Nápis veliký, ale sotva viditelný

Radnice Prahy 4 se v těchto dnech stěhuje na místo mnohem lépe dosažitelné pro občany. Návštěva staré (původně nuselské) radnice na Táborské ulici většinou znamenala speciální štrapáci. Rozhodně málokdo vyřídil něco „při cestě“. Radnice také samozřejmě dávno nestačila kapacitně, takže postupně zabrala celou frontů domů příslušného bloku. S tím souviselo propojení nestejných úrovní chodeb spoustou schodišť. Řekl bych, že se přes nespornou památkovou i architektonickou hodnotu mohlo jednat přímo o nejbariérovější radnici vůbec.

Nové sídlo vzniklo na Budějovickém „náměstí“, přímo nad stanicí metra, úpravou budovy dosavadní polikliniky. Ta byla zčásti přemístěna do nově postaveného křídla, zčásti bohužel byla i specializovaná oddělení „rozprášena“ po celém obvodu, což pacientům situaci vesměs zkomplikovalo.

Ale na radnici bude cesta snadná (metro, desítky linek autobusů). Snad proto si architekti řekli, že nápis nemusí být moc vidět. Zřejmě jim bylo uloženo, ať je veliký. Ale oni asi nechtěli, aby byl nápadný. Tak ho zakamuflovali použitím bělostného mimikry. Asi nejde o náhodu, protože níže před tmavým sklem umístěný nápis zdravotnického zařízení je – jak jinak – černý. Daleko nápadnější jsou reflexy reklam na protější nákupně (ollok) na ohromných „výkladních skříních“, třeba skrývajících kanceláře starosty.

Z hlediska konstrukčního, technického i architektonického provedení je stavba vůbec kapitolou pro sebe. Zkrátka neuvěřitelný slepenec.

Na to, co architekti napovídají o tom, jak je všude brzdí památkáři, tak zde se asi mohli poněkud projevit (věřím, že prostředky byly značně omezené). Ale pitoresknímu koloritu „Budějovické“ to odpovídá…