Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Jednoduchá cesta k digitalizátům filmových negativů či diapozitivů

Roky jsem využíval tradiční fotochemický proces k dokumentování památek, ale také k jiným reprodukčním potřebám. Vytvořil jsem si proto všelijaké atypické pomůcky (k vytváření diáků i jiných potřebných filmových replik /kontakty pro archivaci či pro přednášky/ kontaktně i pomocí makrofotografie /mezikroužků/, dávno před xeroxem jsem kontaktně /průsvitem i odrazem/ reprodukoval grafické či textové předlohy atd.). Využíval jsem přitom obyčejné kinofilmové zařízení vyráběné v tuzemsku (zvětšovák) a ve východním Německu (foťák), doplněné o různé kontaktní rámečky či držáky filmů vlastní výroby. Základním doplňkem fotoaparátu byly mezikroužky, které při kvalitě fotografických objektivů zaručovaly dobré výsledky.

Z řady důvodů jsem dlouhé roky odolával přechodu na „digitál“. Krom financí to byly i pochybnosti o trvanlivosti médií, i když jsem je neměl nijak ověřené (ale v literatuře byly hojné a po korekcích dle probíhajícího vývoje se objevují dodnes); ostatně i z tohoto důvodu jsem dlouho vytrvával i u černobílého filmu, jehož trvanlivost je při dobrém ustálení, vyprání a následném skladování bez diskuse. Proto nyní musím řešit problém digitalizace filmů (kinofilm i svitkový film, černobílý i barevný).

Že to obecně je často řešeno improvizovaně, jsem naznačoval i v této glose.

Testík reprodukce
Jak získat nějak snadno digitální fotku z malinkého diáčku?

Zkusil jsem běžný scanner s adaptérem pro kinofilm, ale to je práce nesmírně pomalá a nepohodlná. Filmový scanner je sice operativnější, ale vyžaduje zpravidla práci na jednom místě a speciální vybavení. Vzhledem k tomu, že digitální foťák je také víceméně scannerem, navíc pracujícím velkou rychlostí, rozhodl jsem se pracovat s ním. Nějakou dobu jsem laboroval s různými předsádkovými čočkami na objektivu kompaktního foťáku, jehož „makro“ režim nevyhovoval nedostatečným přiblížením. Předsádky sice umožňovaly zaostřit, ale spolu s opticky komplikovanými objektivy vedou k tak velkým optickým vadám (aberace, geometrické zkreslení), že nejsou odstranitelné běžným SW.

Jako např. zde:
Čečovice (okres Domažlice), kostel sv. Mikuláše

Markovice, kostel
Příklad reprodukce diapozitivu transfokátorem kompaktního přístroje v režimu „makro“. Neupravená reprodukce ukazuje problémy optiky (soudkovitost je výrazná, neostrost a barevné vady k okrajům snímku značné), ale také osvětlení (setkáváme se v podobných případech s problémy při využití denního světla, které je málokdy bílé, i světla umělého, jehož barevnou teplotu je nesnadné korigovat – to jsou ostatně důvody opakovaných výzev k tomu, aby všude, kde je to možné, byla v záběru standardní barevná škála…).

Proto se jako nutnost ukázal makroobjektiv nejspíše ve spojení se zrcadlovkou (v principu může jít i o nezrcadlovku). Po několika testech, které ověřily perspektivnost této cesty, bylo sestaveno jednoduché testovací zařízení sestávajícího z rámečku pro film a z fotoaparátu s makroobjektivem, mezi které je pouze vložena „distance“, která pevně oba díly vzájemně fixuje. Rámeček ze zvětšováku (ale mohlo by jít i o rámeček z diaprojekturu apod.) umožňuje vkládat jak kinofilm, tak svitkový film (mezi skla), čemuž odpovídá různá výška distančních vložek (přiměřená velikosti předlohy). Použitý objektiv se osvědčil konstrukčně v tom smyslu, že má fixní vnější objímku, ke které je upevněna sluneční clona, využitá jako součást distanční opěry. Nevadí tedy, že se při zaostřování posouvá přední člen objektivu.

mm111030-somropix-01-testik-P1070641
Distance mezi objektivem a rámečkem mohou být jednoduše provedené, ale je potřebné, aby měly krom správných rozměrů (nutno přizpůsobit objektivu apod.) i určitou tuhost, bránící zachvění při expozici apod. (profesionální řešení představují speciální fotografické lavice, které ale není snadné mít po ruce, nebo nosič zvětšováku s „reprodukčním raménkem“ s doplněním nějakého zdroje světla).

Určité problémy nastávají jednak při expozici. Do jisté míry je třeba řešit individuálně charakter a barvu podsvětelní při expozici. V mém případě se (jako již řadukrát v různých situacích) osvědčilo to, že jsem si před mnoha lety zabudoval do pracovního stolu podsvětlení se zářivkou (nehřeje, ale určitou dobu po rozsvícení zvyšuje intenzitu i barevnost; chladný zdroj světla je potřebný i s ohledem na riziko deformací ohřátých filmových podložek, protože, jak víme, např. v diaprojektorech i zvětšovácích jsou kvůli tomu tepelné filtry). Pokud možno je třeba pracovat s jedním zdrojem světla (ten by mohl být součástí zařízení), protože každý zdroj má odlišné barevné vlastnosti (to může vést k nejednotnému barevnému podání např. reprodukovaných diapozitivů, navíc případně zesilovanému účinkováním případně fungujícího automatického „vyrovnání bíle“). Určitý vliv na výsledek má také to, jak je světlo rozptýlené, z kolika a jak šikmých směrů na zadní stranu předlohy dopadá a předlohou prochází (to se projevuje např. „rozzářením“ zrnitosti u černobílých negativů, ačkoliv je zrno zanedbatelně velké). Tyto věci je nutné do jisté míry individuálně vyladit při zpracování pomocí SW. S ohledem na ostrost, ale také na účinky podsvětlení je třeba volit optimální clonu (v tom ještě nejsem zcela rozhodnut, ale záleží také na použitém objektivu, na intenzitě zdroje světla). Asi lze doporučit po vytvoření „digitalizační sestavy“ postup testovat několikerým různým exponováním typických předloh.

mm111030-somropix-03-testik-P1070643
Reprodukovaný negativ fixovaný v rámečku.

mm111030-somropix-02-testik-P1070642
Obraz negativu na monitoru přístroje.

