Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Odkazy měsíce ledna 2011

  • Mám velké pochybnosti o smyslu této rubriky, protože je zřejmé, že většina lidí na webu najde, co potřebuje. Nicméně právě díky podobným přehledům na různých blozích se řada z nás občas dostane k něčemu pozoruhodnému, souvisejícímu s jeho tématem, co mu ale běžný dotaz ve vyhledávači neukáže.

Flickr

Zvláštním tématem, lákajícím mnohé fotografy, je spíše objektivní dokumentace, anebo zase emotivní zachycení nálady hřbitovů. Řadu takových přehledů lze nalézt běžnými způsoby, ale snad tu někdo najde zajímavý zdroj informací.

Z hlediska identifikace zobrazených náhrobků či hrobek je trochu problém v tom, že většina fotografů této „specializace“ uvádí jen povšechnou lokalizaci (obec – hřbitov). Velmi často chybějí souřadnice (z navigace, odečtené z mapy). Zpravidla nejsou přepsány texty z náhrobku, či alespoň jména zvěčnělých (tak by při fulltextovém vyhledávání mohlo jít třeba o pomůcku rodopisu; i když většina textů je možná již přepsána v jiných zdrojích). Mezi klíčovými slovy obvykle nenajdeme pomůcky pro nějaké typologické třídění, chronologické zařazení, ikonografické motivy. Je možné, že ve velkém množství fotografií zase může dojít k nějakému efektivnímu využití leda náhodou (je také skutečností, že většina fotografů nezaznamenává výhradně hřbitovy, takže není tak úplně snadné ty systematické najít – k tomu se hodí zpravidla projít odkazy v osobním profilu apod.). Pro představu se však pokusím zde několik odkazů připojit.

Architektura první poloviny 20. století není až tak častým předmětem fotografování. Někoho by mohly zaujmout stavby z 20.-30. let 20. století v jednom z významných evropských koloniálních center.

Z evropské secese

Mobiliáře

ČR – nejrůznější dokumentace, kulturně orientovaná

Antika

Projekty na podporu tradičního bydlení a zachování řemesel v EU

Dostal jsem se k tomu z nějaké fotky tagované jako „Spolia“ z Ankary (podílejí se na tom zřejmě lidé se znalostí stavitelství, zčásti sami opravující staré domy; potom samozřejmě experti na psaní evropských projektů, ale také specialisté pro dokumentaci staveb – tak to možná bude zajímavé sledovat…).
K tomu ještě sbírky fotek a FB (ten je trochu spící, ale to může být začátkem roku…).

Blog též k evropským aj. projektům souvisejícím s památkovou péčí (ale jinak hlavně Drupal a Joomla!; vč. přehledných návodů).

Lost Places

  • Lost-Places.com. Převážně Německo a Belgie, ale i další země. Opuštěné či pustnoucí a nevyužité objekty v nejširší škále (od zámků, po chemičky či nemocnice). Často velký počet snímků včetně mnoha detailů. Často HDR.
Reklamy

2011/01/09 Posted by | odkazy | | Napsat komentář

Seznamte se, představíme Vám památku, abyste věděli, co to vlastně chcete chránit

K diskusi pod článkem MK vyhlásilo část Nákladového nádraží Žižkov památkou.

Ad: Milý/á/é Jare/o Dr. Lusciniol 08.01.11 12:31

Na něco podobného jsem se právě pokusil poukazovat na České placce (v reakci na blog dr. Bečkové). Industriální objekty zaujmou zvláštní barvitostí; opuštěností, zpustlostí a příznaky někdejšího provozu a živobytí, připomínají zříceniny hradů. Běžného městského člověka překvapují kontrastem oproti o pár desítek metrů dál tepajícímu světélkujícímu klimatizovanému pohodlíčku nákupních megacenter. Je to tedy zase jedna z cest k té příslovečné autenticitě, kterou lidé potřebují v různé míře a do různých souvislostí si ji promítají (jednou je autentický procítěný řev popové hvězdy, jindy bolestný řev raněných při havárii závodního automobilu, jindy zase slza uroněná nad věrohodným hollywoodským dojákem); zřejmě s nějakou nesnadno čitelnou logikou přibývá lidí, kteří prociťují atmosféru starých fabrik, která je bezpochyby nezaměnitelná (asi je to úměrné tempu zanikání). Jak je to ale s tou autenticitou? Nepatří ke kulturnímu odkazu těchto míst i určité ponětí nejen o územním plánu, který je lokalizoval zrovna sem? Ale také o stavu technologií oné doby, o jejích kulturních vazbách, vyplývajících z technologií a zase pobízejících a směrujících jejich vývoj? O vzdělávacím systému, který ve společnosti rozhoduje skoro o všem? O rámusu a smradu, ve kterém předci museli strávit většinu svého času.

