Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

7 základních pravidel pro digitální projekty paměťových institucí

Pro digitální projekty archivů, knihoven, muzeí, (památkových institucí,) atd. a pro virtuální výstavy jsou určena základní pravidla, předkládaná nyní k diskusi:

1. Nešetřit na rozlišení! Každý snímek musí být poskytován ve vysokém rozlišení, protože pouze to zaručuje využitelnost pro vědeckou práci.

2. Trvalé odkazy (Permanent-Links)! Každý snímek musí být opatřen krátkou trvalou adresou.

3. Metadata ke každému digitálnímu objektu! Ke každému snímku (včetně samostatně využitelných grafik či kreseb) musejí být připojena odpovídající metadata, vyhovující profesionálním nárokům.

4. Užití OAI-PHM! Všechna metadata musejí respektovat standardy Iniciativy dostupných archivů.

5. Bránit zpronevěření díla! Právní okolnosti použitelnosti díla musejí být v metadatech co možná objektivně a přesně specifikovány. Co je volné dílo, musí zůstat volné i v digitalizované podobě. Pokud je obsah autorsky chráněný, má být další užití omezeno co možná liberálními licencemi CC.

6. Web 2.0! Uživatelé mají mít možnost doplňovat a upřesňovat zveřejněné informace (tagy, korektury apod.).

7. Trvalá přístupnost! Trvalé veřejné dostupnosti dat lze dosahovat zejména ve spolupráci s knihovnami.

Diskutujte!

Pozn.: Jedná se o základní pravidla, která by se měla týkat především digitálních sbírek. Obecné zásady, jako je snadný přístup (nezávislý na HW a prohlížeči, bez požadavků na specifické doplňky, bezbariérový apod.), byly vypuštěny, protože by měly platit pro všechny internetové stránky.

Originál s diskusí dostupný v němčině zde.

Je zřejmé, že dodržování několika základních pravidel (doporučoval bych ještě větší přísnost při vymáhání respektu ke standardům) pomůže všem. Data, vytvořená nejednou za nemalých nákladů, budou snáze dostupná, budou lépe způsobilá pro trvalou archivaci. O upozornění na tuto iniciativu jsem se pokusil proto, že mám poněkud obavy o situaci v našich paměťových institucích, z mého hlediska především v památkové péči. Jenže, jak jsem již marně psával, o ni specificky nejde. Je nutné prosadit jeden technický a metadatový standard v celé naší milé zemi, navíc samozřejmě tak, že bude respektovat uznávané globální technické, metadatové a terminologické normy. Cokoliv jiného snižuje využitelnost výsledků práce lidí v paměťových institucích. To je náš vlastní bytostný zájem, nikoliv reakce na evropské kampaně (Europeana, Athena…). Ty máme podporovat a vyžadovat jejich podporu i na politické úrovni.

Na superblogu archivalia jsou pravidla, na první pohled působící dosti samozřejmě, předložena k diskusi. Třeba budou nějak upřesněna. Možná bychom se mohli pokusit i my. Třeba zde. Je totiž až k pláči, jak nesamozřejmé takové rozumné požadavky jsou i u nás.

2010/04/30 Posted by | evidence památek, weby | , , , | Napsat komentář

Nový ediční počin NPÚ vyplňuje mezeru v nabídce turistických publikací – snad

Informací pro potenciální návštěvníky zpřístupněných památek ve správě NPÚ nejspíše není nikdy dosti, takže jistě každý titul dojde užití. Asi není neznámou skutečností, že památkáři mají v tomto směru určité rezervy. Jednotlivá pracoviště v různé míře vydávají letáčky, mapky, přehledy památek v regionu, případně s aktualizovanými ceníky vstupného apod. Bohužel se tak děje v každém regionu jinak, přičemž zřejmě vždy editoři považují svou cestu za nejlepší. Plyne z toho značná nesourodost takových publikací či určitá tápání při výběru zařazených údajů, ani nemluvím o „drobnostech“ typu „ikonek“ pro některé typy turistických informací.

V památkové péči se roky marně mluví o obnovení jednotné řady turistických „brožurek“. Avšak je zřejmé, že většina pracovníků, kteří se dostanou k možnosti něco vydat, touží po uplatnění vlastní invence.

Zpestřením nabídky publikací NPÚ se tak aktuálně stal sešit, upozorňující na zpřístupněné památky ve správě NPÚ ve středních Čechách. S předešlým konstatováním souvisí, že se výtvarné pojetí nepodobá ničemu jinému, co zatím NPÚ vydal, ať už tiskem, či elektronicky. Zelinkavé ladění celého díla zřejmě naznačuje volnou cestu k památkám. Pestrý výběr fotografií nejlépe naznačí, co je na které památce zajímavého. Nejlepším vodítkem pro plánování cesty je přehledná úvodní mapka.

Výlety po památkách středních Čech

Publikace je dostupná on-line (pdf), ale patrně existuje i v tištěné podobě (Aktulizace 26.4.2010, 12:00 CEST: S tištěnou verzí se dle sdělení NPÚ-ÚOP středních Čech v Praze nepočítá). Vzhledem k tomu, že vstupné i otevírací hodiny se mohou meziročně měnit, bylo by vhodné ještě doplnit rok vydání. Případně také napravit drobná redakční přehlédnutí. I když, pravda, vepsáním nepřesně uvedeného jména Strakonic (Starakonice v popisu trasy pro příjezd do Mníšku pod Brdy) do vyhledávače lze se dopátrati shodných textů na jiném webu. Taková multiplikace informací je v dnešní „přeinformované“ době zřejmě efektivní.

Protože jde bezpochyby o potřebný typ publikace, asi by skutečně stálo za to zabývat se v NPÚ nějakým soustavnějším koordinováním. Třeba již základní sjednocení grafiky umožňuje v řadě zemí vyhledávat v záplavě propagačních letáků v informačních kancelářích ty důvěryhodné oficiální. Ale asi se lze domyslit, že to u nás všem mimo „centrálu“ NPÚ připadá jako zdržování, nejednou asi na podkladě reálných zkušeností. Čili se zřejmě můžeme těšit na další vynalézavá řešení.

2010/04/25 Posted by | publikace | , | Napsat komentář

Nestandardní data o památkách – k čemu budou?

Standardizace informací je v současné době pro oblast kulturního dědictví klíčová. Samozřejmě tomu tak bylo již před tím, než vůbec někoho mohlo napadnout data sdílet v globální síti. Byly standardizovány i papírové evidenční karty. Dnes je však vytváření dat bez ohledu na standardy pro tato data téměř vražedné. Chápu, že někteří pracovníci vůbec smýšlejí tak, že data o památkách nemají být veřejně dostupná, i když s takovou úvahou nesouhlasím.

Také ve světě až překvapivě dlouho přežíval názor, že je možné nechat vývoj evidenčních systémů na tržních mechanismech. Nicméně to vedlo k zřejmému roztříštění a nespojitému prostředí, ve kterém zejména není možné informace porovnávat a efektivně vyhledávat.

Nyní je však tlak řady nadnárodních institucí na prosazení již vytvořených standardů stále silnější. K nám zatím zřejmě doléhá jen okrajově (Athena).

Standardy jsou ovšem mezinárodně uznány již nějakou dobu a měli by se k nim přihlásit jako odborníci, tak politici či vedoucí úředníci. Pokusím se je to trochu sledovat, i když je mi jasné, že každý, kdo se zajímá, si může informace prohledat úspěšněji než třeba já. Třeba bych ale mohl aspoň malinko přispět k propagaci.

V projektu CARARE nějak figuruje NPÚ! Škoda, že o tom někde nečteme jakoukoliv informaci (opravte mě, pokud jsem něco přehlédl). Takové informace jsou podle mého důležité proto, že s takovými projekty by se měla sžít odborná i obecnější veřejnost.

Dlouhodobě se standardy (tezaury) zabývají i v Gettyho institutu. Nyní ovšem také zde registrujeme řadu aktuálních aktivit.

Tradičně jsou (vedle knihovníků) na vedoucích pozicích standardizace muzejníci, v Německu v neposlední řadě. Tam se významně projevuje i aktivita archeologů (tak, aby standardům odpovídala nejen nová data, ale i metadata digitalizovaných starých dokumentů).

Optimálním řešení zřejmě je vytvořit standardy a včetně poradenské služby je poskytovat veřejnosti. Jde totiž také o to, aby standardní nebyla jen data institucí, ale aby se co možná podporovalo i zapojení soukromníků, až po obyčejné sběratele či soupisce památek. Nynější situace je zatím trochu schizofrenní i v tom, že např. muzejníci v zásadě zpracovávají data o sbírkách více méně standardně, ale přitom přijímají předměty s daty zcela heterogenními – musejí data konsolidovat. Ale přitom by bylo možné, aby řada předmětů byla provázena standardními daty již ve své „předmuzejní“ éře, optimálně již od svého vzniku, když to zkusím přehnat. Nejednou asi dochází k tomu, že jen kvůli nedostatku informací vznikají dnes díla či věci, které při svém budoucím přenesení do nějaké sbírky teprve data získají (trochu to připomíná praxi archivní, kde je již uzákoněno, že „původci“ archiválií musejí provádět „předarchivní“ péči o data).

S tím asi trochu okrajově souvisí i jiný problém, že v oficiálních databázích jsou schraňovány především staré předměty či reprodukce, zatímco aktuální nikoliv. Ty musejí zřejmě projít neřízeným „ředěním“ náhodnými procesy ztrát dat i jejich nečitelnosti pro standardizované systémy. Přitom by mohly být i oficiální sbírky (typicky fotobanky) budovány za účasti občanů i institucí, kterým není osud jimi vytvořených dat lhostejný. Mohl by se přitom zajišťovat standard metadat takový, aby od počátku data byla způsobilá pro vyhledávání a komparaci. Zmínit zaslouží skotský projekt. Zase: je možné, že něco takového již existuje, jen já to nevím. V případě Vašeho zájmu napište.

2010/04/21 Posted by | archivace, evidence památek, participace, standardy | , , | Napsat komentář

Dajli, nebo nedajli?

Již před pár měsíci jsem na webu NPÚ kvůli vyslechnutým pochybám o tom, že mnou psané či vedené větve diskusních fór na oficiální web státní instituce nepatří, smazal více méně odlehčenou diskusi na téma vyznamenání osobností oboru památkové péče. Toto vyznamenání totiž bylo udíleno řadu let při příležitosti Mezinárodního dne památek a sídel. Zpravidla dostala jednu ze dvou cen významná osobnost památkové péče, druhá byla udělována in memoriam. Ocenění předával ministr kultury při slavnosti na Pražském hradě. Oceněné vybíralo MK ČR na základě vyžádaných návrhů, když se obracelo na významné instituce památkové péče (typicky např. památkových ústav nebo ČNK ICOMOS). Když se před lety prvně stalo, že ceny uděleny nebyly, založil jsem diskusi dajli medajli (nebo podobně). Pak už jsem jen každý rok přidal někdy počátkem roku příspěvek s dotazem, jestli to letos dopadne stejně jako loni, a po 18.4. jsem doplnil konstatování „zase nic“. Tak to dopadlo i letos. Přitom minimálně jedna vynikající osobnost památkové péče se letos dočkala osmdesátky. MK zřejmě takové příležitosti nepotřebuje… Kdoví, jestli potřebuje památkáře. Protože už nemám tu diskusi, poznamenávám to zde.

2010/04/21 Posted by | personálie | 1 komentář

Návrh Pravidel archeologického výzkumu předložen k diskusi

Dostupný k diskusi na webu ArÚ AV ČR 12.4.2010 zde (doc 97). Text je to zajímavý možná i jako podnět pro vypracování podrobných specifikací dalších typů zkoumání. Ale nejen to – možná také výzkumných přístupů ke kulturnímu dědictví vůbec. To proto, že jsou tu mnohé vazby etické (ohled na destruktivní důsledky zkoumání), organizační (SHP, OPD), metodické či z hlediska hodnocení a zpřístupňování výsledků. Čili je velmi pravděpodobné, že by bylo na místě disponovat také „univerzálními“ pravidly, který by podporovala prohlubování koordinace „speciálních“ pravidel. Ale samozřejmě budeme velmi vděční, když se archeologům podaří na výsledku dohodnout. Alespoň v takové míře by pak mohlo jít o vodítko diskusí v dalších oborech, pokud tam takové ovzduší jednou nastane.

Pro jistotu zde zajímavý materiál uvádím (bez průvodního dopisu):

Pravidla archeologického výzkumu

I.

Úvodní ustanovení

1. Preambule

1.1. Archeologický výzkum je metodou vědeckého poznání minulosti našeho území a jeho obyvatel, prostředkem záchrany a nástrojem ochrany archeologického dědictví ČR. Provádí se ve veřejném zájmu a jeho výsledky jsou veřejným statkem.

1.2. Archeologický výzkum, pokud zahrnuje exkavaci či jiné formy odkryvu a odebírání nálezů a vzorků, je destruktivní povahy a způsobuje nenávratný zánik části archeologického dědictví tímto výzkumem zasažené. Je proto ze své podstaty neopakovatelný, a proto na archeologovi, který jej provádí, spočívá zodpovědnost za veškeré hmotné i nehmotné archeologické dědictví, které je výzkumem dotčeno, a za maximální míru vytěžení jeho informačního potenciálu.

1.3. Pravidla archeologického výzkumu stanovují základní a společnou normu provádění všech částí archeologických výzkumů a vztahují se na všechny osoby, organizace a jejich složky, které jsou oprávněné k provádění archeologických výzkumů.

2. Obecné zásady – archeolog a archeologický výzkum

2.1. Archeolog provádí svou činnost v souladu s právním řádem ČR, v duchu Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy a souvisejících dohod a konvencí.

2.2. Archeolog nesmí vést archeologický výzkum, pro který není dostatečně profesionálně vybaven a pro který nemá dostatečné odborné, technické a personální zázemí.

2.3. Archeolog dbá na to, aby jeho činnost vždy sledovala zájem smysluplného hospodaření archeologickým dědictvím.

2.4. Archeolog se nesmí podílet na nelegálním obchodu s archeologickými nálezy ani nesmí jinak podporovat či propagovat nelegální aktivity v oblasti získávání archeologických nálezů.

2.5. V případě nálezu lidských ostatků s nimi archeolog zachází vždy s pietou a dbá, aby nedošlo k ohrožení veřejného zdraví a veřejného pořádku. Při manipulaci s lidskými ostatky se vyvaruje postupů, které by se dotýkaly důstojnosti zemřelého nebo mravního či náboženského cítění veřejnosti.

2.6. Archeolog dbá na to, aby informace o archeologických výzkumech a nálezech nebyly z komerčních důvodů nevhodně využívány nebo potlačovány.

2.7. Archeolog v řídících funkcích je povinen podporovat dodržování pravidel archeologického výzkumu vytvářením podmínek pro jejich efektivní uplatňování.

3. Vymezení pojmů

3.1. Památkový zákon. Pod tímto označením se rozumí zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

3.2. Maltská konvence. Pod tímto označením se rozumí Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (č. 99/2000 Sb. mezinárodních smluv, ve smyslu ústavního zákona 395/2001 Sb.).

3.3. Archeologické dědictví. Archeologické dědictví (ve smyslu Maltské konvence) sestává z dokladů a pozůstatků lidské činnosti, které nesou nepsanou informaci o minulosti. Tyto doklady mohou být jsou hmotné i nehmotné a movité i nemovité povahy. Všechny prvky archeologického dědictví jsou nositeli památkových hodnot i nedílnou součástí krajiny a sídel a specifickým způsobem spoluvytvářejí jejich ráz. Archeologické dědictví se vyskytuje na území celé ČR, s výjimkou území v minulosti vytěžených na předčtvrtohorní podloží.

3.4. Hospodaření archeologickým dědictvím. Hospodaření archeologickým dědictvím je forma kulturní politiky a odborného managementu, která vytváří nástroje k jeho uchování a ochraně. Zabývá se organizací péče o archeologické dědictví a způsoby zacházení s ním, jeho ochranou na původním místě počínaje a terénním archeologickým výzkumem a konzervací movitých a nemovitých nálezů konče. Archeolog si je vědom skutečnosti, že archeologické nálezy a území s archeologickými nálezy mají různou hodnotu pro různé společenské skupiny. V procesu hospodaření archeologickým dědictvím archeolog posuzuje různé hodnoty archeologického dědictví s cílem preventivně chránit archeologické dědictví nejlépe na původním místě. K odpovědnému hospodaření s archeologickým dědictvím archeolog využívá všech dostupných zákonných norem, včetně územního plánování a všech druhů archeologického výzkumu.

3.5. Archeologické nálezy. Archeologické nálezy jsou součástí archeologického dědictví ČR. Jsou primárním pramenem historické informace o člověku, jeho kultuře a jeho interakcích s prostředím od počátku jeho vývoje až do současnosti. Původně se vyskytují v zemi, na zemi i nad zemí, na souši i pod vodou. Mohou být zkoumány hlavně nebo výlučně archeologickými metodami. Archeologické nálezy mohou být movité nebo nemovité. Archeologické nálezy a jejich soubory i vazby, kterými jsou propojeny mezi sebou a se svým okolím, jsou součástmi archeologického dědictví bez ohledu na to, zda již byly či ještě nebyly objeveny a identifikovány.

3.6. Území s archeologickými nálezy. Územím s archeologickými nálezy se rozumí území, či místo původního výskytu archeologických nálezů nemovitých a/nebo movitých, na němž již byly registrovány jakékoliv archeologické nálezy movité či nemovité povahy, na němž je lze odůvodněně očekávat, či na němž jejich výskyt není vyloučen. Za území bez archeologických nálezů lze označit pouze takové území, na němž byly prokazatelně odtěženy veškeré uloženiny čtvrtohorního stáří.

3.7. Archeologický výzkum. Archeologický výzkum je ucelený soubor specializovaných výzkumných a jiných odborných činností, zajišťujících vědecké poznání, získávání, uchování a dokumentaci archeologických nálezů a s nimi souvisejících informací jakožto součástí archeologické části kulturního dědictví s důrazem na jejich původní kontext, vyhodnocení a interpretaci jejich historické, kulturní a památkové hodnoty.

3.8. Terénní archeologický výzkum. Terénní archeologický výzkum je archeologickým výzkumem, který souvisí se získáváním nových archeologických pramenů a dat terénní činností, např. sběrem či výkopem (odkryvem, exkavací). Podle důvodu provádění terénního výzkumu rozeznáváme badatelský archeologický výzkum a záchranný archeologický výzkum. Podle invaznosti zásahu rozdělujeme terénní archeologické výzkumy na nedestruktivní, částečně destruktivní a destruktivní. Dále rozeznáváme terénní archeologické výzkumy zjišťovací, předstihový a nouzový. Výsledkem terénního archeologického výzkumu je soubor movitých archeologických nálezů (artefaktů, ekofaktů a vzorků) a soubor nehmotných dat reprezentovaných zejména terénní dokumentací, tvořící podklad pro vznik nálezové zprávy. Terénní archeologický výzkum zahrnuje veškeré etapy archeologické práce související se získáním nových dat, tj. fázi přípravnou (rešerše, vypracování projektu), prováděcí (práce v terénu) a zpracovatelskou (laboratorní ošetření a konzervace nálezů, odborné vyhodnocení získaných movitých a nemovitých nálezů a vzorků, nálezové zprávy, publikace).

II.

Terénní archeologické výzkumy

4. Druhy terénních archeologických výzkumů

4.1. Záchranný archeologický výzkum. Záchranným archeologickým výzkumem se rozumí archeologický výzkum ohroženého území s archeologickými nálezy, jehož narušení soudobou lidskou činností nebo přírodními procesy je nevyhnutelné a z hospodaření archeologickým dědictvím nevyplývá možnost zachování archeologického dědictví na původním místě. Jeho cílem je proto zachování archeologického dědictví mimo původní místo, které se provádí shromážděním maximálního množství archeologických dat, jehož je ohrožené území nositelem.

4.2. Badatelský archeologický výzkum. Badatelský archeologický výzkum je takový archeologický výzkum, který se provádí na území s archeologickými nálezy jinak neohroženém, pouze z archeologického podnětu, za účelem vyřešení vědeckého archeologického problému. Destruktivní a částečně destruktivní výzkum má být prováděn pouze tehdy, je-li to nezbytné z důvodu vyčerpání jiných možností odborného poznání. V takovém případě musí být badatelský archeologický výzkum ve smyslu Maltské konvence předem již ve fázi přípravy řádně odůvodněn a povolen.

4.3. Nedestruktivní archeologický výzkum. Nedestruktivní archeologický výzkum je takový archeologický výzkum, který je zcela neinvazní a jeho součástí není výkop. Jde zejména o geodeticko–topografický průzkum, leteckou prospekci, dálkový průzkum Země a archeogeofyzikální měření.

4.4. Částečně destruktivní archeologický výzkum. Částečně destruktivní archeologický výzkum je takový výzkum, který je invazní, avšak jen minimálně narušuje fyzickou podstatu nemovitého archeologického nálezu. Jedná se zejména o povrchový sběr, mikrovrypy, vpichy, vrty, zjišťovací sondy, sondy registrující nemovitý archeologický nález a průzkum detektory kovů.

4.5. Destruktivní archeologický výzkum. Destruktivní archeologický výzkum je takový archeologický výzkum, který je invazní a jeho hlavním nástrojem je výkop (odkryv), který zasahuje fyzickou podstatu nemovitého archeologického nálezu.

4.6. Zjišťovací archeologický výzkum. Zjišťovací archeologický výzkum se provádí za účelem identifikace archeologických nálezů a jejich vědecké a památkové hodnoty a definování následné archeologické operace (např. předstihový výzkum nebo ochranu na původním místě). Může být součástí záchranného i badatelského archeologického výzkumu. Zjišťovací výzkum má zpravidla částečně destruktivní charakter.

4.7. Předstihový archeologický výzkum. Předstihový archeologický výzkum je druhem/součástí záchranného výzkumu a provádí se zpravidla v předstihu před narušením ohroženého území s archeologickými nálezy lidskou činností nebo přírodními procesy.

4.8. Nouzový archeologický výzkum. Nouzový archeologický je druhem záchranného výzkumu, který se provádí v průběhu narušení ohroženého území s archeologickými nálezy lidskou činností. Zpravidla je nestandardním řešením situace vzniklé nedodržením povinností vyplývajících z platných právních předpisů ,nepředpokládaným odhalením archeologického nálezu, nebo se provádí tam, kde není technicky možné provést předstihový výzkum.

5. Příprava terénního archeologického výzkumu

5.1. Pro každý plánovaný terénní archeologický výzkum s výjimkou nouzového archeologického výzkumu musí být vypracován projekt, který stanoví jeho odborné cíle, volbu území, metody terénní práce včetně způsobu evidence a dokumentace archeologických nálezů a vztahů mezi nimi, personální zajištění, charakteristiku materiálně technického zabezpečení, odhad nákladů terénního výzkumu a způsob nakládání s jeho výsledky. Projekt se v případě záchranného výzkumu zpracovává s ohledem na veškeré podklady stavební dokumentace, inženýrsko-geologický průzkum, průzkumy souvisejících oborů či nedestruktivního archeologického výzkumu.

5.2. Každý terénní archeologický výzkum je registrován. Registrace výzkumu se provádí před jeho zahájením; pokud to není možné, bez zbytečného prodlení později. Registrací získává terénní archeologický výzkum nezaměnitelné označení, které je nutno uvádět na veškeré dokumentaci s výzkumem související, na obalech nálezů, příp. i na nálezech.

6. Provedení terénního archeologického výzkumu

6.1. Za průběh a odbornou úroveň terénního výzkumu je odpovědný vedoucí výzkumu. Odpovědnost je nedělitelná; výzkum nemůže mít zároveň dva či více vedoucích. Vedoucí výzkumu sestavuje tým odborníků a rozděluje jim dílčí úkoly.

6.2. Každý terénní archeologický výzkum je prostorově zaměřen (georeferencován), a to v některé z obvyklých souřadnicových sítí.

6.3. Terénní archeologický výzkum je analýzou archeologického pramene. Archeologický pramen je členěn na logické části (např. statigrafické jednotky, objekty, vrstvy) jednoznačně a srozumitelně označované; označení částí je vztaženo i na odebrané movité nálezy a vzorky. Metoda terénního archeologického výzkumu a jeho dokumentace odpovídá aktuálním odborným standardům. Zahrnuje v sobě jak soubory primární dokumentace (např. popis objektů, vrstev a evidenci stratigrafických vztahů mezi nimi), tak soubory metadat (např. seznamy nálezů, plánů atd.).

6.4. Povinností vedoucího předstihového nebo nouzového archeologického výzkumu je provést výzkum celého ohroženého území s archeologickými nálezy určeného k záchrannému archeologickému výzkumu, a to jak ve smyslu horizontálním tak vertikálním (tzv. totální výzkum ve smyslu dokumentace všech ohrožených archeologických situací).

6.5. Shledá-li vedoucí výzkumu z jakéhokoliv důvodu požadavek totálního výzkumu nesplnitelným nebo neúčelným z hlediska vědeckého poznání, je jeho povinností svolat komisi, které předloží zdůvodnění a návrh řešení. V komisi budou alespoň tři členové mající odbornou kvalifikaci. Odbornou kvalifikací se rozumí vysokoškolské vzdělání v oboru a pět let praxe v oboru. Z jednání takové komise bude proveden zápis, podepsaný všemi členy komise, který se stane součástí dokumentace výzkumu. Vedoucí výzkumu je povinen se řídit závěry této komise. Doporučí-li komise zkoumat ohrožené území určené k záchrannému archeologickému výzkumu vzorkem/výběrem musí být v dokumentaci explicitně uvedeno, jaká část ohroženého území s archeologickými nálezy určeného k záchrannému archeologickému výzkumu či jeho komponenty byla zkoumána, proč nebyl výzkum úplný a podle jakých kritérií byl proveden výběr.

6.5. Povinností vedoucího výzkumu je zajistit, aby v průběhu archeologického výzkumu byly vyzvedávány a shromažďovány všechny artefakty. Ekofakty mohou být vyzvedávány metodou vzorku, musí však být pokryty veškeré kategorie důležité pro poznání vývoje naleziště v době jeho osídlení/ovlivnění člověkem. Při vzorkování archeologického pramene musí být explicitně uvedeno, jaká část pramene byla odebrána a na jakém principu byl proveden výběr.

6.6. Archeologický nález (soubor nálezů) je bezprostředně po exkavaci označen identifikačními údaji (označení výzkumu, lokalita, stratigrafická jednotka, datum nálezu, okolnosti nálezu). Základní evidence nálezů je nedílnou součástí terénní dokumentace výzkumu. Archeologické nálezy jsou bezprostředně po exkavaci ošetřeny tak, aby nedošlo k jejich poškození, materiálové degradaci a ztrátě identifikačních údajů.

7. Zpracování terénního archeologického výzkumu

7.1. Výstupem terénního archeologického výzkumu je nálezový fond/soubor movitých nálezů, nálezová zpráva a soubor terénní dokumentace.

7.2. Veškeré archeologické nálezy jsou v co nejkratší době po exkavaci laboratorně ošetřeny, a to takovým způsobem, které nezpůsobí ztrátu jejich informačního potencionálu.

7.3. V případě, že je archeologický nález narušen destruktivním materiálovým procesem (degradací), je třeba tento proces neprodleně zastavit vhodně užitou metodou konzervace o které je veden záznam, včetně dokumentace nálezu před a po konzervačním zásahu.

7.4. V průběhu zpracovatelské fáze je pořízen seznam archeologických nálezů, jednotlivý záznam zahrnující jednu či více položek obsahuje kromě identifikačních údajů i popis nálezu a jeho dataci. Seznam archeologických nálezů je nedílnou součástí nálezové zprávy.

7.5. Laboratorně ošetřené, konzervované a zaevidované nálezy jsou předávány příslušné sbírkotvorné instituci, do doby předání jsou uloženy v  prostředí, s odpovídajícím režimem.

7.6. Skartaci movitých nálezů lze provádět jen ve výjimečných případech, a to za předpokladu, že není omezena vypovídací hodnota souboru a jsou evidovány principy, podle nichž skartace proběhla. Skartaci musí odsouhlasit komise odborníků, přičemž se v tomto případě postupuje obdobně jako v  v bodě 6.4.

7.7. Vedoucí výzkumu je povinen zajistit uchování veškeré dokumentace (vč. zálohování jejích digitálních součástí) nejméně do doby, než ji předá do příslušných archivů.

7.8. O výsledcích terénního archeologického výzkumu je vypracována nálezová zpráva s předepsanou strukturou jejíž nedílnou součástí je „Zpráva o archeologické akci“ v podobě vyplněného formuláře nebo jeho ekvivalentu v elektronickém systému evidence archeologických výzkumů. Tyto dokumenty se podávají ve stanovených lhůtách do archivu oprávněné organizace a do archivu instituce pověřené centrálním shromažďováním dat.

7.9. Nálezová zpráva nebo Zpráva o archeologické akci jsou zpracovávány i pro terénní výzkumy s negativním zjištěním.

7.10. Kromě nálezové zprávy se do příslušných archivů ukládají i další analogové i digitální součásti terénní dokumentace s úplným popisem.

7.11. Nálezy a terénní dokumentace jsou v přiměřené lhůtě od ukončení terénního archeologického výzkumu přístupné odborné veřejnosti a orgánům státní správy a samosprávy.

7.12. Terénní archeologický výzkum musí být odpovídajícím způsobem publikován, a to v termínu odpovídajícím rozsahu a závažnosti jeho výsledků.

7.13. Autor výzkumu má po stanovenou dobu od ukončení terénních prací výhradní právo publikovat výsledky svého výzkumu. Během této doby umožňuje či zpřístupňuje výsledky své práce přiměřeným způsobem odborné obci a širší veřejnosti. Po uplynutí této doby jsou nezpracované výzkumy a prameny volně přístupné ke zpracování ostatními odborníky.

III.

8. Ostatní ustanovení

8.1. Oborovým kontrolním mechanismem archeologického výzkumu jsou koreferentské či jiné odborné komise, svolané vedoucím výzkumu, oprávněnou organizací nebo archeologickým ústavem AV ČR.

8.2. Mimooborový kontrolní mechanismus představují odborné komise ustavené na žádost stavebníka, nebo jiné fyzické či právnické osoby při jejíž činnosti vznikla nutnost realizovat archeologický výzkum. Dále komise svolané na žádost státní správy nebo samosprávy, včetně Ministerstva kultury ČR a jeho památkové inspekce.

S využitím podkladů ISA (zprac. M. Burešem s přispěním Z. Bláhové, M. Šmolíkové, M. Zezuly, J. Pešky, M. Kuchaříka, R. Širokého a R. Bláhy) ze dne 18.3.2010 vypracovali M. Kuna, M. Tomášek, I. Boháčová a J. Mařík

V Praze dne 8.4.2010

2010/04/13 Posted by | archeologie, metodiky, památková legislativa | Napsat komentář

Jak spolehlivě archivovat obrazová data? Moc šancí asi není…

Svět si postupně uvědomuje, že data, která v nynější komputerizované době vytváří lavinovitým tempem, mohou mít i nějakou hodnotu. Izolované informační systémy v osobních počítačích či serverech institucí se obecně jeví jako obstojné řešení z hlediska ochrany dat. Vymýšlejí se postupy pro trvalé uchování dat (repozitáře). Současně se ovšem zjišťuje, že metody zpracování dat jsou velmi různorodé, takže velmi komplikují snahy o agregaci dat, jejíž potřebnost je stále zřejmější, protože úměrně nárůstu kvant dat se snižuje jejich využitelnost (dohledatelnost v rozumné době a s přiměřeným procentem úspěchu, zejména „jednou cestou“, nikoliv vyhledáváním separátních databank různých institucí či jejich skupin, jak je to dnes nejběžnější). Z hlediska institucí přitom stále mají přednost archivní dokumentace či dokumentace sbírek muzeí.

Snahy o řešení značně neutěšené situace se hledají ve vysokých standardech provozu repozitářů (spolehlivost dat) a v nástrojích pro agregaci dat (dohledatelnost dat, standardy metadat; Europeana).

Odborné využití dat (různými obory) stojí přitom u velkých správců dat (orgány státní správy) na okraji zájmu.

Zcela „mimo“ pak zůstávají producenti dat „pro zábavu“. Jejich fotografie nepřijme žádná institucionální fotobanka, jež se většinou spokojuje se zaměstnaneckými díly. Soukromé fotogalerie asi mají ambici trvalé existence, ale garance ve skutečnosti dát nemohou (i když ve smluvních podmínkách mohou slibovat kde co). Pokud firma zanikne… Co vím, zatím se v podobných případech firmy v určitém předstihu obracejí na zákazníky – fotografy, aby své snímky z jejich serverů stáhli, případně je přesunuli jinam.

Proto mě také zaujala nedávná diskuse na Flickru ohledně spolehlivosti uložení a dostupnosti dat. Uvážíme-li, že touto cestou zpřístupňují někteří fotografové památek (ale i památkové, muzejní a archeologické instituce) i desítky tisíc snímků, často velmi detailních a odborně cenných (dokonce jinak nedostupných), v principu z velké části nenahraditelných (pro příklad), je zřejmé, že je otázka po budoucnosti takových fondů zcela na místě. Nejde o fotografie pro zábavu či z rodinného prostředí, které by asi mohly být přesunuty bez ztráty kytičky na jiné místo, či se vrátit na fotografův disk.

Jako cesta se snad jeví budovaná sbírka na Wikipedii (Commons), ale ta je zřejmě omezena kapacitně, a také technologie neumožňuje rychlé prohlížení velkých množství snímků.

Nevidím tedy spolehlivé východisko, leda snad, že by státy začaly budovat sbírky amatérských a dokumentačních snímků. Vymínily by si od přispěvatelů dodržení nutných standardů (formáty, metadata) a vhodným způsobem by mohly snímky k zařazení schvalovat. Mohly by i spolupracovat se soukromými producenty webů. Zatím se tak nějak spoléhá na to, že velcí hráči na tomto poli svá datová megapole udrží v chodu…

2010/04/05 Posted by | archivace | , | Napsat komentář

Mezinárodní den památek a historických sídel by si v Paříži asi zasloužil více pozornosti

Jako každý rok, již po řadu desetiletí opět připadá na 18.4. Mezinárodní den památek a historických sídel, k jehož připomenutí vyhlašuje ICOMOS každým rokem hlavní téma. Letos je jím „Dědictví zemědělské kultury“. Protože je pro naši památkovou péči „politicky“ přínosné tyto mezinárodní aktivity zviditelňovat, vždy mě udiví, s jakým minimálním předstihem (většinou jen něco přes měsíc) k vyhlášení dochází. Dokonce je nutné se poptávat. Myslím si, že témata jsou většinou vhodně volená a že by je bylo možné využít k výrazným cíleným mediálním kampaním, odborným konferencím, pořádání tématických výstav, koncipování poznávacích tras. Příslušné památky by tak bylo možné výrazně zviditelnit. Odborná spolupráce by přitom mohla být rozvinuta i v nadnárodním měřítku. Jenže nic z toho není myslitelné za měsíc nebo dva.

Podle mého je tedy na místě, aby ICOMOS svůj postup změnil. Vzhledem k tomu, že témata nejsou motivována aktuálními společenskými souvislostmi, což je správné, lze považovat za reálné, aby ICOMOS témata vyhlašoval rok dopředu. V národních měřítkách by tak bylo možné s vědomím širších vazeb pojmout „oslavy“ skutečně velkoryse. Nyní to zase bude jen pár přednášek domluvených na rychlo. Někdo se možná pokusí o rozsáhlejší akci, ale času na odbornou přípravu nejspíše nebude tolik, co by bylo třeba (ledaže někdo uplatní již dříve připravené projekty).

Oč lépe jsou na tom v tomto směru Dny evropského dědictví, i když ty jsou zase atomizované preferencí národních témat. V tom by se ale oba významné památkové dny mohly doplňovat. Kdyby se tedy o tématu dne ICOMOS vědělo více dopředu!

2010/04/05 Posted by | prezentace | , , | Napsat komentář

   

Les Cahiers du Mont d'Or

Ecrits et recherches sur le patrimoine du Mont d'Or lyonnais...

Colectivo A Rula

Asociación Cultural Colectivo a Rula

Comments for Projekt Forlǫg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Collective Intelligence

Creating places where people can flourish

EAHN | Site-Wide Activity

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Bridging Eurasia

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

190 Jahre DAI

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

biblonia

a medievalist's blog about reading, writing and the impact of books from ancient times to the digital age

CNRS Le journal

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Restauratoren Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Interpretace - AKTUALITY

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Baukunstarchiv NRW

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

moderneREGIONAL

Online-Magazin zur Architekturmoderne

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge