Open Access možná ne naposledy

Osobně stále preferuji co možná otevřený přístup k informací, zejména k digitalizovaným datům ve veřejné správě. Autorskoprávně bych to moc neřešil, protože např. v archivech státních institucí nejsou dokumenty uchovávány proto, aby se s právy na jejich reprodukci obchodovalo, ale naopak, aby se co možná uplatnily k potřebě zájemců, k výchově mládeže apod. Formou státních dotací na provoz institucí mám ekonomickou stránku za zajištěnou. Postupně však vidím, že v cizině je věc chápána složitěji, někdy možná prozíravěji. Nemyslím, že by bylo správné, aby se otevřený přístup přestával poskytovat. Ale je třeba se skutečně zabývat otázkami ekonomické budoucnosti správců dat, ale také autorů vědeckých publikací apod. Pokud by totiž byli zbaveni práva rozhodovat o tom, co ze svých výtvorů „zobchodují“, mohli bychom je „ztratit“. Je tedy o čem diskutovat, protože úhrada jen za nějaký paušál odkrojený z vybraných daní by dříve či později přestala stačit. Problém je asi už někde v základu jiný, než u zábavných umění, neboť ta mají stále sílu hledat a vytvářet bariéry proti pirátům apod. I piráti žijí z ohromného převisu poptávky mas. Ale věda a výzkum třeba v oborech sociálních věd nemají v této konkurenci šanci.
Přitom ale obecně není možné slevit z požadavků na podporu ze strany státu.
Z mnoha stran a obsáhle probírány souvislosti zde.