Ministerstvo kouzel – blog

Ze sféry památkové péče se můžeme dozvídat různé pozoruhodnosti. Blogy památkářů většinou mnoho nevydrží. Uvidíme, jak se rozvine tento aktuální pokus.

Nové periodikum památkové péče v ČR?

Např. v diskusi na webu NPÚ již bylo (pseudonymně) poukázáno na roztříštěnost webových prezentací památkové organizace. Také já bych od památkářů čekal spíše hledání konzervativních řešení, jaká se ostatně upřednostňují při péči o samotné památky. Proto jsem měl za to, že by nebylo od věci, kdyby Ediční rada NPÚ byla skutečně funkční a zejména se efektivně zabývala otázkami koordinace všech typů publikací. Pokud je to možné, mělo by se také navazovat na již existující edice, a zakládání nových by se mělo pokud možno dít koordinovaně. Např. tak, aby bylo jasné, jestli nějaký námět, směřující k realizaci v některém ÚOP, není ve skutečnosti vhodné provozovat koordinovaně, nebo dokonce společně.

Jde také o to, že by jednáním v ER měly procházet vůbec všechny ediční i PR záměry tak, aby se vždy ověřovaly možnosti případného „synergického“ zhodnocení (např., aby prezentace vědeckého výzkumu či pilotního projektu byla využita i pro propagaci, vzdělávání a výchovu, pro web, informativní osvětovou „skládačku“ apod.). Situace však směřuje k atomizovaným záměrům na jedné straně. Současně je již delší dobu citelná snaha radikálně změnit „oficiální“ web NPÚ. Koordinující vliv, jak by jej mohla uplatňovat ER, se prakticky nekoná.

Aktuálně je na webu rezervace.npu.cz, jehož provozovatelem je středočeské ÚOP NPÚ, prezentován nový bulletin. Na tomto webu je díky aktivitě jeho editora prezentována řada aktuálních zpráv (v souvislosti s úvodní poznámkou lze konstatovat, že mnohé zprávy jsou přebírány z webu NPÚ, což činí paralelní existenci těchto webů poněkud záhadnou). Jeho hlavní devizou je objednávkový systém vstupenek. Snahou editora zjevně je rozšiřovat penzum informací zejména směrem k zájemcům o zpřístupněné památky a jejich programovou nabídku (realitou je, že podstatnou část návštěv tvoří zájemci o rezervaci vstupenek na Karlštejn).

Tomu zřejmě odpovídá i záměr nového bulletinu. Na jedné straně jsem samozřejmě zvědav, co takový partnerský projekt v rámci NPÚ přinese (mám pro takové věci pochopení, protože jsem jich z rozpaků nad nedostatečnou publikační činností NPÚ sám několik zahájil a s různým ohlasem a nerovnoměrnou intenzitou je provozuji), na druhé straně se nemohu neptat, proč podobný záměr, zjevně přínosný, není projednán a koordinován s ostatními pracovišti NPÚ, i když v avízu se mluví o záměru informovat o všech „objektech“ NPÚ. Lze předpokládat, že bude cílem je získat pro spoluúčast, ale také to, že se to podaří jen částečně. Je však možné, že každé ÚOP bude příznivce a zájemce o dění v jeho působnosti oslovovat svou cestou (současně je zřejmé, že tyto aktivity dojdou podpory na straně

Vědomí „efemérnosti“ webu vedlo v NPÚ již dříve k založení edice pdf Památkové listy. Ta v duchu konzervativnosti navazovala na papírovou edici aktuálních sešitů, jež byly před pár lety přikládány k časopisu Zprávy památkové péče. Několik „sešitů“ Památkových listů bylo vydáno paralelně tiskem a šířeno opět jako příloha časopisu ZPP (přitom i grafika byla odvozena od ZPP). Památkové listy jsou koncipovány tak, že v nich může vycházet prakticky cokoliv, přičemž nabízejí určité výhody ve smyslu abych tak řekl bibliograficky evidenčním (papírové výtisky byly zasílány na důležitá místa, ale knihovny si je mohly pořídit i prostým vytisknutím na vlastní počítačové tiskárně). Na jedné straně průběžně číslovaná řada, na druhé straně možnost vydávat monografická čísla, sešity s články, ale i samostatné tituly, jen číslem v zápatí stránky provázané s průběžně narůstající řadou. Bez problémů mohly být (s připojeným vlastním číslováním) do této řady včleněny i nové bulletiny.

Nyní tedy nelze než vydavateli přát zdar, vytrvalost a přízeň i vděk čtenářů a uvítat nový titul v „portfoliu“ publikací NPÚ. A doufat, že v souvislosti s očekávanou novou koncepcí NPÚ, kde se komunikaci s veřejností přikládá velký význam, konečně začnou ediční pracovníci spolu trochu spolupracovat. Věřím, že by to bylo ku prospěchu všech, včetně čtenářů.

Pravlast sklípkových kleneb v Íránu?

Nevím, jestli tento příklad představuje nějakou skutečnou starožitnost, ale další obrázky v dotyčné galerii na Flickru by mohly nasvědčovat, že ano. A i kdyby to bylo nové, je stěží pravděpodobné, že by šlo o úplný novotvar bez starých vzorů. No, a kdyby autor třeba čerpal inspiraci z Míšně nebo ze Slavonic, tak to by už byla úplná pozoruhodnost.

Zde tedy spíše jen pro případného zájemce o pátrání po příbuznosti či společných kořenech (v jistém smyslu jde o řešení, které se tak trochu samo nabízí a obšas se objevit musí).