Česká placka

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Nad posledním číslem ZPP s články k opravě Karlova mostu + několik odboček

Sestavit soubor článků na tak závažné téma, jakým nyní je oprava Karlova mostu, je velmi nesnadné, a to tím více, že jednotliví pisatelé mohou se svými názory vystupovat tendenčně a nevěcně, ba neupřímně. Z tohoto hlediska však redakce zřejmě obstála na výbornou. Velmi přiměřeně vyznívá úvodník paní GŘ, výstižně charakterizující šíři názorů v článcích i nadhled, který by při četbě bylo na místě zachovat. Přesto se samozřejmě najdou aktivisté, kteří budou vystupovat proti některému autorovi či názoru (telefonovat i mailovat tam a onam). Patrně se v tom projeví tradiční obtíž, kterou mají památkáři u nás s diskusí nad názory. Řada z nich považuje zachování památek za klíčovou úlohu lidstva, což nekritizuji, protože tak smýšlet je jejich úkolem ve veřejném zájmu, kterýžto zájem se projevil zřízením odborných organizací památkové péče i dalších institucí. Na druhé straně výrazně preferují vlastní názor, a to tím způsobem, že jej nemíní přednést v podrobnější diskusi a argumentovat pro něj a současně jej zvažovat v porovnání s jinými názory a spět tak třeba k upřesněním, ale jako jediný výsledek „smysluplné“ diskuse, jíž má cenu se účastnit, vidí to, že ostatní účastníci pokorně uznají „mou“ pravdu.

Pro budoucnost mají takové sešity časopisu značný význam. Je škoda, že řada významných akcí památkové péče není podobně reflektována. Zejména to nejsou ty, jejichž výsledky jsou památkáři hodnoceny kladně (samozřejmě jsou výjimky, jako třeba knihy o opravách Valdštejnského či Toskánského paláce, ale ty velkou roli v odborných kruzích nehrají, protože jsou buďto hrozně drahé, anebo se jen rozdávají jako repre dárky při státnických akcích). Přitom by závěrečné zhodnocení takových akcí a prezentace jejich výsledků měla být jednou z nepominutelných cest, jíž by památkáři vysvětlovali „dobrou praxi“. Běžné je, že se dobrého výsledku dociluje tím, když už se tedy takový výsledek dostaví, že investor i dodavatel pokud možno bez přemýšlení do písmene dodržují pokyny památkového orgánu. To je jistě na místě, protože jinak by se jednalo o anarchii, ale nepochybně by jak doložení oprávněnosti způsobu, jímž je zastáván veřejný zájem, tak i posílení angažmá veřejnosti prospívalo, kdyby se publikováním poskytovaly přemýšlivější části obecenstva seriózní informace.

Polemiky nad problematickými realizacemi jsou jistě rovněž potřebné, ale vzhledem k různosti názorů i vždy výběrové argumentaci je vlastně prakticky nemožné se v nich úspěšně zorientovat.

Podle mého by bylo velmi dobré, kdyby se památkáři dopracovali k prezentaci „pilotních“ akcí. Také takové akce by se mohly stát předmětem diskuse, už z té základní příčiny, že některé by představovaly přednostně konzervační přístup, jiné rekonstrukční. Na tom by bylo možné dokládat, kdy je který vhodný, bylo by možné diskutovat o tom, co by se stalo, kdyby v nějaké situaci byl zvolen jiný přístup apod. Polemika nad probíhající diskutabilní akcí je asi také potřebná, ale velký návodný efekt od ní nelze očekávat.

Osobně nedovedu pronést k postupu prací nějaký rozhodný názor, ale to již v dostatečné míře obstarali jiní, protože ze zkušenosti vím, jak jinak se tak rozsáhlá akce začne jevit, když se jde k podrobnostem. Naopak, dokud nejsou podrobnosti známé, rázné úsudky jsou mnohem snadnější. Proto mě vlastně napadají jen otázky.

Spáry. Otázka spár je jedním z ústředních témat probíhající diskuse (krom vlhkosti, zasolení, dilatací. Shrnout to lze snad tak, že by stálo za to obecně věnovat spárám více pozornosti, historická řešení zkoumat a dokumentovat v průběhu oprav či demontáží konstrukcí a poznatky publikovat. Své poznatky o spárách většina odborníků čerpá jen z vlastních pozorování, něco z odposlechnutých zkušeností, v neposlední řadě jsou právě o spárách přednášeny různé mýty. Nějaké speciální výzkumné pozornosti zatím spáry asi nedošly, i když jistě v některých průzkumových i restaurátorských článcích se o nich mohly objevit zajímavé podrobnosti; sotva se to však projevilo v rejstřících a knihovnických záznamech.