Je zřejmé, že takový detailistický přístup už moc nezaujme. Navíc se v něm skrývá zrada zabřednutí v bezbřehosti. A přeci většina industriálních odvětví měla a má vlastní systém archivů a většinou neprofesionální fandovské historiky vcelku nezávisle na tom, zda si jejich domény všímá památková péče či památkami zaujatá veřejnost. Jen občas dojde k tomu, že veřejností nezpozorován, odejde některý obor do zapomnění, když jsou jeho dokumenty z nepochopení zahozeny.

Svět se ovšem nemůže změnit ve skanzen, kterýžto cíl bývá památkářům zjednodušeně vyčten, aby se pak pohodlněji mluvilo o prospěšnosti nového záměru developera. Výsledkem složitých společenských vztahů pak např. v Praze bývají zcela bizarní prostředí jako v okolí opakovaně citovaného bývalého Denisova nádraží, kde se „snoubí“ jakoby zapomenuté historicky cenné a další staré jakoby zbylé stavby s novými, které ale vytvářejí stejně rozdrásané prostředí, prosté nějakých pohledových či ideových významů. Veřejný zájem tu patrně neslavil velké úspěchy (ale dopadlo by to jinak, kdyby se skutečně mohl uplatnit?; a možná se i prosadil…).

čp. 1743/II, Těšnov 13, Praha, Nové Město

Názor, že ochrana památek je ve veřejném zájmu, stojí v protikladu tezi, že nejdůležitějším veřejným zájmem je ochrana soukromých práv, zejména jakéhokoliv vlastnění. Je zřejmé, že řešení vzniká i na úřadech za této rozpolcenosti (zde samozřejmě zjednodušeně komentované).

Jediné, co však může úroveň debat pozvednout, je dostupnost informací. Tedy jejich zpřístupňování v přehledných strukturách, vazbách apod., na internetu spíše, než v repre knihách na křídě. Fotografie v galeriích vždy SEO zaopatřené (kvalitně popsané z hlediska lokalizace, popisu, typu objektu, datace a dalších souvislostí, geotagované). Samozřejmě, že by bylo ideální, aby všichni pracovali na jednom informačním systému, netrousili data po samostatných databázích, vždy jinak uspořádaných, nerespektujících osvědčené standardy, často zbytečně opakujících to samé (stát by měl nabídnout nějaký prostor, ale hlavně popisy „dobré praxe“).

V takovém ideálním stavu by bylo možné k objektu připojit dokumentaci nějakého nejposlednějšího detailu, přičemž by bylo možné „přecházet“ např. po různých pantech či kličkách z budovy do budovy, podle dodavatelských kovodílen apod. Samozřejmě by systém měl být zcela otevřený datům na jakékoliv úrovni podrobnosti zpracování.

Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2

Vím, že to přeháním, že ani komplexní systém, schopný specifikovat nezaměnitelně každou výtvarnou či technickou vlastnost nemůže existovat, ale užívání nynější datové tříště není moc povzbuzující.

Ale takový postup by nás mohl úplně odvést od autentického prostředí památek. Čili vzhůru na objevitelské cesty, do polemik o geniu loci.

A snad aspoň těch pár lidí, co jsou ochotní se o vytvořené fotky apod. podělit (a ne se jimi jen prohrabovat na svém HDD) se zamyslí nad strukturováním jejich popisu a dalších metadat.

Přehledná dokumentace má význam již v době, kdy se posuzuje, co chránit. Přitom by bylo na místě disponovat i dokumentací toho, o co stát nebudeme, i toho, co je třeba v zájmové sféře. Do budoucna tak budeme lépe rozumět i hodnotám toho, co jsme k ochraně vybrali.

Hodnota takové dokumentace navíc vystoupá v momentě zániku objektu. Z tohoto hlediska je např. zajímavé, že se prakticky nepořizuje památková dokumentace objektů, které prostě v dané době nebyly považovány za hodnotné (většinou to platí i pro jejich části, odstraňované např. při úpravách památek, jejichž využití se mění nebo je třeba nutné modernizovat jejich hygienická zařízení; i když metodicky je k tomu postaven základ v podobě OPD). Zachované objekty tak zůstanou jako záhadné a snad milované solitéry, krom svého původního významu v neposlední řadě svědčící o morálních svárech doby, která se zasadila o jejich předání budoucím generacím…

Stav památky se asi zlepšil, ale část její autenticity vzala za své, resp. byla nahražena jinou…
Praha, Malá Strana, čp. 170/III

2011/01/09 Posted by | dokumentace památek, dostupnost dat, evidence památek, ohrožení památek, prezentace, zánik památek | , , , , , | Napsat komentář

   

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.