Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Mediální hon na ostatky sv. Anežky České

Asi se to také trochu týká otázek prezentace archeologických nálezů. Komentář na blogu dr. Maříkové-Kubkové. Jsem docela zvědav, zda k tomu zazní i nějaký uvážlivější komentář samotných archeologů. Anebo se již chystají na další pokroky ve výzkumu?

Reklamy

2010/02/18 Posted by | archeologie, památky v médiích | | Napsat komentář

K otázkám prezentace archeologických nálezů

Téma asi sledují v příslušných institucích, ale není tak úplně snadné dohledat doklady „života“ vykopaných a prezentovaných archeologicky odhalených situací. Často se totiž setkáváme s nemalými riziky a škodami na historickém materiálu. Odhalená zdiva se dříve či později rozpadají (co vypadalo po vykopání tak bytelné a lákalo silou své výpovědi, nejednou vyvolává po pár desetiletích zoufalství – věci, které mohly pod zemí pokračovat ve svém přenosu informací budoucím generacím, se často stávají předmětem různých konzervačních experimentů). Věc samozřejmě je velmi nesnadná. Často jsou výzkumy vynucené řešením nějakých nadzemních stavebních záměrů a následnému řešení prezentace prakticky není možné se vyhnout, pokud by památky neměly být likvidovány. U nás k tomu v poslední době obsáhleji např. Milan Jančo ve Věstníku Klubu Za starou Prahu.

Protože se tématu věnuji spíše okrajově, když si všimnu různých typů poškození, o jakých se ve zprávách z archeologických výzkumů zpravidla nedočteme nic, pokusím se tu aspoň pro případné zájemce umísťovat fotografie se stručnými komentáři.

Pro teď jen příklad práce fotografa z Istanbulu: Ukazuje notorický problém při zasklívání nálezů pod podlahou, když je prakticky nemožné stoprocentně vyřešit problémy mikroklimatu (zarosené sklo). Takto v interiéru nepříliš vlhké budovy asi není ohrožení příliš vážné.

2010/02/15 Posted by | archeologie | , | Napsat komentář

Malostranský kocourov

Kolem bývalé malostranské radnice je mi většinou dáno chodit z vícemetrového uctivého odstupu. Tak jsem si po pár dnech už skoro jakoby zvykal, že má fasáda truchlivé barevné vyznění. Všechno je to citové a relativní, tak když na to někdo dokázal sehnat peníze, posudky a povolení, nechť má původně kouzelnou bohatě plasticky strukturovanou fasádu v barvě polosuchým mechem zarůstajícího bunkru. Známe to, někomu se líbí holobyty (nechci tu hned mluvit o funkcionalismu, to snad jindy), jiného oblaží leda pozlacené lustry a mramorový krb. Tak jsem zkusil přijímat někde zachycený námět, že by se mohlo jednat o to, co jsem myslel, že lákalo některé památkáře tak před 10 lety, totiž o „předstárnuté“ fasády, upatlané tak, aby vypadaly, jakože ani trochu nové nejsou. Ale autenticitou je ve skutečnosti oblaženo vše lidské, od sebezapření až třeba po nezdvořilost.

