K otázkám prezentace archeologických nálezů

Téma asi sledují v příslušných institucích, ale není tak úplně snadné dohledat doklady „života“ vykopaných a prezentovaných archeologicky odhalených situací. Často se totiž setkáváme s nemalými riziky a škodami na historickém materiálu. Odhalená zdiva se dříve či později rozpadají (co vypadalo po vykopání tak bytelné a lákalo silou své výpovědi, nejednou vyvolává po pár desetiletích zoufalství – věci, které mohly pod zemí pokračovat ve svém přenosu informací budoucím generacím, se často stávají předmětem různých konzervačních experimentů). Věc samozřejmě je velmi nesnadná. Často jsou výzkumy vynucené řešením nějakých nadzemních stavebních záměrů a následnému řešení prezentace prakticky není možné se vyhnout, pokud by památky neměly být likvidovány. U nás k tomu v poslední době obsáhleji např. Milan Jančo ve Věstníku Klubu Za starou Prahu.

Protože se tématu věnuji spíše okrajově, když si všimnu různých typů poškození, o jakých se ve zprávách z archeologických výzkumů zpravidla nedočteme nic, pokusím se tu aspoň pro případné zájemce umísťovat fotografie se stručnými komentáři.

Pro teď jen příklad práce fotografa z Istanbulu: Ukazuje notorický problém při zasklívání nálezů pod podlahou, když je prakticky nemožné stoprocentně vyřešit problémy mikroklimatu (zarosené sklo). Takto v interiéru nepříliš vlhké budovy asi není ohrožení příliš vážné.