Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tak nakonec mě strašáci přeci jenom malinko vyvedli z míry

Protože se zajímám o památky do jisté míry v komplexních souvislostech, zaujme mě též nejedno „okrajové“ téma publikace, přednášky či výstavy… V letohrádku Kinských v Praze jsem loni nestihl „céčka“ a podobné atributy uplynulých desetiletí, tak jsem uvítal letošní možnost, rovnou řeknu, že spíše zdánlivou, poučit se trochu soustavněji o strašácích do zelí a jiných plašicích zařízeních. Protože jde evidentně hlavně o součást kultury „venkovského lidu“, je jasné, že tématem se výstava Hastroši, plašiči a animisté – Úvod do terriculologie hodí jako ulitá do expozice Národopisného muzea Národního muzea v Praze. Víme, že lidé sbírají kdeco zvláštního, od pivních tácků po elektrické izolátory či jiný „odpad“ industriálu. Na venkově utěšeně přibývá regionálních či vesnických muzeí s doklady venkovského života. V internetových fotogaleriích vidíme rozsáhlé sbírky ledasčeho zajímavého, produkované lidmi, kteří se jaksi nedopracují k budování vlastní fyzické sbírky.

Strašáci a různá tradiční i novodobá zařízení zejména k odhánění zvířecích příživníků jsou v doprovodných textících rozčleněny v náznaku typologie, nejednou rozvinuté až do nové doby (např. elektronická zařízení na jihomoravských vinicích plašící špačky zvukovými nahrávkami střelby, dravčích skřeků apod.). Také na vystavených fotografiích autor došel až k „větrným mlýnkům“ dělaným z rozřezných a umně pospojovaných plastových lahví od „balených“ nápojů (ale asi už nedošlo na mihotající se cédéčka…).

Nechybí ovšem defilé tradičních „panáků“ v podobě svislého kůlu s příčným vodorovným břevnem nahrazujícím ruce, napodobujícím svým oblečením jak některé sousedy, tak i obecně známé osobnosti zábavního průmyslu apod.

Pořadatelé a autor svůj záměr vysvětlují v průvodním textu na webu Národního muzea:

„Věděli jste, že existuje vědní disciplína zabývající se strašáky?

Strašáci tu jsou odedávna a jejich existence souvisí s potřebou člověka chránit před vetřelci svoji úrodu či domácí zvířectvo, když on sám nemohl být nablízku. Málo vděku se jim od nás za ta léta služby dostalo. Stali se jen součástí hanlivého rčení: “Vypadáš jako strašák do zelí.”

Rudolf Šmíd strašáky fotograficko-sociologicky pozoruje již šestnáctý rok. Za tuto dobu uspořádal více než tři desítky samostatných výstav doma i v zahraničí. O strašácích říká: „Z počátku jsem je fotografoval jen jako etno-výtvarné objekty, ale záhy jsem zpozoroval, že se jejich život podobá tomu lidskému. Stárnou, milují se a samozřejmě i rozcházejí. Na polích a vinicích jsem potkal za ta léta lecjaké celebrity i pohádkové bytosti. Třeba kousek od Dobříše Michaela Jacksona, na vinici u Velkých Bílovic zase spící Šípkovou Růženku. Na Sedlčansku jsem se loni v únoru dokonce setkal s japonským bohem-strašákem Kubeikem. Ten prý o světě všechno ví, i když se nemůže hnout z místa.“

Z titulu své druhé profese sociologa strašákům založil před šesti lety na půdě Masarykovy univerzity samostatnou vědní disciplinu – terriculologii (terriculus; latinsky strašák). Její vizualizovanou podobou je tato výstava, kterou doplňují autorovy texty o historii a jednotlivých typech strašáků. Ty jsou aktuálně doplněny o artefakty tradiční lidové kultury související s numinóznem, démoničnem a antropomorfizovanou fantastikou. Edukativní charakter výstavy doplňuje autorova osobitá poetika. Šestnáct let zájmu o jedno téma už můžeme považovat za posedlost. Strašáckou posedlost Rudolfa Šmída blahodárně doplňuje pěší chůze. Až budete procházet krajinou, nezapomeňte, že v ní žijí strašáci, a až nějakého potkáte, dejte mu prosím vědět na: rudolfsmid@volny.cz.“