Doksany, klášter, kostel
Výsledná reprodukce.

Čečovice (okres Domažlice), kostel sv. Mikuláše
Reprodukce barevného diapozitivu.

Toto elementární amatérské zařízení podle všeho velice dobře vyhovuje pro běžné užití typu vytisknutí informativních snímků, zaslání snímků e-mailem, sdílení na webu. Nelze je srovnávat s praxí v profesionálních archivech. Je však velmi snadno po ruce. Pracuje s originálním negativem (diapozitivem), takže nevyžaduje vyrobení fotografie jako podkladu pro scanování (což je postup, který také do výsledku vnáší některé nedostatky).

Budu rád, když se případně uživatelé podobného nebo jiných zařízení podělí o zkušenosti.

Závěrem ne příliš povedené video, ale hlavní detaily jsou z něj asi jasné:

Dodatek k reprodukování filmů foťákem (4.2.2013)

Postupně jsem v několika krocích hledal způsob, jak se vypořádat s poměrně výraznou zrnitostí reprodukcí jak z černobílých negativů, tak z barevných diapozitivů. Je třeba vypnout veškerá nastavení foťáku, která běžně slouží k „vylepšení“ obvyklých snímků: zvýrazňují ostrost a hrany, vylepšují barvy; tyto nástroje totiž zvýrazňují hrany zrn v emulzi, resp. spíše ještě tato zrna „sdružují“ do výrazných kontrastních plošek. Tyto nástroje jsou prospěšné pro běžné snímky a jejich pozorování na monitoru, ale k reprodukování se nehodí. Kontrast je vhodné nastavit mírně zvýšený, i když jej snad bez velké ztráty kvality lze následně zvýšit počítačovým editorem. Nevylučuji, že je vhodné fotit „do RAWu“, protože tak se patrně těmto potížím vyhneme.

Vliv má také zrnitost filmu. Např. zpravidla je mírně horší výsledek z Fomapanu 21 vyvolávaného v Rodinalu oproti ORWO 22 zpracovanému jemnozrnně.

Velmi důležité je docílit co nejrovnoměrnějšího podsvětlení filmového políčka. Vzhledem k tomu, že při dalším zpracování je nutně zvyšován kontrast, každá nerovnoměrnost se neblaze projeví.

Vinohrady (Praha 2), čp. 1200, Budečská 2, bývalá vinohradská tržnice
Zde je v dolní části snímek méně osvětlený (v negativu tedy vychází jako světlý…).

Je také třeba, aby procházející světlo bylo co nejrovnoměrněji rozptýlené, protože každá výraznější „směrovost“ světla se projeví nepříznivě v důsledku odrazů a lomů světla na hranách zrn. Jako nejvhodnější se ukázalo vložit mezi světlo a film do vzdálenosti několika cm opálovou destičku (jak víme, vkládá se z podobných důvodů i do zvětšováků před kondenzor).

Samozřejmě je významná i intenzita světla, protože umožní volbu vhodné clony s ohledem na ostrost (optimum bývá kolem clony 8-11), ale také na hloubku ostrosti (je třeba clonit co nejvíce, protože při dané zaostřovací vzdálenosti je hloubka ostrosti velmi malá a při otevřené cloně je prakticky nemožné zaostřit celý obraz kvůli jinak nepatrnému zvlnění filmu či kvůli nepřesné kolmosti osy objektivu k rovině filmu). Silnější světlo nám umožní také zkrácení expozičních časů, což nepochybně ostrosti také prospěje.

Americký popis dobré praxe:

Camera Scanning (read 10.1.2014)

Jednoduchý komentář k tématu zde:

Digitalizace klasické fotografie
(read 30.10.2011, 23:30 CET)

Popis vysoce profesionální praxe:

Výzkumná zpráva projektu VE20072009002 „Zpracování postupu na záchranu světlocitlivých archivních dokumentů na skleněné podložce (deskové negativy), jejich ošetření, archivaci (dlouhodobé uložení), zabezpečení a zpřístupnění.“
http://www.nacr.cz/Z-files/negativy_02.pdf
(read 30.10.2011, 23:00 CET)
Pro nás zejm. od strany 377.

Zde nalezneme i některé podněty využitelné v „obyčejných“ podmínkách. (Jedná se o zásadní dokument pro profesionální digitalizační aktivity v archivech apod., ale je obecně poučný ohledně odborné terminologie, typologie archiválií, otázky jejich zveřejňování apod.)

Advertisements

2011/10/31 - Posted by | dokumentace památek |

komentáře 2 »

  1. […] Poznámka k tématu na ČP. Like this:LikeBe the first to like this post. […]

    Pingback od Jednoduchý prostředek pro digitalizaci filmových negativů a diapozitivů « MONUDET | 2011/10/31 | Odpovědět

  2. Tak toto je zajímavé improvizované řešení… Samozřejmě také je z něj možné vytěžit cenné podněty.
    http://www.flickr.com/photos/zwgggrs/8423557304/

    komentář od ceskaplacka | 2013/01/28 | Odpovědět


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Research Center Sanssouci

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond