Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Karlštejn na MS

Ještě jednou mi to nedá a vracím se k té památkářské webtropii. Karlštejn už na Vás na webu vykoukne za každým rohem. Přímo rozkvětu došel na Myspace.
Karlštejn na MS
link

Asi není důvod tyto snahy a zřejmě i potřeby zpochybňovat. Z hlediska ediční činnosti NPÚ mám jen dojem, že by vždy na podobných prezentačních nástrojích měly být výrazně uveden odkaz na web NPÚ. Tam by pak měl být obsažen registr toho, jak a kde jsou vlastně památky spravované NPÚ prezentovány. Je to jen úvaha…

Reklamy

2009/12/30 Posted by | weby | | Napsat komentář

Křivoklát na FB

Stále pociťuji určité rozpaky nad tím (nejde o výtky – spíše o otázky), že památková péče se prezentuje s určitým rozptylem, který do jisté míry vede k nesoustavnému výsledku. Pokud si kastelán pořídí krom standardní pozice na webu NPÚ ještě vlastní web, asi to má smysl, pokud zvládá plnit kompletní přehled aspoň někde („samozřejmě“ by základem měl být naplněný aspoň základní standard na webu NPÚ). Přesto, izolované weby správ zpřístupněných památek asi představují pro nějaké další lidi místo, na kterém budou hledat informace s oblibou a snáze se k nim dostanou z vyhledávače; to statistky nesporně potvrzují). Na FB by asi bylo nejvhodnější shrnovat odkazy na aktualizace na „kastelánském“ webu, případně i na jiných místech. Pro fandy by to přeci jenom mohla být určitá svodná adresa. Nemělo by se ale zapomínat na ty zájemce, kteří potřebují údaje o památkách jaksi napříč NPÚ. Proto by podle mého neměly tyto rozšiřující prezentační aktivity zůstat jedinými (vlastně by možná měly být podmíněny schopností naplnit elementární standard).

Nicméně např. web hradu Křivoklát je relativně značně obsáhlý, průběžně aktualizovaný; většině asi vyhovuje i ten gotický dizajn. V souhrnném kalendářovém přehledu na webu NPÚ byste však tamní akce hledali marně, ačkoliv z něj jsou generovány soubory xml distribuované dalším kulturním a turistickým portálům. Přitom však současně správa hradu provozuje profil na FB, kde jsou i informace, které zřejmě nenajdete na „kastelánském“ webu (nebo nejsou na první pohled k vidění). Ale je možné, že zde jsou vhodným způsobem vybírány ty, které „fanoušky“ zajímají.

Křivoklát na FB (link)

V blízké době zřejmě budou mít profil na FB všechny zpřístupněné památky ve správě NPÚ. Uvidíme, jak to pomůže nám, kteří s informacemi potřebujeme systematicky pracovat. Že bychom se museli stát ve všech případech fanoušky?. No, nevím.

2009/12/30 Posted by | weby | | Napsat komentář

Doporučení Sdružení zemských památkářů v Německu k zacházení s digitálními stavebními dokumentacemi pro dlouhodobou (trvalou) archivaci

Problém je dlouhodobě známý, přesto i u nás ještě zbývá cos k řešení. Zajímavé je, že s rozumným argumentem nedoporučují k archivaci fotografie ve formátech RAW, zatím co u nás (NPÚ) je někteří fotografové doporučují. Naopak formát TIFF u nás nemá prakticky žádné vyznavače (v MIS převažují jinak zpochybňovaná JPG). Acrobat ke spolehlivé produkci verzí dokumentů PDF a PDF/A skoro nevidět. Přesto je možné, že některé podmínky Sdružení německých památkářů jsou přehnané. To můžete posoudit zde (zajímavé je, že Doporučení je ve formátu doc, ač ten jinak není k dlouhodobé archivaci… doporučen; vydané „pracovní listy“ jsou dostupné zde). Nemálo důležité ovšem jsou i zásady pro značení a seskupování dokumentů do složek, jejich metadata apod. K tomu asi existuje jiný dokument (směrnici pro MIS máme). Protože u zmateně značených dat je skoro jedno, v jakém jsou formátu. Je ovšem jasné, že v tom smyslu musejí být respektovány vyšší standardy, než jen pro obor stavební památkové péče a SHP.

2009/12/29 Posted by | archivace | , | Napsat komentář

Katastr nemovitostí s „podkladem“ map Google

Mapy katastru jsou nově (nevím, od jaké doby) zobrazovány s podkladem map Google, a to se všemi výhodami, které z toho plynou. Dokonce se Vám každý objekt zobrazí i v okénku StretView, pokud existuje (další fotografie např. z Panoramia, jak jsou dostupné z map Google /zatím?/ k dispozici nejsou).

Příklad zobrazení Ledebourského paláce v Praze na Malé Straně:
Katastr využívá map Google

Zdá se, že v MSIE mohou být potíže s načítáním mapy, ale to je možná jen přechodný problém u mě (v Opeře bez problémů).

2009/12/29 Posted by | evidence památek, weby | | Napsat komentář

K chartě ICOMOS o interpretaci a prezentaci památek

Již jsem si kdysi kladl otázky nad zvláštní odtažitostí úředního systému od vlastníků památek a od těch, kdo se o památky prostě zajímají. Nemyslím, že by se památkáři k nim záměrně stavěli zády, ale „nastavení“ priorit a kapacit v památkových institucích v zásadě způsobovalo výsledek, platný prakticky dosud. Rovnou přiznávám, že nyní tuším jakési snahy o zlepšení situace, i když poněkud živelné, anebo koordinované z několika center, jejichž vzájemné vztahy mi nejsou jasné. Nicméně věřím, že nepochybná podpora vedení ponese pro zájemce tak jako tak nějaké ovoce.

Občas se sice mluvilo o tom, že je třeba s vlastníky i dalšími skupinami občanů více komunikovat, ale prakticky nikdy nedošlo k vytvoření příslušných kapacit a ekonomickému zajištění. Přesto bylo vykonáno mnohé, nicméně většinou nešlo o cílený a systémový postup institucí, ale o výsledky individuálního nadšení.

Specifickou sférou ve smyslu komunikace s veřejností ovšem je prezentace veřejnosti přístupných kulturních památek, v našich podmínkách vysoce rozvinutá, koordinovaná a kontrolovaná, mnohdy i reagující na odborné poznatky z výzkumů či z průběhu oprav památek. Tyto postupy ovšem nebyly v obecnějších měřítkách analyzovány (nevylučuji, že v kruzích kastelánů jde o sledované téma, které by mohlo být inspirací i pro jiné typy prezentací – např. při různých příležitostech typu Dnů evropského dědictví).

Vždy jsem vyjadřoval názor, že tlumočení poznatků o památkách je jedním z klíčových úkolů památkových institucí, srovnatelně významným s výkonem úřední ochrany. Vím, že to vypadá přehnaně a že to není přijatelné pro odborné pracovníky v situaci, kdy jim příval úřední agendy neumožňuje soustředěnou přípravu pro nějaké veřejné prezentace. Problém je i v určité absenci vnitřní dohody o prioritách, jež pak hodnotí většina zúčastněných buďto zcela samostatně, anebo dle nějak vyvinutého skupinového názoru. Na rozdíl od některých cizích zemí totiž téma veřejné prezentace a komunikace u nás prakticky nikdy nepřišlo „na přetřes“ na nějakých odborných sněmech či konferencích.

Také dnes, kdy se situace postupně rýsuje pro publikační a podobné záměry příznivěji, lze vnímat určitou rozporuplnost přístupů. Např. se ne vždy daří provázat odborné výsledky s tím, co je sdělováno veřejnosti. Je možné, že nově instalování pracovníci pro funkce PR v naší památkové organizaci najdou vhodné přístupy a v koordinovaném postupu skutečně zaujmou veřejnost, i přilákají odborné pracovníky k soustavnější participaci. Uvidíme, kolik se projeví ochoty ke vzájemné spolupráci.

Poukazoval jsem již jinde na to, že většina chart ICOMOS vždy nějakou formou vyjádřila povědomí o potřebě sdílet odborné poznatky srozumitelnými formami směrem k veřejnosti. Přesto se však jednalo o okrajově a příliš obecně působící zmínky v nějakých závěrečných odstavcích a jejich dopad na smýšlení v národních měřítkách prakticky nepřicházel. To zřejmě po letech neušlo pozornosti ICOMOS, který vydal v loňském roce chartu zdůrazňující zásadní významy interpretace a prezentace památkových hodnot a učinil tak z nich jedno ze zásadních zadání pro odbornou památkářskou veřejnost.

Chartu jsem přivítal a očekával jsem její brzký oficiální český překlad (zvláště, když se v NPÚ nedávno podařilo prosadit edici překladů mezinárodních dokumentů). Ale zřejmě marně (mohlo mi něco někde uniknout…). Proto jsem se pokusil svými laickými silami o pracovní překlad, který zde poskytuji k případnému shovívavému posouzení, k připomínkám, které rád přijmu, ale snad také k využití při vypracování odborně relevantního překladu. Nicméně věřím, že i v této podobě a ve srovnání s originálem (pdf) může můj pokus někomu reálně posloužit. Zejména jsem toho názoru, že by charta měla ovlivnit smýšlení kapitánů naší památkové péče při koncipování kapacit i při případných dále opakovaných pokusech o sestavení památkového zákona (k tomu minulému jsem někde rovněž předkládal připomínky poukazující právě na nedostatek „paragrafů“ o veřejných/komunikačních úkolech památkové péče).

Charta je velmi obecným dokumentem (zdá se mi, že značně obecnějším než většina dřívějších chart). Ale to je asi dáno vědomím různosti kulturních prostředí, ve kterých by měla působit. Asi se očekává, že specifické normativy budou vytvářeny např. v jednotlivých zemích a že zkušenosti s nimi budou posléze v mezinárodním měřítku předávány. Náznak potřeby standardů však zaznívá. Čili je charta chápána jako počátek možného rozvoje, mj. v návaznosti na dokumenty o mezinárodním turismu i trvale udržitelném exploatování památek či jejich monitoringu. Interpretační a prezentační proces je považován za nikdy neukončený, průběžně reagující na zkušenosti z dosavadní činnosti, na poznatky z periodických prověrek procesu samotného, ale především na výsledky multidiciplinárních rozborů památkové hodnoty. Měl by být garantován přenos aktuálních poznatků o památkových hodnotách do interpretačního a prezentačního procesu. To v plošném měřítku vůbec není snadný úkol (vezmeme-li v potaz, že aktuální poznatky výzkumů nejsou rutinně promítány ani do právoplatných evidenčních dokumentů kulturních památek), ale snaha o jeho řešení patří k základům autentičnosti památkové péče samotné.

(Poznámka k překladu. Nejsem znalec angličtiny a vypomáhal jsem si slovníky, ale také určitou znalostí naší terminologie. Na druhé straně jsem asi leckde chyboval při hledání správného významu anglických termínů. Místy jsem váhal a ponechal jsem v textu některá synonyma, ač v originálu je používán jednotný termín. To se týká zejména výrazu „interpretace“, kde jsem místy ponechal český „výklad“, i když si nejsem jistý, že bych tím nějak napomohl srozumitelnosti. Podobně jsem trochu váhal na spojením „interpretační infrastruktura“, když byly míněny třeba nástěnky nebo kiosky; v několika případech jsem tak použil výraz „zařízení“, snad obdobného významu.)