Mráz. Zajímavé je, že v řadě článků jsou jako zdroje poškození zdiva i kvádrů jmenovány vlhkost, případně proces transportu vlhkosti materiálem, zasolení či tepelné dilatace. Zpravidla jsou všechny tyto účinky v různé míře kombinovány – obvykle některý dominuje. Až na okrajové zmínky není uváděn mráz, ačkoliv ten je u zavlhlých porézních (vodou nasáklých) materiálů patrně nejúčinnějším degradačním činitelem. Samozřejmě se více uplatňuje tam, kde je pojivo narušené solemi či dilatačními prasklinami. Na západ od našich hranic je v kulturních zemích se zimními mrazy (Německo, Rakousko) zcela běžné, že většina kamenných artefaktů pod širým nebem je na podzim zahalena bedněním či v modernějším pojetí různými polstrovanými obaly (kamenná zábradlí či římsy bývají ometány, aby při oblevách voda nevsakovala do konstrukce a nemohla následně v materiálu opět vymrznout). Nemyslím, že by takto bylo reálné postupovat u Karlova mostu, jen chci poukázat na to, jaký význam je mrazovým škodám přičítán.

Skoro humorně působí – aspoň na mě, jako na laika, nestatika – provedení deformovatelných spár na koncích polí zábradlí. Představuji si, že očekávaný efekt by se mohl dostavit jen v tom případě, že by zábradlí leželo na řadě válečků, anebo by se zábradlí téměř v celé délce odtrhlo od podkladu, tedy se mohlo vcelku volně protahovat či smršťovat. Je zřejmé, že zábradlí prodělává mnohem dynamičtější teplotní změny než ostatek mostu.

SHP – OPD

Význam operativních průzkumů a dokumentace je dostatečně vystižen a zdůrazněn v metodice OPD a v jiných dokumentech. Určitě je na místě, že je zmiňován v souvislosti s Karlovým mostem a že „kauza“ vedla k ocenění průběžného sledování dokumentace památkových akcí, i když to jistě neznamená, že by se takové postupy prosazovaly ve velkém měřítku. Zkušenost ukazuje, že sledování památky v průběhu prací vždy přináší doplňující poznatky, a to i v případech, kdy je k dispozici kompletní standardní SHP ve smyslu platné metodiky. Tato zkušenost již také v některých zemích vedla k tomu, že SHP se považuje za kompletní až po skončení opravy, po té, co byl doplněn o poznatky z průběhu opravy. Tak je to logické a správné.

Zkušenosti však také ukazují, že OPD vyžaduje určité kapacity, které je možné operativně nasadit v co možná krátkém čase, daném specifickými okolnostmi na staveništi. OPD se v našich podmínkách potýkají i s institucionální neukotveností, protože jsou zatím provozovány na základě výzkumného projektu, i když institucionálního. Operativní průzkumy samozřejmě již tradičně (už před vznikem metodiky) zajišťují i seriózní investoři, projektanti, stavební firmy či restaurátoři.

Věřme tedy, že výsledky OPD na Karlově mostě, v časopisu již ve své části prezentované, přispějí ke změně hodnocení významu průzkumů i jejich nedílné funkce v jednotném komplexním pojetí (archeologie, SHP, OPD, restaurátorský průzkum) památkového průzkumu a správy znalostí.

Je zajímavé, že je archivní rešerši z roku 2005 vytýkáno, že nepostihla poválečné období, ačkoliv v té době proběhly dvě velké opravy. To je také problém, značně přesahující dosavadní postupy. Je letitou tradicí památkové péče, že „poslední“ úpravy či doplňky památek jsou „nehodnotné“ či „rušivé“ a „poškozující památkové hodnoty“. To se projevovalo po desítky let i v elaborátech SHP v tom, že právě poslední období bylo pomíjeno. Vycházelo se i z toho, že řada zásahů z nedávných desetiletí je doložena ve spisech na pracovištích památkové péče, na stavebních úřadech apod., které mohou – na rozdíl třeba od latinských listin – číst i běžné odborné či administrativní síly státní památkové péče. Z hlediska archivního výzkumu je také novodobých materiálů příliš mnoho, přičemž jejich studium prakticky nedává šanci na odhalení neznámé skutečnosti (např. doložení autorského podílu nějaké významné slohotvorné osobnosti). Z hlediska památkové péče se přitom jedná o zajímavý protiklad, když o hodnotě starších součástí prakticky není pochyb (čili často není nutné hodnotu dokládat a obhajovat), kdežto zásahy novější doby bývá třeba revidovat (ačkoliv mohou dnes již být chápány jako „doklad doby“, bývají často esteticky i technicky podřadné, ale není to pravidlo).

Archivovaná dokumentace z nedávné doby bývá běžně dostupná i projektantům a památkovým odborníkům. Zpravidla je navíc její rozsah ohromný, daleko přesahující to, co bylo běžné v baroku nebo i v 19. století. Jestliže je tedy možné k elaborátu SHP obvykle přiložit kopie všech dochovaných plánů z období baroka či či významnějších plánů z doby historismů, je to u projektových dokumentací z novější doby již neproveditelné. Zpravidla se jedná o stohy výkresů elketro-, vodo- či vzduchotechniky, povšechné dokumentace skladby hydro- či termoizolačních vrstev apod., výkazy typových či katalogových prvků, ploch, kubatur a profesí. Samozřejmě je možné využít obecné formulace z autorských či průvodních zpráv a z posudků a rozhodnutí vydaných orgány a organizacemi a konfrontovat je se zjištěními na místě. Není však možné to, co třeba pro barokní období, kdy se do archivní rešerše přepíší celé účty (tradičně s přesnými počty zakoupených hřebíků a zásobních šindelů v tom kterém roce, protože to vše skutečně má vypovídací schopnost), inventáře či kroniky.

Toto vše se ovšem projevuje i v popisných pasážích průzkumů, kdy moderní doplňky a úpravy jsou skutečně často pohledově i technicky podřadné, v závěrečné pasáži navržené k odstranění, čili je jasné, že nejsou zvláště popisovány kachlíkové obklady moderních kuchyní, kliky na dveřích a oknech trojácích ze 70. let 20. století, linoleum na podlaze či napojení karmy na starší komínové těleso (podotkněme, že odpovídající diference se projevuje i v katalogu světeckých sloupů a pilířů dra Nejedlého a kol., kde je alespoň text z restaurátorských zpráv zárukou jakéhosi smyslu a odborné hodnoty). Absurdita takového popisu je snad ještě nápadnější ve volně plynoucím textu bez formální i obsahové struktury, jak je to ve standardních SHP běžné (cestu z toho nabízí různé metody katalogu prostor/prvků, v zásadě obdoby německého „Raumbuchu“, dnes často v digitální podobě).

Pokud je k dispozici katalog částí/prvků, přímo se nabízí využít jej i pro OPD, ale také pro restaurátorský průzkum, pro projekt ochrany prvků (odstrojení), pro následné inventarizace a dokonce pro potřeby průběžného monitoringu závad do doby příštího většího zásahu i v jeho průběhu apod. (a tak pořád dokola, včetně památkové evidence a jejích reidentifikací), ačkoliv zatím převládá praxe, kdy je pro každou takovou aktivitu v případě potřeby vytvářen samostatný evidenční systém. Přitom by bylo možné v jednotném systému hledat i zkušenosti z předchozích zásahů na daném prvku anebo na jeho ekvivalentech (srov. databáze IRB).

Pokud se to pokusím shrnout, jsem toho názoru, že v každém elaborátu SHP by dnes měla archivní rešerše „dojít“ až k dnešku, i když to bude v heslovitém extraktu (datum, akce se stručným popisem a s uvedením archivních dokladů). Vím, že tak dnes již řada archivářů postupuje (z výše řečeného je však jasné, že by je v tom mohli zastoupit např. odborníci ve stavebních oborech). Ale je také jasné, že se tím pracnost archivní rešerše zvětšuje. Plyne z toho však ještě jedna věc. Jakmile totiž historické údaje dovedeme až do dneška, je jen logické propojit tento historický rozbor se současností! Tedy např. ve vazbě na ÚSKP začít psát jakousi kroniku památky. Vyjít se dá z potřebných, ale zatím nereálných monitorovacích formulářů (jejichž proveditelnosti by bylo dosaženo tím, že by monitorování bylo předepsáno v PZ a bylo by „bonusem“ při případném poskytování dotací na budoucí opravu).

To jsem zase nadělal odboček.

Asi je to tím, že číslo je podle mého zdařilé a pro mě i podnětné.

Advertisements

2009/09/20 - Posted by | opravy památek, publikace, Teorie/praxe památkové péče | , , , ,

Zatím nemáte žádné komentáře.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

KACHNA SE KOCHÁ

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Heritage Times

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond

Penn Museum Blog

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

The Inclusive Archaeology Project

Campaigning for Diversity & Accessibility for Everyone in Archaeology

MuseWeb

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

K-blogg - Riksantikvarieämbetets blogg

Riksantikvarieämbetets blogg

Výzkumy památek. Památková péče. Architektura.

Handed on

Being a random register of long-held private country houses not generally open to the public