Zanikají památky úřední i ty ostatní. Běsnící vodní živel opět zabíjel a ničil

Povodně přinášejí především životní tragédie. Ale podílejí se i na zkáze kulturních hodnot. Dva příklady za jiné. Ve zpravodajství ČT z Chrastavy se opakovaně objevovalo místo po secesním ocelovém mostě v Chrastavě na Liberecku. Ten byl před několika lety rekonstruován a patřil k významným technickým památkám v místě, kde je osudu např. starých továrních budov věnována značná pozornost. Vedle stojící budova (na snímku za mostem) byla ve zpravodajských záběrech již napůl zbořená. Bylo vidět do krovu s ležatou stolicí, zřejmě pozdně barokního (možná až z počátku 19. století). Tato stavba však zřejmě zapsanou památkou nebyla. Zřejmě nenávratně zmizejí obě.

A s nimi spousty dalších. Asi by stálo za to jejich dokumentaci nějak shromáždit v pomyslném muzeu kulturních ztrát. Památky přeci nežijí jen do doby svého zmizení. Otiskují se v urbanistických i jiných souvislostech. Dnes mohou být zobrazovány spolu s aktuálními záběry a přispívat tak ke zintenzivnění veřejného zájmu o jejich osud. Měly by také zůstat zahrnuty v našem kulturním dědictví, jejich dokumentace by měla být dobře dostupná, mj. i z mobilních zařízení.

Dnes již neexistující most v Chrastavě na fotografii z archivu Národního památkového ústavu. První zpráva o zřícení mostu zde.