Po těchto rozpačitých, ale vlastně chlácholivých úvahách jsem se ocitl nosem u fasády, kterou jsem znal z doby před opravou (a velmi se mi líbilo, jak dříve poměrně výrazná barevnost byla provedena neplněným nátěrem, který do jisté míry chránil, ale přitom nechával pro bedlivějšího pozorovatele plně vyznít krásu brilantního kamenického zpracování opukových plastických prvků fasád). Jak to bývá, věci se z dálky a zblízka jeví rozdílně. Každopádně se teď dostavil chumel nových zajímavých otázek. To, co z dálky vypadalo jako asi možná imitace různě odstupňovaného zastarávání kdysi dávno nové fasády, najednou jakoby stálo v protikladu mnou možná neprávem předpokládaného záměru realizátorů opravy a dílčí rekonstrukce. Fasáda je částečně nově omítnutá, což je jistě v pořádku aspoň v těch místech, kde minulé omítky zteřely. Ale povrch zřejmě vyhlazený filcem a plněný štukem (kupodivu si možná stále část odborníků myslí, že tato úprava na exteriér středoevropské stavby patří) se zřejmě nakonec snaží napodobit to, co bývá uplatňováno u jednovrstvých omítek, totiž finální úpravu směřující k „vytlačení“ vápna do povrchu omítky, a tím její homogenizace a zpevnění. Efekt takového „rozmývání“ omítky je v jistém smyslu podobný „gletování“, protože oba tyto postupy vedou k vytvoření kompaktního povrchu, při vhodném zpracování i v našem klimatu velmi trvanlivého. S takovým postupem jsem se v posledních letech několikrát na obnovených malostranských fasádách setkal. Ale, jak podle mého svědčí šmouhy na snímku níže, zde se jedná o povrchní imitaci, resp. o kocoury (Vám by se to doma líbilo?; jak jsem si všiml v některých podobných případech, často se tito kocouři, ovšem prakticky neviditelní, když je barva nátěru shodná s omítkou, vyrábějí až po zavadnutí omítky a snad i podkladového nátěru kruhovitými pohyby malířské či zednické štětky.). Třeba z tohoto možná diskutabilního produktu může vyplynout poučení ve smyslu upřednostnění cesty k obnově fasád jako nových, živě barevných, s předpokladem jejich nezadržitelného samovolného zestarání během času, ne plánovaného či oktrojovaného (protože všechny dosud zestárlé a pro svou malebnost námi oceňované fasády zestárly samy; „předstárnutí“ fasád je slohovým projevem části odborných exponentů naší doby; v tom není špetka odmítavého posudku, protože slohovost je v památkové péči důležitá, i když zase s oblibou popíraná /mohla by zpochybňovat vědeckost a usvědčovat z citovosti, ačkoliv objektivita se někdy zdá být nejvrcholnějším inteligentním i právně obhajitelným cílem/). Ti, kdo spíše oceňují pel starobylosti, by se prostě na pár desetiletí odebrali jinam, do míst náležitě zchátralých, aby se časem vrátili, když mezitím vychutnávali jiné, opravdově, nefalšovaně staré staré stavby.

Nepovažujte mě v žádném případě za zpochybňovatele, snad za pochybovače, který se těší na přesné výklady vědecké literatury.

(Ještě podotknu, že po dokončení předešlého neuspořádaného výkladu jsem kdesi v TV zaznamenal výklad tvůrců rekonstrukce v tom smyslu, že fasáda skutečně má vypadat jako restaurátorsky „zpracovaná.)

Praha, bývalá malostranská radnice, nátěry 2009

2010/02/14 Posted by | opravy památek, ze života památek | | 1 komentář

Flickr všude

V září jsem se tu pokoušel i sám pro sebe uvažovat, co se svými fotkami, aby časem nezmizely v mém počítači, anebo abych je případně nevkládal někam, kde je nikdo nenajde a nevyužije. To se ví, že cesty jsou různé a výsledek se nedá v plné míře dopředu odhadnout. Nicméně některé aktuální pokroky předních „hráčů“ IT možná dávají nějaké odpovědi, snad s vyhlídkou aspoň na pár let existence. Flickr existoval několik let v určité izolaci. Nakonec jej však nebylo možné pominout, takže fotografie postupně aplikují Google i Microsoft. Více o tom na blogu Flickru (s odkazy na další aktuální informace). Dávám to jen k úvaze. Budu rád, když připojíte podobná či lepší řešení nebo upozorníte na nové aktuality. Samozřejmě to nemůže jeden ani efektivně sledovat.

2010/02/14 Posted by | weby | | Napsat komentář

   

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.