(Neoficiální pokus o český překlad:)

ICOMOS – Charta o interpretaci kulturního dědictví
vypracovaná mezinárodním výborem ICOMOS pro interpretaci a prezentaci kulturního dědictví
přijatá na 16. Valném shromáždění ICOMOS, Québec (Canada), 4.10.2008

PREAMBULE

Od svého založení v roce 1965 ICOMOS jako celosvětová organizace odborníků specializovaných na obory výzkumu, dokumentace a ochrany kulturního dědictví soustavně prosazuje konzervační etiku ve všech svých činnostech a napomáhá veřejnému uznání hodnot materiálního dědictví lidstva ve všech jeho formách a v celkové rozmanitosti.

Jak je uvedeno v Benátské chartě (1964): „Je naprosto nezbytné, aby zásady konzervace a restaurování historických staveb byly vytvořeny na mezinárodním základě, přičemž každý stát zajistí péči v rámci své kultury a tradic.“ Následující charty ICOMOS proto zdůrazňovaly význam obecných metodických zásad pro profesionální výkon konzervačních činností, ale také pro ochranu kulturního dědictví ve všech částech světa.

Tyto dosavadní charty ICOMOS zdůrazňovaly veřejnou komunikaci jako základní součást rozsáhlejších konzervačních aktivit (variantně byly užívány pojmy „šíření informací“, „popularizace“, „prezentace“ a „interpretace“). Tím je uznáváno, že v rámci všech kulturních tradic lidstva je každá konzervační aktivita ze své podstaty výsledkem mezilidské komunikace.

Z nezměrného hmotného odkazu minulých společností a civilizací i z nemateriálních hodnot tohoto dědictví jsou vybírány části, které je třeba zachovat, jsou voleny způsoby vhodné péče, jakož i přiměřené způsoby jejich prezentace veřejnosti – všechny tyto procesy jsou způsobem interpretace hodnot památek. Tak jsou názory každé generace na význam, hodnoty a materiální podstatu dědictví minulosti příspěvkem k tomuto dědictví také z hlediska budoucích generací.

Je nezbytné vycházet z jasné logiky, jednotného názvosloví a obecně přijatých oborových zásad interpretace a prezentace. V posledních letech se mnoho kulturních památek stává předmětem zájmu dramaticky narůstajících interpretačních aktivit, prosazují se nové technologie interpretace a nové ekonomické strategie marketingu a managementu (správy) kulturních památek, z čehož vyplývají nové souvislosti a základní otázky, které mají podstatný význam pro zachování i veřejné uznání kulturního dědictví v celosvětovém měřítku:

Jaké jsou a mohou být cíle interpretace a a prezentace kulturních památek?

Jaké principy pomohou určit, které technické prostředky a metody jsou vhodné pro oblast kultury a památek?

Jaké obecné etické a odborné úvahy mohou pomoci utvářet interpretaci a prezentaci památek s využitím široké nabídky způsobů a technik?

Účelem této charty proto je definice základních principů interpretace a prezentace jako podstatné součásti úsilí o zachování kulturního dědictví a jako prostředku ke zvýšení veřejného uznání a pochopení kulturních památek

DEFINICE

Pro účely této charty,

Interpretace (výklad) je celou škálou možných činností směřujících ke zvýšení veřejného pochopení a respektu vůči kulturní památce. Může se jednat o tištěné a elektronické publikace, veřejné přednášky, výstavy na místě nebo v těsném sousedství, mohou být využity probíhající výzkumy, praktické vzdělávací kurzy i samotný interpretační proces.

Prezentace označuje uspořádané sdělení v podobě vysvětlující informace s využitím interpretační infrastruktury a fyzického zpřístupnění kulturní památky. K tomu lze využít různé technické prostředky, jako např. informační panely, výstavní skříně muzejního typu, organizované prohlídky, přednášky, exkurze, multimediální techniku a webové stránky.

Interpretační infrastruktura znamená fyzické součásti, zařízení a prostory památky, nebo takové, jež jsou s ní spojeny, které mohou být využity pro účely interpretace a prezentace, a to včetně těch, které interpretaci napomohou novými technologiemi.

Interprety památky mohou být příslušní zaměstnanci nebo dobrovolníci, kteří se trvale nebo příležitostně věnují veřejnému sdělování informací týkajících se hodnot a významu památky.

Kulturní památkou může být místo, lokalita, přírodní prostředí, osídlená krajina, architektonický komplex, archeologická lokalita nebo stavební struktura, která je uznávána a zpravidla chráněná zákonem pro svůj historický a kulturní význam.

CÍLE

Na základě uznání toho, že interpretace a prezentace jsou součástí souhrnného procesu památkové péče, je v této chartě stanoveno sedm základních principů, na kterých by měla být založena interpretace a prezentace – v jakékoliv formě, která je považována za vhodnou v příslušné situaci.

Princip 1: Zpřístupnění a porozumění

Princip 2: Informační zdroje

Princip 3: Ohled na podmínky a souvislosti

Princip 4: Zachování autenticity

Princip 5: Podmínky trvalé udržitelnosti

Princip 6: Začleňování

Princip 7: Výzkum, vzdělávání a hodnocení

Podle těchto sedmi principů jsou cíle této charty následující:

1. Napomáhat k pochopení a ocenění kulturního dědictví a podporovat veřejné povědomí a angažovanost pro potřeby jeho ochrany a zachování.

2. Tlumočit význam kulturních památek na základě pečlivě dokumentovaného poznání hodnot, dosaženého pomocí vědeckých a akademických metod a studiem živých kulturních tradic.

3. Chránit materiální i ideální hodnoty kulturních památek v jejich přírodních a kulturních podmínkách a kulturních souvislostech.

4. Respektovat autenticitu kulturních památek a při sdělování dokladů jejich kulturních hodnot vyloučit nepřesný nebo nevhodný výklad pod nepříznivým vlivem interpretačních zařízení či pod tlakem návštěvnického provozu.

5. Přispívat k trvalému zachování kulturních památek prostřednictvím posilování veřejného pochopení a participace při zachování a dlouhodobé údržbě; pravidelně revidovat interpretace.

6. Podporovat komplexnost výkladu kulturních památek, která umožní zapojit zainteresované strany a související komunity do tvorby a implementace interpretačních programů.

7. Rozvíjet technické a odborné směrnice pro interpretaci a prezentaci kulturního dědictví, včetně technologií, výzkumu a vzdělávání. Směrnice musejí být přiměřené a přijatelné v jejich sociálních souvislostech.

PRINCIPY

Princip 1:
Zpřístupnění a porozumění

Výklad a prezentační programy mají usnadnit fyzický a duševní přístup veřejnosti ke kulturnímu dědictví.

1. Efektivní interpretace a prezentace by měly posílit osobní zájem, zvýšit veřejný respekt a porozumění a tlumočit význam zachování kulturního dědictví.

2. Interpretace a prezentace by měla podnítit jednotlivce a komunity k vlastnímu přemýšlení o památkách a napomáhat jim k vytváření smysluplných vazeb k památkám. Cílem by mělo být podněcování dalšího zájmu, dalšího vzdělávání, prohlubování vlastních znalostí i zkoumání.

3. Interpretační a prezentační programy by měly respektovat demografická a kulturní specifika veřejnosti. Je třeba vynaložit veškeré potřebné úsilí k tomu, aby komunikace památkových hodnot probíhala s ohledem na různorodost publika.

4. Interpretační infrastruktura má brát ohled na jazykovou rozmanitost návštěvníků i souvisejících komunit.

5. Interpretační a prezentační činnosti by měly rovněž být fyzicky přístupné veřejnosti, a to ve všech jejích proměnách.

6. V případech, kdy je fyzický přístup ke kulturnímu dědictví omezen z důvodů obav o zachování, z ohledů na kulturní zvyklosti, pro aktuální formy využití nebo z bezpečnostních příčin, je třeba interpretaci a prezentaci přenést na jiné místo.

Princip 2:
Informační zdroje

Interpretace a prezentace by měla být založena na poznatcích získaných prostřednictvím uznávaných vědeckých a akademických metod, jakož i na živých kulturních tradicích.

1. Výklad by měl být založen na rozsáhlých ústních i písemných informacích, zachovaných materiálech, tradici a významech dosud připisovaných památce. Shromážděné informační zdroje by měly být dokumentovány, archivovány a zpřístupněny veřejnosti.

2. Výklad by měl být založen na spolehlivém zkoumání, multidisciplinárním studiu památky a jejího prostředí. Ve výkladu je třeba odlišit spolehlivá zjištění od alternativních historických hypotéz, místní tradice a pověstí.

3. U kulturních památek, jejichž hodnota je založena na vyprávěcí tradici nebo vzpomínkách pamětníků, by interpretační programy měly zahrnovat tato ústní svědectví, buďto tlumočená vhodnými technickými prostředky, nebo zajistit aktivní účast členů příslušné komunity jako tlumočníků hodnot.

4. Vizuální rekonstrukce provedené umělci, architekty nebo počítačovými výtvarníky mají být založeny na podrobném a systematickém rozboru prostředí a archeologických, architektonických a historických údajů, včetně vyhodnocení písemných, ústních a ikonografických zdrojů a fotografií. Využité informační zdroje by měly být spolehlivě dokumentovány. Alternativní rekonstrukce vycházející z týchž zdrojů by měly být poskytnuty pro srovnání.

5. Interpretační a prezentační programy a aktivity by rovněž měly být dokumentovány a archivovány pro budoucí ověření či využití.

Princip 3:
Ohled na podmínky a souvislosti

Výklad a prezentace kulturního dědictví mají zohledňovat širší sociální, kulturní, historické a přírodní souvislosti a podmínky.

1. Interpretace by měla využít význam lokality v jejím mnohotvárném historickém, politickém, duchovním a uměleckém kontextu. Je třeba zvažovat všechny aspekty hodnot památky z hlediska kultury, společnosti a širšího prostředí.

2. Veřejnosti předkládané interpretace by měly jasně odlišit jednotlivé vývojové fáze památky a kulturní vlivy, které na ně působily. Všechny vývojové etapy je třeba respektovat.

3. Výklad by měl také vzít v úvahu všechny skupiny, které přispěly k historickému a kulturnímu významu památky.

4. Okolní krajiny, přírodní prostředí a zeměpisné vztahy jsou nedílnou součástí historických a kulturních hodnot památky, a jako takové mají být respektovány při interpretaci.

5. Nehmotné prvky památek, jako jsou kulturní a duchovní tradice, pověsti, hudba, tanec, divadlo, literatura, vizuální umění, místní zvyky či kulinární tradice mají být zvažovány při interpretaci.

6. Mezikulturní význam památek, stejně jako různá hlediska na něm založeného akademického výzkumu, dochované zprávy a živé tradice je třeba vzít v úvahu při formulaci interpretačních programů.

Princip 4:
Zachování autenticity

Interpretace a prezentace kulturních památek musí respektovat základní principy autenticity v duchu Dokumentu z Nara (1994).

1. Autenticita (pravost, hodnověrnost) má základní význam pro lidská společenství a projevuje se zájmem na zachování materiálové podstaty. Uspořádání interpretačního výkladu by mělo respektovat tradiční sociální funkce památky, kulturní zvyklosti a důstojnost obyvatel a příslušných společenství.

2. Interpretace a prezentace by měla přispět k zachování autentičnosti památky, aniž by došlo k nepříznivému ovlivnění kulturních hodnot nebo nevratným poškozením materie.

3. Všechna viditelná interpretační zařízení (např. prodejní stánky, pěší stezky a informační panely) musí být citlivé k charakteru, místu a kulturnímu a přírodnímu významu lokality a mají být snadno odlišitelné.

4. Koncerty, divadelní představení, a další interpretační program musejí být pečlivě plánovány s cílem chránit fyzické prostředí památky a minimalizovat dopady na obyvatele.

Princip 5:
Podmínky trvalé udržitelnosti

Interpretační plán památky musí být citlivý k jejímu přírodnímu a kulturnímu prostředí s tím, že sociální, ekonomická a environmentální udržitelnost je hlavním cílem.

1. Vývoj a implementace interpretačních a prezentačních programů by měly být nedílnou součástí celkového plánování, rozpočtování a správy kulturních památek.

2. Potenciální dopad interpretačních zařízení a počtu návštěvníků na kulturní hodnoty, fyzické vlastnosti, integritu a přírodní prostředí památky musejí být plně zohledněny ve studiích dopadu na památku.

3. Interpretace a prezentace by měla napomáhat širokému rozsahu ochrany, vzdělávacích a kulturních cílů. Úspěch interpretačních programů by neměl být hodnocen pouze na základě počtu návštěvníků nebo příjmů ze vstupného.

4. Interpretace a prezentace by měla být nedílnou součástí procesů péče, zvyšování veřejného povědomí o specifických problémech postihujících památku a vysvětlování činností potřebných pro zachování hmotné integrity a autenticity památky.

5. Jakékoliv technické nebo technologické prvky, které se stanou trvalým interpretačním vybavením památky, mají být navrženy a vyrobeny způsobem, který umožní průběžnou efektivní údržbu.

6. Interpretační programy by se měly snažit zajistit vyrovnaný a udržitelný hospodářský, sociální a

kulturní prospěch pro všechny zúčastněné strany prostřednictvím výchovy, vzdělávání a vytváření pracovních příležitostí.

Princip 6:
Začleňování

Interpretace a prezentace kulturní památky musí být výsledkem smysluplné spolupráce profesionálních památkářů, správců a příslušných společenství a dalších zainteresovaných stran.

1. Multidisciplinární znalosti akademiků, členů komunity, konzervátorů, úředních orgánů, správců památky, „interpretů“, cestovních kanceláří a dalších odborníků má být zahrnuta do formulace interpretačních a prezentačních programů.

2. Tradičních práva, povinnosti a zájmy vlastníků a správců a souvisejících společenství by měla být respektována a uvedena v programech interpretace a prezentace památky.

3. Plány na rozšíření či revizi interpretačních a prezentačních programů by měly být otevřené pro připomínky a zapojení veřejnosti. Jedná se o právo a odpovědnost všech, kdo chtějí vyjádřit své názory.

4. Vzhledem k tomu, že otázka ochrany duševního vlastnictví a tradičních kulturních práv je zvláště důležitá pro interpretační proces a jeho vyjádření v různých komunikační médiích (např. multimediální prezentace na místě památky, digitální média a tištěné materiály), je třeba vlastnická práva a práva k užívání obrázků, textů, a jiných interpretačních materiálů vyjasnit a projednat v procesu plánování.

Princip 7:
Výzkum, vzdělávání a hodnocení

Pokračující výzkum, vzdělávání a hodnocení jsou podstatnou součástí interpretace památky.

1. Interpretace památky nemá být považována za dokončenou po vytvoření konkrétního interpretačního zařízení. Pokračující výzkum a konzultace jsou důležité k prohlubování porozumění a uznání významu památky. Pravidelné revize hodnocení by měly být nedílnou součástí každého interpretačního programu.

2. Interpretační program a zařízení by měly být navrženy tak, aby usnadňovaly průběžné revize a/nebo rozšíření poznatků.

3. Interpretační a prezentační programy a jejich fyzický dopad na památku by měly být neustále sledovány a vyhodnocovány a periodické změny by měly být prováděny na základě vědeckých a akademických analýz a reakcí veřejnosti. Návštěvníci a členové souvisejících společenství, jakož i odborní památkáři by měli být zapojeni do procesu hodnocení.

4. Každý interpretační program by měl být považován za vzdělávací zdroj pro lidi všech věkových kategorií. Jeho uspořádání by mělo brát v úvahu možné použití ve školní výuce, neformálním a celoživotním vzdělávání, komunikaci a informačních médií, speciálních aktivitách, společenských událostech a sezónním zapojení dobrovolníků.

5. Vzdělávání kvalifikovaných odborníků pro specializované oblasti interpretace a prezentace kulturního dědictví, jako je tvorba obsahu, správa, technologie, průvodcovství a výchova, je rozhodující cíl. Odborné konzervační programy měly kromě svých základních cílů zahrnovat náměty pro interpretaci a prezentaci památek.

6. Školicí programy a kurzy na místě památky by měly být připravovány s cílem vyložit zaměstnancům na všech úrovních, správcům a příslušným společenstvím aktuální vývoj a inovace v oblasti interpretace.

7. Mezinárodní spolupráce a sdílení zkušeností mají zásadní význam pro rozvíjení a udržování standardů metod interpretace a technologií. Za tímto účelem by měly být podporovány mezinárodní konference, workshopy a výměna odborných pracovníků, stejně jako národní a regionální setkávání. To poskytne příležitost pro pravidelnou výměnu informací o rozmanitosti interpretačních přístupů a zkušeností v různých regionech a kulturách.

OHLASY

(ed151229) Neil Silberman: Process Not Product: The ICOMOS Ename Charter (2008) and the Practice of Heritage Stewardship. Stručné gosy k cílům charty: https://www.academia.edu/3234478/

2009/12/29 Posted by | památková legislativa, participace, prezentace | , , , | 1 komentář

Praha svítí plynem – vrací se romantická atmosféra?

Nechci tvrdit, že mé pochybnosti mají nějakou obecnější váhu. Je mi jasné, že hodnocení bude vždy subjektivní. Pokusy o komentář berte s náležitou rezervou.

Praha různými způsoby usiluje o zpestření nabídky především pro zahraniční turisty a obnovu malebnosti panoramat i zákoutí. Jako jeden z cílů si vytkla obnovení romantiky plynového osvětlení.

V novinách bylo na téma napsáno, v rádiu i televizi řečeno mnohé (mediální masáž přichází spolu s otevřením každého dalšího plynofikovaného úseku Královské cesty). Město si věc pochvaluje, lid je nejspíše hluboce vděčen. Takže je asi vše v pořádku.

Jen si nejsem jistý oprávněností hovorů o návratu někdejšího koloritu. Několik snímků ukazuje Sněmovní ulici, dosud elektrifikovanou (světlo výbojek je žlutavé, i když chladné, jistě lepší než před pár lety užívané chladně modré „zářivky“). Další skupinka pak nové „světelné poměry“ na Malostranském náměstí po nedávném spuštění plynových světel. Ta jsou nápadná světlem téměř bílých a ostře bodových hořáků. Moc poeticky to nevypadá nejspíše proto, že světla jsou rozmístěna v neuvěřitelně malých rozestupech, jak je to asi vypočteno podle norem pro osvětlení veřejných prostranství. Ulice tak vypadají spíše jak ve vánoční parádě. Ostrost světel asi v brzku bude zmírněna milosrdným zaprášením skel.

Dvojice výřezů reprodukcí Schikanederových obrazů z počátků 20. století pak znázorňuje to, co bylo skutečnou příčinou koloritu a tajemné atmosféry. Svítilen bylo totiž minimum, tu a tam na nároží, tajemně spíše mihotaly kdesi za nárožím. Ve srovnání s tím, že do té doby museli lidé tápat s lucerničkou, to byl samozřejmě obrovský pokrok. Ale, jak ukazují romantikovy malby, poezie tím ztracena nebyla. V tomto smyslu tedy nynější aktivita působí spíše jako nepochopení. Podle mého by se nic nestalo, kdyby nadále sloužily litinové svítilny s výbojkami, samozřejmě vhodně upravené (v některých místech zejména na náměstích /také dolním Malostranském/ se dosud tyčí skutečně surové stožáry s výkonnými výbojkami, vhodnými skutečně tak na veřejné parkoviště vedle fotbalového stadiónu).

Celková atmosféra je diametrálně odlišná. V oknech dříve tu a tam blikal plamínek svíčky, jinak svítil jen měsíc a hvězdičky. Dnes všude na smysly útočí reklamy, „betlémské hvězdy“ a jiné LED zázraky.

Ještě doplním snímky za denního světla. Za dne je hustota svítilen snad ještě nápadnější než dříve. Např. v Mostecké ulici vypadají spíše jako oplocení. Uvážit lze i to, že bylo nutné položit pod komunikace, tedy do archeologických situací, nové plynové rozvody, jež navíc v místech luceren zavěšených na domech vyžadovaly zasekání přívodů do historického zdiva.

Malostranské náměstí v Praze s plynovými lucernami. V ploše náměstí zatím stojí dvě „žluté“ „výbojky“. Kostel je osvětlován reflektory rovněž ve „žluté“.

Nové plynové osvětlení na Malostranském náměstí v Praze

Nové plynové osvětlení na Malostranském náměstí v Praze

Nové plynové osvětlení na Malostranském náměstí v Praze

Nerudova ulice vpravo s kandelábry, vlevo s konzolami s přívody ve zdivu domů.

Nové plynové osvětlení v Nerudově ulici v Praze

Sněmovní ulice s výbojkami.

Staré elektrické osvětlení ve Sněmovní ulici v Praze

Staré elektrické osvětlení ve Sněmovní ulici v Praze

Schikanederovy nálady charakteristické sporadickým výskytem luceren. Více jich zachytil jen na Karlově mostě.

Praha romantická. Plynové osvětlení ulic na počátku 20. století v podání Jakuba Schikanedera

Praha romantická. Plynové osvětlení ulic na počátku 20. století v podání Jakuba Schikanedera

A ještě slíbené snímky za denního světla z Mostecké ulice na Malé Straně. Nakonec tomu asi není moc co vytknout. Rozhodně by bylo smělé to považovat za nějakou škodu.

Nové plynové osvětlení v Mostecké ulici na Malé Straně v Praze

Nové plynové osvětlení v Mostecké ulici na Malé Straně v Praze

Nové plynové osvětlení v Mostecké ulici na Malé Straně v Praze

2009/12/13 Posted by | ze života památek | | Napsat komentář

Zpřístupnit, či nezpřístupnit?

Internet staví odbornou (uměleckohistorickou, archeologickou, památkářskou…) veřejnost do nových situací i před nové úkoly, nejednou ovšem z různých důvodů odmítané. Také do našich luhů dolehla ve významnější míře digitalizace a disková pole našich paměťových institucí (archivů, muzeí, knihoven, „památkových objektů“…) se utěšeně plní. Zjevně však ve většině případů není cílovým stavem veřejné zpřístupnění dat. Data mají primárně sloužit k pracovní evidenci, případně k přísně dozorovanému off-line studiu. Jenže kolikrát si takový archivní soubor někdo podle nějakého rejstříku vyžádá a prohlédne? Většinu (stále ještě nejčastějších) cédéček jen po pár letech vezme operátor, aby je zkontroloval, a případně (v lepším případě) zajistil migraci na nové médium, aby data zůstala zachována pro budoucí generace. V našich podmínkách jsou současní potenciální zájemci o data většinou (ne vždy!) druhořadí. (Nemyslím, že by šlo vždy o záměr, ale trend se projevuje např. v kapacitních limitech řady digitalizačních projektů.)

Masivní zpřístupňování dat o kulturním dědictví, jak to vidíme v řadě kulturních zemí, může také vyvolávat určité rozpaky. Dat je totiž tolik, a na tolik různých způsobů technicky i strukturou uspořádaných, že je v současné době prakticky nemožné efektivní prohledávání. I při systematickém sledování specifické oblasti nemůžete efektivně „hlídat“ vše, co s tématem Vašeho zájmu skutečně souvisí. Vyhledávače pomohou, ale jejich efekt není úplný (jazykové bariéry, množství adres). Samozřejmě je možné z řady nalezených adres podle linků a jiných vodítek dohledat další zdroje, ale spolehlivost zjišťování tím moc neroste. Částečně lze při hledání sledovat i některé „linkovací“ weby. Vyplatí se kvalitní blogy některých obětavých odborníků.

Problematice se intenzivně věnuje EU s Europeany a řadou navazujících projektů. Kontinentální (optimálně samozřejmě globální) agregátor odkazů, založený na důsledné práci s metadaty u všech producentů přístupných dat má ovšem také daleko k optimálnímu fungování, i když naděje s ním spojená je veliká. Nelze vyloučit, že některý velký vyhledávač se dříve dopracuje k takovému systému sémantického vyhledávání, který by agregátory dat „přemohl“.

Ale asi zbytečně rozvíjím „úvahy“ nad tématy, která nejsem s to ani znalostmi, ani schopnostmi „zvládnout“. (Spíše jsem chtěl naznačit, proč si myslím, že by se v maximálním počtu případů – s ohledem na práva na ochranu soukromí a osobních práv – data měla poskytovat veřejně, ale že by se tak současně mělo dít maximálně srozumitelně, standardizovaně a koordinovaně.)

Chtěl jsem vlastně jen připomenout docela impozantní produkty z novější doby.

Propracovanou databázi s velkým množstvím reprodukcí historických rytin, fotografií apod. především z Říma a Itálie (tématem je převážně ikonografie antických památek) ze sbírek The British School at Rome. Library and Archive Digital Collections (vzorek; reprodukce lze podrobně prohlížet pomocí Zoomify). Důsledně jsou respektovány mezinárodně uznané technické i terminologické standardy dat. Projekt je dotován Gettyho nadací.

Koncepčně neméně zajímavý je britský počin Inscriptions of Roman Tripolitania. Katalog antických nápisových památek v západní části Lybie může být rovněž vzorem pro podobné záměry (ukázka).

Praktické využití v našich podmínkách však nebude veliké.

Je pravděpodobné, že Vy máte po ruce něco inspirativnějšího či užitečnějšího. Pokud Vám to nebude na obtíž, doplňte odkaz.

(Via STOA.)

2009/12/08 Posted by | evidence památek | , | Napsat komentář

Poznámky k 10. konferenci Archivy, knihovny, muzea (a památky?) v digitálním světě 2009. Dojmy účastníka

Řada příspěvků letošní již 10. konference (opět skvěle zvládnuté organizátory v čele s iniciátorem i noblesním moderátorem Vítem Richterem) vypovídala o výrazné změně v přístupech k prezentaci digitalizátů kulturních památek, knih, archiválií apod., i když se jedná spíše o přísliby pro budoucnost. Je otázkou, nakolik dojde k reálným posunům z hlediska uživatele. Pro prezentace paměťových institucí v našich podmínkách je příznačná atomizace dat a velmi rozdílné strukturování metadat. Proto také aktuálně se projevující trend může spočívat ve více méně formální snaze vyhovět důrazným požadavkům „Bruselu“ na zapojení do European, podporovaným několika projekty, které v zásadě mají umožnit úpravy dat pro jejich zpřístupnění nadnárodními agregátory. Na druhé straně řada odborníků bude nepochybně s to nabízených příležitostí využít – já sám k nim nepatřím, neb se zmohu jen na uživatelský zájem a laické glosy).

V mnoha našich památkových či muzejních institucích také dosud převládá přesvědčení, že ochraně sbírek by škodilo, kdyby byl známý jejich obsah, že zpřístupnění informací povede k cíleným loupežím a ohrozí tak domněle základní úkol ochránit dědictví pro budoucí generace, a tím jaksi nepřímo omezit či vyloučit využití tohoto dědictví našimi současníky. Na to je sice jednoduchá odpověď, že pokud nebudou údaje lokalizovány, je riziko zneužití prakticky nulové. Takový odborný zájemce, který by přiměřeně doložil důvod zájmu a nějak se „legitimoval“, by mohl zjistit další podrobnosti. Pro různá srovnávací studia často nejsou detaily momentálního uložení podstatné. Naopak je to jediná cesta, jak efektivně sbírkové předměty do takových studií zařadit (připomeňme, že např. v souvislosti s vydáním publikace o zpřístupněných památkách ve správě NPÚ bylo opakovaně zdůrazňováno, že bohaté sbírky jsou zejména v uměleckohistorickém bádání minimálně respektovány). Cestou ke zlepšení tohoto tristního stavu by jednoznačně bylo zpřístupnění alespoň identifikačních fotografií a základních odborně relevantních údajů. Jde také o určitý „občanský“ rozměr, který zřejmě i EU spatřuje v tom, že poplatníci jsou vlastně investory těchto sbírek, a jestliže existuje způsob, jak jim je zpřístupnit v té míře, která nepovede k ohrožení sbírek, má k takovému zpřístupnění dojít.

Připomínány bývají i další důvody, totiž posílení obecného pojmu o vlastnostech, kterými se vyznačují předměty kulturní hodnoty, určité zvýšení vyhlídek na nalezení uloupených předmětů a zkomplikování jejich případného zpeněžení, jestliže budou jejich snímky obecně dostupné.

Samozřejmě je nutné respektovat práva vlastníků, autorů, držitelů licencí apod. Ta však ve veřejných institucích nemají být uplatňována k omezování práv těch, kdo chtějí pro sebe z veřejných statků nějak kulturně těžit. Ohled na autorská a podobná práva samozřejmě povede v řadě případů k nemožnosti informace zpřístupnit (situace bude podobná, jako např. při zpřístupňování digitalizovaných knih, komplikovanému ohledem na práva autorů či vydavatelů). Lze však počítat s tím, že v blízké budoucnosti i zde bude docházet k posunům. Podobně jako u knih, řeší se otázky zpřístupňování v archivech, knihovnách, audio či videotékách apod. Krom obchodních zájmů tu sehrává roli i veřejný zájem na budování a zpřístupňování takových sbírek, kolidující s přáními většiny autorů, jejichž respektování je ovšem ve veřejném zájmu taktéž. Těžko na to mít konečný názor, protože v současné době na tato témata debatují mnohé právní kapacity na mezinárodních konferencích.

Určitou lítost vyvolává nepochybná skutečnost, že přinejmenším od momentu obecného rozšíření internetu muselo být všem jasné, že je třeba data standardizovat. Ostatně mezinárodně uznané standardy existovaly již v době papírových kartoték. Pro elektronické zpřístupnění je ovšem nutná dosud podceňovaná závaznost slovníků. V tomto směru se u nás zatím velká snaha po dohodě všech institucí neprojevuje, i když ve spolupráci NK zejména s CITeM i s dalšími institucemi bylo vykonáno mnoho. Bylo by potřebné zastřešení těchto potřeb a kroků dohodou mezi MK a MV, ale zatím se nezdá, že by se tím příliš zabývala. Z hlediska památkové péče je zřejmý odstup od snah vytvořit celočesky platné slovníky (autority). Záliba některých odborníků v nestandardních termínech, zpravidla založených na nadhodnocení nějakých výrazů vystudovaných ze starých pramenů, nebo častěji vštípených neortodoxním pedagogem v době studií, mohla do doby veřejného zpřístupňování dat vypadat možná až roztomile, od doby sítě sítí však již jde skoro jen o komplikaci.

Protože se této problematice již roky věnovali i odborníci v pokročilých zemích světa, tyto standardy je již třeba jen aplikovat – nechci říci, že je to snadné (sám většinu programátorských souvislostí nedovedu ani vyhodnotit a ani posoudit jejich pracnost), ale každý postup jiným směrem vede k maření energie a měl by být zapovězen. Navrhováno je (zřejmě ne poprvé) zřízení příslušného odboru MK a dostatečné finanční zajištění. Chvílemi to dělá dojem, že peníze budou očekávány spíše z EU, jakoby reálně nešlo o náš národní zájem, který je jen třeba vhodným způsobem v nadnárodních měřítkách propojovat.

Jestliže jsem po několik let (2004, 2005, 2007) žehral na nezájem o účast na konferenci mezi pracovníky NPÚ, tentokrát jsem mohl být vysloveně spokojen. Příspěvek ing. Volfíka sice neposkytl úplnou jistotu zejména po stránce vyhlídek na finanční zajištění rozsáhlých záměrů a potřeb v souvislosti s digitalizací a zpřístupňováním dat. Ale postup naplňování rozsáhlého projektu vedeného ing. Volfíkem svědčí o zaujetí velkého množství pracovníků NPÚ a dává velmi reálné vyhlídky na udržení nynější podpory ze strany vedení NPÚ.

2009/12/06 Posted by | evidence památek | , | Napsat komentář

   

Savoirs d’Histoire

« Il faut savoir s'instruire dans la gaieté. Le savoir triste est un savoir mort. » (Voltaire)

Actuel Moyen Âge

L'Histoire continue

LA CHARPENTE DES DEUX OURS

Le Trait de charpente mais pas seulement...

Blog – 3AS poradna

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Décoder les églises et les châteaux

Les clefs pour visiter les monuments du Moyen Âge

Historic Environment Scotland Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

http://bauforschungonline.ch/fr/feed.xml

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Le blog de l'APAHAU

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WienSchauen

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

LES AMIS DE VEYRINES

Association de sauvegarde et de valorisation de l'Eglise de Veyrines

the Virtual Curation Laboratory

@ Virginia Commonwealth University. Make It Virtual.

ProArt

ProArt pretende difundir diversos contenidos relacionados con la Historia del Arte

Medieval Studies Research Blog: Meet us at the Crossroads of Everything

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Patrimoine-en-blog

Just another WordPress.com site

El romànic

Un estil arquitectònic desenvolupat entre els segles X i XIII que ha deixat autèntiques obres mestres a les terres catalanes.