Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Dejme cihlu k cihle (dokument k dokumentu…)

(CEST/ 23.8.2011, 7:00, 11:00; 24.8.2011, 1:30; 27.8.2011, 7:30; 28.11.2014, 22:00)

Se zájmem jsem přijal zprávu o Otevření výstavy Cihly se značkami (ohlas).

Chříč (okres Plzeň-sever), pivovar

(Zde jsem doplnil několik ukázek exponátů.)

Při průzkumech staveb, ale třeba i při kulturně zaměřených procházkách za památkami si nelze nevšimnout často až tajemně působících značek na starších i novějších cihlách (připomínají kamenické značky, kterým se nejednou přičítá téměř magická moc a hledají se spojitosti se zednářskými lóžemi, či nějaké záhadné vzkazy budoucím generacím). Kamenické značky i značky (kolky, razítka) na cihlách tu samozřejmě byly „už za starých Římanů“. Římské cihly jsou v našich podmínkách známé především z vykopávek vojenských táborů na jižní Moravě (většinou jsou označené kolkem příslušné legie, jak se to dělalo v celé římské říši). Ve středověku se užívaly především příznačné kamenické značky, zatímco cihly většinou značené nebyly, i když jsou na nich odhalovány různé obrazce či otisky (typické jsou tlapky koček, které pobíhaly po sušících se vlhkých cihlách před vypálením, ale nejednou byly zřejmě takové stopy vytvářeny i záměrně; občas jsou nalézány otisky dlaní apod.).

Pro středověk (a pak v období historismů i dalších) byly v řadě zemí typické i cihelné tvarovky; hlínu bylo snadno možné vtlačovat do tvarovaných forem; následně pak bylo možné z cihel konstantního formátu snadno „skládat“ a kombinovat prvky různého druhu (ostění portálů, oken, soklové či korunní římsy atd. atp.).

Kralovice (okres Plzeň-sever), kostel
Příklad gotizujícího ostění renesančního okna lodi kostela v Kralovicích (okres Plzeň-sever). Profilace je sestavena z tvarovek (velmi pravděpodobně bylo zamýšleno její omítnutí).

Tvarovky se tak „objevovaly“ pro zdění (či obezdívání) fasád ještě v době moderny (někdy byly vytvářeny i z jiných materiálů, např. betonu, jako vápenopískové apod.). Ve všech obdobích od středověku se objevovaly i cihly glazované.

„Rozkvět“ značení cihel nastává především s rozvojem polo- a průmyslové výroby od 19. století, kdy bylo „razítkování“ cihel, pracovně zcela nenáročné, logickou součástí obchodně důležitého zviditelňování výrobce (nevylučuji, že bylo vyžadováno i od úřadů např. kvůli kontrole kvality či dodržování norem, ale to bych hádal, protože jsem náležitě nestudoval; mohlo jít i o pomůcku k revizi kvality práce jednotlivých dělníků apod.). Tak se ale dostáváme k tomu, co činí značky na cihlách významnými i pro dnešní studium a ochranu památek. Značky na cihlách nám mohou pomoci pátrat po distribuci jednotlivých výrobců (např. loděmi moři, kanály, řekami, či železnicí transportovatelné na stakilometrové vzdálenosti), mohou být oporou pro datování konstrukcí vytvořených z daného materiálu (zejména v rámci stavebně-historického zkoumání). Samozřejmě se také stávají předmětem sběratelství (vč. metadat: popis, rozměry, výskyt, souvislosti, atd.) i samostatného studia.

Cihly dominovaly tam, kde nebyl např. dostatek stavebního kamene (severní Německo, Holandsko), ale není to jednoznačná podmínka (jak svědčí např. cihlový gotický kostelík v západočeských Čečovicích, široko daleko jediná středověká památka z tohoto materiálu (i když cihly se i v „kamenných“ oblastech používaly pro některé tvarové elementy – římsy, ostění oken atp.); naopak byl mnohdy „z flancu“ dovážen na veliké vzdálenosti i kámen (většinou tam, kdy byla k dispozici vodní cesta; např. Dánsko, ale to bychom se dostali ke složitému tématu „uměleckých transportů“ a etnografie všeho druhu…).

Čečovice (okres Domažlice), kostel sv. Mikuláše
Gotický cihlový kostel v Čečovicích (okres Domažlice).

V novověku cihly ovládly stavitelství hlavně proto, že umožňovaly relativně levnou „proudovou“ výrobu všude tam, kde byl dostatek vhodné zeminy (naplaveniny, spraše aj.).

Proto je na nich skutečně co sledovat z řady hledisek souvisejících s památkovou péčí a výzkumy památek. Ale právě proto, jak takové výzkumy probíhají, by bylo ideální, kdyby ti, kdo informace o cihlách sbírají, spojili své síly. Pokud bychom disponovali jednou databází, mohli by ji specializovaní zájemci zásobovat stovkami či tisícovkami položek, naopak by jiní mohli ocenit možnost přispět tu a tam jedním „kouskem“, pokud se přímo cihlami nezabývají, ale při detailní dokumentaci nějaké stavby získají užitečná data (specialista pak může přispět k jejich interpretaci; na první pohled nadbytečný údaj o nějaké cihle může doplnit „puzzle“ výzkumného projektu neznámého kolegy…).

Žižkov (Praha 3), čp. 542, Krásova 35 (OPD)
Příklad jednoduché dokumentace cihly při poměrně zběžné dokumentační akci OPD.

Doksany (okres Litoměřice), klášter, kostel

Abensberg (Deutschland, Niederbayern, Kelheim), Brauerei zum Kuchlbauer
Příklady improvizovaných „sbírek“, poskládaných více méně náhodně ze sesbíraného materiálu.

Jenže nejde jenom o cihly. Vlastně jde o spousty kategorií, které se mohou různě doplňovat či překrývat. Komplexní sbírka dat by umožnila „sbírat“ informace o různých typech dílů a prvků z jedné památky, ale současně je porovnávat „křížem krážem“ různými oblastmi, epochami apod.

Dnes je také nutností, aby taková srovnání „fungovala“ i napříč jazyky, historickými zeměmi apod. Vzorem nám musejí být Europeana, kde nám již na dotaz „cihla“ jsou nabízeny i ekvivalenty v jiných jazycích (Ziegelstein, brick, brique…). Jenže Europeana pracují jen s daty dodávanými oficiálními institucemi (muzei, archivy, knihovnami, galeriemi, ale také organizacemi památkové péče…).

brique

Je možné, že Europeana se časem „otevřou“ i „amatérským“ dodavatelům dat (to totiž mohou být i soukromníci/podnikatelé, kteří při své praxi např. v oboru restaurování či projektování stavebních oprav vytvářejí úplná vlastní muzea). Ostatně známe i „sbírky“ někde za stolem či ve vitrínách na pracovištích památkářů (většinou aktuální zaměstnanci nevědí, odkud který prvek pochází; kdysi jsem se pokusil začít s evidencí těchto lapidárií, ale nedalo se to stačit…), či na středních i vysokých školách. Mnozí by možná rádi na zcela dostačující kvalitativní úrovni svá data také poskytovali pro sdílení v „obecném“ informačním prostoru (např. na školách by k tomu měli být vedeni). Navíc by bylo jen ke škodě takových globálních zdrojů dat, kdyby apriori vylučovaly některé typy poskytovatelů dat.

Věřím, že se takové možnosti otevřou, protože jinak bude dál každý sběratelský či muzejní projekt nějak izolovaný, což jistě nemusí být na škodu, pokud jde o vcelku odpočinkové trávení vlastního volného času (pivní tácky, poštovní známky, izolátory apod., ovšem též často shromažďované na základě plnohodnotně spravovaných informací).

Co by tedy mohl zpracovatel dat udělat pro to, aby mohl data poskytovat možným zájemcům pokud možno „bez bariér“?

Na jedné straně působí celkem vtipně http://talesofthings.com/, nástroj, který umožňuje prakticky komukoliv zpřístupnit jakoukoliv „věc“. Jenže se nezdá, že by se příliš rozvíjel a získal velký ohlas. „Věci“ zde ovšem mohou být lokalizované, což spolu s časovými údaji v budoucnosti může dovolit třeba pátrat po tom, kudy předmět „putoval“ (vzhledem k intenzitě naplňování je to spíše jen hypotetická možnost).

Jenže k lokalizaci pomocí souřadnic se již dopracovávají i Europeana. Zřejmě se ještě „učí“ lokalizovat současně např. místo uložení nějakého obrazu a místo, které je na obrazu zachyceno (případně další místa, která „objekt“ během času „navštívil“). Vývoj je však velmi dynamický (ostatně je podporován i firmou Google).

Je otázkou, jak dopadne smělý projekt Centra stavitelského dědictví v Plasích. Protože jde o muzejní zařízení, lze předpokládat, že data dospějí i do European. Zdá se logické, že by Centrum „sbíralo“ i data o předmětech, které „nevlastní“, jak k tomu jinak muzea nic nenutí (nejsou v přírůstkových knihách). Pak by asi bylo ideální s ním data sdílet. Tím by se dosáhlo toho, že i data „soukromníků“ budou respektovat potřebné strukturní, terminologické apod. standardy metadat a budou tak schopná i globálního sdílení (problémy mohou být s identifikací, protože kdyby se o ni nedbalo, mohly by vznikat – byť jistě vzácně – vícenásobné údaje; s tím se ovšem setkávají i galerie /duplikáty grafik apod./ a knihovny, takže jde zřejmě o problém již zvládnutý).

Pokoušel jsem se však upozornit na to, že by podobné soubory informací neměly být přednostně vytvářeny jako výběrové (anebo by měly být schopné začlenění do „nadřazených“ systémů). Typické je např., že i střešní tašky (ale samozřejmě mnohé další cihlářské výrobky, včetně terakotových prvků fasád atd.) byly vyráběné cihelnami, takže by se „záběr“ neměl omezit na cihly. (Toto jsem se pokoušel vyjádřit i ve výzvách k hlavicím či kamenickým značkám, nebo v „úvaze“ o perspektivách dokumentace kulturního dědictví „jako celku“). Následný krok ovšem nutně vede k tomu, že není na praktické oddělit databázi nějakých cihlářských artefaktů od dalších jinak stejných, „jen“ vyráběných z jiného materiálu.

Dokladem toho, že to je možné, je původem dobrovolnický projekt Portable Antiquities Scheme (jehož se ovšem v loňském roce oficiálně ujalo Britské muzeum), ve kterém jsou na vysoké kvalitativní úrovni zpracovávány prakticky všechny předměty v Anglii získané náhodnými či amatérskými výkopy zasahujícími do terénu (jasněže nejspíše s rezervou). To vše s respektem k nejvyšším informatickým standardům (CIDOC-CRM/ISO 21127:2006), v zásadě kompatibilně s Europeany. (Tím nechci podporovat „pirátské“ počínání detektorářů! Nicméně ti již sami databázi nálezů vytvářejí, pokud se někteří chtějí o informace o nich podělit. Tohle sice není katalog, ale i tak je to sympatické…)

Hledal jsem způsoby, jak své jednotlivosti případně poskytnout tak, aby mohly být dostupné v širších souvislostech. Pár cihel je spíše pro přesnější kladení a snad i řešení otázek ve fotobance. Něco jsem před časem zpracoval do pokusných katalogových listů, např., ale práce se plně nerozvinuly…

Celkem chápu snahu většiny sběratelů cihel (samozřejmě i jiných věcí) sami se těšit svými „nálezy“ i informacemi o nich, chápu i jejich potěšení z účasti na burzách či FB profilech podobně zaměřených nadšenců. Mrzí mě však, že se nejeví účinná snaha o nějaké sdílení dat (pokud možno s informatickou „podporou“ z centra). Ale třeba právě tato výstavka přispěje k tomu, aby nějaké podobné snahy i reálné kroky vznikly. Věřím, že případným návštěvníkům bude problém po prohlídce výstavky jasnější, a že přijdou tací, kteří budou schopní konstruktivních kroků.

Chříč (okres Plzeň-sever), pivovar

Výstavka jednoduchými prostředky názorně ukazuje význam značek pro poznávání památek. Pořadatele jsem se pokoušel vyzývat, aby alespoň část informací již nyní zpřístupnili na webu, že to spíše přiláká další připravené návštěvníky. Měli opačný názor. Tak snad se něčeho skutečně dočkáme po skončení výstavy (pokud realizátoři v té době již nebudou plni příprav další záslužné akce…).

Mně samotnému nejsou zdaleka všechny podobné projekty evidence a výzkumu cihel známé (především právě proto, že nepatřím k těm, kdo by cihly do hloubky systematicky studovali, ale jsem tím, kdo by chtěl i jednotlivými zdokumentovanými položkami přispívat k obecnému informačnímu „bohatství“). Vím třeba o „muzeu“, které vytvořila na chodbách pražského územního odborného pracoviště NPÚ arch. Jana Růžičková, která spolupracovala s řadou specialistů.

Praha, malé lapidárium v sídle NPÚ-ÚOP v Praze

Ale jde mi o to, nějak se snad aspoň hláskem bez rozhodovacích kompetencí zasadit o posilování trendů ke sdílení informací.

Rád jsem se proto musel pokusit o něco podobného po prohlídce podnětné výstavy v Chříči.

S poděkováním přidávám odkazy, získané vstřícností diskutujících zde nebo na FB:

Za pozornost stojí nedávno (28.11.2014) zprovozněný projekt zejména na jižní Moravě:
http://www.laterarius.cz/
„…cílem je vytvořit archiv značek na cihlách nalezených na území České republiky, sdružovat sběratele cihel se značkami výrobců, rozvíjet aktivity v zájmové oblasti a to samostatně nebo ve spolupráci s dalšími sdruženími, institucemi i jednotlivci a sdružovat zájemce  o tuto oblast historie.“

Děkuji paní Vladimíře Kotruszové!

Kolkované cihly z Maďarska.

Laterarius. Cihlářské značky na Slovensku.

Dolní Rakousy a okolí. (29.10.2013)

Reklamy

2011/08/23 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, evidence památek | , , , | komentářů 25

   

Baukunstarchiv NRW

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

moderneREGIONAL

Online-Magazin zur Architekturmoderne

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.