Autor tedy již nějaké výstavy uspořádal a uvítá další podněty k fotodokumentaci, či snad k uměleckému záznamu. Zřejmě spolu s pořadatelem, který možná získává jeho snímky do svých sbírek, usiluje do jisté míry o systematický postup, ale současně chce jeho výsledky využít jaksi k sebeprezentaci. Proti tomu samozřejmě nelze nic namítat („vygůglování“ slova terriculologie přinese řadu výsledků, i když jde hlavně o oznámení autorových akcí). Jenže to poněkud komplikuje spolupráci na tématu, možné angažmá „neřízených“ spolupracovníků. Ostatně je až překvapivé, jak málo zájmu strašáci, kvůli své bizarní podobě mnohdy fotografování, vyvolávají u zásobovačů fotogalerií. Výhodou by bylo zejména jejich lokalizování pomocí mapy, jež je snadné u foto.mapy.cz, ale prakticky nevyužívané. Ani světová fotokomunita na tom není o mnoho lépe (nejvíce výsledků přinese anglický termín scarecrow; logicky převážně z Británie, kde jde zjevně o jedno z oblíbených fotografických témat). Tím spíše by bylo na místě vytvářet nějaké podmínky pro lidový sběr dat na nějakém místě alespoň s lokalizací a možností základního typologického řazení. Strašáci z tohoto hlediska přinášejí několik specifik. Jsou dočasní. Někdy mění svou podobu či polohu. Prakticky není možné je soustavně podchycovat, leda snad v nějakém malém regionu. Velmi často je zachytí na nějakém výletě zcela náhodní turisté či folkloristé. Proto by bylo vhodné i takovéto snímky získávat. Současně lze jistě právem pochybovat o smyslu takovéto činnosti prováděné systematicky (jako o podivínství). Jenže při prozíravém zprovoznění nějakého nástroje k získávání libovolných snímků by systematičnost vznikala automaticky, bez speciálního nároku na pracnost.

Trochu mi to připomíná kdysi zřejmě docela pracně kýmsi (omlouvám se, že teď nevím autory a vydavatele; doplním) shromážděné snímky posedů, vydané pak v neuvěřitelně šedozeleně tištěné (prý to byl výtvarný záměr) publikaci, bez lokalizace či časových údajů (chtěl jsem k tomu svého času vyjevit pár slov, ale už k tomu asi nedojde – naštěstí). Přitom např. na zmíněných foto.mapách získáme zajímavou přehlídku posedů. Bohužel v tomto případě poznamenanou trochu zvláštní praxí vydavatele, vedoucí k mazání duplicitních snímků či těch výtvarně méně hodnotných.

Docela bizarně působí velmi frekventované a asi i oblíbené snímky turistických rozcestníků; asi také mohou v celku dávat nějaký smysl.

Právě proto, že je mi jasné, že nelze všechny souvislosti předem vyhodnotit, ani se jimi u jednotlivého snímku zabývat, občas navrhuji (např. zde), aby podobné sbírky byly zpřístupňovány na webu vhodnými způsoby, protože samotným organizátorům přinesou řadu cenných podnětů. Dokonce by se podobných aktivit mohla chopit vhodně zaměřená muzea… (Sám na to budu pamatovat, až nějaký pěkný exemplář spatřím a vyfotím…)

Návštěvu samotné výstavy tedy lze spíše oželet. Vzhledem k jejímu „formátu“ je také trochu zarážející vstupné (souhrnné vstupné do expozice cca 3 EUR). Po zkušenostech z několika kulturních zařízení v cizině mě docela překvapilo i zpoplatnění fotografování. Myslel jsem, že pro představu připojím alespoň nevelký snímek celku výstavního sálu s rozestavenými panely, ale to bych údajně musel v pracovní době vyjednat s nějakým pověřeným pracovníkem.

Na závěr připojuji (20.10.2011, 21:50) jednoho odrance, obzírajícího moravskou krajinu (ale není lokalizovaný, pojmenovaný, tagovaný nic, čili se dá najít jen náhodou…):

Master of The Vineyards
Autor vasekk on Flickr.

Advertisements

2011/10/18 - Posted by | evidence památek, participace, výstava | ,

Zatím nemáte žádné komentáře.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Research Center Sanssouci

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Tomáš Stěhule

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

ArcHerNet

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Denkmalberatung

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond