Archeologický prezentát jakoby pod pavučinou

Zmiňoval jsem se tu o některých zřejmě často jakoby nečekaných důsledcích metod prezentace nálezů (zatím je toto téma shrnuto pod tagem „in-situ“). Takové přicházejí i u skleněných podlah nad prezentáty. Krom nefunkčnosti (neprůhlednosti) v důsledku kondenzace vlhkosti na spodní straně skla je docela nepříjemné poškrábání pochozí horní plochy. Samozřejmě záleží na tvrdosti skla, jak dlouho to bude trvat, než nebude sklem vidět skoro nic; rovněž přímá je závislost na intenzitě pohybu lidí a na zašpinění podrážek. Podstatnou součástí prachu na botách jsou drobná až mikroskopická zrnka zejména křemene. Prakticky při každém dotyku takové zrnko vytvoří v povrchu skla miniaturní vryp. Časem se síť vrypů stává prakticky neprůhlednou. Ale skla asi bude možné vyměnit… Čištění sice pomáhá, ale na druhé straně se na oděru rovněž podílí.

V tomto případě z některých úhlů není vidět skoro nic i proto, že je poškrábané sklo osvětlováno lampami po stranách. Pomiňme, že v tomto místě je informační hodnota „nálezu“ spíše drobná a že asi šlo spíše o dekoraci.