladem „dobové módy“. Jako takové se pak mohou nějakou dobu v domácnosti přechovávat. Ale většinou dříve nebo později skončí na skládce, nejednou také v antikvariátech či na sběratelských burzách. Sbírky jsou pak sestavovány z různých hledisek podle zájmů sběratele (lokalita, časové období, dopravní prostředky…). Asi nejlepším řešením je umístění historických fotek v muzeu (kde asi zůstane zachována aspoň informace o osobě dárce) či archivu (to se však systémově týká především sbírek z institucí či souvisejících s veřejně činnými a známými osobami – příslovečné „pozůstalosti“). Ale muzea jsou omezená kapacitně či tématicky, takže jsou často také „vybíravá“.

(Z tohoto hlediska přesto lze vyzdvihnout přístup některých muzeí. Aktuálně např. Národního muzea, které získává alespoň digitalizáty, snad spolu s relevantními informacemi: Moje monarchie.)

Mnoho sběratelů zpřístupňuje staré rodinné snímky na internetu, ale prakticky zcela bez informací o souvislostech snímku (obvykle se ani neví nic o vyobrazené osobě). To lze doporučit ve všech případech, kdy lze předpokládat, že nebudou zasažena nějaká osobní práva vyobrazených postav či nějak s nimi souvisejících dalších osob.

Black eyes

Řadu snímků zpřístupňují nejen muzea, knihovny či archivy, ale také dědicové historických fotoateliérů, jako např. táborské Muzeum Šechtl a Voseček či Ateliér Seidel v Českém Krumlově). Lze předpokládat, že pokud máte doma nějaký snímek s označením jejich firmy, najdete ho na jejich webové stránce. Nicméně i tak mohou snímky mít individuální osudy, které volají po samostatném zveřejnění.

Např. následující snímek nalezneme ve firemním archivu zde. Nicméně individuální papírová reprodukce obsahuje na rubu osobitý zaujatý komentář, který stojí za to zachovat jako doklad tragických dopadů válečné doby.

Rekvizice zvonů. 1917. Místo neznámé (avers)

Solidní popis pak umožní, aby v logických souvislostech byl snímek nalezen také pomocí internetových vyhledávačů.

Rekvizice zvonů. 1917. Pelhřimov, kostel sv. Bartoloměje (revers)

Snímek příslušnice naší rodiny (žijící tehdy v Pelhřimově) je označen číslem desky 7901, avšak na webu Muzea Šechtl a Voseček jsou pod tímto číslem vyhledatelné dva jiné snímky.

Mladá dáma s kožešinovým šálem

Ztráty fotografické paměti v „mé době“

Během života občas fotografuji na různých rodinných i firemních událostech. Jsem si vědom toho, že na některých snímcích jsou zachyceny osoby, které jsem nikdy osobně nepoznal a o jejichž identitě jsem nebyl informován. U některých si dnes již nejsem jistý (znáte to např. ze skupinových snímků školních tříd Vašeho mládí).

Alespoň aktuální snímky by tak měly být označovány (pokud to některá z vyobrazených osob neodmítne, k čemuž by jí mělo být ponecháno právo) v obrazu (jak to umožňuje např. FB, ale prakticky všechny moderní služby k prezentaci fotografií – vč. Wikipedie, jenže ta není využitelná jako spolehlivé úložiště, protože editoři mažou dle jejich názoru nadbytečné snímky).

Příklad snímku s označením osob použitím tagů a vyznačením v obrázku.

Generální ředitelka NPÚ Naděžda Goryczková slavnostně otvírá novou návštěvnickou sezónu
(Je třeba dbát na to, aby bez souhlasu fotografovaných nebyly zveřejňovány snímky situací, kde se veřejné zpřístupnění neočekává.)

Tak je docíleno toho, že snímek může být nalezen vyhledávacími programy (které vždy budou pracovat především s textovými informacemi u snímků). Je však třeba počítat s možností, že označení v obrázku budou ztracena.

V oblasti památkové péče jsme běžně konfrontováni s potížemi při identifikaci vlastních „historických“ fotografií památek i snímků v archivech institucí. Typicky to platí o nepopsaných snímcích drobných detailů staveb. Ty často patří právě k těm, které jsme nestihli popsat hned po fotografování. Příznačná je situace fotografování dílčích nálezů na historické fasádě z lešení, protože se prakticky vždy jedná o zachycení situace nenahraditelnými snímky, ale přitom většinou nesnadno přesně lokalizovatelnými.

Milevsko (PI), klášter, kostel
(Na snímku z průběhu opravy jsou patrné konstrukční detaily, po dokončení opravy opět překryté omítkou a nátěrem.)

Snímky by měly být popsány s co nejmenším odkladem. Sám jsem to mnohdy nestihl. Ale ukazuje se, že ani precizní popis neřeší vše, protože většinou existují důvody, proč nemusí být stoprocentně jasný tak, jak to předpokládá pisatel. Snímek by měl pokud možno vždy být doprovozen fotografií zachycující polohu snímaného detailu v širších souvislostech.

Takovým vcelku srozumitelným příkladem může být vyznačování polohy kvádrů s kamenickými značkami ve zdivu, protože krom vyznačení prostorové souvislosti může mít zásadní význam pro studium stavebního postupu, souvislosti s dalšími stavbami apod.

Praha, Malá Strana, vyšší mostecká věž

K tomu glosa „Kde ty všechny kamenické značky jsou…?„.

Cihla na snímku nese kolek Hergetovy cihelny v Praze. Nicméně pro historické studium má hodnotu i záznam o jejím vybourání ze stavby. Na cihlách z likvidované konstrukce je místy jasně patrné očazení, svědčící o tom, že cihly byly ve stavbě užity k vyzdění komínu. Nyní jsme tedy byli nepřímými svědky zbourání tohoto komínu. Náš záznam může posložit jako doklad výskytu daného typu cihel, ale také jako drobný doklad o úpravě dané stavby…

čp. 163/III, Valdštejnské nám. 2, Praha, Malá Strana

K cihlám pak glosa „Dejme cihlu k cihle (dokument k dokumentu)„.

Snímky je třeba v únosné míře zpřístupňovat

Tak se dostáváme i k dalšímu souvisejícímu tématu, mnohými zpovzdálí obcházenému nebo bez efektu kriticky diskutovanému, a tím je potřeba snímky zpřístupňovat on-line.

Je třeba se do jisté míry vyrovnat s velmi reálnou obavou, že zveřejněné snímky budou zneužity. Tomu je třeba přizpůsobit postup podle individuálních priorit. Pokud považuji snímky za umělecké počiny, které bych chtěl a mohl využít obchodním způsobem, buďto je nemohu on-line zpřístupnit, nebo je musím „znehodnotit“ vložením nějaké značky, vodoznaku apod., případně zpřístupněním v přiměřeně malém rozlišení. Samozřejmě zůstává v platnosti autorský zákon, který zneužití jakýchkoliv výtvorů (zveřejňování pod falešným jménem, neoprávněný ekonomický prospěch) zakazuje a postihuje.

Zpřístupněním snímků tak přispějeme k upevnění obecné fotografické paměti. Informační hodnota snímků získá šanci na využití i ve vzdálenější budoucnosti.

Diskutovat by bylo možné o tom, kde je nejlepší snímky umístit. V každém případě je však podstatný kvalitní popis.

Advertisements

2013/02/03 - Posted by | archivace, dostupnost dat | ,

komentáře 2 »

  1. Pěkný článek. Pokud to nevadí, rád bych doplnil text z pohlednice i do našeho archivu (Šechtl a Voseček).
    Co se týče čísel na fotografiích, neodpovídají našemu číslování desek, ale číslování zakázek http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/number.html
    Bohužel těch číslovaných se zachovalo jen málo a zrovna tato v seznamu chybí.

    Honza Hubička

    komentář od Jan Hubička | 2013/02/08 | Odpovědět

    • Takové užití snímku mi nevadí. Jen tam, pokud je to technicky či graficky možné, uveďte, odkud to máte. Nakonec je to i doplnění obsažených informací.

      komentář od ceskaplacka | 2013/02/08 | Odpovědět


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public